Svatý Augustin o astrologii (historický dokument) Poznámka editora: Je zajímavé porovnat, v čem se liší a v čem se shodují soudobé argumentace proti astrologii s podobnou argumentací starou 1600 let v díle významného křesťanského teologa raného středověku. (úvod Otakar Jelínek) V obecném povědomí se traduje již od dob renezance vidět ve středověku jen temno, provázené útlakem kritického a pochybujícího intelektu za rozkvětu křesťanského dogmatismu. Je tento tak všeobecně rozšířený a uznávaný názor ve všem oprávněný? Možná, že řada čtenářů bude překvapena, jakým způsobem pojednával právě o astrologii na samém prahu evropského středověku, ještě v období stěhování národů, vůdčí teolog a učitel západní církve sv.Augustin. První tři knihy z jeho slavného teologického pojednání De doctrina Christiana - O křesťanské věrouce, byly napsány již v roce 397. Čtvrtá kniha k nim byla přidána v roce 426. Toto dílo, jedno ze základních z celé západní patristiky, mělo obrovský význam pro křesťanskou teologii vůbec. Podáváme zde obsah dvou kapitol z II.knihy tohoto veledíla sv.Augustina, v nich se zabývá problematikou astrologie a určování osudu z hvězd. Překlad byl pořízen z anglického textu, který je přístupný na Internetu /1/. Sv.Augustin: O křesťanské věrouce, II.kniha Kapitola 21. Pověra astrologů . Ani nemůžeme vyloučit odrůdu pověrčivosti těch, kteří byli nazýváni genethliaky, s ohledem na jejich obzvláštní pozornost, kterou věnovali dnům narození, ale nyní se obecně nazývají matematiky. Protože také tito lidé, ačkoliv mohou s velkým úsilím hledat správné polohy hvězd v okamžiku našeho narození, a často je mohou dokonce zjistit, přesto, pokud se z toho pokoušejí předpovídat naše jednání, nebo důsledky našeho jednání, težce se mýlí, a zaprodávají nezkušené lidi do bídného otroctví. Neboť jestliže kdokoliv ze svobodných mužů přichází k astrologovi tohoto druhu, dává peníze za to, aby se mohl stát otrokem buď Marta nebo Venuše, nebo raději rovnou všech hvězd, kterým kdysi ti první, kteří upadli do tohoto omylu, dali jména buď podle zvířat, na základě jejich podobnosti se zvířaty, nebo jména lidí proto, aby je tím uctili. A tomu se není třeba divit, jestliže si uvědomíme, že dokonce i v době mnohem současnější a nám bližší, učinili Římané pokus věnovat hvězdu, kterou my nazýváme Jitřenkou, jménu a poctě Cesarově. A k tomu by možná i došlo, a to jméno by se přenášelo dál i do vzdálených dob, nebýt toho, že jeho pramáti Venuše již dala své jméno této hvězdě dávno před ním, a nemohla by žádným zákonem převést na své dědice to, co v životě nikdy nevlastnila, a ani o to neusilovala. Protože kde bylo volné místo, nebo nebylo drženo v úctě pro žádného zesnulého z dřívějších dob, v takových případech se prováděl obvyklý postup. Například jsme změnili jména měsíců Quintilis a Sextilis na červenec (júl) a srpen (august), a pojmenovali jsme je na počest císařů Julia Cesara a Augusta; a od tohoto okamžiku každý, koho to zajímá, může lehce nahlédnout, že hvězdy, o nichž se mluvilo shora, původně putovaly po nebesích beze jmen, které nesou až nyní. Ale poněvadž ti lidé byli mrtvi, jejichž památku národy byly nuceny uctívat buď královskou mocí, nebo k tomu byly puzeny lidskou pošetilostí, zdály se být přitom přesvědčeny, že když pojmenují hvězdy jejich jmény, že tím povznesou tyto mrtvé muže na nebesa. Ale ať jsou od lidí nazývány jakkoliv, přece zde jsou hvězdy, které učinil Bůh a uspořádal je podle Své libosti, a ty mají pevně stanovený pohyb, kterým se odlišují a mění roční údobí. A když se kdokoli narodí, je snadné určit ten bod, ve kterém okamžiku k tomu došlo pomocí pravidel, které byly objeveny a nám předány těmi, kteří jsou v Písmu svatém káráni takto: "Neboť jestliže by byli schopni vědět tolik, že by mohli zvážit tento svět, jak to, že v něm spíše neobjevili jeho Pána?" Kapitola 22. Pošetilost pozorování hvězd s cílem předpovídat události v životě . Ale toužit předpovídat z takového pozorování charaktery, skutky a osudy těch, kteří se narodili, je velký podvod a velké šílenství. A přinejmenším mezi těmi, kteří mají o věcech tohoto druhu nějakou povědomost (která samozřejmě je určena k tomu, aby byla znovu zapomenta), je tato pověra vyvrácena mimo jakoukoliv pochybnost. Protože jde o pozorování polohy hvězd, kterým říkají konstelace v okamžiku, kdy se daná osoba narodila, o čemž se ale tito ubožáci dovídají od ještě ubožejších důvěřivých hlupáků. A nyní se může stát, že v případě dvojčat jedno vychází za druhým z matčina lůna tak těsně, že mezi nimi není žádný časový interval, který by mohl být pozorován a zaznamenán v poloze těch konstelací. Z toho nutně vyplývá, že dvojčata se rodí v mnoha případech pod stejnými hvězdami, ale nepotkává je stejný osud v tom co dělají, nebo v tom, čím trpí, ale často se setkávají s osudy tak rozdílnými, že jedno z nich má nejšťastnější život, zatímco druhé nejvíce nešťastný. Jako například bylo nám řečeno, že Ezau a Jákob se narodili jako dvojčata, a to tak těsně po sobě, že Jákob, který se narodil jako poslední, byl objeven tak, že se rukou držel za patu svého bratra, který ho předešel. Nyní není sporu o tom, že den a hodina narození těchto dvou nemohla být zaznamenána žádným jiným způsobem, který by mohl dát oběma jinou, než jednu a tutéž konstelaci. Avšak jaký zde byl rozdíl mezi charaktery, skutky, úkoly a osudy těchto dvou, o tom dosvědčují Písma, která jsou nyní tak rozšířená, že se o tom vypráví ústy všech národů. A není k věci říkat, že takový opravdu nejmenší a nejkratší časový okamžik, který odděluje narození dvojčat, vytváří velké účinky v přírodě, a v obrovsky rychlém pohybu nebeských těles. Protože ačkoliv bych mohl pokládat za jisté, že opravdu vytváří tak velké účinky, přesto je astrolog nemůže objevit v konstelacích, a je to právě nahlížení do nich, co prohlašuje za hádání osudu. Jestliže potom neobjevuje rozdíly, když zkoumá ty konstelace, které samozřejmě musí být stejné, ptáme-li se na Jákoba, nebo na jeho bratra, a co mu prospěje, že bude rozdíl na nebesích, který však on rychle a nedbale zneváží, pokud zde nebude v jeho vlastním nákresu žádný rozdíl, který tak úzkostlivě, ale marně hledá? A tak také tyto představy, které mají svůj původ v jistých znacích nebo znameních věcí, které jim byly náhodně přisouzeny troufalostí lidí, musejí být považovány za stejnou třídu, jako by to byly smlouvy a spojování se s ďábly. /1/ http://ccel.wheaton.edu/augustine/doctrine/doctrine.html Přeložil: OTAKAR JELÍNEK |