ČRoz3-Vltava, 27. ledna 1998, 9.00

Naše téma: Věda proti pavědám

Tomáš Pfeiffer (přepis dr.S.Libovický, zasláno dr. J. Grygarem CSc.)

XXX Hlasatelka: Dámy a pánové, je krátce po 9. hodině. Nyní vás zveme k poslechu 2. části cyklu Vědy proti pavědám. Tentokrát pozvala Helena Tyburcová biotronika Tomáše Pfeiffera. I dnes zazní v úvodu nejdříve názor vědce.

XXX RNDr. Jiří Grygar: Celá řada těch tzv. svědectví není průkazných prostě proto, že jsou jaksi vysvětlována až dodatečně a že člověk nemá možnost zjistit, jaká ta situace byla v té chvíli, kdy vznikala. Prostě jsou třeba psychotronici, kteří vám budou tvrdit, že předpovídali, kdy že bude proveden atentát na prezidenta Kennedyho. To mně v roce 1998 již nezajímá. To by mě bylo velice zajímalo, kdyby to byli řekli v roce 1962.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Dobře. Já vám uvedu jiný příklad. Ženu, která umírala na rakovinu, měla obrovské nádory v sobě a lékaři už dali od toho ruce pryč, jenom brala utišující prostředky. A biotronika ji z toho dostala, takže ona je -- to je 9 let stará záležitost -- ona je dneska živá. To je důkaz vědecký nebo ta vymyšlenost nebo co to je?

XXX RNDr. Jiří Grygar: Známe zase jiné příklady, kdy prostě právě biotronici ty lidi zabili prostě tím, že ti lidé nešli se léčit klasickou medicínou, protože jim namluvili, že je vyléčí. Takže to je jeden příklad takový a deset příkladů opačných. Čili tady zase: věda není schopna vysvětlit jednotlivou věc tohoto typu. Věda musí vycházet ze statistického souboru. A ten statistický soubor jednoznačně ukazuje, že ti biotronici více škodí než jsou užiteční.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Dobrý den přeju v pořadu Téma, dnes o biotronice. Vyjadřoval se k ní astrofyzik dr. Jiří Grygar. Spolu s prof. Zdeňkem Neubauerem, který přednáší filosofii vědy a teoretickou biologii na Přírodovědecké fakultě a Filosofické fakultě University Karlovy se utká před mikrofonem za dva dny. A teď Tomáš Pfeiffer, zatracovaný i vzývaný. Jeho pacientům bezděky občas uklouznou slova: pan doktor. Nezbylo než odmítnout z nedostatku prostoru ve vysílání nabízenou ochotu vyléčených vypovídat. Použiji za všechny jen jeden jediný příklad. Ďábelským rukám Tomáše Pfeiffera, které zdvíhá proti rakovině, se zvlášť část lékařské veřejnosti posmívá. Pfeiffer posilován svou nadací Bytí si věří.

XXX Pacientka Procházková: Jak jsem se já dostala s biotronikou. Já jsem v 89. roce onemocněla poměrně těžce na rakovinu a byla jsem po léčení klasickou medicínou v dost beznadějným stavu. Už vlastně mi nedávali naději žádnou. A já jsem v tý době byla úplně zbědovanej člověk. Vážila jsem kolem 40 kg, měla jsem strašlivý bolesti, byla jsem vyzáblá, prostě úplně bez energie, unavená, vůbec potíže dojít si na toaletu nebo prostě absolutně k ničemu. Člověk na konci svejch sil. No a takhle v tom stavu já jsem se dozvěděla o biotronice, o panu Zezulkovi. Odkázal mě na pana Pfeiffera, protože já jsem ho tehdy uprosila. Už mi dávali jenom injekce proti bolestem. Víceméně už se se mnou nic nedělo. Ale já jsem jezdila domů jenom na víkendy, protože jinak kvůli lékům já jsem nebyla schopna kolikrát ani už celý víkend zůstat doma, protože ty bolesti byly takovýho rázu, že se to nedalo vydržet. Tak jsem ho navštívila i s rodiči a prosila jsem ho, jestli by teda alespoň nemírnil bolesti natolik, abych mohla jezdit domů za dětma, co to nejvíc půjde. Tak jsme se domluvili, že to tedy zkusí. Půl roku jsem k němu chodila takřka denně a teprve po tom půl roce už se prodlužovaly intervaly. Léčil mě celkem 2 a 1/2 roku, při čemž s nejen zastavil růst nádoru a ohromných cister já jsem měla v břiše. A ty cisty vymizely. Pak se začal ten nádor pomaličku zmenšovat. No a po asi 2 a 1/2 letech to bylo -- je tam poslední zbytek, já nevím, asi 2 cm, ale vopouzdřenej vazivem, takže vlastně není ten nádor aktivní.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Vědci nepovažují svědectví za spolehlivý důkaz, ale tento příběh je kromě svědectví jedním z důkazů o tom, že věda, v tomto případě medicína, na všechno nestačí. Někdo namítne, že jsem uvedla výjimku. Já se ptám na výsledky, na vaše zkušenosti profesní s biotronikou.

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Víte, v některých fázích vývoje lidského poznání se stává, že se někdy vlastně až metoda povýší nad skutečnost. A tak se v mé praxi mnohokrát stalo, že jsem slýchal větu: ale pane Pfeiffer, my vás přece nemůžeme zkoumat, protože u vás nejsou písemné odkazy a něco podobného. Vraťme se tedy k naší pacientce. Podívejte, já jsem žák muže, který měl opravdu velmi vysokou účinnost onkologických pacientů a i mýma rukama těchto pacientů pár prošlo a výsledky -- ne u všech, samozřejmě, ale u některých z nich -- byly velmi uspokojivé. Paní Procházková patří k těm úspěšným, spíše k těm, kteří jsou zachraňováni už v hodině ne 12., ale spíš v jednu nebo ve dvě, a je to vždycky velmi obtížné. Toto je vlastně to nejtěžší. Takový pacient je nesmírně v žalostném stavu. Ona prakticky byla těsně před odchodem z tohoto světa.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Přiznáváte i neúspěch? To znamená, že vždycky se to nepodaří?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Musíme uvážit, že biotronika přijímá pacienty, kteří vždy mají veškerou medicínskou jaksi léčbu za sebou. My neodvádíme medicíně pacienty a zpravidla jsou to pacienti, u kterých selhala léčba. No a teď se pohybujeme v tom pásmu, kdy ještě pro pacienta lze něco udělat a již nikoliv, kdy třeba výsledkem léčby je pouhé zmírnění bolesti. Měli jsme třeba případy ...(?) To byl hluboký lidský zážitek. Vyprávění dětí svých rodičů, tedy jednoho z rodičů, který umíral, a umíral tak, že se s ním držel za ruku, povídal si, a pak najednou řekl: tak já už musím jít. No a zavřel oči a bylo. Tak i tak může vypadat odchod. V mnoha případech se stává, že pacient může odložit analgetika, často jaksi i typu velmi silných analgetik a bolesti se zmírní a je veden k tomu odchodu. Tak to je ten jeden výsledek -- řekněme -- možná i to je velký výsledek. A pak jsou ty výsledky lepší. To znamená prodloužení života již jaksi patrné a nebo dokonce zcela navrácení do normálního života jako u paní Procházkové a mnohých dalších.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Mění se nějak zájem o vaši pomoc?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Nemění. Je stále obrovský.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Co to je obrovský?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Obrovský, to znamená, že jsem nucen odmítat mnoho a mnoho lidí, kteří buďto jsou ve fázi léčby třeba medicínské, kdy nelze kombinovat tyto postupy, nebo pro vlastní vytíženost vlastně nemohu přijímat dalších.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Kam dnes řadíte biotroniku v tom spektru alternativ z pohledu esoteriky a na druhé straně toho už prokázaného, protože i biotronika se vyvíjí?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Podívejte, my dnes jsme byli vlastně svým způsobem přinuceni budovat prostor pro biotroniku, takový lege artis, trošku řádný a stavíme Biotronické centrum sociální pomoci. A tato snaha vlastně paradoxně téměř předběhla snahu, která se odvíjí právě v této době, v tomto čase, v Americe, kde u 10 velkých univerzit včetně Harvardu jsou budována centra podobného zaměření. Čili jde o to využívat obor, je-li a hledat co je v něm -- na něm konstruktivní a pak ho zařadit do toho, čemu se říká zdravotnictví. A to je i náš cíl, tedy ne jaksi neúčelné propagování sebe sama, ale vytvoření přirozených podmínek.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Dobře. Já bych ještě vás poprosila trošku o to vyjasnění. Ééé --

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Kam patří?

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Kam patří z hlediska toho skrytého, vnitřního a toho poznaného.

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Biotronika je filosofie. Je to užitá filosofie v léčbě a mimo to tedy užívá samozřejmě těch sil života. To už patří k té filosofii.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Asi se nevyhneme objasnění, připomenutí, co je biotronika a v souvislosti s tím asi i psychotronika, protože laici slučují některé tyto --

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Dobře, tyto termíny.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: -- tyto termíny.

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Biotronika je nemedicínský obor, který pomáhá člověku v nemoci a to zejména tam, kde choroba vzniká na podkladě bio-energetické nedostatečnosti, tedy v oblasti životních sil, které jsou vázány na živou hmotu a které na rozdíl od těch anorganických sil mají poněkud jiné vlastnosti, což -- mimochodem -- jim velmi brání v průkazu klasickými anorganickými postupy. Tady je vlastně to jádro problémů, které se odvíjí už řadu let toho jakoby rozporu mezi vědou a tzv. ne-vědou. A je otázka, zda za ne-vědu nebyl považován někdy Semmelweis a jindy Galvani, který sáhnul do oblasti, která do té doby nebyla známa. A psychotronika, no to je přeci obor, který využívá často i těchto sil, ale je tam mnohem více toho psyché, vždyť i název o tom vypovídá.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Kolik je u nás lidí, kteří se zabývají -- podle vás tedy -- profesionálně biotronikou?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: To vím úplně přesně, protože jako pokračovatel zakladatele biotroniky pana Zezulky, jsem představeným Svazu Sanátor a ten si klade za cíl vlastně tyto lidi vyhledávat, školit a uvádět do praxe. Zatím máme jednoho plně rozvinutého a 2 nebo 3 v počátku nebo ve středu cesty. Čili celkem je to -- řekněme -- na prstech jedné ruky spočítatelné.

XXX Pacientka Procházková: Abych řekla pravdu, ani jsem tomu ze začátku moc nedával nějaký moc velikou naději, protože já jsem původně zdravotní sestra, takže jsem na takovýdle věci ani moc nevěřila. A teprve, když jsem zjišťovala, že třeba na bolesti nemusím brát už tolik léky, není jich potřeba tolik za den, potom se mi už prodlužovaly intervaly, že třeba sem nemusela dvě hodiny brát na bolesti vůbec nic, až po takhle delší době. No ale taky jsem se začala už trošku zajímat potom vo domácnost, vo sebe, když se mi ten stav začal zlepšovat. To člověk sám vidí na sobě, že už nemá tak krutý bolesti. Ty mě tedy držely víc než rok a když bolesti ustupovaly, to člověk začne trošku fungovat. Starala jsem se potom už vo děti, vo domácnost, takový ty běžný domácí práce. To vůbec dřív nebylo možný, to zastávala moje maminka s tátou. Ty jako vůbec do tý doby jsem nefungovala. Tak jsem se vracela zpátky do života, protože dneska už můžu. Vedu domácnost normálně.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Paní Procházková je zdravotní sestra, čili žádná naivní nepoučená žena. Kdo tvoří vaši klientelu? První otázka. Chodí k vám muži? Musím připomenout při té příležitosti, že nejenom ženám, tedy asi pacientkám, ale i nám ženám redaktorkám je přisuzováno, že tíhneme k ochotě naslouchat právě tomu, co se trošku vymyká raciu.

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Samozřejmě, že ke mně chodí i muži, a to spektrum je různé. Jsou chvíle, kdy je více mužů a zase jindy je více žen, ale obecně je o trochu více žen. Jinak, co se týče složení těchto pacientů, je nejrůznější od vědců, zástupců vědy, přes lékaře -- běžně ke mně chodí lékaři -- až po obyčejné jaksi lidi z lidu -- jak se říká --, kteří třeba nemají nejmenšího vzdělání. Bývalý -- a to se vlastně setkalo i s výsměchem, ale uvědomme si, že ten člověk vlastně dal kůži na trh -- byl to předseda Akademie věd Kožešník v minulé době a vydal prohlášení, že biotronika je nový vědní obor proto, že Zezulka v jeho rodině dosáhl takových výsledků, že prostě cítil lidskou povinnost toto učinit. Pokuď se bavíme o termínu biotronika, tak je to obor, který byl založen u nás kupodivu, a jeho zakladatelem je Zezulka. Čili tento termín vlastně je český, biotronika je český název, který byl vymyšlen Zezulkou. Já jsem ho po revoluci začal zavádět a od té doby tady máme biotroniku, no, za korunu pytlík, jak se říká. Ale biotronika je velmi úzce specializovaný obor, který má svoji strukturu, má biotronickou patologii, rozvíjení sil a hlavně filosofii, a to další, a jako takový nelze ho směšovat s něčím jiným. Myslím si, že je dokonce velmi výjimečný z hlediska i světového, protože, podívejte. Dokonce i velmi známé světové kapacity jako třeba koordinátor výzkumu psychotroniky, vědy pro západní polokouli Standy Kripner(?) neváhal a přivedl do Prahy ještě v dobách totality 30-člennou americkou delegaci, která se mezipřistála v Praze při cestě na kongres a požádal Zezulku, aby v té době pro něj udělal přednášku. Víte, my tady máme vlastně 2 vědy nebo dokonce více věd. Možná, že se mnou zástupci některých částí vědy budou velmi silně nesouhlasit, ale ona je tu věda čistě racionální, pak je tu věda třeba těch špiček, která je velmi často mnohem více moudrá a citlivá taky. Vzpomeňme například Einsteina a mnohých, kteří ve svých výrocích mluvili často velmi podobnými slovy jako je mluveno v biotronice nebo naopak, čili ono to přesvědčení vlastní neomylnosti, to je záležitost spíše těch, kteří jsou v tom lidském vývoji níže.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Co je to za nadání? Je to silně individuální dar? Je to schopnost -- narodí se člověk už s tím nadáním, nebo narodí se biotronikem nebo se dá jím vyučit?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Narodí a to je kámen úrazu. Víte, za můj život se staly také úsměvné historky, kdy i zástupce vědy se mě ptal, jak to dělám, že by to také rád zkusil. Není vyloučeno, že lékař bude biotronikem, ale musí mít nadání, které potom rozvine. Věda je vlastně hlavně věc racionální, čili věc rozumu, a umění, protože lékař je umělec, beze sporu, a biotronika je více umění a taky ta věda, s prominutím tedy, jestli někoho neurazím. A tak vlastně stejně jako umělec pro svůj rozvoj potřebuje hlavně nadání a rozvíjení toho nadání, no tak i v té biotronice tak tomu je. Já jsem byl technicky vzdělán, já jsem původem letecký konstruktér a abych se vám přiznal, někdy, v některých částech svého života jsem byl spíše na straně svých skeptiků nynějších. Tedy byl jsem technikem.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Čili bylo to až tím setkáním s panem --

XXX Biotronik T. Pfeiffer: S panem Zezulkou? Nesporně a vlastně i potom mi dlouhou dobu trvalo, než jsem se s tím žil, s tím pochopením. Vždyť je to přece něco fantastického, něco neuvěřitelného. Když byste měl vztáhnout ruku a ono se něco změní. Je cílem, aby biotronik měl povšechné encyklopedické znalosti medicíny. To znamená, aby dokázal s lékařem komunikovat, aby se vyznal v jeho vyšetřeních aspoň orientačně, aby podle léků byl schopen poznat, kam lékař zaměřil svoje úsilí a pod. Základ jeho oboru ale leží jinde. Samozřejmě musí také vědět, jak funguje tělo, to je jisté, ale základ jeho oboru je právě v té biotronické speciální části a tam je třeba jeho vzdělání.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Vyvíjí se biotronik zároveň s pacientem a -- to je první část otázky -- a není to náhodou přesně to, ta neuzavřenost, to že vzájemně se ovlivňují a vyvíjejí, to, co může vědcům taky vadit?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Ano, je tomu tak. Myslím si ale, že to je nedorozumění. Skutečná věda -- třeba ty velké objevy -- nevznikaly, jak bysme se mohli domnívat podle vyjádření některých -- jako plynulý přechod od tisíců pokusů k poznání daného řádu. Ale přece mnohokrát v dějinách vědy se stalo, že vlastně připravený vědec, který se zamýšlel nad problémem, naráz přišel a spadlo mu to jablko na hlavu, že? Obrazně řečeno. A to bylo mnohokrát. To se opakovalo mnohokrát. Čili ani tady to neplatí tak docela, že jenom rozum je králem poznání. Poznávat musí člověk jako kompletní člověk, čili jako moudrá duchovní bytost, která je vyvážená ve svém rozumu a citu. Budu-li jenom rozumář, budu destruktivní stejně jako budu jenom citař. Pak budu dogmatik. No a tady vlastně mluvíme o tom problému, který se s tím velmi váže. Čili moudré vyvážené poznání je rovnováha rozumu a citu, tedy moudrost.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Byla jsem se podívat ve vašem Centru, viděla jsem vaši pracovnu velmi skromnou. Jak fungujete ekonomicky?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: No, to je složité, protože moje práce není honorována nějakou taxou. Tak tomu bylo a bude i do budoucnosti. Snaď někdy v budoucnosti, když by biotronika byla jaksi standardním oborem, tak by byla možná jiná cesta, stejně jako to je u medicíny nebo podobně. Pacienti nejsou žádáni o jakoukoliv částku při léčbě a je to stejné jako u Zezulky. Pokud chtějí, můžou přispět na život biotronika, aby měl z čeho žít, ale nesmí vědět, od koho to je, aby nebyl ani stínem ovlivněn -- rozumíte, to je velmi těžké. Lidé mnohdy chtějí dát, aby právě on viděl. Co se týče toho ostatního, já jsem člověk mnoha, mnoha profesí. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Jsem prezident Nadace Bytí, jsem vydavatel, nakladatel. Teď se pochlubím třeba novým hudebním projektem mimo děl Zezulky, které vydáváme. A je to projekt Horoskop 3000, tedy vlastně zhudebnění měsíčních znamení. A pro každé tedy znamení jedna skladba. Ještě jsem zapomněl na jednu věc a to je naše, naše aktivity v oblasti architektury. Připravujeme nový typ staveb. Jsou to stavby poněkud netypické a ty práce už podstoupily od těch architektonických studií pomaličku k prováděcím projektům. Jsou to stavby -- kruhové stavby a mají mnoho dalších zvláštností.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Co řeknete na názor, když někdo ze skeptiků řekne, že vám jde o peníze, že je to kšeft?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: No, podívejte, myslím si, že on je takový.

XXX Pacientka Procházková: Je pravda, že mám některý následky po tom -- po tý klasický léčbě, který teda mám s tím takový problémy, že ještě budu v invalidním důchodu jsem, a je pravda, že po tý operaci prostě se dostavil přechod předčasnej a to jsou ty následky, který vypostrčil život, ale s tou rakovinou myslím už že to nemá nic společnýho. To léčení, jestli to můžu zhodnotit, tak já tedy po tý klasický léčbě jsem se cítila šíleně! Vopravdu hrozně. To absolutně bez jaký vůle, síly. Úplně je člověk tak voddělanej bolestí a je tu i určitá beznaděj. Taková ta, víte, jak se s ním zachází, když už je zjištěno, že s váma vlastně nemůžou dělat nic, tak ty doktoři se vám vyhýbaj, vysloveně vyhýbaj. Mám dojem, že člověk potřebuje si v týdle tý době popovídat, ale můžu vám říct, že není pravda, jak se mnohdy mluví vo tom, že to je nějaká jenom psychická záležitost, že vám ten léčitel bude povídat, protože vlastně se uzdravujete po psychický stránce. Je to potřeba, určitě, protože mám dojem, že je dobrý, když se člověk sám o sobě dozví, co vlastně se s ním děje. A ten léčitel má trpělivost vám to vylíčit. Neřekne vám: máte krevní vobraz takovej a takovej a dostanete to a to, a tím to končí, ale prostě vám vysvětlí, co se ve vás vlastně děje a co děláte špatně. Když si uvědomíte po čase, když se toho teda držíte -- konkrétně u pana Pfeiffera je to třeba dieta -- tak že najednou zjistíte, že vono vám to vopravdu dělá dobře. Ano. Dělá vám to dobře a že to, co jste vlastně do teďka dělál nebo jed nebo nějakým prostě způsobem se choval, tak že po čase zjistíte, že vám to nedělá dobře.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Co se ve vás děje, když léčíte svého pacienta? Třeba mohu říct přirovnání: někomu odeberou krev, je trochu zesláblý, zase se doplní? Nebo --

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Nic takového. Léčba se provádí průtokem, čili neoslabuje pozornost nutná k práci, ale vlastní léčba, ta síla, ta nevychází z mých vlastních zásob. A co se děje s biotronikem, když léčí? To je vám někdy úžasná nádhera. To si ani neumíte představit. A záleží také hodně na tom pacientovi. Je to pocit -- pocit sjednocení, lásky, vlastní léčby -- samozřejmě -- to už je speciální oddíl té biotroniky -- a je to krásné někdy.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Já se dívám na obrázek Biotronického centra sociální pomoci. Kde ten sen váš je? Jak je těžké sbírat peníze? Jsou sponzoři?, ptám se. Dneska ráno mě nemohlo nenapadnout zeptat se na tuto věc, když jsem viděla ve Snídani Nova, jak je jednoduché, pokud uhodnu, kdo hraje Angeliku, získat tisíce tam. Kdybyste požádal své pacienty jenom aby byli u televize, tak by to šlo velmi rychle. Čili jak je daleko to Centrum?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Tuhle cestu neznám. Ty tisíce plynou velmi obtížně a zvlášť v poslední době se příjem nadace trošku snížil, ale přesto jsem v pásmu ještě stability. Daleko je tak, že vlastně pracujeme na hrubé stavbě. Nyní se provádí provizorní zastřešení a znovu bych rád zdůraznil směrem ke skeptikům, že nejsme nezodpovědná banda jaksi lidí mdlého intelektu a že se budeme samozřejmě i nadále chovat rozumně. To znamená, že to Centrum bude uváděno do provozu po částech tak, jak vlastně výsledky budou, budou ukazovat, že se budeme snažit, aby zde byly zachovány všechny obecně platné základní jaksi zákonitosti etiky a chování i ve vztahu k medicíně. Odtud třeba ten striktní požadavek, aby pacient nebyl odváděn medicínské léčbě, aby pokuď je to možné třeba i byl lékař informován o té léčbě atp. Čili to všechno bude zachováno. Stavba je věcí celonárodní sbírky. Půjde-li vše alespoň trošku lidsky, tak, řekněme do -- v tomto roce by měla první část toho Centra býti otevřena třeba přednáškový sál.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Promiňte mi tu otázku: Není to trochu naivní představa vzhledem k tomu, že všechno dneska něco stojí, že to Centrum bude ne zadarmo, ale ta léčba že hodně bude zadarmo pro ty pacienty?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Proč myslíte, že jsme naivní? Naším cílem je vytvořit non-profitní zařízení, které si ovšem na sebe vydělá do té míry, aby mohlo existovat. Proto je součástí projektu také vlastně jídelna a prodejna potravin a proto ty účastníci nebudou vydíráni, ale budou žádáni o náhradu přímých nákladů.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Stydíte se za tu část léčitelů, kteří škodí tomu, co se na druhé straně tak těžko prosazuje?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Tak dnes už vlastně ne. Já jsem byl dlouhou dobu mluvčí České asociace odborného léčitelství, a tak vlastně do mého ranku spadali všichni, a dnes je to tak, že jsem z této organizace vystoupil a mluvím za biotroniku pouze a pokuď já mohu vidět, tak v biotronice takovýchto jevů není. Ale pozor! Musí to být biotronik, který je registrován ve Svazu Sanátor.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Ještě pořád chcete dokazovat vědě, že biotronika má své výsledky a vůbec je biotronika nějak dokazatelná?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Ano, pokuď má být zařazena do zdravotnictví jako standardní obor. Čili musí splnit určité penzum vlastně výsledkové, které zde je, ale dlužno říci, že zatím doposud se buďto vykonaly základní práce, které byly, o kterých jsem se již zmínil v počátku našeho rozhovoru, ale vždy zatím vlastně nebylo možné nalézt uspokojivé řešení tohodle problému. Podívejte, například v zemích, kde jaksi nejsou tyto metody uzákoněny, což jsou třeba Spojení státy americké, přesto výbor -- nebo Kongres Spojených států ustanovil výbor, který zkoumá tyto oblasti a dva podvýbory tohoto výboru studují specielně duchovní léčbu, rozumíte? Což je velmi důležité. Jsou státy, kde tato léčba je dokonce honorována nemocenskou pokladnou, jako třeba Jihoafrická republika a nic tomu nebrání. Jsou státy, kde se duchovní léčba provozuje běžně u lůžka pacienta, protože generální Britská lékařská rada, je to Británie, už vlastně od roku 1959 to sbližování přicházelo, vydala ve své modré knize k názoru, že nic nebrání tomu, aby lékař a léčitel se setkávali u lůžka pacienta. A třeba největší onkologická klinika v Leedsu nabízí jako jednu z forem terapie duchovní léčbu jako standardní metodu. No tak víte, ono totiž ta informovanost v našich zemích byla vedena poněkud určitým jednostranným pohledem. Nikde na světě není smír mezi lékaři a nelékaři. To je pravda, ale přesto neplatí tvrzení, že nikde nebyly vykonány žádné práce, že nikde se nic nepodařilo. Když nic jiného, tak náš Zezulka dosáhl takových výsledků, že v každé jaksi rozumně strukturované vědě by musely vést k úplnému poprasku. Já třeba promítám film, který se týká Zezulkova života a v něm vystupuje žena, která byla léčena z roztroušené sklerózy ve stavu, kdy již nechodila. Vystupuje tam žena, která trpěla l...vým(?) onemocněním a další žena s nádorem. Je to příliš mnoho zpráv, rozumíte, aby to byla náhoda. Jenomže jak se vyjadřovat o vědě, která dopředu ví, co je možné a co není. Jak je možné, že někdo vyjádří svůj názor, že biotronika je pouze placebo nebo psychická záležitost, když to nezkoumal a neví o té biotronice nic. Má to stejnou výpovědní hodnotu, jako kdybych já hodnotil operaci srdce.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Vy -- často je vyčítáno právě třeba i biotronice, že tady neexistuje žádná postižitelnost, když se léčba nepodaří nebo je prokázána --

XXX Biotronik T. Pfeiffer (skáče do řeči): A při tom se udělá všechno pro to, aby ta postižitelnost nemohla být, tedy aby se obor nekonstituoval.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: A vy radši přijmete tuto možnost?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: No samozřejmě. Vždyť přece já nemůžu být šťastný z toho, co vidím dnes a denně kolem sebe, někdy i patologické jindy jenom nezodpovědné chování lidí, kteří lidem něco vyhrozí nebo naslibují: to přece nemůže soudný člověk schválit?

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Kolik potřebuje člověk vnitřní -- vnitřní jistoty, aby mohl dělat to, čemu věří a čelit těm určitým -- někdy i výsměchu a tomu oponování?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: To je vám strašně těžký. Já, nemít toho Zezulku, tak bych nikdy nezačal.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Hm.

XXX Biotronik T. Pfeiffer: To byla osobnost, která vlastně -- a to bylo zase tak. Ne že by mně jenom něco říkal, ale on to pak prokazoval tím životem. Když mě poprvé přijal, tak mně vysvětlil, že biotronika není práce, ale že to je životní poslání a že, pokud se touto cestou dám, tak nebude žádné to doma a to mimo domov. Čili tady se nedá nic vlastně ošulit.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Dobře. A dneska Zezulku nemáte.

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Ale už jsem tolik silný, abych stál na svých nohou.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Je to i ten úspěch, když se podaří někomu pomoci. Samozřejmě.

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Samozřejmě, vždyť o tom to celé je. Šťastný ten, kdo hledá štěstí své ve štěstí jiných. Říkal Platón a já s tím souhlasím.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Oni to všechno spíš -- pokud jde o takovou obtížnou disciplínu, o jednotlivcích, individualitách, o osobnosti spíš než o tom oboru samotném -- není to skutečně výlučné, náležitost, výjimečný případ, někdo s určitým posláním?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Je. Ale přece máme tady třeba malířství. Podívejte! Kolik nadaných a mistrných malířů působilo za posledních dvě století. A taky by se dalo říci, že vlastně malovat umí jeden z mnoha tisíc. A stejně tak platí tady zákonitost, které se oponenti budou smát. Pokuď budou uspokojivé podmínky pro obor, bude se rodit více těch, kteří budou mít to nadání. Tady by se taky dalo říct, že medicínu vystudovalo mnoho lidí, ale rozdíl mezi dobrým lékařem a průměrným lékařem je patrný. A přesto jsou zachovány všechny zákonné podmínky.

XXX Redaktorka H. Tyburcová: Proč, v čem, kde vidíte ty příčiny toho, že je tady část nedůvěřivých lidí vůči biotronice?

XXX Biotronik T. Pfeiffer: Myslím si, že je to přirozené, protože každá nová věc -- a zvláště věc, která posunuje lidský rozměr do oblastí, které jsou netušené, sebou přinášela mnoho oponentů. Vlastně bychom mohli udělat jakési dějiny poznání a v těch dějinách poznání by se opakoval rok za rokem, století za stoletím u každého objevu, který byl třeba i zásadní, se opakovala stejná skepse, stejná nedůvěra, a tak já vás převedu zpátky. Člověk, který pochopí, že jeho rodičky umírají proto, že má špínu za nehty. Tento historický příklad se týká horečky omladnic. Taková trivialita, viďte? A přesto ještě několik let vysmíván svými profesory, kteří tvrdí, že je to nesmysl, a umírají další stovky žen. Použili své autority, použili veškerého svého vlivu, aby zesměšnili tohoto muže. Tak to na světě chodí. Je to zčásti obnova před novým. Je to také strach z neosvědčení vlastní dokonalosti, to znamená přiznání si, že nejsem v poznání dokonalý. Znakem některých oponentů, těch nejrigoróznějších, nejagresivnějších je také to, že se pokouší vzbuzovat dojem, že oni jsou neomylní. Mluví a jednají tak, jako kdyby jejich poznání nebo jejich lidský rozměr byl konečný, ale nezlobte se, to přece nemůže být pravda.