Před další poradou jsem se
vrátil opět na starou dobrou
Zem, do Denverského internačního tábora.
»Bylo by možné svolat něco jako
táborový sněm?« otázal
jsem se Němců z táborové samosprávy.
»Beze všeho,« přikývli. »Beztak
to bude pro všechny jen
vítané zpestření.«
»Bude to víc než zpestření,«
slíbil jsem.
Bylo už odpoledne, ale tábor se
zvedl jako jeden muž. Za
chvilku bylo velké prostranství, chystané pro stavbu dalších
stanů, plné Němců. Sehnali mi dokonce megafon, aby rozuměli
všichni včetně těch vzadu.
»Přišel jsem vás požádat
o radu,« začal jsem, dříve než
se pořádně usadili na přinesené vojenské skládací židličky.
»Jak asi víte, stále jednám
s hlavonožci. Podařilo se mi
nejprve vyjednat život pro všechny kdo se vrátí na starou
dobrou Zemi. Ukázalo se ale, že to nebude tak jednoduché,
jak jsem si myslel. Američané vám jasně ukázali, že vás mezi
sebe nechtějí.«
»Jsou to bestie!« ozvalo se
z davu.
»Nejsou,« zavrtěl jsem hlavou.
»Jsou mezi nimi právě tak
slušní lidé, jako lumpové. To platí i o vás samotných.«
»Tak o co jde? Vyklop to
konečně!«
»Je tu naděje, že se budete moci
vrátit zpátky do Nového
Německa. Ale rozhodně ne všichni a ne zadarmo.«
»Zase chceš dolary? Žádné už
nemáme!«
»Nechci dolary,« odtušil jsem.
»Kopffüsslerové se trochu
dali obměkčit. Ale nevrátí vám Čtvrtou Říši, protože ta byla
nebezpečná jim, lidem Země a koneckonců i vám.«
»Co po nás vlastně chceš?«
»Radu - a možná
i pomoc.«
»Tak nás už konečně přestaň
napínat!« vyzvala mě Gerta
Müncherová, zavěšená do Kurta. »Co máš v plánu?«
»Obnovit enklávu Nového Berlína.
Ale ne s Hitlerem a ne
výlučně jen pro Němce, aby si tam zase hráli na nadlidi.«
»Jak to myslíš? Povídej!«
»Dnes už je jisté, že svrhneme
Hitlera.«
»Ty - s Američany?«
»V horším případě jen
s Američany. Ale napadla mě mnohem
lepší možnost. Vytvořit novou armádu samotných Němců proti
Hitlerovi. Vypadá to nelidsky, něco jako bratrovražedný boj,
kde by se Němci na obou stranách navzájem zabíjeli. Ale jen
si vzpomeňte na Norimberk, kde také stáli Němci proti Němcům
- a dopadlo to mnohem lépe, než když v Düsseldorfu stáli jen
Němci proti Američanům.«
»Ano, tam to bylo jednodušší.
Ale ti Němci z Bundeswehru
jistě netušili, kam se potom dostaneme.«
Byla v tom výčitka, ovšem
špatně nasměrovaná.
»Neobviňujte krajany
z Bundesrepubliky Německa - ani mě.
Jistě víte, že jsme si to představovali poněkud jinak. Co se
stalo tady, víme všichni. Ale Němci ze Země by s tím jistě
nesouhlasili, stejně jako já.«
Očekával jsem opozici, ale byl
jsem na ni připraven. Jen
jsem musel udržet pozici člověka, který to myslí s Němci bez
postranních úmyslů. Zatím se mi to u části Němců dařilo. Asi
proto, že jsem to tak doopravdy myslel.
»My Hitlera sesadíme bez ohledu
na vaše mínění. Nemám na
mysli Němce ze Země, ti s námi souhlasí, ale vás. Chtěl bych
dobýt Berlín spolu s vámi. Přesněji s dobrovolníky, kteří by
se ke mně přidali.«
»A když se mezi námi nenajde
dost takových krys?« ozval
se z davu někdo, komu se tento návrh očividně nelíbil.
»Kdo se k nám přidá, nebude
žádná krysa,« odrazil jsem
útok. »Naopak. Hitlerovy krysy mezi sebe nevezmeme. Krysa je
ten, kdo nedodržuje úmluvy.«
»Pak je krysa každý, kdo zradí
přísahu Vůdci!«
»Přísaha Vůdci nebyla úmluva,
ale diktát. Úmluva nemůže
být vynucená, ale dobrovolná. Přísahat musel každý a kdo by
na to nepřistoupil, byl by popraven.«
»Ano, to je pravda,« zašumělo za
mnou.
»Dobrovolná dohoda naopak
existovala mezi Kopffüsslery
a Hitlerem. Nebýt podlosti vašeho milovaného Vůdce, dodnes
byste s nimi žili v míru. Za všechny ty zbytečné oběti, za
tisíce mladých německých životů může pouze největší krysa
v dějinách - Vůdce Adolf Hitler!«
»To je urážka! Nejen Vůdce, ale
celého německého národa!
Němci, neposlouchejte ho!«
»To není urážka Vůdce, spíše
urážka krys!« podotkl jsem.
»Krysy nejsou tak podlé, aby sjednaly smlouvu a porušily ji.
Ano, krysy vás mohou napadnout a sežrat - ale předtím
s vámi
nesepíší dohodu o přátelství, jakých podepsal Hitler plno!
Nejen tady, ale i na Zemi.«
»Jak to můžeš tvrdit?«
»Chcete je vyjmenovat?«
»Jmenuj aspoň jednu!«
»Prosím. První byl Mnichovský
diktát, při kterém muselo
Československo odstoupit Německu Sudety.«
»To byla přece spravedlivá
dohoda! V Sudetech byla velká
převaha Němců, kteří chtěli jen domů, do Říše!«
»Že nejprve vyhnali Čechy, to
vám jaksi nevadí? Ani to,
že tuto dohodu nesjednával Hitler s Čechy, ale jen
s Francií
a Anglií, takže pro Čechy to byl sprostý diktát a ne dohoda?
Ale že ji nakonec sám Hitler porušil a obsadil zbytek Čech,
to byla konečná a maximální podlost.«
»Bodejť, když šlo o vás,
Čechy!«
»Vůči Čechům to byl od samého
začátku diktát, ale Hitler
porušil i tu část, kde se Anglii a Francii zavazoval, že tím
odstupným jeho nároky skončí. Ostatně, nemusím jmenovat jen
dohody, které se týkaly nás Čechů. Druhou takovou proradnou
smlouvu o přátelství, neútočení a spolupráci podepsal Hitler
se Stalinem. Jak to dopadlo? Německá armáda vtrhla do Ruska
jako hejno potkanů, dostala tam řádně na kalhoty a skončilo
to ruskou vlajkou nad Reichstagem v Berlíně. Ačkoliv Stalin
byl také pěkná bestie, v tomto případě byl v právu
a Hitlera
nic neomlouvá.«
»Kdyby nenapadlo Německo Rusy,
napadli by určitě Rusové
Německo!«
»Kdyby - chyby. Pak by byly
krysy Rusové a celý svět by
byl proti nim. Ono k tomu nakonec došlo, ale mnohem později.
Tady jde o Hitlera. Udělal z vás národ krys. Divíte se pak,
že s vámi Američané nejednají jako s přáteli?«
»A co ta tvoje dohoda
s Amerikou o tom, že nás přijmou?«
»K té se ještě dostaneme,«
odrazil jsem připomínku. »Je
tady ještě poslední Hitlerova smlouva. Smlouva, která jemu
i jeho národu poskytovala útočiště na Q-Zemi. Smlouva, která
pro Němce vymezila území v okruhu sta kilometrů kolem Nového
Berlína, aby se měli kam uchýlit před přírodní katastrofou,
hrozící Němcům na staré Zemi.«
»Žádná přírodní katastrofa přece
neexistovala!«
»Jistě. Nešlo o přírodní
katastrofu, ale o spravedlivou
odplatu, která hrozila Němcům na staré Zemi za rozpoutání té
největší války v dějinách. Už tady je vidět, kdo lhal.«
»Kde je ta smlouva?«
»Pravděpodobně ukryta
v kanceláři Adolfa Hitlera,« řekl
jsem. »Hlavonožci samozřejmě žádnou napsanou smlouvu nemají.
Vašim partnerům stačilo pouhé čestné slovo. Bohužel, bylo to
čestné slovo krysy.«
»Jakápak smlouva s těmi
opicemi?« vykřikl pohrdavě kdosi
z davu.
»Nechci už slyšet žádnou urážku
Kopffüsslerů,« zamračil
jsem se. »Poslyšte, vy nadlidé, či kdo vůbec vyslovil tamto
hanlivé označení, nezdá se vám, že k opicím máme mnohem blíž
my lidé?«
»Jsou to přece zvířata,
nemyslící bestie!«
»Váženého nadčlověka musím
upozornit, že se krutě mýlí.
Podlehl lžím Vůdce a jeho štábu lhářů. Skoro všechno, co vám
o těchto tvorech řekli, byla lež.«
»Nemají žádnou civilizaci!«
»Mají vyspělejší civilizaci než
my. Jejich města, i když
vypadají jako jeskyně, jsou umělá a tak pevně stavěná, že je
nezničí ani zásah německou raketou s bílým ohněm, neboli jak
jim dnes říkáme, Q-bomba. Všechny výtečné plodiny, které vám
do začátků hlavonožci věnovali, jsou uměle vytvořené. Včetně
máselného keře küfferle, do kterého Kopffüsslerové vložili
biologickou látku účinnou právě pro lidský druh. Tato látka
vám prodlužuje život a léčí většinu vašich nemocí.«
»Ne vždycky,« namítl jeden
z lékařů, oblečený už opět do
tradičního bílého pláště. »Někdy küfferlin škodí. Nesmíme ho
podávat těhotným ženám, jinak vyvolá potrat.«
»Jistě. To je způsobeno tím, že
zvýší více než tisíckrát
nesnášenlivost lidského organismu vůči všemu cizorodému. Jen
v tomto jediném případě je to na škodu věci, jinak to působí
nesmírnou odolnost vůči nemocem. Küfferlové máslo lidskému
plodu neškodí pokud je konzumováno přiměřeně, aby se stačilo
rovnoměrně vstřebávat. Vy byste na to jistě přišli také, ale
hlavonožci vás na to upozornili už v dobách, kdy jste ještě
byli přátelé.«
»Vy tvrdíte, že to jsou
- umělé vlastnosti?«
»Ano,« přikývl jsem. »Nic
takového se v přírodě v Novém
Německu nevyskytuje. Hlavonožci vám dali všechno. Azyl,
potraviny, hitlernaftu, léky na nemoci. Vy jste se jim za to
odměnili jako krysy - vraždami jejich mláďat, pálením hnízd,
rozšiřováním svého území a zabíjením. Nakonec se rozhodli
vás jako krysy vyhubit. Bylo by to kruté, ale spravedlivé.
Řeknu vám, neměli jste proti nim naději. Stejně hladce jako
dobyli Lipsko, Essen, Kolín, Mnichov, Hamburk a Brémy,
dobyli by všechna města Čtvrté Říše. Skončili byste všichni
jako krysy - na smetišti.«
»To není pravda! Vítězili jsme!«
»Donedávna jste vítězili. Proti
těm mírným tvorům jste
měli výhodu zbraní a bezohlednosti. To se právě v poslední
době změnilo. Zpočátku proti vám využívali jenom své fyzické
převahy, ale ta se ukázala proti vašim zbraním nedostatečná.
Jakmile se hlavonožci jednou rozhodli pozemšťany definitivně
zničit, začali upravovat i sami sebe. Někteří vojáci se již
setkali s jejich zbraní quro, podobající se elektrickým
bleskům. Proti pouhému kousání je to velice účinná zbraň, je
rychlejší a účinná i na dálku. Je mezi vámi málo těch, kteří
se s ní setkali. Většina Němců, ať už vojáků nebo civilistů,
takové setkání nepřežila. Vy máte obrovské štěstí, že jsem
s nimi začal vyjednávat, dříve než vás všechny pobili.«
»Ale kdo nám zaručí, že se na
nás nevrhnou?«
»Oni drží slovo, ne jako vy.
Jsou ochotni se dnes vrátit
i k tamté tisíckrát pošlapané dohodě, kterou kdysi uzavřeli
s vaším proradným Vůdcem. Trvají jen na tom, že už to nebude
Vůdce, kdo ji podepíše. To plně chápu. Nová smlouva musí být
podrobnější, musí obsahovat podmínky, které dřívější smlouva
neměla, protože něco tak samozřejmého Kopffüsslery nenapadlo
vyžadovat. Například - že je lidé nebudou vraždit.«
»Tady nás vraždili Američané...
Navzdory tvé dohodě. Kdo
má věřit dohodám?«
»Ano - v lidském rodě je
krys dost i tady, nemyslete si.
Ale co vám udělali? Přesně to, co jste dělali vy jiným. Tady
jste si konečně na vlastní kůži vychutnali, jaké je to být
podřadnými lidmi. Když mi tady Američané zabili kamaráda,
doktora Müllera, bylo to od nich podlé. On je léčil, oni ho
za to zabili. Ale nebylo to přesně tak, jak jste se vy Němci
chovali k hlavonožcům? Nebude lépe přestat se konečně chovat
jako krysy?«
»A co bychom podle tebe měli
udělat?« zeptal se mě Kurt
Werner věcněji.
»Potřebujeme dobrovolníky do
armády, která svrhne Vůdce.
Kteří se budou podílet na obsazení Berlína a případně budou
schopní jej udržet. Berlín bude ponechán lidem, ale rozhodně
ne německým nadlidem, jenom takovým, kteří budou držet slovo
a už nikdy nebudou sloužit krysám. Jde mi o to, vyhlásit nad
Berlínem německou správu místo americké. Každý, kdo se dnes
přihlásí, dostane poslední příležitost. Přišel jsem pro radu
i pro pomoc a ptám se vás: Mám v tom směru pokračovat,
nebo
necháme Berlín dobýt Američany?«
*****