Po několika dlouhých měsících odkladů, způsobených zejména špatnou ekonomickou situací v Rusku, bude příští týden konečně zahájeno sestavování Mezinárodní kosmické stanice (International Space Station - ISS), někdy také nazývané Alfa (proti tomuto názvu však protestují Rusové, protože jsou přesvědčeni, že jim upírá prvenství ve vypouštění kosmických stanic). Účastí 16 států se tento projekt stane jedním z největších nevojenských projektů v historii. Kromě Spojených států a Ruska se na výstavbě budou podílet také Kanada, Japonsko, Brazílie a státy sdružené v Evropské kosmické agentuře (ESA) - Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Na projektu bude pracovat více než 100 000 lidí v kosmických agenturách a stovkách různých firem. Během let 1998 až 2004 odstartují celkem 45x americké raketoplány a ruské rakety, aby vynesly na oběžnou dráhu více než 100 komponent kosmické stanice. Výsledkem jejich úsilí bude 460 tun vážící kolos.

Průběh výstavby
Oficiality
První dohoda o výstavbě společné kosmické stanice byla podepsána mezi USA, Kanadou, Japonskem a Evropskou kosmickou agenturou v roce 1988. Po skončení studené války se k projektu významnou částí připojilo i Rusko. V roce 1993 byl podepsán "jízdní řád" celého projektu a o rok později zahájeno budování prvního modulu. Další klíčový dokument byl podepsán 29. ledna letošního roku ve Washingtonu. Jednalo se o dohodu stanovující rámec spolupráce mezi účastníky při vývoji, sestavování, řízení a užívání stanice. Zároveň byl upřesněn i program jednotlivých letů. Ten ale musel být kvůli průtahům na ruské straně způsobeným ekonomickou krizí pozměněn. Podle lednové smlouvy měl být první modul vypuštěn již v červnu. I nynější start 20. listopadu byl ohrožen, ale nakonec Rusové slíbili, že plán dodrží. V americkém Kongresu se již objevily i návrhy na vyloučení Ruska z projektu. NASA dokonce požádala Kongres o finanční výpomoc Ruské kosmické agentuře ve výši 600 miliónů US$ a "odkoupila" část ruského vědeckého času a hardwaru na stanici za dalších 60 miliónů US$.

Fáze 1

44.89 Kb 481 x 600

V únoru 1994 byla zahájena první část programu tzv. Phase 1 neboli také Shuttle-MIR program. V rámci této fáze se uskutečnila série setkání a spojení amerických raketoplánů s ruskou orbitální stanicí MIR, sedm Američanů pobývalo na MIRu a devět Rusů absolvovalo lety raketoplánem. Prvním Rusem letícím raketoplánem byl Sergei Krikalev při letu Discovery STS-60. V únoru 1995 se raketoplán Discovery STS-63 přiblížil k MIRu na vzdálenost 300 metrů. Historickým datem je 29. červen 1995, kdy se raketoplán Atlantis STS-71 poprvé spojil s MIRem. Raketoplán posloužil k výměně posádky MIRu a zpět na Zemi se vrátil první Američan na MIRu, Norman E. Thagard (strávil zde 115 dnů). Po něm se na stanici vystřídali další astronauté a k poslednímu spojení došlo v červnu letošního roku. Raketoplán Discovery STS-91 vzal zpět na Zemi astronauta Andrew S. W. Thomase. Během 4 let strávilo sedm Američanů na MIRu celkem 975 dnů, což je více, než celkový součet strávených dnů v kosmu od začátku programu Space Shuttle v roce 1981. NASA tak dostala možnost provádět dlouhodobé experimenty v prostředí mikrogravitace, což jí lety raketoplánů trvající maximálně 14 dní neumožňují. V průběhu této fáze bylo provedeno více než 140 experimentů z nejrůznějších oborů, které připravili vědci z řady států. (na obrázku je raketoplán Atlantis STS-71 startující z Cap Canaveral k prvnímu spojení s MIRem).

Fáze 2 a 3

51.34 Kb 540 x 421

31.54 Kb 240 x 360

Startem prvního modulu stanice do vesmíru začně přístí týden 20. listopadu druhá část programu tzv. Phase II. V tento den by měla ruská raketa Proton vynést z kosmodromu Bajkonur modul nazvaný Zarja (také FCB - Functional Cargo Block). Následovat bude americký modul Unity, který vynese raketoplán Endeavour STS-88. Modul bude připojen k Zariji během tří výstupů posádky do volného prostoru. Tento let bude prvním z celkového počtu 36 letů amerických raketoplánů plánovaných pro výstavbu stanice. Dalším modulem, který bude ke stanici připojen, bude v Rusku vyrobený a Ruskem vlastněný servisní modul - Service Module. Na oběžnou dráhu jej vynese opět raketa Proton z Bajkonuru v červenci příštího roku. V příštím roce se uskuteční také dva lety raketoplánu, které přivezou ke stanici náklad, gyroskopy a sluneční panely. A konečně v lednu roku 2000 by se na stanici měla nastěhovat první tříčlenná posádka. Američan Bill Shepherd a Rusové Jurij Gidzenko a Sergei Krikalev přiletí na stanici v kosmické lodi Sojuz a stráví zde asi 5 měsíců. Od té doby by měla být stanice trvale obydlená. Druhá fáze skončí připojením a uvedením do provozu amerického laboratorního modulu. Během Phase III se bude stanice postupně dokompletovávat a vybavovat laboratorními moduly vyrobenými v USA, Japonsku, Evropě a Rusku a také robotickým manipulačním ramenem vyrobeným v Kanadě. V té době bude moci na stanici žít posádka o počtu až sedm lidí. (horní snímek ukazuje modul Zarja v Chruniščevových závodech v Moskvě, kde byl sestavován, dolní snímek pak modul Unity během jeho testování v Kennedy Space Center (KSC)).