Pokud si létali jen okolo té své planety, bylo vše v pořádku. I výlety do okolních slunečních soustav se radě zprvu jevily jako nevinná dětská zábava a shlížela k nim s blahosklonnou shovívavostí. Pak se však začali lidé roztahovat i v teritoriích, která odedávna patřila jiným. Proto se sešli vedoucí, aby si tuto otázku probrali.
V čele zasedla do měkounkého křesílka šedavá hmota. Nahoře do jakéhosi pahorku ozdobeného několika tuhými štětinami byl zasazen neodhadnutelný počet červených otvorů.
Vedle něj bylo postaveno na pojízdném soklíku přepychové akvárium, kde se uvnitř šplouchalo něco, co ze všeho nejvíc připomínalo sražené mléko. Občas se trocha z obsahu vylila na zem, kde to s děsivým smradem a syčením vypálilo díru v titanové podlaze.
O kus dál v bezpečné vzdálenosti sedělo další stvoření. Podle pozemských měřítek vypadalo vcelku hezky, protože připomínalo přerostlého leguána, kterého namaloval malíř - notorik. Zato dalšího člena rady nebylo možné popsat, protože byl zabudován do měděného skafandru. Předposlední tvor seděl uprostřed na stole. Bylo to malé červené, chlupaté trpaslo a neustále to vyplazovalo dlouhý špičatý jazyk a příšerně to poulilo oči. Byl to překladatel. Přišel radu na menší peníze nežli všechna ta nejmodernější hejblata a měl vzácnou schopnost vniknout i do těch nejtajnějších zákoutí sémantiky.
Tento popis zúčastněných osobností není, jak by se mohlo zdát, samoúčelný. Poslední bytost, která se
porady zúčastnila, byla totiž vytvořena s neobyčejnou mírou nepraktičnosti a složitosti. Bylo znát, že se na ní matička Příroda opravdu vyřádila a dala si záležet na tom, aby vyrobila opravdu monstrum. Mělo to i svérázný jídelníček tvořený v podstatné části většinou z alkoholu. Ten byl stanoven po analýze její zásobárny. Nalezli ji před (z hlediska vnímání času ostatních členů rady) dlouhou dobou v malém záchranném plavidle, které plulo neřízeno kamsi do universa. Bylo rozhodnuto vzít ji do rady, protože bytosti, jenž dokázali přežít i přes tu sprosťárnu, kterou s nimi Příroda vyvedla, musejí být něco extra.
Bytost se k žádným z přetřásaných problémů nikdy nevyjadřovala a ani se nehýbala. Komplikovaně vyměšovala a přijímala alkohol a tak odborníci radu ubezpečili, že je to živé. Bylo tedy rozhodnuto, že při hlasování její mlčení bude považováno za souhlas. Od té doby byla usnesení přijímána mnohem rychleji a tak všichni začali pokládat přítomnost tohoto tvora za přínos společnosti.
Šedavá hmota, jakožto předseda v čele stolu, otevřela jeden z náhodně vybraných otvorů a zachrchlala. Rud'as dřepící na bobku uprostřed se na nepatrný okamžik zaposlouchal a pak začal briskně překládat: "Jediným bodem našeho dnešního jednání je problém bytostí zvaných „lidi"."
Z měděného skafandru zazněly hluboké tóny, které přeloženy znamenaly: "Zničit! Vyhubit!"
Ještěr zakrákoral: "Souhlasím, jsou to vetřelci."
Akvárium třeskutě mlčelo, jen vlnky na hladině zintenzivněly a mlíko uvnitř se schoulilo do poněkud kompaktnějšího celku. Mrňous to přeložil: "I já přidávám svůj hlas," a nikdo se s ním o této verzi nepřel.
Nepravděpodobný tvor mlčel jako vždy.
Věc vypadala jednoznačně a šedivá hmota už chtěla dát znamení ke skončení rokování, když tu se z otvoru, na kterém seděla neidentifikovatelná bytost, ozvalo několik bublavých zvuků.
Ač se to ještě před chvílí zdálo být naprosto neuvěřitelné, skřet uprostřed zčervenal ještě víc a jeho oči povylezly tak, že připomínal šneka. "Je mi líto, tomuhle jaksi... tedy . . éééééé... nerozumím."
Obrátil se na původce zvuků a slušně se zeptal ve zkusmo vybrané řeči: "Nezlobte se, prosím, já se obávám, že jsem vám zcela nerozuměl, mohl byste to zopakovat?"
Měl úspěch, jelikož se ozvala nová série disharmonických zvuků, ale tentokrát znějící razantně a důrazně. Všichni poznali, že je to sdělení velice naléhavé. Byli značně rozpačití, neboť si nevěděli rady, nerozumíce tomuto nepochybně důležitému poselství.
Červeňas se snažil předstírat, že tam není a bylo věru proč. Předseda si vytvořil pseudochapadlo a zmáčkl vcelku nenápadný puntík. Ze stropu vytryskl oslnivý záblesk doprovázený velkou ránou a změnil tlumočníka na nepatrnou nevábně vyhlížející spečeninu. Děsivá rána však jakoby byla oním mýtickým alchymistickým iniciátorem. Události se totiž daly náhle podobny lavině do pohybu, zprvu pomalu, ale pak se stoupající rychlostí a neodvratností. Bytost otevřela na velkém vrchním výstupku dva vodnaté otvory, uprostřed kterých se pohybovala barevná kolečka. Pak se k všeobecnému úžasu přítomných otevřel o kousek níž další otvor, tentokrát rudě orámovaný. Tvor se rozhlédl, prozkoumal fyziognomii svých spolukolegů a pak to zhodnotil: "Hergot, co jsem to jen všechno chlastal!
Zděšení přítomných v té chvíli kulminovalo a přerostlo v paniku, které je neprávem upíráno místo mezi přírodními katastrofami, ačkoliv si to plně zaslouží.
Začalo to tím, že se poprvé v galaktické historii otevřelo měděné brnění a z něho pištíc vyběhlo vychrtlé chlupaté stvoření, vyrazilo dveře jednacího sálu a víc o něm nikdo nikdy neslyšel. Ještěr nejdřív ve zmatku měnil barvy v rychlém sledu a posléze vyrazil za prvním členem rady.
Předseda, chudák, strachy zkapalněl a rozlil se po podlaze, což bylo příčinou tragického konce i předposledního účastníka. Sražený mlíko se přitisklo k jednomu z četných senzorů rozmístěných po obvodě svého sídla. Zařadilo však příliš prudce zpátečku a kolečka soklíku na předsedovi dostala smyk. Akvárko se zvrhlo a polilo podlahu i jeho.Odnesli to všichni tři.
Zkáza se šířila aritmetickou řadou. Galaktické národy sice navrhly nové kandidáty, ale nedokázaly se dohodnout. Každý protěžoval toho svého a posléze vstoupily do hry politické machinace a korupce. Nevraživost mezi jednotlivými celky dostoupila vrcholu, když se mezi sebou začaly osočovat, kdo vlastně může za to, že ve vedení byli takoví blbci.
Válka vypukla zakrátko a vzhledem k tomu, že byla vedena těmi nejmodernějšími prostředky, neměli lidé, kteří tam dorazili asi za měsíc, téměř co na práci a odehrálo se jen několik nepodstatných šarvátek při likvidování ojedinělých ohnisek odporu. Tak lidé bez vážnějších problémů ovládli celou galaxii.
Vůdcové, velitelé a politici si mezi sebou rozebrali slávu, zásluhy a medaile a na důležitou roli starého opilce Mc Intoche se raději zapomnělo, jelikož se to nehodilo do učebnic a tak jsem alespoň pro svoje potěšení zaznamenal jeho nemalý podíl na ovládnutí vesmíru.