Carl Sagan: Kontakt

(recenze)

Autor: Carl Sagan
Název: Kontakt
Vydalo: nakladatelství Eminent Praha; rok neuveden, ale zřejmě 1997
Přeložil: Jan Schmidt

Originál:
Název: Contact
Vydal: Simon & Schuster, New York 1985

Román, který je dílem nedávno zesnulého předního astronoma a popularizátora astronomie, navzdory jeho rozsahu přečtete asi rychleji než mnohou daleko tenčí knížku. Sagan je zkušený autor a zde prokázal, že umí napsat strhujícím způsobem i SF. Jak čtenář zřejmě vytuší už z názvu, je děj románu úzce svázán s problematikou SETI/CETI - tématem Saganovi i profesionálně blízkým. Nebudu zde parafrázovat obsah, zájemce odkazuji na Hnidopichovu recenzi stejnojmenného filmu, který byl podle románu natočen v r. 1997. (Autor ostatně námět zpracoval původně ve formě filmového scénáře a teprve později nerealizovaný scénář přepsal do románové formy.)

I když se román čte jako detektivka (skalní scifisté mne snad za toto otřelé přirovnání nebudou kamenovat - já čtu detektivky rád a rozhodně to nemyslím hanlivě), milovník SF si asi na některých místech uvědomí, že "něco podobného už četl". Postupné odhalování mnohavrstevnaté zprávy popisuje nádherně (i když s podstatně skeptičtějším vyústěním) Stanisłav Lem v Pánově hlasu, mimozemská zpráva obsahující návod ke stavbě neznámého stroje vystupovala už v r. 1962 v románu Andromeda od Freda Hoyla (ejhle, další slavný astronom v roli autora SF) a Johna Elliota, a nápad s návratem z časoprostorové cesty přesně do okamžiku odletu, takže let je pro klidového pozorovatele nepostřehnutelný, použilo až příliš mnoho autorů. Opravdová lahůdka se skrývá až na samém konci příběhu: číslo pí v sobě obsahuje zprávu, zřejmě od supercivilizace, která se podílela na vzniku našeho vesmíru. Kdesi daleko za desetinnou tečkou se najednou (při vyjádření v jedenáctkové soustavě) začnou střídat pouze nuly a jedničky; vyneseme-li si tuto část do dvourozměrného rastru, vytvoří jedničky obraz - čeho jiného než kružnice! A můžeme očekávat, že je to jen začátek důležitějších informací zašifrovaných ještě dále za desetinnou tečkou.

Pokud vám tento nápad připadá i na SF příliš ztřeštěný, tak se kupodivu mýlíte. Myšlenka, že nějaká supercivilizace mohla do základních konstant vesmíru zakódovat poselství pro případné myslící bytosti, které se v něm zrodí, se v kosmologických úvahách (míněných zcela vážně) skutečně objevila.

Dobrý dojem z románu poněkud kazí jeho překlad. Po ryze "češtinářské" stránce jej považuji za nadprůměrný (nenašel jsem v něm chyby typické pro méně kompetentní překladatele ani dnes bohužel obvyklou dávku překlepů a typografických chyb). Problémy se však objeví na místech, k jejichž adekvátnímu překladu je nutno znát více než angličtinu a češtinu. Odborné termíny tvořící názvy mnoha kapitol jsou přeloženy korektně, se samotným textem je to již horší. Chápu, že překladatel nemusí znát například pojem hvězda hlavní posloupnosti (str.63) a může jej přeložit jako hvězda hlavního pořadí (sequence má v angličtině oba významy), ale očekával bych, že překlad knihy, v níž tak důležitou roli hraje astronomie, dá překladatel nebo vydavatel přehlédnout astronomovi. Mladou hvězdnou soustavu plnou meziplanetární hmoty lze kvůli tomu těžko nazvat zchátralou (str. 64). Nepříjemné jsou chyby v reáliích, které by obyvatelé bývalého sovětského bloku mohli znát lépe než americký autor: v bývalém SSSR byl Tádžikistán svazovou (a ne pouze autonomní) republikou, jméno prvního "kosmonauta" se česky vždy přepisovalo jako Lajka (a ne Laika) - to nemluvím o sondě Věnera (místo Veněra nebo Věněra - to vše na str. 99), jménu Khaladze (str. 100) by určitě slušela lépe transkripce Chaladze a zmínka o Leonu Trockém (str. 104) zní přímo groteskně. Fanatický mnich Savonarola se jistě obrací v hrobě, když z něj překladatel podle koncového -a udělal ženu, a stejně dopadl i neblaze proslulý inkvizitor Torquemada (oba na str. 215).

Mé výhrady k románu i jeho překladu ovšem v žádném případě neznamenají, že bych chtěl někoho od knihy odradit - na to je příliš dobrá. V pětibodové stupnici bych ji subjektivně ohodnotil 4 body.

O dojmy ze čtení románu se s vámi podělil Jan Kučera, kuc@fce.vutbr.cz