Z mého snění mě vytrhla Sára, když na mě zavolala, abych šel k večeři. Žili jsme spolu už pět let a láska to rozhodně z mé strany nebyla, ale nechtěl jsem na našem stereotypu nic měnit.
"Kurte!", zavolala ještě jednou Sára.
"Už jdu," odpověděl jsem a šel pomalu do kuchyně. Sára stála otočená ke mně zády a já jsem sledoval, jak se její nechutně velký zadek třese v pravidelných rytmech. Vzrušovat mě přestala už dávno, i když jsi nejsem zcela jistý, jestli mě někdy přitahovala. Beru ji jako nutnost a jsem docela rád, že mi má kdo vyprat a uvařit.
"Posaď se ke stolu" řekla a přišla ke mně, aby mi vtiskla polibek. Její dech páchl po cibuli a já jsem se musel hodně přemáhat, abych se neodtáhl.
"Půjdeš dneska do práce?" zeptala se a přitom přežvykovala kus masa. Měl jsem co dělat, abych se nepozvracel.
"Nevím," odpověděl jsem a pocítil jemné chvění v prstech. To se mi stávalo dost často, když se přede mnou někdo zmínil o práci. V tichosti jsem dojedl a snažil se vytratit z kuchyně bez povšimnutí. Sára si mě bohužel všimla a přitočila se ke mně zezadu. Její ruka pomalu klouzala po mé hrudi dolů a zastavila se v mém rozkroku. Když se chystala mi ho rozepnout, zarazil jsem ji a razantně odstrčil její ruce.
"Nezlob se na mě, ale jsem strašně unavený," řekl jsem a odešel do své pracovny. Sedl jsem si do křesla a dal průchod svým představám. Vidím před sebou ležet nahé lidské tělo. Navlékám si tenké gumové rukavice, beru do rukou skalpel a pomalu ho nořím do břicha. Postupně vytéká krev a já rozšiřuji ránu. Když je dostatečně velká, nořím ruce hluboko dovnitř, aby mi mezi prsty mohly prokluzovat střeva. Jsem na vrcholu své rozkoše, když cítím ten pulzující život, abych ho vzápětí jedním tahem ukončil.
Mojí hlavou znenadání projede Sářin nepříjemný hlas. "Kurte, volali ti z nemocnice, že máš okamžitě přijít. Na pohotovost prý přivezli hromadnou dopravní nehodu." V tu chvíli je to pro mě ten nejsladší hlas a já se vydávám vstříc nové rozkoši.