Těšil jsem se na pětidílný pořad "Hledání
        na konci tisíciletí aneb Věda kontra "pavědy"", vysílaný na
        stanici Vltava v posledním lednovém týdnu. Očekával jsem tolik potřebný hlubší
        pohled na závažný společenský jev. 
        Bohužel jsem byl zklamán. Pořad mi připadal, zvláště v prvních
        dvou dílech, jako agresívní reklama homeopatie a "biotroniky", z menší
        části i dalších pseudovědeckých praktik (reinkarnace, astrologie, proutkaření). 
        Konkretně mám tyto kritické námitky: 
        1. Napočítal jsem 15 účastníků, kteří dostali příležitost se
        vyslovit, třeba jen krátce. Kromě RNDr. Jiřího Grygara však nebyl v pořadu jediný
        obhájce vědecké racionality!! Přes Grygarovo jasné a přesvědčivé vystoupení
        nutně vznikl dojem, že obhajuje jakýsi okrajový menšinový názor. 
        2. Zvláště citelná byla absence "normálního" lékaře
        stojícího na straně vědecké medicíny. Jistě by uvedl na pravou míru více věcí,
        především sugestivní výpovědi alternativní medicínou údajně uzdravených
        pacientek. Informační hodnota jejich výpovědí byla totiž nulová, protože nebylo
        dáno slovo těm nevyléčeným. Posluchači měli být z úst lékaře bezprostředně
        informováni o postoji a metodách vědecké medicíny i o rizicích spojených s
        alternativní léčbou. Astrofyzik Grygar nemusel být ve věcech zdraví a nemoci uznán
        za kompetentního. 
        3. Cennou částí pořadu byla polemika mezi profesorem Zdeňkem
        Neubauerem a doktorem Jiřím Grygarem. Bohužel byla nešťastně uvedena jako spor mezi
        vědci, tedy jako něco odborného, co by si měly především ujasnit obě strany mezi
        sebou a co se posluchačů tolik netýká. Tak tomu není; přírodověda naštěstí
        není (dosud?) pseudovědou zevnitř kontaminována. Profesor Neubauer zde nevystupoval
        ani tak v roli molekulárního biologa, jako v roli zastánce relativistické,
        postmodernizmu blízké filosofie. Vztah k této filosofii jako odrazu vztahu člověka ke
        světu se týká každého z nás. 
        Pořady tohoto druhu jsou vysoce potřebné, moc se za ně přimlouvám.
        Měl by je však připravovat někdo, kdo (ať je příznivcem té či oné strany) zná
        podstatu problému. Pokud má autorka pořadu dojem, že věda se tváří jako absolutně
        "to, co je jedině platné, uznávané a prokázané" (takto se vyslovila ve
        třetí části), nemohl pořad dopadnout lépe. 
        Škoda promarněné šance. 
        Čeněk Zlatník, Praha
        
        
                        