Proslov Ondřeje Neffa k zahájení výstavy Káji Saudka a Emila Šourka v Galerii K dne 5.října 1992 s přípodotkem dr. Richarda Knota.
Mám tu čest a potěšení, aktivně se zúčastnit otevření společné výstavy Káji Saudka a Emila Šourka. Bývá zvykem spojovat v jediné výstavě dva výtvarníky, obvyklea to bývá třeba malíř a keramik, protože se tiše předpokládá, že se malby a keramika spolu nepoperou. Ale dva kreslíři? A přitom témata mají podobná, ústředním motivem je zde žena. A zde se řečníkovi naskýtá příležitost otevřít paví chvost výřečnosti, ano, i učenosti. Téma protikladů stýkajících se v úběžníku, téma uzavřeného kruhu, je naveskrz promrskáno autoritami, i mohl bych tuto káču mrskati i já dál. Mohl bych srovnávat brutální přímočarost Saudkovy kresby s pointilistickou něžností Šourkovou, a to vše je sevřeno svorníkem sympatií k secesi. Tohle asi je směr, který bych doporučoval k úvaze, aby se ubíral. Nicméně Kája Saudek je zde přítomen dvojnásob: na kresbách svých i na kresbách pana Šourka, když pominu maličkost jeho osobní presence. Proto se obrátím přímo na něho, a připomenu onen pohnutý a zajisté patřičně syrový večer na podiu kulturního domu v Mimoni asi tak před pěti lety (zde přítomný Pavel Nosek si to jistě pamatuje přesně), to podium bylo parfemováno potem svazáků a aktivistů Svazu přátel a lesy byly prostoupeny ozbrojenci s rudými hvězdami na čepicích. A tehdy jsem tam jmenoval Káju Saudka národním umělcem, před konsternovaným publikem, tedy umělcem, který adekvátně a do důsledků pochopil neviditelné souvislosti doby. Uplynul od té doby čas, věk se přelomil, a já dnes, tohoto večera, vskutku nemám co k té mimoňské nominaci dodat. Pro mě, a věřím, že pro všechny přátele Káji Saudka je Kája umělec nad jiné milý a vpravdě národní.
Kája Saudek: Teď bych se měl rozplakat...
(potlesk)
Kája Saudek: Ondřeji, děkuju a miluji vás, ale políbím vaši ženu... (potlesk)
Richard Knot: Pane Saudek, pane Saudek, vy jste mi neudělil slovo. Za NEI- report!
Kája Saudek: Považujte dr. Neffa za předřečníka.
Richard Knot: Ne, to nikoliv. Nikoliv, ale tak tedy vážené dámy, vážení pánové, bratři a sestry, soudružky a soudruzi, kolegyně a kolegové, spoluobčané! Je těžké hovořit na prahu místností plných tajuplné krásy. Hrdlo sevřené dojetím chtělo by pouze zvolat: Stůj noho, posvátná místa jsou kamkoli kráčíš. A je velmi obtížné promlouvat po renomovaném dramatikovi, žurnalistovi a romanopisci a našem galaktickém spoluobčanovi, doktoru Ondřeju Neffovi. Jeho břitký brk a následně zvučný hlas bravurně shrnul látku a proniknul do nitra věci. Přesto se o to pokusím. Dr. Neff totiž nazírá na Káju Saudka pouze jako na umělce a člověka. Kdežto já řeknu několik vět hodnotících mistra jako osobu státotvornou, dějinotvornou, zejména však, coby budovatele strany. Zde je třeba si uvědomit...
Zde text dr. Knota končí.