Slabý bzukot přehlušilo silné bručení.
Čmelák nebo sršeň Napadlo ji. Skutečně to muselo být něco takového. Jindy by tomu zvláštnímu hmyzu nevěnovala pozornost. Dnes má čas a volno…
Přišla blíž ke květu, kam si to sedlo.
Hmmm…Zajímavý hmyz. Sehnula se. Vypadá jako sršeň. Takový velký žihadlo, tvar těla. . . Ale ten přeci není černý bíle pruhovaný. Musím se nato zeptat knihovníka Vokla. Asi je to vzácný druh. Nikdy jsem takového sršně neviděla. . .
"Říkáte, že žádný takový hmyz jaký jsem vám popsala neexistuje? Ale já jsem ho skutečně viděla. Tady ve městě v parku na náměstí. Opravdu. Ještě před chvíli tam létal." Vidí jak se na ni starý knihovník pochybovačně dívá. Nepodařilo se jí ho přesvědčit i v jeho hlase slyší ironii.
"To jste se musela zmýlit. Věřte mi. Skutečně takový druh nebyl popsán. Viděla jste normálního sršně a vaše fantazie si ho zbarvila jinak." Usmál se na ni.
“Opravdu ne, nic jsem si nepřimyslela. Copak jsem lhářka nebo blázen?”
“Ale, ale, má drahá, to jsem přeci neřekl.” Znovu se usmál, “ale prostě nic takového není v naší přírodě možné,” krátce se zamyslel “možné to je špatné slovo. Není žádný takový, vámi popisovaný hmyz prostě znám. A jelikož tady nejsme v nedostupném, neprozkoumaném pralese, tak taky tady nemůžeme očekávat objevení nějakého nám ještě neznámého druhu ani z hmyzí říše, a tak nás čeká ještě mnoho objevů.”
Voklova odpověď ji udivila. Věřila mu. Vyhlášenějšího odborníka na všechny ty lezoucí a létající malé potvory, by těžko našla. . . Jak bych se ale mohla za bílého dne splést? Poznám černou a bílou od černé a žluté. . . Co kdybych znova zašla do parku. Třeba budu mít štěstí. . .
Rozhlíží se po záhonu afrikánů. Soustředěně poslouchá. Teď! Určitě to je ten bručivý zvuk, co vydávají sršni. . .
Klekla si na trávník. Připravila si skleničku s víkem.
Je to on! . . . Opatrně se přibližovala. Nezvyklý hmyz netečně seděl na jednom z květů. Přiklopit ho skleničkou, a tu pak rychle uzavřít, jí trvalo pár sekund.
To bude Vokl překvapený.
Knihovník se nevěřícně dívá do skleničky. "Kdyby se to nehýbalo a nebzučelo, řekl bych, že si někdo ze mně dělá legraci. A nabarvený to taky není. . Měla jste pravdu. Je to sršeň. Zřejmě to bude nějaký mutant. Vezmu ho kamarádovi do muzea. Tam nám určitě řeknou, co to vlastně je. . . Vidíte, do dneška jsem si myslel, že znám všechen hmyz mírného pásma. . . A zatím...tomu nebude František věřit." Smutně se podíval na atlasy na stole.
"Z toho si nic nedělejte. Sám jste říkal, že jde o mutaci. Příští týden zase přijedu, přijdu se zeptat, co vám řekli. Myslím, že je to normální sršeň, ale prostě jinak zbarvený. Mezi ostatníma zvířatama se přeci dost často najdou takové výjimky a nakonec i lidi jsou albíni. . . "
"Tohle není albín. I když můžete mít pravdu. . . skutečně nevím. " Znovu prolistoval atlas. Všimla si, že se mu třesou ruce. Najednou jí ho bylo líto.
Neměla jsem mu to asi ani nosit. Poznal,
že není možné znát všechen hmyz ani v mírném pásmu. Nebude mít klid. No
co se dá dělat.
"Dobrý den, pane Vokl. Copak jste nám přinesl zajímavého?"Kustod z muzea znal starého pána velmi dobře. Věděl, že jejich profesor je jeho dlouholetý přítel.
Dnes mu starý pán připadá smutný. Proto sám pokračuje v hovoru. "Copak jste zase ulovil? Vidím, že nesete krabičku. . . "
"Abych vám řekl pravdu, pane Moravec, nevím. . . Ano, slyšíte dobře. Nevím, co to je. . . Přinesla mi to jedna dívenka.Podle ní je to sršeň albín, ale nezdá se mi to. Podívejte. "Vybalil z krabičky skleničku. Na dně lezl černobílý hmyz. Kustod se zájmem podíval.
"Ježiši! Pane Vokl! Honem s tím běžte za panem profesorem.Už tady máme několik černobílých zvířat. Teď i hmyz. Bude to něco divnýho. Máme nařizíno o tom s nikým nemluvit a pokud někdo přijde, jako teď vy, hned ho máme poslat za profesorem. "
"Říkáte, že už tady máte černobílá zvířata? Co by to mohlo být?"
"Opravdu nevím. Pan profesor vám to možná vysvětlí. . . "
Moravcovo chování, když uviděl jeho exemplář, ho rozrušilo.
Co by mohlo být divnýho na normálním hmyzu? Má jen nezvyklou kombinaci barev… určitě se dělá zajímavým. František mi řekne pravdu.
Zaklepal na mohutné dveře profesorovi pracovny. Ozvalo se hlasité “Vstupte!".
Ztěžka otevřel. První, čeho si všimnul při vstupu do místnosti, byla obrovská skleněná vitrína plná černobílých zvířat. Na jejich srsti a peří se střídaly všechny odstíny černi až do šedi. I ta bílá se mu zdála nějaká zářivější.
Překvapeně zůstal stát. Do reality ho přivedl až profesorův hlas.
"Zdravím tě, příteli." Zadíval se na sklenici. "Koukám, že si mi taky něco přinesl. Už jsou ty potvory i jako hmyz. To je radost. " Viděl jeho nechápavý pohled. "Pojď dál všechno ti vysvětlím. . . "
"Říkáš Františku, že to není živý?" Vokl pozoruje černobílá zvířata a nevěřícně kroutí hlavou.
"Ne, jsou to dokonalé stroje. Podívej třeba támhle ta srna. Až na barvu dokonalost sama. Oči, chování. Normálně žere, tráví,luče ji srdce, žílama proudí něco jako krev, ale všechno je jen černobílé. Jako ve starých filmech. Kdyby byla ta srnka normálně barevná nikdo by nepoznal, že je to vlastně průzkumný biorobot."
"Jak se na to přišlo?"
"Při pitvě. V jejím těle jsou zabudované anorganické věci.Technici přišli na to, že to vysílá signály. "
"Cizí mocnosti?. . . " Automaticky vyhrkl Vokl.
"Ne." Zakroutil profesor zamyšleně hlavou. "Tam to mají taky. Bylo na mále a začala kvůli tomu další válka. Nakonec se vlády domluvily, že nikdo to tomu druhému neposlal. "
"Kdo tedy, Františku?!"
"To nikdo neví. Pátráme. Je taková hypotéza. . . " Profesor se odmlčel. Zřejmě se mu zdála odvážná. Nechtěl o tom mluvit.
"Mimozemšťani?" Zeptal se Vokl přímo.
"Ano. "
"Co budeme dělat?" V jeho hlase byly znát obavy. "Asi to nebudou přátelé, když nás takhle zkoumají. Kdo má čisté úmysly přijde hned a představí se. "
" Máš pravdu, přátelé to asi nebudou. Musíme se bránit.Všechna vědecká pracoviště už dostala instrukce. Povinností každého člověka bude, vyhledávat tyhle roboty a vědci je budou zneškodňovat. Jiné řešení vlády nenašly. Zítra se to dozví celý svět. Musíme být připraveni na všechno . . . "
"Je to hrůza. Na druhou stranu si myslím, že to, co sem poslalo tyhle špióny asi nebude zase tak mocné. Jinak by zaútočili hned. Nemyslíš?"
"Snad máš pravdu. "
Dva muži se starostlivě zadívali na našedlého
zajíce ve vitríně. Klidně požíral červenou mrkev. Vyoperovaná vysílačka
ležela před nimi na stole. . .
Za několik hodin se začnou vyhrazené prostory ve všech státech planety plnit černo-šedo-bílými zvířaty, rybama. . . rostlinama. Na napodobeninu člověka si netroufli.
Tisíce vědců bude odstraňovat z jejich
těl technická zařízení a zneškodňovat je.
Vokl s profesorem procházejí zvláštní zoologickou zahradou. Všechno je v ní černobílé. Zastavují se u jedné z vitrín.
"Co s nima budete dělat Františku?"
"To nikdo neví. Jsou to živé stroje. . . Poslouží vědcům.Chtějí se naučit jejich konstrukci. "
"Myslíš, že to bude dobré?" Vokl svraštil čelo.
"Určitě. Stanou se součástí naší obrany. Nevíme, kdo to sem poslal a jestli se nevrátí. "
"Je možné, že to zkusí znovu. Podle mně je teď už jasné, že s náma nemají přátelské úmysly. Všechno tomu nasvědčuje. Proč byty svoje sondy neustále zdokonalovali? A najednou je, ze dne na den přestali k nám vysílat, aniž by se jedenkrát pokusili se Zemí navázat spojení?. . . Znovu říkám, ne takhle se přítel nechová! myslíš, že tady máme shromážděný všechny ty roboty?" Starostlivě se podíval na Františka.
"Věřím, že ano. Naše přístroje na zachycování těch signálů už tři neděle mlčí. Lidstvo odvedlo dobrou práci. A vědci taky.Představ si, že bylo nutné prověřit i zvířata, která jsou normálně bílá, černá. . . co jsme tady měli slepic, koček, psů, i když měli růžové jazyky lidi je k nám pro jistotu nosili."Profesor vyndal z kapsy kapesník a otřel si čelo. "Už je to za námi. A pro příště se připravíme." Podíval se na zívajícího šedivého lva. Vyplázl na ně šedivý jazyk. " Přeci jen je spravedlnost. Co jim je platná dokonalá technika, když vidí jen takhle."
Kapitán objevitelů obydlených planet sedí ve své kabině vedle něj stojí technik. Oba dva upřeně pozorují obrazovku, na které probíhají nějaké propočty. Samotné řešení příkladu se objevilo až za chvíli. Po jeho přečtení se technik neudržel a vztekle bouchnul do výpočetního přístroje. "Teď už opravdu nevím, co mají na téhle planetě za přístroje! Absolutně jsme zdokonalili svoje sondy. Jsou k nerozeznání od všech jejich živočichů. Co nás to stálo práce, odvodit si z výpočtů jak vypadají! Použili jsme nejdříve dokonalé vysílače obrazu a signálu. . . No dobře, to mohli zachytit. Teď jsme do nich dali přístroje na jednorázový záznam. Nic ze sebe nevyzařují, jen snímají a stejně na ně vždycky přijdou. . . Zřejmě mají nějaké efektní detektory. Musí být dokonalejší než naše! Já bych do toho!. . . " Najednou si uvědomil, že je s ním kapitán."Promiňte, pane, neovládnul jsem se, ale není to k vzteku?"
"To určitě. A teď si představte, jaké asi mají zbraně! Musíme poslat zprávu k nám. "
"Mám vyslat další sondy?"
"Myslím, že to nemá cenu. Okamžitě je najdou a zneškodní. Máme strašně málo informací o jejich planetě a o obyvatelích.Pošleme hlášení a počkáme na rozkaz. Mám jenom strach, aby neobjevili i nás. . . "
"To snad ne! Dáváme si pozor a přístroje to stoprocentně vylučují. Nejsou kouzelníci, přírodní zákony fungují všude stejně."
"Chci věřit, že máte pravdu." Dodal si jen pro sebe velitel, než odeslal kódovanou zprávu na rodnou planetu. Technik mezitím zaujal svoje místo u přijímačů. Čekal dost dlouho. Konečně se přístroj rozzářil.
"Pane, přišla odpověď od nás. Koukám, jsou tam z týhle planety pořádně vyděšený. Všechno znova propočítali, všemožnými metodami odzkoušeli a vyšlo jim, že tady musí být hodně před náma. Jinak není možné naše sondy objevit. Jsou tady na útok připraveni. Nemáme si s nima nic začínat. Přišel rozkaz urychleně opustit celou galaxii. Musíme doufat, že nás neobjeví. . to by byl konec!"
"Sám jste přeci říkal, že to není možné! Ale pro jistotu ihned odstartujeme."
"To je jedině rozumné. A co mám udělat s těmahle zbylejma sondama?"
"Už nejsou k ničemu. Zlikvidujte je! "
Technik vzal do rukou malou veverku. S lítostí se na ní podíval. "Takovou mi daly práci, to vybarvení, těch odstínů. Kde jsme jen udělali chybu?". . .
"Opravdu nikdo neví. Prostě jsou tu vyspělejší. Přístroje nám vypočítaly model jejich civilizace. Je to něco! S tím nic nenaděláte. . . Nefilozofujte nad jasnou věcí a připravte všechno ke startu!"
"Ano, pane, chyba není v nás. Vědci určitě vymyslí ještě dokonalejší zbraně a sondy a pak se vrátíme. Problém mimiker biorobotů máme vyřešený. . ." Ohlédl se po planetě pod nimi. "Bude se mi tady líbit. Tolik odstínů černé a bílé jsem ještě neviděl."