Proč zastavení populačního růstu k ničemu nepovede
Při debatách o ekologických problémech se často setkávám
s argumenty typu "Země je schopna uživit jen takové a takové množství lidí",
nebo "Lidí je moc, místa málo" atd. Myslím, že lidé argumentující
tímto způsobem příliš nepřemýšlejí o tom, jak funguje tento svět, resp.
podle jakých pravidel se řídí západní ekonomika.
Nuže ekonomický systém ve kterém žijeme je založen na
ekonomickém (hospodářském) růstu. To znamená, že aby společnost (národní
státy) mohly fungovat, je nutný neustálý nárust výroby a spotřeby.
Toto je základní premisa, bez které se současné politicko-ekonomické systémy
neobejdou.
Nyní se podívejme, co tvrdí zastánci zastavení populačního
růstu:
|
I takhle "to" může dopadnout !! |
Přibržděním populačního růstu, nebo spíše dočasným globálním
dosažením jeho záporné hodnoty, a ustavením jakéhosi ustáleného stavu,
kdy populace bude stagnovat, dosáhneme toho, že přírodní zdroje vystačí
pro technickou civilizaci i na několik století. Půda by pak mohla
i bez chemické podpory uživit jisté množství lidí koncentrovaných ve městech.
Půdu by obdělávaly automaty, na nevyužitých plochách by byly obnoveny původní
lesní porosty atd.
Tato vize je lákavá, leč nerealizovatelná. Z množství
důvodů, proč je tato představa neproveditelná, vyberme alespoň několik:
1) Zavedení kontroly porodnosti by znamenalo popření jednoho
z nejzákladnějších lidských práv - práva na reprodukci. Nedovedu
si představit, jak by vyspělý svět vysvětloval miliónům Indů, že je opravdu
nezbytné, aby se nějakých 40 let nereprodukovali, protože jinak kýženého
blahobytu nikdy nemohou dosáhnout. Nehledě na to, že ty nejlidnatější
země světa spotřebovávají nejméně zdrojů. Amerika má 6% světové populace,
ovšem spotřebovává cca 35% zdrojů.
2) Omezení počtu spotřebitelů, by bylo, z ekonomického
hlediska, nutné kompenzovat nárustem spotřeby těch zbývajících. Pokud
bychom nechtěli aby zkolabovala světová ekonomika (tak jak ji známe dnes),
prostě bychom museli udržet ekonomický růst. Pak ovšem kontrola porodnosti
ve formě, v jaké ji navrhují někteří její zastánci, ztrácí své opodstatnění,
protože spotřeba neklesne, ale jen se přeskupí.
3) Tuto planetu obývá 6 mld. lidí. Pokud ideální
počet lidí je přibližně 1 mld., pak není těžké spočítat, jak dlouho by
trvalo dosažení tohoto stavu při nulové porodnosti (bohužel neznám přesná
čísla o světové úmrtnosti). Pokud bychom tedy těm "nadbytečným" nechtěli
v umírání tak trochu pomoci, trvalo by zřejmě minimálně několik desítek
let, než by se dosáhlo onoho ideálního stavu.
|
Jezero, které mlčí |
4) Pokud by snad přece jen došlo k uskutečnění plánů popsaných
výše a populaci bychom nechali např. deset let vymírat, objevily
by se obrovské problémy s financováním starší generace, protože by chyběli
lidé v nejproduktivnějším věku, kteří by ze svých daní zaplatili důchody
těch, kteří už pracovat nemohou. Dále by z tohoto plynulo, že další
"povolenou" generaci by plodili rodiče kolem 30-40 let. Zde by se
mohly objevit dva trendy: a) díky snížené kvalitě spermatu a vajíček
(v porovnáním s obdobím kolem pětadvaceti let, kdy se v současné době nejčastěji
zakládá rodina) by se mohly rodit různě poškozené nebo retardované děti,
které by pak již další reprodukce ani nemusely být schopné; b) většina
potenciálních rodičů by došla k závěru, že děti vlastně ani nechtějí a
lidstvo by tak spáchalo jakousi formu euthanasie.
5) Samozřejmě můžeme mužům a ženám odebírat spermie a
vajíčka v jejich nejlepších letech, ale jak velká by musela být taková
banka, aby další generaci byla zajištěna dostatečná rozmanitost genotypu?
A co se školstvím, dětskou medicínou a celou infrastrukturou, která je
spojená s péčí o děti? Ekonomické následky by byly nedozírné, např.
vážné potíže firem, které žijí třeba z dětských plenek, nebo z potravin
pro děti. A dále: nedevalvovaly by se vztahy mezi mužem a ženou
na pouhý styk pro styk, přičemž by celá generace budoucích rodičů nebyla
schopna žít v manželském svazku, protože by oba partneři měli pocit, že
ten druhý je jen omezuje? (Řešení typu "dětské domovy" považuji za
nehorázné a nehodlám se jimi zabývat.)
6) V Číně jsou velmi silné tlaky na omezení populačního
růstu, proto zde můžeme pozorovat jevy, které s tímto trendem souvisí.
Jednak je otázka, jak bude vyrůstat generace jedináčků a je sporné, jaké
morální vlasnosti budou mít tyto děti, které nemají sourozence. A
dále, protože většina rodičů se snaží, aby měli syna, tedy aby rod pokračoval,
zjišťují páry čekající dítě jakého pohlaví bude a podle toho se rozhodují
pro potrat. Z toho ovšem plyne nepříjemný fakt, že pokud budou tyto
tlaky pokračovat, brzy se stane, že bude výrazná početní převaha mužů nad
ženami.
7) Je rovněž otázka, podle jakého klíče by byli vybíráni
lidé, kteří by mohli mít děti. Provádělo by se jakési šlechtění?
Např. v Německu by byl za vzor považován modrooký blonďák s ostře
řezanou bradou, a tedy pouze rodičům u nichž by byl předpoklad, že budou
mít právě takovéto dítě by bylo dáno povolení? Zdá se mi, že podobné
experimenty (které by se téměř jistě po čase objevily), jsou velmi nebezpečným
zahráváním si s genotypem.
Z uvedeného plyne, že si nemyslím, že by nucené zastavení
populačního růstu k něčemu vedlo. Tedy rozhodně podobné opatření
nezpůsobí to, že by naše přírodní zdroje vydržely déle. To totiž
není ani tak závislé na počtu obyvatel, jako na tom, jak se tito obyvatelé
chovají. A přiznejme si, že by bylo urážkou skotu, kdych řekl, že
my lidé se chováme jako dobytek.
|