Uspěšný mladý muž ?!

MUM, neboli Mladý Úspěšný Muž, je zvláštním živočišným druhem, který se u nás v Česku objevuje zejména v posledních několika letech.  MUMové jsou vidět všude - v televizní reklamě, kde drahými kolínskými omamují krasavice s ňadry, za jejichž megalomanské proporce by se nemuseli stydět ani socialističtí plánovači, na ulicích, kdy svými značkovými dedorandy vylepšují kvalitu našeho ovzduší, nebo v drahých autech, která se nepřiměřenou rychlostí prohánějí před vchody základních škol a udržují tak nervy rodičů v trvalém předpětí.  Zamysleme se teď nad tím jak se tento zvláštní druh vyvinul a jaké jsou jeho vyhlídky na přežití. 

MUM je v každém případě produktem médií.  V době, kdy lidé navzájem komunikovali hlavně psaným slovem, nezáleželo na tom jak pisatel vypadá a jak působí na své okolí.  Bylo lhostejné zda má velký nos, bradavici či pleš přes půl hlavy.  Důležité bylo, jaké myšlenky prezentuje, a jak se mu daří je formulovat.  Samozřejmě, že i v těchto pre-MUMovských dobách se muži (tehdy to byli opravdu téměř výhradně muži) občas scházeli na různých konferencích, převážně vědeckých, na nichž pak měl i vzhled jistou váhu. Nicméně se na takovýchto setkáních dostali ke slovu většinou jen lidé, kteří již před tím prokázali jisté intelektuální kvality, a důležité bylo více to co říkají, než jak u toho vypadají.

První MUMové se objevují v polovině dvacátého století v USA, kde se rozjíždějí masovější reklamní kampaně.  Najednou je důležité, aby muž, který se na obřím billboardu ležérně opírá o svou novou fordku a pokuřuje při tom cigarety s velbloudem, vypadal dobře.  A tak začalo působení na širokou konzumenstkou obec, při kterém se nám společnosti prodávající nějaké zboží snaží vsugerovat, že po světě nechodí žádní malí a tlustí ani vysocí a vychrtlí, ani žádní brýlatí a plešatí nebo staří a vrásčití, či dokonce chudí a nezaměstnaní.  Jaký to div - podle reklamních agentů existují jen a pouze mladí a úspěšní (podotkněme, že za svou úspěšnost vděčí tomu kterému produktu - tu nelakoholickému nápoji, tu modré dodávce).

Opravdový evoluční skok ve vývoji MUMů nastal ovšem teprve s televizní reklamou.  Ta nejen že umožňuje předvést MUMa jak se opírá o automobil, ale může všem zamindrákovaným, zakomplexovaným a permanentně frustrovaným ukázat, jak se na takového MUMa (ale hlavně na jeho vůz, cigarety, kolínskou nebo libovolnou kombinaci jiných produktů) lepí ženské jako lejno na podrážku. To ovšem v nás, ne-MUMech, vyvolává závist a touhu po dosažení MUMství, které se zdá býti nejzákladnější z mužských potřeb a kvalit.  Jak bláhoví jsou všichni psychologové, kteří si myslí, že muži mají pocity méněcennosti z malého přirození.  Kdyby jen zvedli hlavu od podbřišku k hlavě, zjistili by, kolik mužů se dnes stydí vyjít na ulici a nemít při tom u ucha mobilní telefon!

Co se týče budoucnosti druhu Homo MUMus - je více než zářná.  Jak jsem uvedl již na začátku, MUMů každným dnem přibývá.  Každý den si nějaký nekňuba při startování zatwistuje a jako mávnutím kouzelného proutku se změní v MUMa.  Zdálo by se, že po několika dnech (maximálně měsících) by musela být naše planeta přeMUMena.  Tomu však naštěstí brání to, že životní osudy MUMa až nepříjemně věrně kopírují život malého meteoritu, který vnikne do atmosféry, zazáři aby jej všichni viděli a než dopadne na Zem, zbyde z něj jen ušmudlaná kulička přetavené hmoty.  Tento regulační systém udržuje počet MUMů v lidské populaci víceméně konstantní, i když je samozřejmé, že než se počet definitivně ustálí, je nevyhnutelný strmý počáteční nárůst a výchylky před ustavením rovnovážného stavu. 

A když už mluvíme o mladých úspěšným mužích, nedá mi to, abych se na závěr nezmínil o mladých úspěšných ženách.  Ty, díky tomu, že všichni muži jsou MCP (Male Chovinistic Pig), nejsou zatím tolik rozšířené, ale už také vystrkují růžky.  Jejich kořeny a vývoj jsou téměř totožné jako u jejich mužských protějšků.  Jisté komplikace přináší jen to, že ženy byly evolucí připraveny k rození dětí.  To je nutí k volbě mezi tím, jestli budou budovat kariéru a stejně jako muži se vzdají rození dětí, nebo zda v rozhodujícím okamžiku ustoupí a přeci jen dostanou rozum.  Pakliže se však žena rozhodne, že půjde cestou zbrocenou úspěchem, penězi a nehynoucí slávou, je tu jen jediná věc se kterou bude pravděpodobně problém, a to je zkratka.  Žádná mladá úspěšná žena by přece nepřijala označení MUŽ...