Asi před měsícem jsem od Pavla Vachtla obdržel pozvání do maillistu mensa@cs.felk.cvut.cz
Pavel psal doslova, že v konferenci "zuří lítý boj v oblasti UFO, telepatie,
paranormálna apod."
Znám Pavlův postoj k těmto tématům. Pavel je skeptik ze Sisyfa a jako správný
skeptik se musí směle postavit všem ufónům a telepatům a zatrhnout jim všechny
jejich paranormální aktivity. Pro ty z vás, kteří netuší:
„Obcanske
sdruzeni SISYFOS si klade za cil pusobit jako protivaha k mnozstvi hromadne sirenych
dezinformaci vytvarejicich v povedomi siroke verejnosti iluzi o "vedeckosti"
alternativni mediciny, astrologie, okultismu, parapsychologie, proutkarstvi, spiritismu,
ufologie, vyzkumu "geopatogennich zon" a jinych pseudoved."
Zajímalo mě to, proto jsem zaslal „SUBSCRIBE MENSA" na adresu listserv@cs.felk.cvut.cz a čekal, co se bude dít. Během dvou dnů došlo na mou adresu sto třicet příspěvků - a to prosím uprostřed srpna, v době statické a prázdninové.
Nechci citovat konkrétní účastníky konference. Po zmíněné dva dny probíhala vášnivá diskuse o mnoha problémech současně, s velkým množstvím šumu, osočování a osobních útoků. Abych tedy poněkud přiblížil téma, ke kterému se hodlám vyjádřit, vytvořil jsem dvě imaginární postavy - Skeptika a Homeopata - a z úryvků dopisů diskusní skupiny slepil fiktivní rozhovor. Skuteční autoři doufám prominou, že si je dovoluji takto (i s hrubkami) recyklovat:
SKEPTIK: Homeopaticke roztoky nekterym lidem opravdu zabiraji. Jenze skeptici popiraji, ze by se melo jednat o nejake "otisky" lecivych latek do vody, lihu ci jineho rozpostedla. Takze: nejedna se zde spise o placebo efekt? Skeptici odmitaji vysvetleni homeopatiku jak tato latka pusobi. Odmitaji tvrzeni, ze pusobi latka lecive diky svemu *slozeni*. A jak jsem tak cca pred rokem koukal do nejakych lekaren, tak by mne zajimalo, proc jsou tyto homeopaticke latky tak drahe ... Vzdyt leciva latka (ktera by mela delat ty otisky do molekul rozpoustedla) nijak zvlast draha neni, rozpoustedlo (voda, alkohol) take ne. Vede mne to spise k podezreni, ze se jedna o velmi vyhodny kseft s neskodnou latkou. Nic proti obchodovani, ale mam hodne proti oblbovani ci lhani.
HOMEOPAT: Leky, ktere jsem dostal od doktorky ja, drahe nebyli. Pokud se nepletu, dostal jsem je predepsane na receptu a doplacel jsem polovinu - tak 10, max 20,-Kc. Neni divne, ze to pojistovna proplaci, kdyz to nema efekt?
SKEPTIK: Stanovisko je, ze je to placebo efekt, protoze fyzikalni chemie vody jednak u vody neshledava takove vlastnosti, jake by tyto pripravky podle homeopatu mely mit, jednak kdyby homeopaticky mechanismus fungoval, tak jsme vsichni ovlivnovani napr. zredenym jedem Borgiu, ktery nekdo namichal pred nekolika sty lety a pak se rozmichal po cele zemekouli v takovem zredeni ("potenciaci"), jake maji bezne prodavane homeopaticke pripravky. A samozrejme, homeopatika nebyla testovana dvojitou slepou metodou, takze se jedna o experimentalne zcela neproverene pripravky.
HOMEOPAT: Mechanismus pusobeni neni (dle mych info) v soucasne dobe znam. Pusobeni je
prokazano experimenty.
Pokud to nevis nebo spise nechces vedet (v hruze, ze svet je jiny, nez si myslis), tak se
tomu muzes vysmat jako Grygar, ale mas smulu, fakta nezmenis, skodis sobe a pokud ublizis
druhym, stesti ti to neprinese.
Ja osobne mam s homeopatiky pouze jedinou zkusenost, a to pozitivni. Kazdy rok jsem totiz
kolem vanoc pravidelne onemocnel virozou. Jeji prubeh byl kazdy rok stejny. Minuly a
predminuly rok jsem si preventivne vzal Oscillococcinum a zabralo to. Viroza se
nedostavila nebo mela mnohem mirnejsi prubeh. Samozrejme lze namitat, ze to byl placebo
efekt. Ale mam jednoho znameho, ktery pomoci homeopatickeho leku vylecil svoje
nekolikamesicni dite (pochopitelne mam tech znamych vic, co pouzivaji homeopatika a
uspesne). Jak myslis, ze by v tomto pripade mel placebo efekt fungovat?
SKEPTIK: Pravidelne, skoro kazdy den si dam dve decky ci tretinku vina. Celou lonskou zimu jsem memel zadne problemy s virozami. Ze by vino posililo moji imunitu? To by asi bylo hloupe tvrzeni? Nekdo ma tendenci byt zdravy, jini jsou v nekterych udobich sveho zivota trochu "schcipackove". Tot osud.
HOMEOPAT: Nevim, jak moc na me homeopatikum pusobilo (melo pomoci po angine lecene
klasicky), rozhodne ne spatne. Kazdopadne jsem byl uzdraven a tezko rict, zda bez
homeopatik by to trvalo dele. V tom je ten prusvich pro vedce - nelze to zopakovat a
zmerit... Skoda
. Prosim premyslej, funguje snad placebo na dobytek nebo kojence?
SKEPTIK: Pozitivni ocekavani matky, ktera veri, ze navstevou homeopata udelala pro sve dite to nejlepsi, se odrazi na jeji interakci s kojencem, coz je cesta "k homeopatickemu leceni". Premyslel jsi nekdy o tom, ze homeopaty vyhledavaji preferencne urcite typy lidi? Jako trochu nadsazeny bonmot rad rikam, ze pomahaji-li homeopatika kojenci, jeho matka by mela urychlene navstivit manzelskou poradnu a zajimat se o nejakou ucinnou formu psychoterapie. Zkuste se nekdy pobavit s detskym psychologem o tom, jak se partnerske potize v rodine odrazeji na zdarvi nekterych kojencu.
HOMEOPAT: Asi bych nikomu nedoporucoval, at je nebere. Naopak mu doporucim, at je zkusi, treba pommuzou (nevynechavat pritom tradicni medicinu!).
SKEPTIK: Potom se ale nepozna, ktery lek zabral, kdyz se jejich ucinky prekryvaji :-(.
HOMEOPAT: Kdyz budu nekomu doporucovat nejakou lecbu, tak to nebude proto, abych poznal, CO ucinkuje, ale proto, aby se nemocny UZDRAVIL. V mnoha vecech mam bohuzel takovy postoj, ze me nezajima, JAK to funguje, ale jake jsou VYSLEDKY.
Tolik Skeptik a Homeopat. Jejich diskuse, pokud by pokračovala dále, by se přenesla
k problémům vědeckých i "alternativních" metod, ke "krizi
poznání" a přes postmodernismus a fenomenologii by se za několik málo mailíků
ocitla u rozebírání základních filozofických otázek - je/není bůh, co tu vlastně
chceme, apod.
Pokud se o problém homeopatie zajímáte, doporučuji článek Dr.
Pláška i s komentáři Rosti Kocmana, zastánce homeopatie.
Mne však pro účely této úvahy zaujalo něco jiného. Všiml jsem si, že všechy podobné diskuse, ať začnou od kteréhokoliv "paranormálního" tématu - UFO, telepatie, proutkařství - končí vždy stejně. Neboli: pohybují se ke společnému atraktoru. V tomto cílovém bodě vyčerpá jeden z diskutujících energii ve snaze přesvědčit druhou stranu o své pravdě. Tam se spor nutně dotkne základního přesvědčení homeopata či skeptika, tam by debata mohla postoupit jen tehdy, pokud by jedna za stran přehodnotila svůj pohled na svět, svoje nejvnitřnější chápání reality, přestavěla základy, na kterých vybudovala svůj světonázor. Tam končí veškerá sranda.
Založením se cítím být mnohem více Skeptikem než Homeopatem, proto se musím ptát: Proč dochází ke vzniku nedůvěry vědeckým metodám poznání? Proč jsou v módě léčitelé, telepatie, kreacionismus, esoterické nauky? (A už se těším na rozhořčené reakce, že házím všechno do jednoho pytle :-)
Odpovědi vidím v zásadě tři, nevím, která z nich je bližší pravdě. Možná se i doplňují:
1. Lidé mají rádi jednoduchá vysvětlení složitých jevů.
Současná věda ztrácí kontakt s laickou veřejností - kolik z nás je třeba schopno
pochopit abstrakce, kterých se dnes ve svých teoriích dopouštějí vědci zkoumající
fyziku částic? Kdo z nás rozumí řeči matematiky?
Nemusíme však poukazovat na teoretickou vědu, k nepochopení - tentokráte technologií
- neustále dochází i v běžném životě: Kdo z uživatelů počítače ví přesně,
co se v té bedně děje? Kolik lidí užívá léky a kolik z nás přemýšlí nad tím,
proč fungují?
Od nepochopení je snadná cesta k víře: Když připustím, že některé vysvětlení
je nad mé síly, a musím zároveň připustit, že funguje (protože jsem o tom
neustále přesvědčován realitou), musím v nějakém konkrétním bodě svých úvah uvěřit,
že tomu tak je: nevím, jak lék/počítač/cokoliv funguje, spolehnu se na
zjednodušené vysvětlení, že tomu tak je. Dochází k zapouzdření
nepochopitelného jevu do obalu víry. Praktikuji-li tuto poznávací zkratku dostatečně
často, může se mi stát, že uvidím vědu/medicínu/techniku v úplně jiném světle.
Lék je tu proto, že mi ho připravili oni. Můžu já jim, vědcům
věřit, zvláště, když vím, že často dělají chyby? Proč bych potom nevěřil
raději homeopatii?
Věda je pak očima neskeptiků nazírána coby náboženství rozumu - dogmatická stavba
bránící "alternativnímu" (rozuměj zkratkovitému) poznání.
2. Levá mozková hemisféra je skeptická, pravá iracionální.
Lidé jsou odjakživa přitahováni záhadami, za toto puzení může ona pravá polovina.
Své poznání však budují do ucelených logických staveb, což má na svědomí
polovina levá. Každý jedinec protěžuje více buď levou, nebo pravou část mozku. A
tam je podstata sváru.
V této souvislosti se mi vybavuje rozhovor s Ralphem Abrahamem, matematikem chaosu, jenž
byl publikován v časopise Živel č. 6:
Adamovič: Můžeme říct, že vědci se dělí do dvou velkých kategorií, do
materialistických scientistů a do holisticky orientovaných vědců?
Abraham: Myslím, že toto dělení má svou logiku. Týká se totiž vědeckého
myšlení, které může být spíše redukcionistické nebo naopak holistické,
uznávající existenci fenoménů popíraných oficiální vědou. Pokud se však
podíváte na konkrétní osobu, uvidíte, že v každém vědci se tyto dvě kategorie v
různém poměru míchají, což vede k jisté schizofrenii, k rozštěpení vědecké
osobnosti. Japonský profesor může být například během dne ortodoxním vědcem, ale
po návratu domů odloží oblek, oblékne kimono a bude provádět uctívání dobrých
duchů, nebo nějaký šintoistický rituál. V každém existuje podobná schizofrenie. S
postupem věku bariéru mezi těmito dvěma osobnostmi uvnitř nás odbouráváme a jsme
čím dál více integrovanou osobností.
3. Memy iracionality získávají body
Zde mám na mysli memy informační, myšlenkové, využívající lidské mozky, lidské
komunikační kanály a archivy podobně, jako baktérie množící se v živném roztoku
Petriho misky. Každý názor, ať pravdivý či nikoliv, přežívá jen pomocí
svého hostitele a šíří se prostřednictvím papíru, TV, Internetu apod.
Krásný příklad jednoho takového memu - řetězový dopis - uvádí R. Dawkins v Řece
z ráje:
V soutěži o zdroje mohou vzniknout varianty replikátoru, které jsou náhodou
úspěšnější při vlastní duplikaci. Tyto úspěšnější replikátory se budou
snažit nahradit své méně úspěšné rivaly. Je důležité si uvědomit, že žádná
z těchto replikačních entit není vědomě zainteresována na vlastní duplikaci. Ale
stává se právě to, že svět se plní úspěšnějšími replikátory. V případě
řetězového dopisu být úspěšnější může znamenat nakupení lepšího souboru
slov na papír. Namísto poněkud nepravděpodobného tvrzení "když neuposlechnete
slova na pohlednici, do měsíce ve strašných bolestech zemřete" se může zpráva
změnit v "Prosím Vás, pro spásu mé a Vaší duše, neriskujte, jestli máte tu
nejmenší pochybnost, dodržujte instrukce a pošlete dopis dalším deseti lidem".
K takovým "mutacím" může docházet znovu a znovu a výsledkem bude
heterogenní populace zpráv, pocházející ze stejného původního předka, ale
odlišující se v detailním slovosledu a v síle i v podstatě svodů, jichž
užívají.
Také telepatie, homeopatie a ufologie mohou být nezávislé, avšak geneticky
příbuzné memy, pocházející ze stejného, iracionálního semene. S postupem času v
konkurenčním prostředí memů racionálních, v zostřujícím se třídním boji
idejí :-) získaly tyto memy na odolnosti a přesvědčivosti. Jsou, podobně jako
mutující chřipka obíhající svět, schopny napadat stále více lidských jedinců,
dokonce i opakovaně.
Po nějakou dobu se lidé zabývají vědou a díky tomu zaznamenala civilizace
nepopiratelný pokrok v oblasti poznání reality. Vědecké metody jsou velice přísné,
uvažování vědce musí být ortodoxní, aby celá stavba poznatků měla smysl a
nezhroutila se. Nové poznatky jsou zařazeny jen po zralé úvaze.
Pokud máme zachovat analogii s baktériemi - je to, jako by se v Petriho misce
informačního živného roztoku vytvořil mnohobuněčný organismus (věda), který
prozatím vítězí v boji o zdroje (mozky). Úspěch tohoto organismu je založen na tom,
že se mu daří dobře popisovat realitu. Vedle něj však stále parazitují jiné
struktury, kterým se podařilo urvat také kus mozkového koláče. Iracionální memy
tak lze chápat jako infekční virus nepřející růstu logických struktur, nebo také,
a to by bylo horší, jako souboj dvou rovnocených zvířat.
Skutečnost však může být jiná a žádné z uvedených tří vysvětlení nemusí
platit.
Čím více ale o tomto problému uvažuji, tím více se kloním k postoji skepticky
uvažujících. Chápu více i jejich zanícený "exorcismus" - nekonečné
úsilí přesvědčovat ostatní o správnosti vědeckých metod uvažování i v době,
kdy se to jaksi nenosí.
Na závěr tohoto slepence textů bych si dovolil ocitovat ještě jednou Sisyfa:
"Členové společnosti jsou si vědomi, že kdokoli se může mýlit, i oni sami.
Mýlit se není ostudné, ostudné je v omylu setrvávat, nepřemýšlet, nehledat
pravdu."
BVer,
technooptimista a skeptik amatér.