Ve Spojených státech byl ohlášen vývoj jaderné paměti o kapacitě 10^40 bitů s vybavovací dobou kolem 3 nanos (tzv. "Marchukova paměť" - viz Výběr 1973/1 str. 49 ) I u nás se zabýváme pracemi na tomto typu pamětí, avšak náš výzkum je orientován zejména na aplikační možnosti a některé provozní problémy. Pro účely tohoto sdělení postačí předpoklad, že jeden každý bit je uložen právě v jedné jaderné částici. Velmi výhodné je použít neutron nejen kvůli jeho stabilitě a elektrické neutralitě, ale zejména z důvodů ceny. Uvážíme-Ii, že výroba jednoho VLSI obvodu stojí kolem 15 centů, je jeden neutron opravdu zadarmo. Jisté potíže však působí sestavit dohromady takových 10^40 neutronů, neboť každý váží asi 1,67.10^-27 kg, tedy blok jaderné paměti váží 1,67.1O^13 kg a bude-li hustota =1, pak vytvoří kouli o poloměru 1600 m. Problém spočivá v tom, že vybavovaci doba nemůže být pak (díky malé rychlosti světla = 300 000 km/sec) řádově 3 nanosec.
Řešení spočívá v tisícinásobné komprimaci paměti z původní velikosti malého asteroidu do velikosti koule o poloměru 1,6 m a o hustotě = 10^9. Ke komprimaci není potřeba žádného lisu, neboť stačí nechat působit gravitačni síly samotných neutronů. Toto řešení je velmi výhodné předevšim ze stavebnich důvodů. Používat nezhuštěný blok paměti by si vyžádalo značné stavební úpravy výpočtových středisek (jež jsou vždy kamenem úrazu), a rovněž by takový paměťový blok hyzdil krajinu - i když na druhé straně by se mohl stát významnou turistickou atrakcí, a to nejen pro odbornou veřejnost. Zdálo by se, že tedy použití komprimovaného bloku o poloměru 1,6 m je zcela ideální, neboť ho lze instalovat téměř všude a ihned - avšak není tomu tak!
Vzhledem k tomu, že i komprimovaný blok má hmotu 1,67.10^13 kg, tj. 16,7 mld tun, začínají se uplatňovat již navenek jisté gravitační vlivy. Tak např. ve vzdálenosti 10 m je paměťové gravitační zrychlení rovné zemskému. Operátor by v tomto místě tedy musel stát nakloněn v úhlu 45 stupňů směrem od paměti a kdyby uklouzl, byl by stržen paměťovým blokem, na který by během okamžiku dopadl rychlostí kolem 130 km/hod. Operátoři a ostatní personál bude muset mít tedy speciální kaskadérský výcvik a bude muset používat přilby apod. Další nepřiznivou skutečností je to, že na povrchu paměti bude panovat zrychleni asi 37 G. Stržený operátor nemůže být za dnešnich znalostí odtamtud vymaněn (ani jeho ostatky); nicméně mu lze spouštět nezbytné předměty. Ve výpočtových střediscích, kde se úzkostlivě nedbá bezpečnostních předpisů, by to časem znamenalo hromadění operátorů na paměťové jednotce. Problémem se rovněž jeví efektivní využití jaderné paměti. Kdybychom např. přenášeli data do paměti rychlostí 1 THz = 10^12 bit/sec, pak k úplnému naplnění by bylo potřeba 3,2.10^21 let.
Pořizování dat zůstane rovněž velkým problémem. Uvážime-li, že pilná děrovačka vyděruje za celý život asi 3 G bitů, bude potřeba zhruba 3,3.10^30 děrovaček (pokud se jejich píle či životnost podstatně nezvýší). Země je však schopna poskytnout do konce století pouhých 6 miliard zaměstnanců. Z tohoto hlediska se jeví účelné pátrat po mimozemských civili- zacích děrovačkového typu, tedy po bytostech alfabetických, leč ochotných. Pokud se týká perspektiv jaderné paměti, rozhodující úlohu sehraje kritický nedostatek prostoru ve výpočtových střediscích, takový, že tam nebude možno instalovat ani komprimovanou jadernou paměť. Již nyní uvažujeme o tak super- komprimované jaderné paměti (s ještě vyšší hustotou a centimetrovými roz- měry), kterou by bylo možno umístit do zásuvky stolu kteréhokoli úředníka. Tím jsme dospěli k tzv. kolapsarové paměti. Díky gravitačnímu zhroucení následkem velmi vysoké hustoty vzniká kolapsar (= černá díra), odkud již pohlcené hmota ani elektromagnetické vlny a tedy ani informace nemohou uniknout. Pro zpracování informací to znamená vytvoření zcela nového druhu pamětí typu WOM (Write Only Memory), jež bude v mnohých případech ideálním prostředkem pro ukládání výsledků zpracování leckterých agend.
Ochrana takto uložených dat je skutečně dokonalá; domněnky o existenci tzv. bílých děr jsou zcela nepodložené a nehrozí tedy žádné nebezpeči, že by se informace mohly náhle někudy provalit.
Výtah z připravované autorovy habilitační práce "Velká kulová paměť"