Většina lidí, která se s filmy manga příliš nesetkala, se domnívá, že jde buď o filmy pro malé děti (vždyť ty holčičky mají tak hezké velké oči...), nebo o porno (...a vyvinutá prsa!). Omyl. Japonská manga je mnohem rozsáhlejší a zajímavější, než se nám, obyvatelům země, kde ještě donedávna byl pro většinu populace největším úspěchem animovaného filmu seriál Jen počkej!, mohlo zdát.

Major Motoko Kusanagi je kyborg. Její tělo vypadá tak na dvacet, ale její mozek, ukrytý v titanové schránce uprostřed hlavy, je mnohem starší. Motoko nemá rodinu - vždyť její téměř kompletně kybernetické tělo neumožňuje ani kopulaci. A tak žije jen pro svou práci v Sekci 9. Spolu s Bateem, rovněž kyborgem, který se snaží krotit její poněkud svéhlavou povahu, dělají práci, která sice není až tak uplně špinavá, ale rozhodně není pro ty, kdo si nechtějí umazat ruce krví, nebo chladicí kapalinou.

Jejich současným problémem je Loutkař. Geniální hacker, který dokáže přeprogramovávat lidi tak, aby prováděli to, co on chce. A nejčastěji chce špionážní činnost. Navíc, kromě toho, že po Loutkaři zůstávají trosky lidí s mozky vypálenými simulovanou minulostí, je do celé záležitosti jakýmsi podivným způsobem zapleteno Ministerstvo zahraničí, které se snaží celou aféru ututlat. A tak se Motoko a Bateu snaží zjistit o co jde, a kdo je to vlastně ten Loutkař.

Kyberpunk v literatuře, tedy alespoň ten dobrý kyberpunk, se většinou snaží řešit nějaký společenský problém, který přinesou technologie, o nichž si myslíme, že by se mohly objevit a prosadit. Kyberpunk přináší v drtivé většině případů poměrně nevábnou vizi budoucnosti - super-technologie pro bohaté, slumy pro ty ostatní. V kyberpunku hrají velkou úlohu ženy. Zdá se dokonce, že kromě ženské literatury a literatury pro ženy (což jsou položky nezanedbatelné co do množství, ale většinou zcela bezvýznamné co se týče obsahu), je kyberpunk jedním z mála žánrů, v němž ženy zastávají významou, nebo dokonce hlavní roli.

Ghost In The Shell je kyberpunk. Je to kyberpunk, který se zabývá identitou člověka. Základní otázka, když mluvíme o kyborzích, totiž zní: co přesně dělá člověka člověkem? Je to jeho tělo? To ale můžeme snadno nahradit syntetickým ekvivalentem, který bude mnohem lepší než naše původní schránka. A naše počitky přitom mohou zůstat zachovány, naše povaha se nemusí změnit, budeme stále sebou samými. Čili sídlem člověka je mozek, který uchovává naši osobnost? Ale i toto je jen otázka technologie. Až vyrobíme syntetický mozek velikosti ořechu, nebudeme mít v lebce jeden, ale deset takových, do kterých se rozprostře naše původní osobnost, a získá tak možnosti větší ne jen desetkrát, ale možná i mnohem víckrát.

Otázkou zůstává: budeme pak ještě lidmi? Budeme vůbec ještě živými tvory? Vždyť všechno v nás bude syntetické. Jedině naše vědomí, náš duch, bude lidský. Ale proč, když v syntetickém těle může běžet lidský duch a být považován za živou bytost, by nemohl ve stejném těle běžet duch vytvořený uměle, a přitom být také živý? A dále: co kdyby tento syntetický duch byl vytvořen tak, aby si myslel, že je člověk?

A přesně toto dilema řeší Motoko - nakolik je ještě člověkem? A je vůbec člověkem? Vždyť svůj vlastní mozek nikdy neviděla. Jediné čím si může být jistá, jsou její vzpomínky, ty ji definují, říkají jí kdo je. Ale může si být opravdu jistá? Vždyť Loutkař dokáže minulost lidí přeprogramovat. Dokáže jim vsugerovat cokoliv si přeje, a tak je úplně ovládnout. Že je to paranoidní? Nikdo neříkal, že být kyborgem je snadné...

Ghost In The Shell je rozhodně velmi zajímavý film, a to hned z několika důvodů. Jednak pro našince je vážné (nechci říct v podstatě filozofické, ale je to tak) téma zpracované v podobě animovaného filmu něco velmi nezvyklého. Nechci autoritativně tvrdit, že evropská kultura pohlíží na animované filmy jako na poněkud infantilní záležitost, nicméně je to zřejmě tak. (V tomto bodě se chci vyhnout zbytečné diskusi - ano, například i česká animovaná tvorba obsahuje některé perly které rozhodně nejsou určeny pro mláděž, ale obliba takovýchto filmů, většinou divácky velmi náročných, je, minimálné v Česku, mizivá.) Je to způsobeno především vlivem Disneyovek, které jsou primárně určeny dětem a většinou nabízejí velmi plytké zápletky. Oproti tomu (zde se ovšem odkazuji pouze na informace získané z různých internetových zdrojů) Japonci považují zcela seriózně míněná manga za něco naprosto normálního, naopak jde o zcela specifický druh umění, který plní svou funci: animovaný film v provední manga má za cíl zpracovat nějaké téma tak, jak by to v hraném filmu nebylo nikdy možné. A to je druhý důvod, proč si Ghost In The Shell sehnat.

Zpracování, a chce se říct umělecké zpracování, filmu je totiž naprosto úžasné. Naposledy, kdy jsem při sledování filmu cítil něco podobného, bylo na promítání Blade Runnera. V Ghost In The Shell je totiž velmi podobná, ponuře melancholická atmosféra, která dělá z Blade Runnera jedinečný film. I v Ghost In The Shell jsou dlouhé záběry na město budoucnosti, i zde je velmi málo afektovaných rozhovorů, které by se snažily vzbudit emoce za každou cenu. A Motoko je velmi podobná Deckardovi - přesto, že je v nejlepší formě, zdá se, jako by byla poněkud unavena. Jako by její duše byla starší, možná mnohem starší, než tělo, které ji nosí.

Je velmi pravděpodobné, že Ghost In The Shell je Blade Runnerem silně inspirován. Ale rozhodně to není na škodu - spíše naopak. Animace některých scén (právě těch Blade Runnera připomínajících záběrů na město), je naprosto úžasná. Kombinace klasické animace a záběrů z "kyberprostoru" působí velmi realistickým dojmem, takže například sledování automobilu s Loutkařem nemá nic společného s tupými a dnes již nudnými automobilovými honičkami z filmů Hollywodské provenience.

Rovněž hudební doprovod, laděný do orientálního stylu je citlivý, bez nějakých zbytečných efektů a kudrlinek. I závěrečná akční scéna se zcela obejde bez nadupaného techna. Místo toho jsou tu jen nostalgické vokály, které ovšem účinkují mnohem lépe než jakýkoliv počet bpm.

Ale snad nejúžasnější věc na filmu je to, že je možné jej vidět několikrát. Osobně jsem se na něj podíval celkem třikrát (nepočítaje opakované shlednutí některých scén), a ani jednou jsem neměl potřebu nějakou část přeskočit, protože by byla nudná.

Celou tou chválou nechci říct, že by byl Ghost In The Shell něco jako best movie ever. Podobná prohlášení vedou vždy k očekáváním, která pak zůstávají nenaplněna. A toho dosáhnout rozhodně nechci. Domnívám se ale, že jde o snímek, který rozhodně stojí za to vidět, a je dobré investovat námahu do toho jej sehnat třeba na videokazetě nebo (ochránci autorských práv nechť si ucpou všechny tělesné otvory) jako video ve formátu MPEG. V žádném případě nebudete litovat...

PS: Vřelé díky chlapcům z underground.cz. Oni už budou vědět zač... :-)