Počítání hnědých trpaslíků

Astronomové použili Hubbleův kosmický dalekohled (HST) k provedení dosud nejkompletnější přehlídky objektů zvaných hnědí trpaslíci. Hnědí trpaslíci jsou mnohem hmotnější než planety ale méně hmotní než hvězdy a vyplňují mezeru mezi těmito dvěma třídami objektů. Jejich hmotnosti se pohybují mezi 15 a 80 hmotnostmi Jupitera, ale nejsou dostatečné pro zažehnutí termonukleární reakce v jejich nitru. Při přehlídce se ukázalo, že počet hnědých trpaslíků výrazně roste s klesající hmotností. Zdá se, že izolovaní hnědí trpaslíci reprezentují málo hmotné protějšky masivnějších hvězd. To naznačuje, že hvězdy a volně se pohybující trpaslíci vznikaly stejným způsobem. Zároveň se také ukazuje, že mnohem častější jsou izolovaní hnědí trpaslíci než ti, kteří obíhají nějakou jinou hvězdu. Znamená to, že je zde rozdíl mezi nimi a nedávno objevenými planetami u blízkých hvězd. Je to zřejmě důkaz toho, že hvězdy a planety se vyvíjely odlišnými cestami. Ještě před několika lety se všeobecně předpokládalo, že hnědí trpaslíci jsou vzácné objekty, ale HST ukazuje, že to bylo dáno hlavně pozorovacími omezeními. Ale navzdory tomu, že jsou mnohem četnější, nezdá se být příliš pravděpodobné, že by výrazně přispěly k záhadné "temné" hmotě ve vesmíru. Astronomové odhadují, že hnědí trpaslíci tvoři pouhé 0.1% celkové hmotnosti galaktického hala Mléčné dráhy. Přehlídka byla provedena ve hvězdokupě označené IC 348, která se při pohledu ze Země nachází v souhvězdí Persea.

Měsíční meteorit

Nejnovější a celkově už 24. meteorit pocházející z Měsíce byl nalezen v sultanátu Omán. Malý hnědo-šedý kámen váží 174 gramů. Jedná se už o třetí měsíční meteorit nalezený v pouštní oblasti Ománu. Ačkoliv byl nalezen v blízkosti předchozích dvou, nemusí pocházet ze stejného pádu. Ostatně všechny nalezené lunární meteority pochází z 15 - 18 různých pádů. Meteorit nesoucí označení Dhofar 081 byl nalezen 29. listopadu 1999 v oblasti Dhofar, podle které nese jméno. Tato oblast se stává stále zajímavější pro hledače meteoritů, v současné době čeká na své pojmenování více než 200 meteoritů zde nalezených. Byly zde nalezeny i meteority pocházející z Marsu, které patří spolu s měsíčními mezi nejvzácnější meteority vůbec. Světové sbírky podle odhadů obsahují na 50 000 meteoritů, mezi nimi je ale méně než 50 kusů, které pochází z Marsu či Měsíce. Anonymní nálezce poskytl vědcům k analýze pouze asi 1/9 meteoritu, zbytek hodlá prodat v aukci. O tom, že taková aukce je velmi výnosná se ostatně přesvědčil jistý Bob Verish, nálezce meteoritu Los Angeles, který pochází z Marsu. Za dva úlomky tohoto meteoritu o celkové hmotnosti 5,5 gramu získal v aukci 16 600 dolarů, tedy téměř 3000 dolarů za gram.

Původ rentgenového záření komet odhalen

Rentgenová observatoř Chandra přispěla k vyřešení záhady původu rentgenového záření detekovaného u komet. Jelikož rtg. záření je produkováno při procesech odehrávajících se za teplot miliónů stupňů, nebylo jasné, kde se bere v blízkosti takových chladných těles jakými komety jsou. Chandra obvykle zkoumající exploze supernov, černé díry či kolidující galaxie, se tentokrát zaměřila na kometu LINEAR. Tato kometa se proslavila hlavně tím, že se během přiblížení ke Slunci v červenci tohoto roku zcela rozpadla na řadu malých těles zvaných "kometesimály". Rentgenový dalekohled na oběžné dráze detekoval rtg. záření pocházející z části komety přivrácené ke Slunci a přinesl odpověd na otázku, která vyvstala před 4 roky. Tehdy se rtg. družici ROSAT podařilo objevit stejné záření pocházející ze známé komety Hyakutake. Astronomové předpokládali, že prach a plyn obklopující jádro komety může rozptylovat vysoce energetické fotony ze Slunce a produkovat slabé rtg. halo. Ovšem výsledek pozorování byl šokující, protože detekované rtg. záření bylo 1000x intenzívnější než se očekávalo. A to nebylo možné výše uvedeným mechanismem vysvětlit. V následujících letech bylo rtg. záření pozorováno i u dalších komet, mezi nimi i u komety Halle-Bopp. Nyní jeden z přístrojů na palubě Chandry zjistil, že rtg. záření komety pochází z vysoce ionizovaných atomů kyslíku a dusíku, které ztratily třeba až šest elektronů. Toto je možné pouze ve vysoce energetických procesech. Vědci předpokládají, že tyto silně nabité ionty pochází z vnější vrstvy sluneční atmosféry zvané korona, kde se teploty dosahují miliónu stupňů. Sluneční vítr odnáší tyto ionty rychlostmi 400 - 800 km/s. Když ionty prolétávají kolem komety, přitahují negativně nabité elektrony z kometárních atomů a molekul. Elektrony přeskakují z neutrálních atomů na ionty a při přechodu z vyšších energetických hladin na nižší emitují rtg. záření. Ionty se tímto procesem neutralizují. Toto vysvětlení bylo navrženo už v roce 1997 a dalekohled Chandra jej nyní potvrdil.

Důkazy pro oceán na Europě

Meziplanetární sonda Galileo přinesla nové důkazy pro existenci podpovrchového oceánu slané vody na Jupiterově měsíci Europa. Důkazy pocházejí z měření, která provedl magnetometr na palubě sondy. Europa je už delší dobu podezírána z výskytu oceánu vody pod ledovým krunýřem na povrchu. Na snímcích pořízených sondou jsou viditelné ledové plochy, u kterých se zdá, že plavou na tekutém podloží, či místa, kde tekutina vyvřela na povrch a zde zmrzla. Ovšem tyto znaky se dají vysvětlit i existencí oceánu v minulosti. Magnetická měření jsou jediným důkazem, že zde oceánu existuje i nyní, nejen v dávné minulosti. Definitivní odpověď na otázku mohou přinést přesná měření gravitačního pole a slapových sil. K tomuto účelu plánuje NASA vyslat k Europě sondu Europa Orbiter. Během řady průletů v blízkosti měsíce zjistil magnetometr na palubě Galilea, že magnetické pole Europy mění orientaci takovým způsobem, který lze nejlépe vysvětlit přítomností elekticky vodivé kapaliny jako je slaná voda pod povrchem. Navíc gravitační měření ukazují, že horní vrstvy nitra měsíce mají nízkou hustotu, odpovídající hustotě vody. A jelikož vodní led není dobrým vodičem, usuzuje se, že tímto vodičem bude voda.

Nový radioteleskop v provozu

Nově postavený radioteleskop na observatoři Green Bank má za sebou první úspěšné pozorování. Přístroj oficiálně pojmenovaný Robert C. Byrd Telescope se 22. srpna zaměřil na rádiovou galaxii a pulsar. Pozorování proběhlo na frekvenci 403 MHz. O tři dny později byl dalekohled slavnostně otevřen. Následovat bude zkušební provoz, během kterého se bude měřit a dolaďovat výkon přístroje. Poté bude dalekohled předán k běžným astronomickým pozorováním. Radioteleskop, který je největším plně pohyblivým přístrojem svého druhu na světě, má unikátní vzhled. Není totiž kruhový jak je běžné, ale eliptický o průměru 100 - 110 metrů a je složen z 2004 panelů, z nichž každý může být samostatně kontrolován a vylaďován použitím laserového systému, který monitoruje povrch antény. Zatímco u běžných radioteleskopů je přijímač umístěn ve středu antény, u tohoto dalekohledu je mimo osu. Znamená to zakrytou menší část sběrné plochy antény a také snížení odrazu a lomu signálu na držácích tohoto detektoru, což ztěžuje analýzu přijatých dat. Astronomové věří, že přístroj schopný pokrýt 85% oblohy viditelné z Green Banku poslouží k hledání odpovědí na klíčové otázky současné astronomie, jakými jsou stáří a rozpínání vesmíru, pulsary a černé díry, složení mezihvězdného plynu a prachu, ale také například i pořizování snímků asteroidů. Stavbu přístroje za 74.5 miliónů dolarů financovala National Science Foundation. Dalekohled nahradí slavnou 91m anténu, která se zhroutila v listopadu 1988.