Nyní je zapotřebí, aby byl vyřešen spor mezi dvěmi koloniemi. Pře vznikla poté, co se kapitán nákladní lodi rozhodl, že předá objednáné zboží jiné kolonii, která zaplatila za zboží více, než původní kolonie. Ta se nechce nákladu vzdát a vyslala několik bojových člunů, aby náklad získala zpět. Jen díky našim pozorovatelům v této oblasti nevznikla nová válka. Už vleklá válka s Ormilany nám způsobovala nemalé ztráty a další válka uvnitř říše by oslabila naše pozice. Ne všechny kolonie si uvědomovaly, že jsou ve válce a chovaly se jako před začátkem války s Ormilánskou říší. My jsme však potřebovali každou kolonü, at' už pro jejich zdroje nebo pro jiné účely. Proto bylo zapotřebí zasáhnout co nejdříve.
Když jsme dorazili k planetě, začala práce našim mírotvůrcům. Jen v případě neúspěšných jednání by došlo k použití síly. Ale jelikož jednání teprve začala, měla posádka volný čas, který každý trávil po svém. Moc možností tu však nebylo. Pokud jste nechtěli trávit svůj volný čas s posádkou, mohli jste se dívat na palubní televizi, kterou vysílal programový počítač, ale programy většinou za nic nestály.
Jednání se vlekla dnem za dnem a každý se modlil, aby skončila co nejdřív, abychom odsud hned vypadli. Po dvou týdnech nastal konečně den, kdy jsme se mohli vydat na cestu domů. Na cestu domů není ten pravý výraz, jelikož našemi domovy se staly vesmírné základny obíhající kolem hvězd, ale každý si zvykl a bral to jako svůj druhý domov.
Předposlední den letu se nám připletl do cesty ormilánský lehký křižník novější konstrukce. Někteří už to potěšení utkat se s Ormilany měli, ale přesto nás byla většina, kteří viděli nepřátelskou lod' poprvé na vlastní oči. Proto se někteří zkušenější členové posádky obávali, aby to nemělo vliv na náš výkon při případném střetu. I já se obával, zda dokážu podat svůj obvyklý výkon i v této situaci. Věděl jsem, že Ormilané jsou naši nepřátelé, ale nikdy jsem je nepoznal.
Všechny mé myšlenkové pochody přerušila vyhlášená pohotovost, při které se celá lod' otřásla. To protivník zahájil palbu ze svých děl, aby prolomil naše ochranné pole. To však drželo. Posádka zaujala pozice na svých místech a střelci zahájili odvetnou palbu. Obě plavidla se k sobě stále přibližovala. Z děl šlehaly paprsky, které se rozprskávaly před oběmi loděmi, kde začínalo ochranné pole. Bylo jen otázkou, kdo vydrží déle. Měli jsme na výběr: buď zničíme co nejdřív ochranné pole nepřátel, což vyžadovalo hodně energie do zbraní, nebo budeme udržovat naše silové pole pod stálým napětím a pálit budeme jen sporadicky. Jejich zbraně byly účinější, ale jak jsme správně předpokládali, nemohli je používat dlouho. Naše pole sláblo a docházela energie z hlavní baterie. Záložní vydrží pouze několik minut. Tak akorát na střední evakuaci, kdy si posádka může sebou vzít své nejnutnější věci. Lepší než rychlá evakuace, při které pádíte k záchranému člunu, seč můžete.
Nepřítel se ale přecenil. Špatně odhadl zásoby energie a ted' mu zbývalo jen několik ran tak na zničení našeho ochraného pole, ale ne nás samotných. Teď jsme byli v malé výhodě. V případě, že by protivník zbytek svých sil použil, mohli bychom se pokusit ho zničit. Sice bychom byli bez silového pole, ale energii na několik ran ještě máme.
V kosmu stojí proti sobě dvě plavidla, která jsou na pokraji zničeni. Stojí tam hodinu a nic se neděje. Snaží se dobít své baterie, aby mohla alespoň odplout. Poté, co se kapitánové obou nepřátelských plavidel dohodli, že zanechají boje, ormilánský kapitán shodil své zbylé štíty a stejně tak udělal jeho sok. Ačkoliv se nikdy nestalo, že by se Ormilané takto vzdali, náš kapitán jim věřil, po tak dlouhém a vyrovnaném boji. Komu by se chtělo dále bojovat a zhynout v tom temném chladu? Když jsme pak o tom všichni přemýšleli, shodli jsme se, že oba kapitánové vlastně jednali stejně, jen se každý rozhodl pro jiný způsob boje a přežití, který skončil remízou.
Nakonec se obě plavidla vydala na zpáteční cestu ke svým základnám. Nikdy se už spolu nestřetli, aby rozhodli svůj starý spor. Ten za ně rozhodli jiní.
© Zbraně Avalonu