To je divná otázka, že? A přesto se najdou lidé - většinou ti, kteří se scifi nezabývají - co vám ji přesto, většinou docela upřímně, položí. Ovšem tomu se, po pravdě řečeno, nemůžeme ani moc divit, neboť nazev "science fiction" je poněkud nepřesný (misnomer), podobně jako třeba "fuzzy logic" a navíc je i (pouze zdánlivě) protikladný. Spojuje totiž dohromady vědu (většinou máme na mysli především exaktní vědy) a fiction (většinou máme na mysli představivost, imagination).

Ovšem zamyslíme-li se nad tím, jak tento název vznikl, přijdeme na to, že na západě například najdete v knihově pod titulem "fiction" téměř všecko, co není literatura faktu, true story, učebnice hry na klavír anebo politický manifest (well, tam si tím nejsem tak úplně jist). Je to tedy pojem daleko obecnější, než tomu je u českých výrazů "fikce" či "fiktivní". Název "science fiction" byl zřejmě použit tam, kde samotná "fiction" už zdaleka nestačila.

Ale nechci se tady pouštět do definic; zajímá mě jen, jak se dá na výše uvedenou otázku odpovědět. Podle mého názoru je to jednoduše a prostě otázka špatně položená, protože a priori dělí SF na dvě složky, které ještě navíc staví proti sobě. Myslím, že se naopak můžeme na SF dívat jako na ucelený kulturní obor, nebo jestli chcete doménu, ať už se vyjadřuje slovem či obrazem, filmem nebo WEBem. Tato kultura vzikla z potřeby lidí naší doby, z potřeby nějak se myšlenkově a citově vyrovnat s technickou revolucí, která je všude kolem nás, ale také i s tou, která ještě možná přijde.

Není to tedy útěk od reality - právě naopak, a není to jen pouhé hobby nadšenců pro nové technologie, i když bez nich by scifi nebyla to, co je dnes. A už vůbec to není věc tak "protikladná", jak by se zdálo: lidé jako Asimov, kteří píší vědecké i scifi knihy, jsou toho dobrým příkladem.

Dnešní věda potřebuje víc než kdy jindy značnou dávku představivosti, přesněji řečeno, jsou to vědci, kteří ji potřebují. Ale situace se už začíná pomalu měnit: vědecké instituce zavádějí kurzy, kde se učí inspirace a vědci se už také pravidelně zůčastňují brainstormingů, kde se mohou diskutovat všechny, i ty sebefantastičtější nápady. Hodně vědců už také čte SF literaturu, zatím tedy ještě nepovinně:-).

Jako měl středověk své minnesengry a devatenácté století své romantiky, má toto století své scifíky. Nesmíme totiž zapomínat ještě na jednu potřebu, která to všecko vlastně spojuje: potřebu dobrodružství. Dobrodružství, bez něhož není fantazie fantazií ani věda vědou...

jansan