Několik rychlých pohybů a muž vydechne slastí. Žena vstává z postele a pomalu zvedá své chromované oblečení. Začíná se oblékat. Ticho prořízne až mužův hlas: “Dneska si byla dost dobrá, co takhle udělat mi slevu, když sem tvůj stálej zákazník." Po jeho slovech se na něj ani neotočila, jen prohodila něco o tom, kam může jít se svou slevou. Když si zapnula poslední knoflíček na své výstřední blůze, natáhla ruku po podaných penězích. Schovala je do kabelky, otočila se a odcházela směrem ke dveřím. On si zapálil dlouhou modrou cigaretu. Žádné loučení. Byl jen klient a ona byla jen jeho děvka. Žádné loučení.
Chris nevyrazila hned domů. Bylo něco kolem desáté a jí se domů nechtělo. Napadlo ji také, že by dnes mohla zvládnout ještě jednoho, možná dva zákazníky. Konečně by si tak zítra mohla vzít dva dny volna, na které tak dlouho čeká. Co naplat, dělat pro Mikyho nebyla žádná slast. Jenže stejně jako každý potřebovala dolary. Dolary, které nikdy nespadly z ničeho nic z nebe. Mnohokrát už chtěla nechat téhle práce, ale vždy se k ní musela vrátit. Chris vešla do baru Blue Girls. Barman jen zvedl obočí a usmál se. Znal jí. Ostatně Freddie znal všechny holky, které k němu chodily. Chris k němu chodila skoro od té doby, co otevřel bar. Bydlela kousek od něj . “Ahoj Chris! Zase v práci, viď. Ty se jednou udřeš." Dělal si z ní legraci. Dělal si ji z ní vlastně vždycky, snad pro to ho měla ráda. Když o tom tak přemýšlela, byl vlastně jeden z mála mužů, které měla doopravdy ráda. Usmála se na něj. “Dej mi jedno pivo, ale neřeď ho jak minule!" Věděla, že Freddie, snad jako jediný z barmanů v L.A. pivo nikdy neředil. Musela mu to ale nějak vrátit. Vzala si pivo a sedla k baru. Začala s ním klábosit, přebírat drby, ale pořád se dívala po příchozích, aby jí neunikl žá dn ý možný zákazník.
Do baru vstoupil muž. Všimla si ho hned, stejně jako všechny ostatní dívky. Byl vysoký, v černém saku a v klobouku. Vlasy měl stejně jako obočí černé a dost husté. Tipovala ho na itala, nebo možná španěla. Hned poznala, že ten peníze určitě má. A kdo má peníze a přijde do Blue Girls, ten je chce utratit. Muž se posadil k baru. Rozhlížel se po dívkách, což značně otrávilo několik mládíků, kteří čekali že by snad mohl mít zájem o ně. Nakonec spočinul zrakem na Chris. Dopila, podala prázdnou láhev Freddiemu a poposedla si k němu. “Ahoj, hledáš povyražení?", zeptala se hned. Muž přikývl a zeptal se co pije. Objednala si campari, pivo nechtěla s tak fajnovým klientem pít. Během deseti minut dopili a odešli. Chris měla radost, že ho ulovila. T en bude platit.
Will, tak se muž představil, zastavil taxi. “Hotel Palace", oznámil řidiči. Taxikář se tiše rozjel. Už cestou do hotelu se začali na zadním sedadle líbat. Ten muž se Chris líbil. Měla z toho radost. Je dobré spojit práci se zábavou. Taxi zastavilo před hotelem a Will podal řidiči svou ID kartu. Ten jí projel počítačem a Will potvrdil transakci vložením palce na senzor. Řidič poděkoval a oni vstoupili do hotelu. Měla velkou radost. Hotel ji uchvátil hned na první pohled. Většinou si nemohla vybírat mezi zákazníky, a ne každý si vezme štětku do prvotřídního hotelu. Jo, bude mít dost prachů. Vyjeli do třicátého sedmého patra a vystoupili z výtahu. Will položil prst na čidlo a zámek se s cvaknutím otevřel. Vešli. “Světlo - přítmí", přikázal h ot elovému počítači, který okamžitě rozsvítil několik šikovně umístěných žárovek. Pokoj byl veliký, halogenovou žárovkou nasvícené obrovské akvárium promítalo na zeď tajuplné obrazce s obrovskými stíny ryb. “Hudba - For Seeds." Počítač pustil něžnou hudbu. Začali se líbat a klesli na postel. Chris byla ráda, ten muž se jí líbil čím dál víc.
Když byli v nejlepším, přerušil jeho zábavu, její práci, příjemný ženský hlas počítače: “Pane Rossei, máte návštěvu. Pan Gray čeká přede dveřmi." Muž jen zanadával, oblékl si župan, políbil Chris a vykročil ke dveřím. Podíval se kukátkem, potom otevřel. Za dveřmi stál malý pán v obnošeném saku, pravděpodobně nějaký úředník. Něco potichu řekl a Will ho pozval dál. Odešli do vedlejší místnosti a zavřeli za sebou dveře. Chris byla zvědavá odmalička, vždycky strkala nos tam, kam neměla. Přitočila se ke dveřím a poslouchala. Slyšela špatně, oba muži mluvili velmi potichu. Ale význam vět pochopila. Podle toho, co ten malý v sáčku říkal, nějaký Vincent něco pěkně zvoral a zásilk a proto nedošla. Kvůli tomu má pan Rossei kontaktovat pana Vickerse dnes o půlnoci v klubu Starr. Pak bylo chviličku ticho. Nakonec Will Rossei prohlásil: “Jedu tam. Jedu tam a toho hajzla zabiju. Ze mě, ze mě prostě nikdo debila dělat nebude. Ty prachy za ten Ox tu měly bejt už předevčírem. Hajzl."
Příchozí se na něj podíval. Přimhouřil oči, něco mu zašeptal a ukázal na dveře. Will Rossei se k nim potichu připlížil a prudce je otevřel dokořán. Chris nestačila uskočit a okraj dveří jí dost bolestivě praštil do obličeje. On ji ale okamžitě zvedl a řval: “Co si slyšela, tak co ty svině. Ty děvko já ti dám poslouchat u..." Jenže Chris už si nechtěla poslechnout zbytek nadávek. Kopla ho pod koleno tak, že ji pustil a svalil se na zem. Rozběhla se ke dveřím. Naštěstí měli zámek se senzorem kontrolujícím otisk palce jen zvenčí. Otevřela dveře a vběhla do výtahu. Will, který se již vzpamatoval z kopnutí běžel za ní. Naštěstí byla ve výtahu dřív než on. Dveře se stačily zavřít. Zařvala “Přízemí!", výtah se poslušně r ozjel. Třicet sedm pater člověk neseběhne dřív, než je urazí výtah. Když se dveře v recepci otevřeli, okamžitě z nich vyrazila ven a vyběhla na ulici. Zastavila první taxi tak, že mu málem vběhla pod kola. Řidič se rozjel do Blue Girls, jak si poručila. Chris ale už tušila, že dnes opravdu neměla být zvědavá. Potom, co taxík odsvištěl do noci, vyběhl muž před hotel. Zahlédl mizející auto, naštvaně nakopl patník, otočil se a vrátil do hotelu. Cestou si jen pomyslel, že je jí škoda. Líbila se mu, jo, bude j í škoda.
Když Chris vešla do dveří baru, Freddie si jí hned všiml. Byl by špatný barman, kdyby nedával pozor na nově příchozí, stejně jako dával pozor na ty, co chtějí utéct bez placení. Křikl na jednu servírku, aby šla za bar místo něj a vyrazil naproti Chris. “Freddie, dej mi panáka, sakra. Pěkně sem to posrala, abys věděl!", ani nepozdravila. Vzal jí za ruku a vedl jí do rohu, k prázdnému stolku. “Jasně, jen poď a sedni si. Kterej hajzl tě takle zřídil?", zeptal se a nečekaje na odpověď odešel pro drink. Přinesl jí gibson a sám si vzal taky jeden. “Tak povídej. Neřikej, že to byl ten frajer, jak si s nim vodešla. Přišel mi sympatickej.", znovu vyzvídal. Napila se. A pak mu všechno vysvětlila. Poslouchal pozorně, jen občas zakroutil hlavou nebo se podrbal za uchem. “Přinesu ti led, počkej tu. Něco vymyslíme. Neboj." Vrátil se za chvíli i s pytlíkem ledu. Dala si ho na bolavou tvář, která za tu dobu otekla a změnila barvu z červené na modrou. Když se tváře dotkla, sykla bolestí. “Hele, dneska by si neměla ch odit domů. Můžeš přespat u mě, nad barem. Lucy se nezblázní, má tě narozdíl od ostatních holek docela ráda." Chris odložila pytlík ledu a otřela si rozmazaný make-up čistým kapesníkem. Přikývla. “Díky moc. Asi zavolám Mikymu.", řekla. Freddie se zvednul “Musím jít k baru. Poď, hned ti dám kartu vod pokoje. Musíš se vyspat." Pomalu se zvedla a šli spolu k baru. Dal jí plastikovou kartu s logem Blue Girls Bar a magnetickým proužkem. Vyšla po schodech nahoru a protáhla kartu terminálem. Ten jemně pípl. Vzala z a kliku a vešla dovnitř. Po chvíli se zamyslela, vrátila se ke dveřím a zamkla je. Pro jistotu. Rozsvítila a posadila se na postel. Zavolá Mikymu. Vzala svůj telefon a nechala vytočit číslo.
“Jo, tady Miky.", ozval se známý hlas.
“Ahoj Miky, tady Chris. Asi sem v průseru. Myslim že se budu muset na chvíli zdejchnout."
“To snad nemyslíš vážně, miláčku. Myslíš snad, že sem dobročinná organizace? Já platim pěkný prachy za to, že tě mám na ulici. Když nebudeš dělat, já za tebe nebudu platit. Seberou ti licenci a víš kde můžeš dělat bez licence, viď. Tak si vyber, zlato. Jo, mimochodem, víš kolik je hodin?", myslel to vážně. Jeho hlas zněl dost naštvaně. A on není zrovna nejpříjemnější, když je naštvanej.
“Hele, Miky. Sem fakt ve velkym průseru. Nech mě to aspoň vysvětlit. Prosím."
“Tak dělej, ale estli to je ňáká kravina. Víš že mi něco dlužíš. A ne málo"
Chris vzdychla. Pořád jí to bude připomínat. Když u něj začínala, zaplatil jí několik plastik. Plastické operace sice nejsou nic neobvyklého, ale stejně stáli docela dost. Ještě mu za ně dluží nejmíň půlku. Ale co, díky nim vypadá jako Miss L.A a na to zákazníci berou. Znovu vzdychla. Všechno mu řekla. Stejně, jako to udělala před půl hodinou s Freddiem. Jen Miky nebyl stejně chápavý jako on.
“Chris. Estli kecáš, tak si to vyřídíme. Máš dva dny. Jo, doufám, že tě moc nezmaloval. Ten tvůj chsicht byl dost drahej. Takže si ho nenech zvalchovat. To bys pak mohla akorát tak k Lous Fee. Čau, jo, řek sem dva dny."
Chris se otřásla. Šla jednou kolem Lous Fee. Byl to ten nejhorší bordel. Tam prodávali pasáci svoje ovečky, které neposlouchali. Končili tam i ty, které narazily na sadisty a měly tvářé poznamenané jejich rozkoší. Tam nechodí klienti, tak sem jim nedá říkat. Jsou to žebráci prolezlí všemi nemocemi. Málokterá dívka tam přežila víc než dva, tři roky. Tam nechtěla.
“Díky, Miky. Věděla sem, že to pochopíš."
Zavěsila a šla se osprchovat. Když si lehla do postele, nestačila se skoro ani přikrýt. Byla tak vyčeraná, že hned usnula. Celou noc spala dost neklidně. Zdálo se jí, jak stojí s rozdrceným obličejem před Lous Fee a pláče.
Když se ráno probudilo, byla chvíli zmatená. Pak si uvědomila, že je u Freddieho v baru a ne před Lous Fee, oddychla si. Pustila NetTV a šla se opláchnout a obléct. Když se líčila, uslyšela v televizi jméno Vincent. Prudce se otočila a na monitoru uviděla hořící dům. Příspěvek hned skončil, teď se reportér zabýval tornádem v Miami. Odhodila líčidla a vrhla se k ovládání. Rychle našla minulý příspěvek a nechala si ho znovu přehrát. Podle televize někdo zastřelil Vincenta Vickerse a poté ho zapálil i s barem, ve kterém zrovna byl. Počet mrtvých se odhaduje na dvacet. Metropolitní stráž se domnívá, že to byl obchodník s Oxem, novou syntetickou drogou. Majitel baru nabízí za informace vedoucí k odhalení pachatele 5,000$, nebo 15,000$ za mrtvého žháře.
Vypnula televizi a odešla z pokoje. Seběhla ze schodů do baru a rozhlížela se po Freddiem. Viděl jí dřív než ona jeho. Doběhl k ní a zatáhl jí zpět do chodby. “Co, sakra, děláš Freddie. Myslela sem, že ten pokoj je zadarmo.", dělala si legraci. “Sakra, to není vůbec sranda. Byl tu ňákej chlápek a ptal se po tobě. Nechal tu i číslo, kam se mám ozvat, kdybych o tobě věděl. Nabízel mi prachy, když mu zavolám." Chris si sedla na schody a vyprávěla mu o zprávě v televizi. Freddie se vzpřímil. “Tak to je v pohodě. Skoč za tim chlápkem a všechno mu řekni. Eště na tom vyděláš.", usmál se. Nebýt jizvy na pravé tváři, dalo by se říct, že měl hezký úsměv. Kdo ví, proč si tu jizvu nechal. Odstranili by mu ji ambulantně, stačila by jen chvilka na laseru. Jenže on se s ní chlubil. Chris kývla. Vstala a odešla si pro věci do pokoje. Za pár minut už zase stála dole u baru. Freddie se k ní naklonil: “Zavolal sem kamarádovi, dobrýmu kamarádovi. Pošle mi jednoho chlápka, ochranku. Dojde tam s tebou. Bude tu tak za čtvrt hodiny. Tak počkej. Chceš něco pít?" Freddie šáhl do lednice. “Díky, seš na mě moc hodnej. Dej mi džus, pomerančovej." Měla radost. Na Freddieho byl spoleh. Měla ho ráda. Sedla k baru a pila džus, pozorně hlídajíc dveře, ale tentokráte ne kvůli možným klientům. Měla strach, strach o svůj život.
Ten muž, o kterém Freddie mluvil přišel asi za dvacet minut. Nejdřív se lekla, jestli to není jeden z chlapů, co po ní pravděpodobně jdou. Měřil asi 170 centimetrů a měl dlouhé vlasy. Byl to asiat, snad japonec. Kdo ví. Představil se jako Tricks. Před barem měl zaparkované černé auto. Cestou Chris úplně ztratila strach. “Vy ste japonec, že jo. Tak to se určitě bráníte tim, no, karate a tak.", prohodila během jízdy, aby řeč nestála. “Jo, japonec", odpověděl a pokračoval, “Karate ale neumim, vůbec. Mám tohle". Ukázal jí pod sakem pouzdro s poloautomatickým UZI s autooptickým zaměřováním. Zasmála se. Měla radost že je tu s ní. Šáhla pro cigaretu a uslyšela j emné cinknutí.
V další chvíli se auto zastavilo o mostní pilíř. Chris se podívala na japonce. Ležel na volantu a v hlavě měl díru jako pěst, palubní deska a sklo bylo celé od krve. I ona. Vylezla z auta, opřela se o něj a zvracela. Pak ale zahlédla dva muže, běžící jejím směrem. Otřela si pusu. Jeden z nich držel v ruce dlouhou pušku. Zastavil se, a ona na sobě spatřila červenou tečku. Lehla na zem, podplížila se pod autem a utíkala. Proběhla asi dvě ulice, než narazila na taxi. Okamžitě do něj skočila. “Journal Street 52, Obchodní budova" zařvala. Taxikář se zeptal, jestli nechce radši do nemocnice. Odpověděla mu hodně sprostě. Taxikáři v jsou zvyklí na ledaco. Dorazily k budově. Nechala řidiči papírové peníze a utíkala. Lidé se ani neohlíželi. Každý byl z vyklí nevšímat si věcí, do kterých mu nic není. Jen tak jste měli šanci dožít se vyššího věku.
Vběhla do recepce. Hned ji chytla bezpečnostní služba. “Vim jak to bylo ve Starr, do prdele" křičela pořád dokola. Ochranka to pochopila a začala ji uklidňovat. Chris se ztišila. Oznámili jí, že půjdou za majitelem. Jemu že všechno poví. “Už jste byla u metropolitní?" zeptal se jeden muž z ochranky. “Ne, nebyla. Jela jsem sem hned, jak sem to viděla. Vim kdo to udělal." Vyjeli do dvanáctého patra. Prošli chodbou a zaklepali na dveře 1217. Otevřel muž v saku. Chris vešla do pokoje. Pak přišli dva vysocí muži v černém. Postavili se ke dveřím a čekali. “Pan majitel už jde, musel ukončit jednání, madam." oznámil jí ten, který namíchal drinky. Přikývla. Dveře se otevřely a majitel vstoupil. Usmál se na ni. Chris by se možná i líbil. Líbil by se jí, kdyby to nebyl on. “Ty svině, tys zapálil vlastní klub." Chtěla vstát, ale zjistila, že ti dva se od dveří přesunuli k jejímu křeslu. Chytili jí za ruce. Pan Rossei se pos ad il za stůl. “Proč si sakra poslouchala.", zeptal se. Chris neodpovídala. Jenže Will Rossei ani odpověď nečekal. “Já ti řeknu proč, protože seš blbá kráva. Proto si taky přišla sem. To sem teda nečekal. Jo. Freddie to udělal dobře." Po tom, co slyšela to jméno, sebou cukla. Will si toho všiml a usmál se. “Jo, Freddie mi zavolal. To on tě sem poslal, nebo ne? Jenže ten parchant se chtěl dohodnout. Měl sem mu slíbit, že se ti nic nestane. A on s tebou poslal toho japonce. Naivní blbec. Freddie byl dobrej, br al ode mě Ox a bral ho docela hodně. Už je mrtvej. Nemám rád, když mi lidi dávaj podmínky, víš.", Rossei se znova usmál, když zahlédl nechápavý výraz na Chrisině tváři, “Ty koukám ani nevíš, že tvůj Freddie prodával Ox. Ale konec vyprávění." Na chvíli se odmlčel, podíval se z okna a pak otevřel šuplík. Chris stékali po tváři slzy. Postavil se. Výstřel. Will se posadil, položil pistoli zpátky do šuplíku a založil si hlavu do dlaní. Bylo jí škoda, děvky. “Tak to do prdele snad uklidíte, hovada! Za co vás plat im!"