Na první pohled jde o soubor jen volně souvisejících článků, ale ve skutečnosti je zde silná spojovací nit úvah o postavení přírodovědy v celkovém kontextu kulturního života. Hovoří-li Holton o vědě - science - má na mysli v souladu s anglo-americkým významem tohoto slova přírodovědu, vlastně přesněji zejména fyziku.

První kapitola se týká Ernsta Macha a osudů pozitivismu. Jedná se o velmi podrobně a pečlivě zpracovanou studii z historie vědy, v níž se prolínají témata z fyziky a filozofie na konci minulého století a v první polovině století dvacátého. Profesor Holton ji připravil pro pražskou konferenci ke 150.výročí narození Ernsta Macha v roce 1988.
Druhá kapitola, nazvaná Více o Machovi a Einsteinovi, je Holtonovým originálním příspěvkem k řešení takzvaného "relativistického mystéria", o němž se rovněž referovalo na Brněnských dnech E.Macha i na pražské konferenci v roce 1988. Holton totiž jednoznačně vyvrací Woltersovu novou interpretaci, že Machovo odmítnutí relativity v předmluvě k posmrtně vydané Optice je podvrhem, který spáchal jeho syn Ludwig.
Třetí kapitola nás seznamuje s Holtonovým zajímavým přístupem k rozboru vědeckých prací. Na příkladech dvou fundamentálních článků - od Nielse Bohra o atomech a Alberta Einsteina o speciální relativitě - je demonstrováno, jakým způsobem asi vznikají nejvlivnější vědecké publikace.
S poukazem na raný úsek dějin Spojených států za prezidenta Thomase Jeffersona, který je uváděn jako vzor politika všemožně podporujícího rozvoj vědeckého poznání, je ve čtvrté kapitole navrhován nový moderní typ výzkumného programu. Ten by měl být podle G.Holtona kromě své základní badatelské funkce současně směrován i na řešení bezprostředních problémů, se kterými se potýká v lokálním i globálním měřítku dnešní lidstvo.
V páté kapitole se diskutuje spor o konec vědy, který v roce 1918 v Německu zahájil Oswald Spengler. Jeho pochmurná proroctví o konci západní civilizace s její vědou jsou konfrontována s názory Alberta Einsteina z téhož údobí.
Závěrečná šestá kapitola rozebírá v historickém kontextu nejrůznější současná tažení proti vědě. Obsahuje mezi jiným i kritiku některých názorů, které o vědě vyslovil na mezinárodním fóru i pan prezident Václav Havel. Profesor Holton se vší vážností varuje, že současná forma vzpoury proti vědě je zlověstná. Je reálnou hrozbou civlizovanému životu, která by neměla být brána na lehkou váhu. Ve své poslední knize profesor Holton napsal: "Dnešní verze romantické vzpoury, která je silná v jiných oblastech, představuje zatím mezi analytiky a tvůrci vědní politiky pouze svůdný menšinový názor. Spíše přichází shora z koruny stromu, než aby vycházela zdola z jeho vyživujících kořínků. Avšak zatímco tento postoj zastávají prominentní osoby, které opravdu mohou způsobit posun v kultuře, vědci až dosud na to reagovali pouze rezignací a tichým souhlasem. Jestliže by tyto trendy pokračovaly i nadále, a jestliže by se samozvaní postmodernisté stali určující silou, znamenalo by to v budoucnosti vznik nových postojů a preferencí, které se budou opravdu diametrálně lišit od náklonností panujících v současnosti."