5 Vernisáž výstavy obrazů a kreseb Káji Saudka dne 13.X.93 v Praze v Galerii K:
(O.Neff): Vítám vás tedy jménem ústředního výboru erotické strany Československa, jehož nejsem členem, nejsa erotikem, nicméně příznivcem, a s potěšením konstatuji, že již potřetí se tady setkáváme. To znamená, že vzniká cosi jako tradice a má vize fantasty se už tak jaksi těší tou představou, jak vždycky lidi až potkají takovou tu omšelou trojici starců Saudek, Knot, Neff následovanou divými obnaženými ženami, tak budou říkat: Již je podzim!
Na každé výstavě Káji Saudka je nějaké překvapení, leč bohužel obecenstvu je to obvykle skryto a jenom lidé, kteří jsou s Kájou a jeho osudy a jeho environmentem, abych tak řekl, aby se tady taky něco učeného a kulturně jaksi příslušného objevilo, obeznámeni. Obecenstvo všeobecně není obeznámeno s barevnou složkou Kájovy tvorby, zejména tedy s jeho barevnými oleji, které se tady v takovémto masivním množství objevují poprvé, a co mně obzvlášť těší, že tu objevuji plátna, která jsem po léta, kdy jsme společně, leč vesele strádali s Kájou, vídal v jeho příbytku. Že jsou tady plátna, čtu, že výstava je nikoliv prodejná leč prodejní, což je jemný rozdíl, a doufám, že tyto věci prodejní nejsou, protože bych je nerad ztratil ze zřetele.
(K. Saudek): Jak se dozvíte ceny, tak hned pochopíte, že nejsou prodejní...
O.N.: Takže prosím vás, toto je jedno překvapení, a druhé překvapení je, že zde je vystaveno plátno Patrika Saudka, syna manželů Saudkových zde přítomných, a...
K: Ten kanec...
H (Hana Saudková): Pššt!
K: Je tady někde?
O: Kanec, nekanec...
K: To znělo lichotivě...
O: Kanec, nekanec...
K (s pohledem na své společnice, které jsou nahoře bez): ...myslím, že se taky svlíknu. (Kája odkládá košili)
H (hlasitě šeptá): No tak, Kájo! No, to né...
O (napřahuje za K. ruku): Mohu být vaším věšákem?
H (znechuceně): Kájo!
O: Čili...
(všeobecný smích)
O: Zatím to vypadá, že kanec je otec...
K: ... jinak by nemoh být otec.
O: Jo, to je jistě pravda. Ale faktum je, že je tady vystaven jeho obraz, takže nezapomeňte se na něj podívat, a co je obzvlášť potěšitelné je, že jak vidno i svým výtvarným pojetím syn kráčí zcela jinudy než jeho otec, byť určitá afinita je tam vystopovatelná. Čímžto důvtipným postřehem dovolte abych ukončil své expozé, děkuji vám za pozornost a dámy a pánové tímto ... končím...