Stadión praskal ve švech. Do posledního místečka bylo zaplněno. Kolem hrací plochy stály kordóny policistů, které zabraňovaly vstupu na hřiště. Tam, přesně uprostřed, stálo pódium, na něm mikrofony a reproduktory. Nad tím vším poletovalo malé sportovní letadlo a shazovalo letáky.
Na pódium vystoupil muž v efektně střihnutém šedivém obleku. A šel přímo k mikrofonu.
"Vážení přátelé. Děkuji vám za vaši hojnou účast. Vítám i televizní diváky v jejich domovech u přijímačů, kteří nás sledují díky pochopení několika televizních společností. Děkuji, že jste přišli a tím dali jasně najevo, že vám není osud příštích generací lhostejný. Děkuji všem, kteří podpořili a podporují naše hnutí 'Země pro budoucnost'. Děkuji, že nechcete být jen stíny..."
"Nechceme být stíny, nechceme být stíny...," začaly skandovat davy.
Muž na pódiu je nechal chvíli projevovat radost, pak zvedl ruce a davy postupně utichly. "A nyní dovolte, abych mezi nás pozval pana prezidenta našeho hnutí. Pan Carl Corey právě přichází!"
Tribuny propukly v bouřlivý jásot, v němž se ztrácel i hukot přistávajícího jasně zeleného vrtulníku. Vystoupil z něj vysoký, šedovlasý muž v černém obleku se stříbrnou šerpou. Vrtulník se pak vznesl a odletěl. Příchozí si potřásl pravicí s předřečníkem, s nímž se pravděpodobně velice dobře znal, a chopil se mikrofonu.
"Vítejte, přátelé," začal a dav odpovídal :"Carl, Carl je náš král!"
"Děkuji vám za důvěru a přízeň. Jsem velice potěšen vaším zájmem o budoucnost této planety. Dnešní mítink je vyvrcholením naší roční kampaně za likvidaci jaderných zbraní, za uvážené využívání přírodních zdrojů, za čisté životní prostředí pro naše potomky a za zdravé lidi vůbec. Naše snažení nebylo marné. Podařilo se již navázat úspěšné kontakty s některými velkými chemickými a ropnými společnostmi, jsme v kontaktu s vůdčími politiky několika států. A v jednání se pokračuje. Konečně si odpovědní začali uvědomovat svoji odpovědnost za to, co přijde. Mám sen, že jednou se budeme moci opět napít vody přímo z řeky, bez obav o její závadnost a bez nebezpečí, že při to na nás volně upadne nějaká ta bomba. Mám sen, že věda a technika bude sloužit k prospěchu a užitku nás všech a nikoliv pro několik samozvaných vyvolenců či skupin. Mám sen,..."
Davy ho překřičely. "Ze snů skutečnost!" skandovaly jako jeden muž.
Ale jeden muž neskandoval. Seděl na střeše nedalekého domu a pomalu z pouzdra na housle vytahoval špičkovou pušku s laserovým zaměřováním. Nasadil zaměřovač a zacílil na muže uprostřed pódia. Věděl, že má šanci jen na jeden výstřel na který mu v tuto chvíli mu zbývalo necelých deset vteřin. Nezaváhal a stiskl spoušť. Výstřel zanikl v řevu stadiónu. A pak se ztratil v duhovém záblesku.
Na pódiu se neznatelně zavlnil vzduch a muž s mikrofonem upadl. Již nevstal. Z otvoru uprostřed čela mu začal vytékat pramínek krve.
"Dědečku, promiň mi ten únos, ale musel jsem to udělat," ozvalo se oblaku světla, před nímž stál, či spíše se vznášel v prostoru muž z pódia. O kus dál se vznášel jiný muž. Měl v ruce pušku, ve tváři zmatený výraz a byl uzavřen do jakési bubliny.
"Co se to děje? Kde to jsem a kdo mě nazývá 'dědečkem'?" začal ostře.
"Začnu od konce. Jsem Cyklický fantom. Výtvor jistého Merlina, a předpokládám ty jsi jeho otcem. A tudíž můj dědeček. Souhlasí? Jsi Corwin z Amberu?"
"Ano. Souhlasí. Jsem Corwin, princ z Amberu!" pronesl hrdě. "A nyní mi vysvětli další okolnosti. Co jsi vlastně zač? A jak se ti povedlo, že jsi mne přenesl z mého oblíbeného stínu sem, na místo, jež neznám a postrádám zde jakýkoliv prostor i stín."
"Nepostrádáš zde jen prostor, ale i čas. Já jsem prostě cyklický fantom. Něco jako počítač, ale hodně dobrý. Jak tvrdí otec, nejlepší. A tebe, Corwine, jsem na toto místo přenesl ze dvou důvodů. Ten první je tady, v této bublině." Paprsek světla se zastavil na nešťastně vypadajícím muži s puškou. "Měl za úkol tě zastřelit na tom shromáždění. Povedlo se mu to. V tom stínu se nyní nachází tvá mrtvola."
"Mrtvola? A moje!" vyděsil se Corwin, "To přece nejde. Nemohu být na dvou místech najednou, a tomu na jednom mrtvý?!"
"Ale můžeš. Alespoň já to umím zařídit. Ty jsi zde a tam je tvůj hmotný obraz. Jsem schopen vytvořit fiktivní osobu či objekt. Nazval jsem to reálná virtuální realita. Něco podobného, jako v tvém stínu vytvářejí počítače pomocí promítání obrazu do mozku člověka. Já nepromítám, ale vytvářím."
"Jak?" nevycházel z údivu Corwin, „vždyť to odporuje základním zákonitostem pohybu stíny!"
"Jednoduše. Půjčím si hmotu v jiném stínu. Ale musím ji vrátit. Nebo její ekvivalent."
"Dobře, ale co potom. Někdo si všimne, že někde něco chybí. Tu hmotu bude někdo postrádat."
"Nebude. Až to budu vracet, bude tvůj obraz již pohřben a toho si nikdo nevšimne. A tam, kde jsem tu hmotu vzal, není nikdo, kdo by si všiml, že něco chybí."
Muž s puškou v bublině poslouchal a jen kroutil hlavou až překvapením pušku upustil. Propadla bublinou a zůstala viset v prostoru vedle ní. Muž po ní sáhl, ale narazil na stěnu svého nedobrovolného vězení. Corwin s pobavením sledoval jeho počínání. A snad i fantom se dobře bavil.
"Ale já se tam potřebuji vrátit!" zarazil se najednou Corwin. "Rozjel jsem velkou akci a rád bych ji dotáhnul do konce."
"A proč, táto?" ozvalo se za ním. Corwin sebou trhnul a pomalu se otočil. Stál tam Merlin. Od jejich posledního setkání již uběhlo hezkých pár let, ale poznal ho okamžitě. I když musel uznat, že poněkud zmužněl.
"Merline! Ty v tom všem máš určitě prsty."
"Ahoj táto. Jsem rád, že žiješ. Všichni na Amberu o tebe měli starost, to je ten druhý důvod, proč jsi tady. Tak jsem požádal fantoma. Jak se ti líbí?"
"Je to zajímavý...." zarazil se zamyšleně Corwin, "...stroj, či jak ho nazvat. Umí hodně fascinujících kousků."
"A to víš jen o několika drobnostech. Mezi jeho speciality patří stíny na přání. Velmi efektní, říká tomu reálná..."
"...virtuální realita," doplnil ho fantom, "již jsem o tom vyprávěl. Využil jsem toho i Corwinově případu. V tom stínu ho zastřelili."
"Cože?!" vyjel Merlin. "Kdo?"
"Tam ten," ukázal fantom paprskem světla na bublinu s ostrostřelcem.
"Tak moment," vložil se do hovoru Corwin, "chceš říci, že nevíš o tom, co fantom dělá, Merline?"
"Ne, nevím. Poté co jsem ho sestrojil se začal vyvíjet. Sice mě poslouchá, ale nikoho nepustí k sobě. Má strach, že by ho někdo mohl třeba vypnout. Dostal za úkol tě vystopovat a v případě nebezpečí tě přenést do svého stínu. Což se mu podařilo."
"Ale byl velice dobře ukrytý. Dalo mi to dost práce tě vystopovat, Corwine," dodal fantom. "A vůbec, o co ses tam v tom stínu pokoušel?"
"Rád to vysvětlím, ale nebránil bych se, kdyby to mohlo být v sedě."
V tu chvíli se z prostoru vylouply dvě křesla a konferenční stolek. "Kávu nebo čaj?" zeptal se fantom.
"Kávu. A se smetanou," poručil poněkud překvapený Corwin, přičemž se pohodlně usadil a zapálil si doutník.
"V tom stínu," začal vysvětlovat Corwin, "se vyskytují bytosti zvané lidé. Pokládají se za nejvyspělejší v tomto stínu. Říkají mu Země. Je to velice pěkný stín. A tak se rozhodli, že ho zruší. Mají na to dva způsoby. Pozvolný a pokud by to nevyšlo tak rychlý a definitivní. Ta pomalá metoda spočívá v devastaci všeho, co ještě vypadá jako příroda. Všude se vypouští kouř a jedovaté plyny, do řek teče kdejaký odpad, kácejí se velké lesy a ze země se drancuje vše využitelné. Ve jménu peněz, zisku a prosperity několika jedinců a společností. Čím více se zničí, tím větší mají zisky. Pokud to tak půjde dál, bude muset příští generace žít ve skleníku, nebo pod zemí. A pak mají druhou metodu. Rychlou, účinnou a ničivou. Zbraně. K výbuchu používají štěpení základní struktury hmoty. Uvolní se při tom taková energie, že to pohne i sousedními stíny, případně do nich otevře brány. Nehledě k tomu, že těchto zbraní mají na likvidaci několika stínů. A to jsem nemohl dopustit a pustil se do boje proti těmto tupcům. Začalo se mi dařit a proto bych se tam rád vrátil. Je to možné, fantome?"
"No, dokážu to, ale nebude to jednoduché. Trochu si pohraji se stíny a hodně s časem."
"Časem?" shodli se v údivu Corwin s Merlinem, "to umíš taky?"
"Umím. Ale zatím vám neřeknu jak se to dělá. Mohli by jste to zneužít. Stejně se divím, že ten princip neznáte. Je to tak jednoduché.
Vrátím tě zpět, Corwine, a ještě ti pomůžu. Právě jsem pronikl do počítačů zbraňových systému ve stínu Země a ovládám je. Nic neudělají bez mého vědomí. A protože nevím o co se tam jedná, budou dělat to, co budeš chtít ty, Corwine."
"To se mi velice líbí. Tak až přijde příkaz k jejich aktivaci, dáš mi vědět a deaktivuješ je a ..."
"... to se právě stalo. Mají nějaké velké cvičení, mám je deaktivovat?" přerušil ho fantom.
"Pokud je to cvičení a zbraně nejsou ostré, tak nikoliv. Ať je zbytečně nepoplašíme. Pokud se jedná o válku, tak ano a rychle."
"Je to cvičení. Poslední před válkou," odpověděl klidně fantom.
"Jak, 'poslední před válkou'?!" zeptal se Merlin.
"No příští akce již bude válka. Nazývá se tak otevřený střet s nepřítelem. Ne? Je to ve všech počítačích na všech stranách bitevního pole!"
"Dobře, tak až ten příkaz přijde, spojíš se mnou a pak úplně odpojíš a deaktivuješ všechny zbraně a nakonec přerušíš komunikační spoje všech vojenských objektů. Dokážeš to, fantome?"
"Dokážu. Corwine. A už se na to těším," dodal téměř se škodolibým potěšením fantom. "Ale nyní se připrav, vrátím tě zpět. Kulka tě mine a sestřelí reproduktor za tebou."
"Ze snů skutečnost!" řvaly davy na stadiónu. V tom je přerušil výstřel, načež se za řečníkem skácela reprobedna. Muž uprostřed pódia ukázal na střechu nedalekého domu.
"Tam je člověk s puškou a chtěl mě zastřelit. Byl najatý jistou velkou naftařskou společností, s tichým souhlasem nejmenované vlády. Tomu člověku to nemám za zlé. Ale těm, kteří ho k této práci najali, ano. Předložím důkazy a zničím je. Vzhůru do budoucnosti! Právě začala. Děkuji vám."
Během následujících dvou měsíců se vystupňovalo mezinárodní napětí nad únosnou mez a jedna velká naftařská společnost ohlásila bankrot.
"Corwine, vstávej," ozvalo se odnikud, jednou v noci tak kolem půl třetí. Byl to fantom. "Právě dostaly počítače příkaz k aktivaci a odpálení všech zbraní na nepřítele. Co dělat?"
Corey se zamyslel. "Dobře poslouchej, uděláš to tak, jak ti nyní řeknu..."
Toho dne došlo k zajímavému úkazu. Po aktivaci všech zbraňových systému se tyto nevratně deaktivovaly. V poledne, kdy panika mezi odpovědnými generály, vůdci, prezidenty a jinou havětí vrcholila, se rozzářily monitory všech počítačů, aby sdělily jedinou věc.
"Válka nebude! S pozdravem Carl Corey, od této chvíle váš král. Děkuji za pozornost."