Jan Hurych
Hned jak jsem tenhle název napsal, ještě jsem se pro jistotu podíval do slovníku, abych mu náhodou nepřidával, anebo neubral - ale ne, je to správně:
terrific:
Byl to film o orangutánech (tedy ne o baboonech, sorry) a mezi nimi se pohyboval on a ty opice se k němu chovaly až nebezpečně přátelsky. Na hlavě měl takový ten hnědý, silně opotřebovaný klobouk (podobný těm, co měli australští vojáci, když osvobozovali Novou Guineu od Japonců) a jeho vous byl daleko víc prošedivělý, než jsem ho viděl na jeho fotce v knihách o Discworldu. Ale už když promluvil pár vět, nebylo pochyby: jeho humor, lépe řečeno poezie jeho humoru, ta vůbec nezestárla.
Tak to vidíte, teď jsem to konečně řekl a zpátky to brát nebudu: Terry je totiž v podstatě také básník - i když si myslím, že by se k tomu sotva přiznal bez použití násilí (myslím na něm, pochopitelně). Ano, "objevitel" Zeměplochy nám dává víc než opravdu krásnou literaturu (ze které, jak tvrdí, je také občas obviňován), víc, než jen ty jeho fantastické postavičky nesmrtelné velikosti. My se totiž v těch jeho hrdinech také poznáváme, protože oni jsou až nestydatě hrozně lidští. A to zrcadlo, ve kterém se vidíme , je navíc úplně rovné, to jen my jsme tak nějak trochu pokřiveni, tak nějak trochu směšní...
Ale Pratchett není jen Tolkien s enormní dávkou humoru. Jeho knihy jsou (jak jinak?) také i ostrou satirou. Někdy i dost bodavou, i když by mu sotva vysložila titul "Terry the Terrible", Terry Kruťas. Vezměme si třeba tenhle příklad: jeho Unseen University je parodie na Neviditelnou universitu Rosikruciánů, ze které vyrostla později Anglická Královská Společnost Nauk a ta je pak vlatně jeho terčem. Jinde zase tvrdí, že sice neabsolvoval univerzitu, ale že má soucit s těmi, kteří tomu neunikli.
Tahle fakta ovšem nemám vůbec "ze sebe", ta jsem si našel na Terryho WEBových stránkách, kterých je několik a všechny hýří jeho citáty a některé mají i kompletní annotace či vysvětlivky k jeho knihám. Ona totiž každá jeho myšlenka má hned dva i více významů, které nejsou na první pohled zřejmé a už vůbec ne při doslovném překladu. Dovedu si (jen zhruba, ovšem) představit, jak těžkou práci má pan Kantůrek: Terry je na překladatele mor a dokonce ho podezřívám, že jim to dělá schválně a ještě z toho má radost:). A to prosím i když dobře ví, že to bylo nejen díky jeho spisovatelskému umění, ale i dobré práci jeho překladatelů, že je teď známý - a hlavně čtený - po celem světě!
Ovšem nesmím tu zapomenout i na jeho vynikající schopnost rozumět lidem - a nejen jim. To můžeme vidět právě v jeho jmenovaném filmu , kde stojí mezi mláďaty orangutánů ( o kterých říká, že vypadají jako "vyjukané kokosové ořechy"), hravý a šťastný, když jedno z nich mu se zaujetím demoluje jeho oblíbený, ošmataný klobouk, který je jinak jeho - řekl bych - trademark.
Jak už jsem napsal, jeho čtenáři a přátelé mají k disposici celou řadu stránek na Netu, kam Terry také občas přispívá. A tak jsem si dodal odvahy a zahnal obavy (viz hořejší definice výrazu "terrific") a napsal jsem mu e-mail. Odepsal mi ještě ten samý den a co mi napsal, si tady můžete přečíst česky nebo anglicky.
A nakonec ještě jedna z Terryho životních zkušeností - tato je z jeho knihy, nazvané "Diggers" : "Potíže s otevřenou myslí jsou v tom, že k vám lidé budou chodit a budou se vám do ní snažit pořád něco nacpat."
Už odedávna si lidé vymýšleli celé světy s bájnými postavičkami:
všichni známe Gullivera a také doktor Rabelais svými příběhy rozveseloval (a dokonce prý i léčil) své pacienty. Maně si vzpomínám na dnes už asi zapomenutého pražského bohéma
T.R. Fielda ( syna barona a osobního lékaře císaře pána doktora Rosenfelda) , který si vymyslel boha kanálů Lomikela ("Není dobr ani zel bůh kanálů Lomikel"), a národy Krhútú a Trilizínů s hlavním městem Ejčí nad Mejtínem...
A tak mi napadá: není celý tenhle náš život vlastně jen takovou velikou hrou, kterou s námi někdo hraje? A není naše fantazie to jediné, co můžeme dokonale prožívat, protože jen v tom jejím vybájeném světě se můžeme cítit opravdu - a úplně - svobodni?
jansan