Všechna snaha marná

Karel Šlajsna

"Haló! Šéfe! Haló! Tady W X 25! Slyšíte mě!"
Malý zelený mužíček, sedící v létajícím talíři, nadskakoval na sedačce jako gumový pumlíč a vztekle bušil pařátkem do přístroje před sebou. "No tak, sakra, slyšíte mě!" Kadence bušení se zvyšovala a připomínala nyní kulometnou palbu. Konečně se zdálo, že se přístroj umoudřil a rozhodl se komunikovat. Kontrolky váhavě zablikaly a ozval se hrčivý hlas, rušený šumem kosmických dálek: "Bflm-psvz!"
"Já vím, že jsem na téhle pitomé misi za trest, ale přísahám vám šéfe, že to tentokrát už nezvořu a konečně se mi podaří lidstvo zlikvidovat."
"Elc pelc d peklc!" namítal vzdálený hlas.
"Uznávám, že pět tisíc let je dost dlouhá doba. Já se fakt snažil, ale ono se to nějak zvrtlo. Zkrátka nevyšlo mi to. Když počkáte ještě pár let, tak vám garantuju, že se zničej sami a nebude zapotřebí žádná invaze. Už dřív se mordovali, ale teprve teď se do sebe pustili s tou správnou vervou atomovkama. Pouštěj na sebe všemožný chemický hnusárny, kácej lesy a dělá se nad nima báječně velká ozonová díra. Jak říkám, pár let a je hotovo."
Reproduktor ho přerušil: "Ent ten týn dvšpalkk."
Pro zelenáče to byla zřejmě urážka, protože zežloutl vzteky a začal ječet: "Tak to zas né. To si nemusím nechat líbit. Dobře víte, že ten nápad dělat pokusy na opicích jste prosadil vy a já byl jedinej jasnozřivej a už tenkrát je učil bratrský nenávisti a tomu, aby se mlátili po kokosech. Všichni si lebedili, když se jim ti pitomci klaněli, ale byl jsem to zase já, kdo si uvědomil, že se nám to vymklo z pařátů a začal makat na dešti. Nevím, kdo to tomu Noemovi píchnul, ale dal bych mu do chobotu ještě dneska, protože, když se to provalilo, tak jsem to vodnes já, že prý jsem diletant. Já, kterej toho pro zničení lidstva už tolik udělal! Já, kterej jim nejdřív nakukal, aby v Babyloně stavěli tu barabiznu a pak jsem jim změnil jazyky. Protože jsem kdysi studoval sémantiku u profesora Avota, tak se mi to povedlo tak dokonale, že se z toho dodneška nevzpamatovali. Veledílo! Jenže vědecká rada, to sdružení senilních páprdů, se neuráčila dát mi za to ani pitomou Luciferovu cenu a dali ji tomu protekčnímu nafoukanci J.Hovovi. Strašný poměry! Nechali jste mě tu samotnýho a já tu makal za deset.!"
"Bsm fsm." Lakonicky odvětil reproduktor. Mužíček byl již nyní vzteky žlutý jako citron. Dupal nožkama a jak se přestal ovládat, šel mu z nozder šedavý dým.
"Já, že jsem nic neudělal? A co Attila, Čingistán, Napoleon, Jack Rozparovač a další a další, na který si v tom fofru nevzpomenu? A co můj oblíbený výtvor Adolfek a spol.? Ty byly přece úžasný a málem se jim to povedlo. Co scházelo a lidi to měli spočítaný? Bylo to vo chlup!"
Zelený mužíček se zasnil, přestal vnímat okolí a povídal si pro sebe: "Co já se k němu nalítal a nahučel do něj, aby to s těma raketama a atomovkama zkusil. Nebo co mi to dalo rachoty, než se mi podařilo potopit Atlantidu, kolik já už vyrobil seizmických poruch? Jenže jsem prostě smolař! S tou potopou to někdo lidem řekl, a" a začal vypočítávat na pařátkách, „Atlantidu jsem sice potopil, ale lidi se mi rozprchli do celýho světa a já je musel pak pracně honit. Vikingové, Hunové, Mongolové sice vlítli do Evropy, ale pak se zcivilizovali a bylo po všem.Když jsem konečně vyrobil tektonickou poruchu, která měla probudit sopky, tak to naschvál byla Krakatoa na malém ostrově, kde to nenadělalo tolik škody, kolik jsem si naplánoval. Pak jsem si dal tu práci a přitáh k zemi nádhernej meteorit. Jen jsem si na chviličku odskočil a von se zbláznil, začal si to štrikovat sem a tam a bacil sebou do neobydlený tajgy. No hrozná smůla, nic jinýho." Zelený mužíček náhle vypoulil své krvavé oči a zaječel:"Kometa!
Já jsem zapomněl na kometu." Vrhl se k ovládacímu pultu a vnořil pařátky mezi senzory, jako pianista, který hraje závěrečný forte. Na obrazovce se zjevily pestrobarevné klikyháky. Ufouňák je chvíli pozoroval, načež zdrceně klesnul na sedačku: "Krucinál, malér! Malej moment jsem nedával pozor a už je to v p.. pulzaru. Co mě to dalo práce než jsem jí sem nenápadně nasměroval. Kolik já vyplejtval energie! Jak já to jen proúčtuju?! Šéf mi to tutově srazí z platu a na dovolenou můžu zapomenout aspoň na dalších pět tisíc let. Už je to jasný, že místo na Zem bouchne do tý velký červený planety, co jí říkaj Jupiter."
Zelený mužíček lomil pařátkama a dál bědoval, ale už mu nebylo rozumět, protože létající talíř se vzdaloval a byl nezadržitelně přitahován ke Slunci.

** Amber Stories ver. 1.1 **