Brainwashing, autority a TV Nova
Z
megatun excesů, které jako na běžícím pásu vyrábí TV Nova, mě v poslední
době opravdu dopálila agitační kampaň pro vstup do NATO. Téměř každou
hodinu nás tato televizní stanice obšťastňuje krátkými šoty, ve kterých
se přední herci, umělci a jiní intelektuálové vyjadřují
pro vstup naší republiky do NATO. Nemíním teď rozebírat zda do aliance
máme vstoupit či nikoliv, ale spíše se chci zaměřit na styl, jakým je na
Nově tato kampaň vedena.
Co tedy na našich obrazovkách můžeme vidět?
1) Všechny příspěvky jsou pro vstup do NATO (North
Atlantic Treaty Organization). Neobjevuje se ani jeden rouhačský
názor, že bychom do aliance neměli vstupovat přesto, že právě toto si myslí
téměř polovina obyvatelstva naší republiky.
2) Žádný z těch intelektuálů neuvádí
rozumné důvody proč do aliance vstoupit. Neslyšíme žádné argumenty,
které by se alespoň trochu přibližovaly k podstatě výhod našeho členství
(např. "Budeme-li v NATO, bude s námi Západ jednat alespoň o trochu
lépe, než s ostatními venkovskými balíky z východní Evropy"), neobjevují
se ani žádné informace o penězích, které to nás, daňové poplatníky, bude
stát, a nedovíme se ani o tom, zda by naše zbrojovky mohly dodávat zbraňové
systémy státům aliance. Jediné co můžeme slyšet stále dokola je,
že "většinou se chovám jako šašek, ale jsem jednoznačně pro vstup do NATO".
3) Často se objevují věty, pro které nemám lepší označení
než tradiční česká připosranost ("Takový malý státeček
jako my...").
4) Celá kampaň má rysy pokusu o vyprání mozku 70% obyvatelstva
(taková je prý sledovanost TV Nova). Šoty jsou umně sestříhány, obsahují
záběry na "domácí" prostředí toho kterého intelektuála.
Neobjevuje se tu jakýkoliv pokus o hlubší myšlenku nebo analýzu, která
by zřejmě divákům způsobila nějaké trauma. Vždyť důležitá je stejně
jen ta věta "jsem pro vstup do NATO". Navíc jsou šoty vysílány tak
často, že nemohou uniknout pozornosti ani toho nejsvátečnějšího diváka
Novy.
S
čím autoři šotů kalkulují, je totiž to, že je-li někdo uznáván jako autorita
v určitém oboru, pak lidé mají tendenci považovat jej za autoritu i ve
všech ostatních oblastech. Důležité je rovněž to, že všichni intelektuálové,
kteří takto moudře a zasvěceně promlouvají k národu, jsou známé osobnosti,
se kterými se diváci často setkávají při různých příležitostech na obrazovkách.
Navíc se vyjadřují k tématu, které je soustavně propíráno sdělovacími prostředky,
takže všichni mají pocit, že o NATO ví první poslední, i když by nebyli
schopni vyjmenovat ani všechny jeho členské státy.
Princip na kterém celá kampaň funguje budu demonstrovat
na příkladu:
Pokud se lingvistik začne vyjadřovat ve smyslu "Ano, jsem
jednoznačným zastáncem kvantové fyziky", jediné co sklidí je všeobecný
posměch, v lepším případě nezájem veřejnosti.
Když filozof začne prohlašovat "Ano, jsem rozhodně pro
zákaz jaderných elektráren", je již brán o něco vážněji. Přitom míra
jeho informovanosti o problematice jaderné energetiky je téměř nulová a
zasloužil by si minimálně stejnou míru nezájmu jako výše zmíněný nebohý
lingvistik. Bohužel je jaderná energetika tak vděčné téma, že všichni
máme potřebu se zvidetelňovat tím, že o ní budeme hloupě žvanit.
A konečně začne-li herec, fotograf, nebo autor jakýchsi
barevných mazanic, který o sobě tvrdí, že je avantgardním umělecem, komentovat
vstup republiky do NATO, pak sklidí aplaus. Přitom je pravděpodobné,
že jeho intelektuální a morální kvality jsou spíše horší, než lepší, než
kvality lingvistikovy nebo filozofovy.
Celý tento systém funguje proto, že v médiích se téměř
nesetkáme s lingvistiky nebo filozofy nebo jakýmikoliv jinými odborníky,
ale zato jsou plné informací o poprsích filmových hvězd, o velikosti kont
známých fotografů a neurotických výstřelcích avantgardních umělců.
Běžný konzument z tohoto výběru osobností získá dojem, že filmový herec
je důležitější a váženější osobou než nějaký vědec, který navíc ani není
krásný, a dokonce se ani nedokáže pořádně vyjadřovat. Potom jsou
tedy názory opravdových (ale veřejnosti neznámých) osobností považovány
za druhořadé a lidé se raději přikloní k názoru populárního zpěváka a zpěvačky,
kteří nás počastují novoročním projevem, ve kterém do nebe vynesou zkorumpovanou
a kamarádšofty prolezlou politickou stranu.
Mohlo by se zdát, že si touto úvahou kálím do vlastního
hnízda, a že v této rubrice dělám přesně to co odsuzuji - tedy vyjadřuji
se k tématům, o kterých v podstatě nic nevím - ale to by byl omyl.
Zásadní rozdíl, mezi mými poznámkami a automatickou mozko-pračkou TV Nova
je v tom, že narozdíl od Novy má na těchto stránkách kdokoliv možnost na
mé poznámky reagovat a vyvést tak další čtenáře z omylu do kterého bych
je případně uvedl. Oproti tomu ve vysílání Novy vidíme jasnou cenzuru
co se týče vyjadřování jiného názoru, než je ten, který právě schvaluje
vedení stanice (viz. pořady jako "Volejte řediteli", "Na vlastní
oči", nebo "Televizní noviny").
Univerzálním ponaučením, které by z této stati mělo vyplynout
je následující: Když vám kuchař tvrdí, že ví, jak opravit atomový
reaktor, nevěřte mu. Je lepší být hladový skeptik, než ozářený důvěrivec.
|