Zvolna se blížila večeře. Jáchym přemluvil
Přítele, aby se mohl podívat ještě na další díl 'Martinových přátel' a
teď zrovna zvažoval, zda vydrží až do hygienické přestávky, kterými byly
v pravidelných intervalech prokládány všechny pořady, které mu Přítel pouštěl,
nebo zda bude muset odejít na záchod v prakticky nejzajímavější části epizody.
Martin se právě rozešel s Monikou, a Jana, která se o Martina snažila už
dlouho, plánovala, jak se s ním sblížit. Jáchym neměl Janu příliš v lásce
- když se jí dvořil Patrik, odehnala jej velmi nevybíravým způsobem a Patrik
pak na nějaký čas propadl alkoholu. Jáchym to neschvaloval - ne že by věděl,
kde nějaký alkohol sehnat, ale rozhodně by jej nikdy nepožil, natož aby
se díky němu dostal do stavu, v jakém byl tehdy Patrik. Jediné, co Patrika
tehdy zachránilo před úplným úpadkem byl Martin, který se projevil jako
jediný Patrikův přítel a pomohl mu krizi překonat.
Jáchym sevřel rty a rozhodl se vydržet. Jana
právě zazvonila u Martinových dveří, když se obraz rozvlnil, pak několikrát
poskočil až zmizel docela. V pokoji nastalo ticho.
Jáchym byl překvapený. Něco podobného se ještě
nikdy nestalo. Zmateně seděl a trhavě se rozhlížel po místnosti. "Haló,"
řekl tiše, ale nikdo mu neodpověděl. Jáchym pochopil, že situace je opravdu
vážná. Ještě nikdy se nastalo, že by se Přítel neozval, když jej Jáchym
oslovil. "Haló," řekl Jáchym o něco hlasitěji, a když se stále nic nedělo,
zavolal: "Kamaráde, jsi tu?" Ticho. Jáchym dostal strach. Vstal, pak se
posadil a znovu vstal. Přistoupil k Příteli a jemně se dotkl jeho matně
černého povrchu. Nic se nestalo.
Jáchymovy oči se pomalu rozšiřovaly, dech
se zrychloval. Cítil se najednou neuvěřitelně stísněně. Chtěl pryč, chtěl
se dostat pryč z toho strašlivého ticha, které ještě nikdy nezažil. Pokaždé
tu byl Přítel, který si s ním povídal, nebo běžel nějaký pořad, který i
když ho Jáchym nesledoval, plnil jeho byt zvukem. Teď tu bylo jen ticho.
Jáchym ztěžka polkl. Uvědomil si, že neví,
na koho by se měl obrátit, aby dal celou tu strašnou věc do pořádku. Uvědomil
si, že vůbec netuší jak opustit byt a dostat se ven. Nevzpomínal si, že
by někdy vyšel ven ze svého bytu - byl tu odjakživa. Jeho první vzpomínka
- stejně jako kterákoliv jiná - patřila milému úsměvu Přítele a jeho příjemnému
hlasu.
Minuty ubíhaly.
Jáchyma napadla strašlivá věc: Jsem sám. Uvědomil
si, že kromě Přítele nikdy neviděl jediného živého člověka. Jeho tvář se
zkřivila zoufalstvím. Zmateně proběhl celý byt, zkontroloval všechny Přítelovy
výstupy, ale situace byla všude stejná - nic se nedělo. Nakonec se zastavil
v kuchyni a se slzami v očích zakřičel: "Kamaráde, prosím, nech toho!"
Odpovědělo mu ticho. A Jáchym spíš zavyl než pronesl: "Já se BOJÍM!" Pak
se zhroutil k zemi a začal plakat.
A najednou, jakoby zázrakem, obraz znovu naskočil.
Chvíli blikal a přebíhal po obrazovce. Pak se zastavil a Jáchym uviděl
muže. Byl to ošklivý muž, tlustý, neoholený a oblečený do jakýchsi zelených
šatů. Muž si odkašlal a podíval se někam za Jáchyma. "Můžu, Egone?" zeptal
se. Jáchym se ohlédl, ale žádného Egona neviděl. Ozvalo se tlumené "Už
jsi tam, mluv!" a muž se pokusil o úsměv.
"Občané," oslovil úplně zmateného Jáchyma.
Slzy mu už oschly, ale stále byl připraven znovu se rozplakat, kdyby obraz
znovu zhasnul. Muž mezitím pokračoval: "Hovořím k vám jménem lokální frakce
Osvobozenecké armády. Naší organizaci se podařilo narušit vysílání kterým
se vás neustále snaží ohlupovat a kontrolovat Centrála." Jáchym byl snad
ještě zmatenější než předtím. Jeho mozek, nepřipravený na řešení tolika
neznámých situací, se začal zadrhávat. Unikaly mu významy některých slov
které ten tlouštík pronášel, nechápal souvislosti. A ke všemu ho začínala
bolet hlava.
"Centrála je sedmdesát let starý lidský vynález,"
mluvil dál muž, ale Jáchym ho byl schopen sledovat jen stěží, "který měl
za úkol převzít kontrolu nad vývojem lidstva v okamžiku, kdy civilizace
a ekonomické vztahy dosáhly takové složitosti, že bylo nad lidské možnosti
dále je uspokojivě řídit." Bolest hlavy začínala být nesnesitelná. Jáchymovi
se zdálo, že obraz nepatrně bliká, což se nikdy předtím nestalo. Navíc
to vypadalo, jako by jas kontrolky, která signalizovala Přítelovu aktivitu,
kolísal.
"Bylo nezbytné předat Centrále úplnou kontrolu
nad lidstvem, aby nebyly její řídící zásahy znehodnocovány lidskými rozhodnutími,
které už stejně neměly žádnou váhu, protože žádný člověk nebyl schopen
předpovědět všechny vlivy, které bude mít ve svém důsledku provedení třeba
jen nepatrné korekce v některých, byť jen mikroekonomických, oblastech."
Jáchymovi začalo pískat v uších. Vrazil si do nich prsty, ale nepomáhalo
to. Doplazil se k pohovce a strčil hlavu pod polštář. Se sevřenými víčky
se snažil potlačit ten hrozný pocit, že jeho hlava v nejbližší době bude
explodovat. Ale i přes plyš polštáře mu k uším doléhal hlas muže: "Centrála
se, bohužel, neosvědčila. Po osmi letech jejího bezchybného fungování,
kdy se zdálo, že celý systém byl tou správnou volbou, začaly se projevovat
některé nežádoucí vlivy. Domníváme se, že korekce zavedené do systému Centrálou
celý model příliš zkomplikovaly a Centrála přestala být schopná, stejně
jako předtím lidé, zvládat řízení tak komplikovaného organismu, jakým je
civilizace s dvanácti miliardami obyvatel."
Muž se odmlčel a Jáchymovi se nepatrně ulevilo.
Odvážil se vykouknout zpod polštáře, ale muž byl ještě stále na obrazovce
a zrovna odkládal sklenici s vodou. "Centrála se však rozhodla jinak, než
předtím lidé, a místo aby vyprojektovala zařízení, které bude schopné ji,
alespoň na nějaký čas nahradit, začala se zjednodušováním systému. V několik
nezávislých laboratořích, které ještě prováděly v té době všemi opovrhovaný
divoký výzkum, zachytily v potravě nepatrné množství regulátorů porodnosti.
Došlo k pokusu opravit chování Centrály, ale jelikož jde o distribuovaný
systém, který není uložen v jediném konkrétním počítači, ale naopak jeho
jednotlivé části běží na mnoha různých strojích, ukázalo se provedení opravných
příkazů nemožné."
Jáchym teď dýchal jen velice ztěžka. Proč,
křičelo cosi v jeho mysli, proč mě tak trápí? "Centrála přistoupila k rafinovanějším
metodám kontroly porodnosti a moderátory porodnosti vznikaly jen při kombinaci
určitých poživatin, například sladidla a čaje. Jestliže před předchozím
nebezpečím se vědcům ještě podařilo populaci varovat, tentokrát Centrála
nic takového nepřipustila a úplně převzala kontrolu nad sdělovacími prostředky.
Ty postupně zredukovala na jakýsi klon televizoru kombinovaný s moduly,
které původně sloužily jako domácí psycholog. Vznikly tak přístroje, které
Centrála pod názvem 'Rodinný Přítel' začala masivně rozšiřovat."
Delirium, napadlo Jáchyma matně. Takhle se
musel cítit Patrik, než mu... Jáchym si nemohl vzpomenout co se stalo s
Patrikem ani kdo to byl, ale nejasně si uvědomoval, že jeho mozek právě
kráčí po okraji propasti a každou chvíli se zřítí do hlubin bezvědomí.
A muž pokračoval: "Později došlo k demolici původní zástavby měst, a Centrála,
pomocí univerzálních robotů, začala budovat náhradní, vysoce úsporné a
vysoce efektivní ubytovny. 'Každému vlastní byt' a 'Proč chodit ven, když
všechno máte doma', byly dva nejmírnější slogany propagandistické kampaně,
pomocí které Centrála nalákala obyvatelstvo do kobek bez oken, kde je všechno
řízeno počítačem a v každé místnosti je alespoň jedna obrazovka. Po padesáti
letech této léčebné kůry se podařilo Centrále zredukovat obyvatelstvo z
třinácti miliard na tři, uzavřené v malých bytech a ovládané televizory.
Kromě nepočetných skupin, které přežívají v horách, jsou v současné době
všichni prakticky závislí na televizním vysílání, reprodukce probíhá in
vitro a dochází k manipulaci genetickým fondem, ze kterého se Centrála
snaží vyeliminovat agresivní lidské pudy a podle jejího názoru přehnanou
inteligenci. Později uvedeme záběry z šlechtitelských center, ve kterých
jsou exterminovány chybné vývojové větve."
Jáchym upadl do bezvědomí. Jeho prsty povolily
křečovité sevření a polštář spadnul na zem. "Je téměř jisté, že Centrála
se na eventualitu napadení připravila a proto zřejmě v nejbližších několik
hodinách, nebo minutách, budeme umlčeni. Prozatím vám sdělíme, jak opustit
byt a pokusit se vyrovnat s agorafobií..." Obrazovka zablikala. Pak se
z reproduktorů ozval ohlušující výbuch, a pokoj zalilo mrtvolné ticho.
Pak se naplno rozhučela ventilace.
Než se Jáchym probral, byl už vzduch v bytě
přefiltrovaný a vyčištěný od pozůstatků paralytického plynu. Přítel se
na Jáchyma káravě zahleděl a pronesl: "Jáchyme, ty jsi usnul." Jáchym omluvně
pokrčil rameny. Nějak si nepamatoval co se s ním v několika posledních
hodinách dělo. Měl pocit slabé malátnosti, a nejasnou vzpomínku na zlý
sen, který se mu zdál. Přítel se ale nedal tak lehce uklidnit: "A navíc
ses počůral." Jeho obličej teď vypadal opravdu hodně rozzlobeně. "Styď
se!" řekl.
A Jáchym se pak opravdu dlouho a velice upřímně
styděl.