Za dlouhých zimních večerů, kdy je venku taková zima, že starým robotům tuhne olej v kloubech, sejdou se všichni u prastarého prehistorického teplometu, nejstarší z generace zaloví ve svých paměťových čipech a začne vyprávět:
To bylo dávno-pradávno, za bájného a spravedlivého krále Kejbra I. Ten vládl tak moudře a spravedlivě do své dezintegrace, až byl později tento věk na jeho počest nazván kejborským.
V těchto dobách žila v královském městě chudá rodina, která neměla na to, aby si mohla koupit potomka, až jim moudrá stařenka poradila, že ve výrobně je jeden kazový kus z minula levně v doprodeji.
Nechali si tedy poslat domů jeho holografickeu.projekci a opravdu. Jako poslední ze série byl vyroben z náhradních dílů a místo krásné typizované hliníkové metalízy byl natřen jen základní šedí. Také spadl z distribučního pásu a měl pomačkané šasí. Byl však velmi laciný a tak rodiče převedli potřebný počet kW za své kreditky. Když si ho přinesli domů, odložili oživení na druhý den a šli si odpočinout.
V noci ho však navštívily tři robotky-servisky. První oživila jeho atomové srdéčko a pravila: "Prožiješ mnoho utrpení, ústrků a podnikneš dlouhou cestu."
Druhá do jeho hlavinky vložila první paměťový čip a řekla: "Na konci té cesty nalezneš někoho, kdo tě zbaví tvého trápení.
Třetí nakapala do jeho kloubů a převodů olejíčku, aby pohybové ústrojí spolehlivě pracovalo a prorokovala: "Pak se vrátíš do svého rodného planetárního systému, ale tvoje sláva se bude šířit vesmírem rychleji než tachyon."
Pak zmizely. Malý Kybr nezapomněl na jejich proroctví, i když pro své znetvoření žil v opovržení. Nikde ho nechtěli, až se posléze uchytil jako noční úklidový robot v iontových myčkách, střádal kW ke kW a mohl si koupit fotonovou raketku. Byla sice strašně stará a pomalá a nedělala víc než druhou světelnou, ale Kybr byl rád, že ji má. Rozžehnav se s rodiči, vydal se na cestu.
Proletěl sedm galaxií, proplul sedmi mlhovinami, překonal sedm černých děr, křižoval sem a tam a již téměř propadl beznaději, když uviděl malou planetární soustavu, která ležela poněkud stranou a kterou téměř přehlédl. Ihned se k ní vydal.
Přístroje ukazovaly, že třetí planeta je obydlena. Jeho překvapení se změnilo v úžas, když zjistil, že obyvatelé patří k oněm mýtickým biologickým tvorům, o kterých se všeobecně předpokládalo, že všude již vyhynuli.
„Pověsti o nich tvrdí, že byli velice chytří a vynalézaví. Ti mě jistě budou umět pomoci," pomyslil si a ruče připraviv přistávací modul, hotovil se k přistání. Všechny pojistky měl přetíženy, jak všecek hořel netrpělivostí. Do pohyblivých částí nalil čerstvý olej té nejlepší kvality, aby nedošlo ke skřípání, neboť to bylo v lepší společnosti považováno za značný prohřešek proti bontonu. Též se nechal vyčistit a ač nebyl marnivý, vzal si na první setkání švihácky zahnutou anténu.
Aby se seznámil s těmito tvory lépe, začal monitorovat jejich vysílání. Výsledky byly velice zajímavé. Jejich vysílání se věnovalo tomu, že jedněm lidem sdělovalo, co kde dělají jiné bytosti. Většinu času trávili ve výměně slov s informační hodnotou -2,128, likvidací jiných bytostí co možná nejvíce způsoby a zobrazováním reprodukčního procesu a činností s tím patrně souvisejících. V tomto ohledu si Kybr nebyl zcela jist, neboť to byly činnosti někdy velmi podivné a k reprodukci zcela jistě nevedly. Vyskytlo se i mnoho dalších nejasností, pročež se Kybr moudře rozhodl přistát nenápadně a pokud možno stranou větších aglomerací osídlených lidmi.
Vybral si místo na kraji jednoho města, kam lidé odkládali své pohyblivé stroje, které používali na cestování. Přestože byly jen druhořadé, bylo mu líto, jak zde ve velkém množství leží se strašlivými zraněními zcela bez pomoci. Jala ho nevyslovitelná hrůza a stouply mu všechny měřitelné hodnoty a všecek se rozklepal. Pak ale pokárav se za tak zbabělé chování, odhodlaně zapjal přídavné vzduchové chlazení a vykročil do bludiště vraků. Sotvaže spatřil první bytosti, jeho atomové srdce poskočilo samou radostí. Tito lidé nebyli tak pestře oděni jako jiní a měli na sobě černé šasí doplněné mnoha kovovými součástkami. Vzhledem k tomu, že to byly nějaké starší nýtované typy, pohybovaly se velmi svižně. Obklopili ho a přátelsky halekali: "Hele, co je to tady za kraksnu!"
Než jim stačil cokoliv vysvětlit, vytáhli jeden každý jakousi tubu a začali ho pilně nástřikem obarvovat. Než bys napočítal do sta milionů, byl přepestře obarven jako duha. Vzápětí nato zmizely obarvovače kdesi v záložních prostorech jejich šasí a místo nich se objevily v jejich končetinách nové přídavné nástroje. Tentokrát to byly kovové tyče, kterými do něj začali pilně bušit. Tehdy se mocně lekl a jat neblahou předtuchou, že ho chtějí proměnit v podobný vrak jakých bylo okolo nespočet, prchl do svého modulu. Sotva byl ve své staré dobré fotonce, naprogramoval ji na nejvyšší rychlost nedbajíc strašlivého přetížení.
Teprve daleko odsud a po dlouhé době se zklidnil a šel se podívat na svůj hologram. Užasl nad svou novou vizáží. Bylo to něco velmi nezvyklého! Tehdy pocítil vděk k těm neznámým bytostem z modré planety a hanbil se za svou malomyslnost a zbabělost. Byl zoufalý, leč včas si uvědomil, že je zbytečno výčitkami zatěžovat svou operační paměť. Vrhl se k pultu, aby se vrátil, ale běda! V přístrojích po koordinátech ani památky! Nezbylo tedy milému Kybrovi nežli se vrátit domů.
Jeho přílet byl vskutku velkolepý a jeho nový dezén měl obrovský úspěch zejména mezi mladší generací. Ihned se rozběhla mohutná vlna nové módy a la Kybr. Navštěvovali ho reporti a on musel znova a znova vypravovat o svých dobrodružstvích. Spousta vlivných činitelů náhle začala prohlašovat, že je to nadějný kádr, a předseda vlády Cheffo Computero ho lákal do své strany, aby propagoval jejich nové volební heslo: "Energii každému podle zásluh!" Dokonce ho přijal na krátkou audienci i sám Velký Kejbr I.
Kybr však netoužil po politické kariéře, koupil si sitariátor, začal skládat tklivé písně o černých dírách, hvězdných dálkách, stesku po domově, čisté ekologické energii a podobně. Davy mu dychtivě naslouchaly a zaznamenávaly si jeho songy do svých paměťových čipů a předávaly je dál. Tak se jeho sláva šířila po celé galaxii. Když se již po 12 000 letech cítil být unaven a rozhodl se dobrovolně k odchodu, byl nejznámější osobností v celém civilizovaném vesmíru. Hologram jeho mnohobarevné hlavy mělo ve své projekci několik generací obdivovatelů. Na jeho dezintegraci se přilétlo podívat tolik jeho fanoušků, že musely být použity všechny záložní zdroje energie v okruhu pěti světelných let a on je dodnes uložen jako živý v našich pamětech...