Když jsem předčasem psal, že South Park Bigger, Longer and Uncut v našich kinech asi jen tak neuvidíme, pletl jsem se. Netrvalo to tak dlouho a už bylo možné zajít si na jeho otitulkovanou verzi. Byl bych velmi rád, kdybych se pletl i tentokrát, ale je bohužel jisté, že narozdíl od South Parku, se eXistenZ v kinech opravdu nikdy nedočkáme. eXistenZ totiž, narozdíl od South Parku, není film ani moc veselý, ani nejde o skvělý muzikál. Je to prostě film, který vás dostane.

Je zajímavé, že o jiném filmu s podobnou tématikou, jakou se zabývá eXistenZ, se u nás mluvilo, mluví a asi ještě hodně dlouho bude - jde o Matrix (oba filmy mimochodem vyšly ve zhruba stejné době - jaro 1999). Je to asi tím, že Matrix používá filozofování o podstatě reality jen jako jakousi vycpávku mezi akčními scénami a počítačovými triky, zatímco v eXistenZ je tento problém přímo fyzicky hmatatelný. A samozřejmě tam, kde Matrix je polopaticky průhledný a místy až intelektuálně těžkopádný, se v eXistenZ o realitě moc nemluví. Prostě se jen hraje hra.

Snažit se popsat příběh eXistenZ je naprosto zbytečné. Je to stejné, jako zkoušet vyprávět knihy Philipa K. Dicka. Vrstvy reality se prolínají a mísí takovým způsobem, že za chvíli každý posluchač prostě ztratí orientaci v tom, co je a co není reálné. A po chvíli i divák zjistí, že to co vypadalo jako hra, možná není až tak úplně hra, ale přece jen je to součást reality, a že realita vypadá mnohem méně věrohodně než hra. A David Cronenberg si dal záležet na tom, aby všechno bylo ještě zamotanější a komplikovanější.

Těžko říct, co dělá z eXistenZ výjmečný film. Určitě to nejsou speciální efekty, které jsou udělány velmi dobře, ale nejsou ničím jiným než efekty, které podporují vnitřní konzistenci filmu (ne jako v Matrixu, kde hrály hlavní roli, a až pak následovali herci). Nejsou to ani poněkud obscéní bioporty a herní konzole, které vypadají jako by byly propojeny pupečními šnůrami a potaženy kůžní - nejspíše lidskou - a jejich připojování k hráčům ze všeho nejvíc připomíná pohlavní styk. A není to ani podivné chování postav, jejich vnitřní šílenství a to jak, napovrch postupně vyplouvá čím by chtěli být a jak moc se to liší od toho čím ve skutečnosti jsou. Jsou to všechny tyhle věci dohromady, propojené navíc podivnou atmosférou nejistoty a konspirace všech proti všem, kdy nevíte komu věřit, nebo zda vůbec někomu věřit.

eXistenZ nenuceně nadhazuje otázku reality, a toho jak ji rozpoznat, a zda je vůbec nějaký důvod se do ní vracet, když existuje mnohem lepší a pestřejší svět, ať už mu říkáme hra, virtuální realita, nebo jakkoliv jinak. Když zůstanu u srovnání s Matrixem, tak tam, kde se v Matrixu bojuje za osvobození lidí z područí fikce, tam eXistenZ naopak ukazuje, proč se vyhnout realitě, která je méně barevná a nekonečně méně zábavná, než umělý svět. Tam kde poslední akční hrdina Neo a jeho černý poskok Morfeus okázale zachraňují spokojené stádo před slastným pocitem naplnění, tam Pikul za pomocí Allegry objevuje krásy umělé existence, kde (narozdíl od Matrixu, kde velmi nelogicky a pouze za účelem zvyšování napětí, byla smrt postavy provázena smrtí hráče) má téměř neomezené možnosti zkoušet věci, které by tam venku nikdy nebyly možné, a zažívat dobrodružství, k nimž by se ve svém nudném životě nikdy nepřipletl.

Ke hře vede postavy eXistenZ motivace společná všem hráčům - zažít dobrodružství, které zavání smrtí, a mít přitom druhý pokus. Pikul a Allegra jsou v podstatě stejní jako hráči akčních her, chtějí zkoušet věci, které jsou možná lepší než sex, ale zároveň nechtějí snášet riziko nezdaru, neuspokojení, smrti. eXistenZ ukazuje kam nakonec dojdeme s naším strachem z reality, která není řízena námi samotnými. A ukazuje i revolucionáře, kteří budou tu jedinou a pravou realitu bránit stejně jako Neo. Revolucionáři eXistenZ však nejsou oblečení v trenčkotech, neobouvají boty Martens, ani nenosí sluneční brýle uvnitř budov. Jsou to prostí a obyčejní fanatici, kteří nevedou dlouhé rozpravy o podstatě světa, ale rovnou mačkají spoušť. Jsou prostě až neskutečně reální - tak budou vypadat obránci reality za nějakých patnáct dvacet let, až vyvineme technologie nezbytné k tomu, aby prožitek z umělého světa byl nerozeznatelný od prožitků reálných, nebo ještě lepší.

Srovnával jsem eXistenZ s Matrixem. Dva odborníci na problematiku reality v literatuře - Philip Dick a Stanislaw Lem - řekli de facto vše co se o tomto problému dá říct dávno před tím, než současní vyznavači Matrixu (a ostatně i eXistenZ) vůbec tušili, že podobný problém existuje. A stejně jako Dick a Lem se liší v postupech jak situaci popsat, liší se i eXistenZ od Matrixu. eXistenZ je bližší Dickovi: je méně technický, více emocionální a místy neuvěřitelně špinavý. Oproti tomu Matrix je postaven na technologii, snaží se vše obhájit pomocí logiky (jakoliv pochybné) a i špína Matrixu vypadá, jako by jí někdo před použitím vypral. Možná proto se mi eXistenZ líbí víc než Matrix, protože dýchá podivnou fantaskní atmosférou, a ne menocničním chlórem.

PS: Když jsem hledal o eXistenZ informace, našel jsem na zahraničních vyhledávačích desítky stránek o tomto filmu, celé thready na news serverech věnované jen návaznosti eXistenZ na postupy Philipa Dicka, skvěle provedenou oficiální stránku a spoustu dalších odkazů. Český Seznam mi vrátil jen tři linky s obsahem, který byl opravdu relevantní. Všechny tyto odkazy měly skóre pod 5%, ani jeden se o eXistenZ nezmiňoval více než 3 větami. Byly to tyto: FFFILM z 30.6.1999, Film namodro z 9.7.-23.7.1999 a jakási filmová příloha Práva.

Ale nezoufejme. eXistenZ by se snad už brzy mělo objevit na videokazetách...