Část čtvrtá - Obrana
Prezidentův projev
Jak se manipulaci bránit? Základem je analýza chování manipulátora a vhled do podnětů, které jej vedou.
Prvním krokem je poznat, že se námi někdo pokouší manipulovat. Jak to zjistit?
Neurolog Oliver Sachs popisuje ve své knížce "Muž, který si pletl manželku s kloboukem" následující příhodu:
Z jednoho oddělení psychiatrické léčebny se ozývaly výbuchy bujarého smíchu. V této části byli umístěni převážně pacienti se zvláštní poruchou: nedokázali rozpoznat význam slov. Ztratili schopnost chápat jazyk, takže každá řeč pro ně měla stejný význam jako hotentotština pro středoevropana - kaskáda více či méně libých artikulovaných zvuků.
Tito lidé se naučili svůj handicap do značné míry kompenzovat, podobně jako slepci nahrazují ztrátu zraku zvýšenou citlivostí sluchu a hmatu. Zůstala jim schopnost rozlišovat lidské emoce. Zůstala - a postupně se rozvinula do mohutnosti u zdravého člověka nevídané. Tak byli tito lidé schopni pochopit běžné sdělení díky tomu, že z výrazů tváře, tónu hlasu a z gestikulace vyrozuměli, oč jejich partnerovi běží. Mělo to ovšem jednu podmínku - chování partnera muselo být přirozené, bez zábran a sebekontroly. Každé předstírání a falešný tón byl ihned rozpoznán.
Příčina veselí byla prostá: Tito odborníci na lidské emoce sledovali na televizní obrazovce prezidentův projev. Všemi falešnými grimasami a předstíranými city se božsky bavili. Byla to pro ně podařená klauniáda.
Prezident je politik a neoddělitelnou součástí této branže je předstírání. Ten, kdo se rozhodne manipulovat druhým člověkem, předpokládá, že by od něj nedostal to, co potřebuje, kdyby za ním jednoduše přišel a přímo řekl: "Chci, abys udělal tohle." Proto sáhne k přetvářce. Hledáte-li tedy manipulaci, hledejte přetvářku.
Samozřejmě, že ne každý, kdo se přetvařuje, to dělá se zlým úmyslem. Často se přetvařujeme i sami před sebou, třeba jen proto, abychom si mohli vážit sami sebe. Jedno je ale jisté - pokud se v nějakém vztahu často objevuje přetvářka a zastírání, potom "je něco shnilého ve státě dánském". Nemusí jít nutně o manipulaci, je ale určitě namístě začít pátrat po příčinách - a být připraven na setkání s obludou.
Přetvářku tedy lze odhalit rozlišováním skutečných a předstíraných emocí.
Další možnost ukázala jiná pacientka téže léčebny, která byla postižena úplně opačně - ztratila schopnost rozpoznávat lidské emoce. Každá řeč pro ni měla stejný citový náboj, jako by ji pronesl počítač. Musela se spolehnout na pečlivou analýzu slov a jazyka.
I ona vyslechla prezidentův projev. Její názor? - Buď nechápe význam slov nebo je úmyslně špatně používá. Hovoří nelogicky, nejasně, protiřečí si. Informace, kterou předává svými slovy, je zmatená až nesmyslná.
Je to tedy prosté - pozorně sledovat toho, kdo k vám hovoří - tón hlasu, postoj, gesta, slova a jejich řazení do vět. Porovnávat s tím, co o něm víme, s jeho dřívějšími slovy a činy. Hledat techniky, které používá.
A postupně se stát chodícími čidly na přetvářku.
Zdánlivě prostá věc má háček. Soustředění na vnější projevy druhých vás odvede od něčeho daleko důležitějšího - od vašeho vlastního prožívání světa.
Budete-li vždy a za všech okolností dělat to, co vám zde navrhuji, pomalu, ale jistě se změníte, a to - podle mého hodnocení - k horšímu.
Při každém setkání s kýmkoli totiž budete automaticky hledat partnerovy chyby. Zastírání a neupřímnost občas používáme všichni. Budete-li se dostatečně soustředit, najdete špatné stránky u každého. Na to se můžete spolehnout. Vaši známí se změní na sbírku podvodníků.
Jste ochotni a schopni odpouštět druhým jejich nedostatky? Přijmout člověka i s jeho chybami?
Pokud ne, raději si zavažte oči černou páskou a uši zalijte voskem. Neuděláte-li to, budete nešťastní. Možná imunní vůči manipulaci, ale osamělí. Jste ochotni zaplatit tu cenu? V lidském nitru se skrývají příšery, a pokud se s jejich existencí nesmíříte, stane se každý váš vztah trvalým soubojem s hydrou, které uťaté hlavy znovu dorůstají.
Nezachováte-li míru, prožijete život ve strachu z manipulace tak jako jiní ve strachu z výšek či zubních ordinací. A to všechno proto, že jste se přespříliš soustředili na jediný aspekt lidského života.
Samozřejmě, rozhodnete-li se být důvěřivými dobráčky, nedopadnete o mnoho lépe. Slovenské přísloví říká, že "dobrou hrušní každý třese".
Namístě je otázka, co vlastně mezi lidmi pohledáváte. Dál se pak ptejte, s kým hovoříte a za jakých podmínek. Kdo je ten druhý, jaké s ním máte zkušenosti a - pozor - jaké má zkušenosti on s vámi.
Není náhodou jedinou možností, jak od vás cokoli získat, manipulace? Jestliže ano, divíte se, že je tím prvním, o co se lidé při setkání s vámi pokoušejí? Společnost se vám může stát bojištěm, zahradou plnou darů nebo údolím utrpení. Zčásti o tom rozhodujete i vy.
Úplně první věc, kterou musíte při setkání udělat, je proto nastavení citlivosti vašeho čidla přetvářky. K dobrému příteli zřejmě přistoupíte s větší důvěrou než k podomnímu obchodníkovi či agitátorovi podezřelé sekty.
Občas nezapomeňte obrátit své čidlo také na sebe. I vy jste přece součástí světa, i ve vás se skrývají obludy.
Možná se vám už stýská po cvičeníčku. Následující vyžaduje hodně odvahy.
Vyberte si nějakou příšeru. Usmějte se na ni a pozdravte ji. I ona totiž na něco čeká a po něčem touží. Možná vás čeká příjemné překvapení.
(Poznámka: Autor nezodpovídá za psychickou ani fyzickou újmu či škody na majetku, které vzniknou v důsledku provádění tohoto cvičeníčka.)
Odvaha ustoupit
Právě jste si všimli, že se vás někdo snaží obalamutit. Nastává nejdůležitější fáze obrany - rozhodování, jestli se vůbec máte bránit.
Možná se vám to zdá podivné, ale tuto volbu byste měli učinit pokaždé. Chcete-li dát do šarvátky celé srdce, musíte si být jisti, že máte k souboji pádný důvod. Nejstatečnější není ten, kdo vybojoval nejvíce bitev. Důležitější než být chrabrým bojovníkem je přece být dobrým člověkem. Pokud na každý úder automaticky odpovíte protiúderem, stane se vaším osudem nekonečná válka.
Bitvy a války by neměly být samoúčelné. Neměly by být vedeny jen ze zvyku. Boj rozjařuje, ale zároveň přináší vyčerpání, bolest a neštěstí. Násilné vítězství není nejvyšší metou, které lze dosáhnout.
Lidé o vás mohou říkat: "Nenechá si nic líbit" nebo "Na toho si nikdo nepřijde". Není však příjemnější o sobě slýchat: "Má srdce na pravém místě" či "Vedle něj mohu být sám sebou"?
Abychom si rozuměli, leckdy je potřeba tasit meč. Časy válečných tažení a nelítostných bitev k lidskému životu patří. Neměly by jej však zcela vyplnit. Nenechte si zakrýt obzor kouřem z dýmajících trosek. Lidé k vám někdy přicházejí i s přátelskými úmysly, jenom to dávají najevo trochu svérázným způsobem.
Kdo k vám přichází právě teď? Prosebník, obchodník nebo dobyvatel? Co se skrývá za vychytralým úsměvem manipulátora? Není to náhodou pláč a volání o pomoc?
Schopnost rozvážit, jakým způsobem přistoupíme právě teď k tomu druhému je jednou z nejdůležitějších v lidském životě. Právě tato chvíle do značné míry předurčuje budoucí setkání. Zachovejte v tu důležitou vteřinku klid. Snažte se porozumět dříve, než zareagujete.
Rovnováha
Je rozhodnuto, dojde k duelu.
Než si vyberete zbraň, uvědomte si, že souboj obvykle vyhrává něco jiného než ocel. Nejcennější výzbrojí jsou duševní vlastnosti, charakter. Znovu a znovu připomínám, že technika je to poslední, oč běží. Technika vyplyne sama od sebe ze základů vaší osobnosti, z vašeho přesvědčení. Budou-li hanebné, bude hanebná i technika. Na technice se odrazí všechno - zbrklost i váhavost, ledabylost, nervozita, slepé dodržování vzorů.
Nekultivujte techniku, kultivujte sebe. Technika je důležitá, ale až druhotná. Bez znalosti techniky, s holýma rukama samozřejmě dobře vyzbrojeným soupeřům podlehnete. Ale samotná vás nespasí.
Mistři východních bojových umění doporučují cvičit mysl prostřednictvím techniky. Cvičením se zbraní, technikou, cvičíme mysl, charakter. Soustředění. Vyrovnanost. Plynulost. Dokonalé provedení detailů. Vědomí sebe.
Rovnováhu.
Za všech okolností udržujte rovnováhu. Buďte si vědomi místa, které zaujímáte. Hleďte na souboj z reálné perspektivy - nepodceňujte ho ani nepřeceňujte. Vaším cílem je něco získat nebo něco neztratit. Ne porazit soupeře či zachovat si tvář. Zpráskat toho drzouna, rozkopnout ksicht patolízalovi.
Váš souboj vytváří svět, vás i soupeře. Není ale celým světem. To, co vás rozžhaví doběla, nestojí třeba kolemjdoucím za povšimnutí.
To, co vás rozžhaví doběla, je vždycky něco ve vás.
Poodstupte.
"Hlavní je zachovat
celistvost vlastního státu
až na druhém místě je
rozbití druhého státu
Hlavní je uchovat
vlastní vojsko vcelku
až na druhém místě je
rozbít cizí vojsko
Hlavní je uchovat
celistvost vlastních vojů
až na druhém místě je
rozprášit cizí voje
Hlavní je uchovat
celistvost vlastních oddílů
až na druhém místě je
rozdrtit cizí oddíly
Hlavní je uchovat
celistvost vlastních řad
až na druhém místě je
zničit cizí řady"
(Mistr Sun - O válečném umění)
Příčinou vaší porážky jsou vždy vaše slabiny.
Příčinou vašich slabin je vaše vlastní nevyrovnanost.
Cvičeníčko: Nadechněte se ... A vydechněte.
Na co jste mysleli? Znovu:
Nadechněte se ... A vydechněte.
Je to nenápadné a účinné. Přitom velmi, velmi důležité: než tasíte zbraň, vždy se nadechněte ... a vydechněte. Soustřeďte se. Pusťte z vědomí podrážděné ego, bolest, strach, touhu, vztek. Soustřeďte se na sebe, na soupeře, na techniku. Nyní pro ni přichází ta pravá chvíle. Jen budete-li v klidu a pohodě, soustředění a v rovnováze, máte naději na úspěch. V takovém případě se technika provede sama - hladce, plynule, dokonale.
Sázka
Každý duel s sebou nese riziko. Můžete vyhrát i prohrát. Bez ohledu na to, jak dokonalí jste, kdykoli můžete narazit na někoho dokonalejšího. Kdykoli můžete být poraženi.
Uvědomte si to - a vsaďte do hry pokaždé jen to, o co jste ochotni přijít. Hrajete-li vabank, smiřte se předem s tím, že zůstanete švorc. Neučiníte-li to, bude vám strach z prohry svazovat ruce. Buďte připraveni přijmout následky porážky - nebo vůbec nevstupujte do hry.
Věc má i druhou stránku: Čím vyšší je sázka, tím více sil dokážete zmobilizovat. Kdo se vyhýbá velkým hrám, nikdy nedosahuje velkých výher.
Zvažujte rizika, své schopnosti a možnosti, jež se nabízejí. Buďte si vědomi, oč jste ochotni přijít.
A zase cvičeníčko: Představte si, že jste ztratili peněženku. Jak velká částka by v ní musela být, aby vám to zkazilo náladu na celý den?
Podívejte se na kalendář - do týdne se takové částky zbavte tak, abyste z toho neměli bezprostřední materiální prospěch - věnujte ji Armádě spásy nebo třeba vyhoďte z okna.
Učíte se tím vzdávat věcí, na kterých vám záleží.
Totální úspěch
Když jsem ve třetí části této knížky představoval některé techniky manipulace, zmínil jsem se o tom, že každá z nich těží z některé lidské slabiny. Například z touhy po majetku, po bezpečí, ze snahy o konformitu či extravaganci.
Slabinu vytváří touha po něčem a nebo strach z něčeho, a to v nejrůznějších kombinacích. Cílem manipulační techniky je tento strach a touhu podchytit a na jejich základě přimět manipulovaného k určité činnosti.
Z toho jasně vyplývá, co musíte udělat pro to, abyste se stali absolutně nemanipulovatelnými - zbavit se jakéhokoli strachu, jakékoli touhy. Tak, jako onen člověk, který byl svědkem dobytí svého města, spálení domu a vybití celé své rodiny. Tváří v tvář dobyvateli potom klidně prohlásil: "Nic jsem neztratil. Všechno, co je doopravdy mé, je u mě."
S takovým člověkem nic nehne. Stejně jako nic nepohnulo s Diogenem, který na dotaz mocného Alexandra Makedonského, zda pro něj něco může udělat, odvětil: "Ustup mi ze slunce."
Žádné přání, žádný strach. Není čím vyhrožovat, není čím lákat.
Je to opravdu tak velkým úspěchem? Takoví lidé se jistě nestanou hříčkou v rukou druhých. Nakolik však ještě zůstávají lidmi? Jsou schopni se začlenit do společnosti aniž by se přetvařovali? A i kdyby ano, nestane se jim to, čeho se obává Ardžuna v Bhagavadgítě před začátkem boje proti vojsku symbolizujícímu lidské hříchy? "Usmrtím-li je, potřísním si jejich krví všechnu radost z bohatství a všechno potěšení z vyplněných přání. Vskutku nevím, zda bude lepší, abychom zvítězili my nebo oni, neboť zahubíme-li všechny syny Dhrtaráštrovy, odvane chuť žít."
Vy rozhodujete a vy na sebe také berete riziko omylu. Co zbude z lidského ega, pokud je zbavíme strachu a touhy? Zmizí s nimi zoufalství a radost? Zmizí individualita? Zůstane něco víc než nehybný Buddha? Tyto věci jsou nejasné a lidé a spisy prohlašující se za autority v těchto otázkách, se v podstatě shodují: Pouhým rozumováním nic nezjistíte. Je třeba to prožít.
I vy musíte hledat míru, do jaké budete lpět na tom, co máte rádi. Je pravda, že čím více věcí schraňujete a ukrýváte, tím jste zranitelnější. Zůstává však otázka, jak důležitá je pro vás nezranitelnost. Co jste ochotni pro ni obětovat. Co - nebo snad dokonce koho.
Děkuji, nechci
Totální úspěch vyžaduje totální nasazení. Je však zbytečné zacházet do extrémů, pokud k tomu necítíte vnitřní potřebu. Tato knížka si neklade za cíl výchovu dokonalých bojovníků. I když i takových je třeba, protože v životě každého společenství nastávají okolnosti, za nichž jsou nenahraditelní.
Je ale absurdní mít na obyčejného člověka extrémní požadavky. Proto vás upozorňuji na náhražku - falešnou, trochu riskantní, ale v mnohých případech dostačující.
Manipulátoři zručně pracují se zdáním. Nic vám nebrání v tom, abyste jim opláceli stejnou mincí.
Nabízejí vám třeba něco, po čem doopravdy toužíte, ale na oplátku žádají příliš mnoho. Nic vám nebrání suše odvětit: "Děkuji vám, ale nechci." I když to není pravda. Oba možná předstíráte, oba se pokoušíte prokouknout toho druhého. Jde o to, kdo z vás to umí lépe, kdo má pevnější nervy.
Často si ale, prosím, připomínejte, že používat tento fígl proti lidem, jejichž cílem není vás podvést, není pěkné.
Ve střetu s ostatními se však toho rizika odvažte. Riskujte - a buďte si přitom vědomi možnosti porážky. Vězte, že i když přijdete o něco cenného, přežijete to. Stejně tak přežijete, když se stane to, čeho jste se báli. Zkuste tedy občas klidně říci: "Děkuji, nechci." Nebo: "Budiž, udělejte to, čím mi vyhrožujete." I když se ve skutečnosti cítíte všelijak.
Jedno rčení praví: Co mě nezabije, to mě posílí. Možná cestou přijdete na to, že vaše přání a obavy nejsou tak důležité, jak jste se domnívali.
Dvě strany barikády
V úvodu jsem se sebevědomě hlásil k odpovědnosti za tuto knížku. Tehdy vám to možná připadalo jako nabubřelá póza. Nyní už asi tušíte, že psát o věcech, o kterých právě čtete, není jen tak.
Všechno lze totiž použít na obou stranách barikády. Pomůže to manipulátorům i manipulovaným. Obecné zákonitosti i jednotlivé finty jsou použitelné univerzálně.
Předávám vám určité znalosti. Francis Bacon kdysi prohlásil, že vědění znamená moc. Jak roste naše vědění, je čím dál důležitější dodávat: Moc znamená odpovědnost.
Jak čtete tento text a přemýšlíte o myšlenkách, které jsou v něm obsaženy, rostou vaše znalosti. Pokud provádíte cvičeníčka a trénujete techniky, rostou i vaše schopnosti. Máte víc možností prospívat i škodit. Odpovědnost za to, jakým způsobem je budete využívat, spočívá i na vás - především na vás. Půjdete-li po ulici s taškou výbušniny, asi budete našlapovat opatrně.
Našlapujte, prosím, opatrně, kdykoli vyjdete mezi lidi. Vaše moc zraňovat i léčit je daleko větší, než se domníváte.
To nejdůležitější na konec
Dlouze jsem se rozepisoval o nutnosti zbavovat se svých přání a obav, pokud se chceme osvobodit od diktátu okolí. Všechny mé rady byly spíše defenzivní a dovedeny do důsledků by vás vedly spíše k pasivitě - na nic nereagovat, za ničím se nehnat a poklidně se válet v nějakém diogenovském sudu.
Vynechal jsem však cosi důležitého.
Stavu, ve kterém nemáme přání a touhy, je z hlediska manipulace rovnocenný stav jiný, v němž na těchto věcech nelpíme. Právě nelpění je klíčem k životu plně lidskému a přitom sebevědomému a bezpečnému.
Můžeme mít strach z tloušťky, tento strach - ani výrobci zaručených diet - nás však neovládne, pokud přijmeme své případné ztloustnutí s poklidem. Můžeme toužit po exotické dovolené na tropickém ostrově, pokud nám to neznechutí pobyt u jihočeského rybníka v případě, že naše finanční situace dozná náhlý obrat k horšímu.
Abychom získali značnou (byť ne totální) imunitu vůči manipulaci, stačí přijmout vnitřní přesvědčení, že důležitost čehokoli je omezená. Vzpomínáte na Manifest individuality? Neexistují všeobecně přijatá kritéria hodnocení lidí a jejich činů. Každé takové hodnocení je tedy subjektivní a relativní.
Důležitost objemu vašeho pasu je stejně relativní jako důležitost hladomoru v Africe. Vy hodnotíte, vy jednáte, vy nesete odpovědnost. V těchto věcech vám nikdo nemůže ulehčit ani přitížit, nedáte-li mu k tomu zplnomocnění. Nikdo nemá právo vám diktovat, co máte dělat a jak máte myslet.
To vše je vaše doména. Jste absolutním pánem ve svém domě, dokážete-li to prosadit. Neměli byste se však pokoušet být pánem v domě svých sousedů. A měli byste mít na mysli, že nebydlíte na pustém ostrově.