Po prašné polní cestě se ploužila stará babka. Velké tašky, se
kterými se vláčela, ji stahovaly k zemi. Prudké polední slunce a mraky
much, které jí vletovaly do nosu, uší a očí, k dobré náladě vůbec nepřidaly.
"Že já nána hloupá jsem k té Máni vůbec šla!", mudrovala
babka, a kdyby mohla, tak by tašky odhodila daleko do polí. Ale pečínkové
sádlo a oškubaná husa za tu námahu stála. Loudavě se přiblížila až k mírné
zátočině, kde stála boží muka.
"Máňa jedna, napřed mi slíbí, že bude doma a potom si
odjede někam za šamstrama. Příště se jí na to vyprdnu, takhle se..." Babka
ztuhla a z tváří se jí vytratila rudá barva. Cosi bílého viselo na kříži
božích muk.
"Vždyť to má křídla...je to anděl, skutečný anděl!" Prásk.
Babka se skácela. Bylo po ní. Anděl si teprve teď všiml mrtvé babky.
"A krucifix!", utrousil anděl. "To se nemělo stát, teď
bude starej pěkně nakrknutej!" Rychle si za křídlo zastrčil cosi co připomínalo
šroubovák, odrazil se od podstavce kříže a zmizel v blankytně modré obloze.
V místnosti zářilo příjemné bílé světlo. Ve stěnách byla
zabudována kruhovitá okénka připomínající obrazovky počítačů. Dokonce obsahovaly
i řídící panel, který byl jakousi obdobou počítačové klávesnice. Před každým
takovým okénkem někdo seděl a pečlivě sledoval dění na obrazovce. Občas
se ozvalo slabé zapípání klávesnice a slabý šepot pokynů směřující do malého
mikrofonu před obrazovkou.
"Těžká havárie v sektoru A587-D236! Připravte tunel pro
nováčky! Počet upřesním."
"Číslo H12580145 už zase prosí o tu nohu. V tomto století
už máme vyčerpány všechny kvóty, žádám o výjimku."
"Prověřte způsobilost. Ať to zase není jen nějakej vyčůranej
bezvěrec. Jako posledně ten profesor, co jsme mu vyměnili obě oči, a potom
se ukázalo, že vyučuje marxismus-leninismus. Potom vaši žádost předám starýmu."
"Způsobilost prověřena, vyhovuje všem kritériím dle instrukcí."
"No dobře. Předám to šéfovi na nejbližší poradě. Zázrak
bude proveden dle běžného postupu, objekt noha."
"Číslo W25478965 bude za chvíli popraven. Prosí o odpuštění.
Jaké budou instrukce?"
"Co provedl?"
"Moment, je to nějaké zamlžené, takový svědomí, ten chlap
musí mít hroší kůži, už to mám. Jedna vražda, znásilnění, pokus o vraždu,
dokonce loupežnou, rouhání nespočetně, další znásilnění, no hrůza, ale
zdá se, že to myslí upřímně. No jo, v dětství ho mlátili jak žito, vlastní
matka ho nikdy nepohladila, otce nepoznal, chyběla mu láska..."
"To stačí. Víte přece, že když někdo našeho starýho prosí
a ještě k tomu upřímně, tak to většinou starýho dojme. Ale když jsem chtěl
já přidat prémie, tak byl tvrdej jak žula...no nic, na poradě to předám."
"Tady kdosi prohlašuje, že je kámoš s naším starým. Dokonce...počkat,
mám špatný spojení, dokonce tvrdí že ví o konci světa. Mám zasáhnout?"
"Kdyby to šlo, svrhnul bych ho do pekel mimo pořadník.
Ale nejvyšší instrukce mstu, i když jde o rouhání největšího kalibru, výslovně
zakazuje. A co se týče toho konce světa, však se stejně dočkají, jeden
můj známej z Trojice už cosi naznačoval."
"Mám tady hlášení, že naši takzvaní zástupci
se chystají prohlásit za svatého dalšího ze svého středu. Předtím ho ale
nezapomněli umučit a upálit. Fuj."
"Zatím jste jenom dispečer, takže ty poznámky si nechte
laskavě pro sebe. Když se to starýmu bude zdát v zájmu Trojice, ať ho nechá
prohlásit za svatého. A nezapomeňte, je čas otevřít černou obálku."
"Provedu. Otevřel jsem černou obálku...no to snad ne!"
"Máte problém? Co máte napsáno v černé obálce?"
"Povodně, lijáky a bouře do sektoru G478-U951. Podepsán
Nejvyšší. Ale vždyť tam už několik let mezi sebou válčí a mordujou se i
bez naší pomoci dost úpěšně, a teď tohle..."
"Nekomentujte rozkaz Nejvyššího a proveďte akci! Náš starej
ví nejlíp co dělá."
"Pozor! Hlášena interakce I.stupně! Jakási babka, pardon,
číslo T25874123 ze sektoru C125-E951 zahlédla našeho montážníka. Jedná
se o ty boží muka u Staré Lhoty, zasekla se tam kamera. Zdá se, že se k
nám chystá mimo pořadník. Prosím instrukce."
"Tunel teď zcela zablokovala ta výsadková jednotka, co
přistála uprostřed minových polí. A už se chystají další. Takový jatka
nepamatuju od Stalingradu. Zlatý Solferino! Tu babku zatím nepřijmeme,
kromě toho, vždyť má ještě vnoučata, co se jim rozvedli rodiče. Takže nepřijímat!"
"Chápu, ale ta babka, ehm, číslo T25874123, je mrtvá už
přes půl hodiny...!"
"To je rozkaz! Nebo chcete v rámci naší družby s Luciferem
jít přikládat nějaký čas pod kotle? Kód k akci Zmrtvýchvstání dostanete
neprodleně, jakmile to starej podškrtne."
"Rozumím, číslo T25874123 připravit k oživení."
Lékař se naklonil k sestře:
"Vždyť ta, co jste přivezli v poledne, byla přece mrtvá.
Přivezl ji dokonce pohřebák!"
"Já vím, pane doktore, mrtvá, jenže cestou do márnice
obživla. A šofér toho pohřebáku tady teď pár dní zůstane, dostal z toho
šok, když mu začala tlouct ze zadu na okno. Tak tak, že vůbec dojel."
"To se mu nedivím. Vždyť je to zázrak, takovou dobu po
smrti!"
U nemocniční postele stály dvě malé děti a držely starou
paní za ruku.
"Babičko, to jsme rády, že jsi nám neumřela! A viď, že
nám budeš vypravovat o tom andělovi, ano?"
Stará paní se usmívala, stále viděla toho krásného anděla,
a potom ta dlouhá cesta k tunelu. Kdo jí uvěří, co tam všechno viděla?
"To víte, že ano, děti. A nezapomeňte, že musíme
taky někdy zajít za Máňou!"