- Lehce provokativní úvodní dotaz: Jak se vyrovnáváš s tím, že se občas najde někdo, kdo tě obviní z opisování - třeba z Gibsona?
Tohle neřeším. Rox’n‘roll jsem psal v době, kdy o Gibsonovi ještě nikdo nic nevěděl. Kena Wooda jsem napsal po přednášce Ondřeje Neffa na Chmelnici, někdy v roce 85. Poprvé jsem slyšel o takovýhle literatuře. V tý době tady po fantasy neštěkl ani kočkopes -a termín fantasy? Nevím, ale já to poprvé slyšel od Ondřeje jako sword and sorcery.

- Dá se psaním SF u nás když už ne uživit, tak alespoň přilepšit si?
Ne. Pokud se nerozhodneš publikovat každý měsíc román u Iva Železného. Jinak když se zeptáš mých posledních dvou vydavatelů na mé honoráře, zjistíš, že mluví v „červených číslech“. Prostě - je to jako když rybaříš: baví tě to, investuješ do toho, prosedíš u toho celý dny - a pak se jen potěšíš pohledem na dobrou rybu nebo knihu. Obojí věnuješ pár známým, pokecáš o úlovku nebo obsahu - a zase si jdeš dřepnout na své místo. K počítači nebo k prutu.

- Vidíš mezi mladší generací čekých SF autorů nějaký výrazný talent, který by se mohl prosadit?
Jarda Mostecký, Jirka Kulhánek, Vláďa Šlechta a šílenci z Rigor Mortis.

- Co si myslíš o elektronickém publikování? Má to budoucnost, nebo se čtenáři budou držet papírových knih?
Papírový knížky budou. Pořád. Rozebírat výhody a nevýhody elektronickýho publikování asi teď nemá cenu, jako nemá cenu rozebírat náklady, ceny a kvalitu knížek. To je jako s nosičema zvuku. Sice můžeš poslouchat z rádií a Internetu tisíce skladeb, ale stejně lidi dál kupují a poslouchají cédéčka a kazety - prostě aby to měli doma. Fyzicky. A o to asi jde. Prolistovat si knížku je jiný pocit než „propejdždaunovat“ text na monitoru. Abych to uzavřel podobným příměrem – virtuální sex po síti může bejt asi dobrá věc, ale určitě je lepší si to s někým „prolistovat“ přímo v posteli. Fyzicky.

- Pomáháš si něčím při psaní (hudba, alkohol, marihuana :-)) )?
Hudba, alkohol. Mariánku jsem kdysi párkrát zkoušel, ale neměl jsem dojem, že by mi to zvlášť chybělo. Dobře vychlazené, spíš suché víno - a dobře tepající, spíš šťavnatá muzika na mě působí dostatečně. Někdy dokonce i tak, že začnu psát.

- Kolikrát své práce přepisuješ? Máš vůbec někdy pocit, že jsou hotové, dokončené a že už nejdou nijak zlepšit?
Přepisuju je tisíckrát... V tomhle jsem si sám sobě dost nesnesitelnej. V závěru každýho dílka to kolem počítače vypadá jako v doupěti paranoika – na zdi graf akčnosti jednotlivých kapitol, kolem rozházené koretkury od různých lidí, encyklopedie, knížky o zbraních a umění, historické romány ... A když jsem četl celý Honáky během roku desetkrát a pořád je piloval - tak jsem z nich měl kopřivku. Fakt. A nebyl to svrab.

- Máš nějakého anděla strážného, který ti radí, co v tvých pracích změnit, aby byly ještě dokonalejší? Dáš na podobné rady? Jak vůbec probíhá beta-testing tvých povídek a knížek?
Mám štěstí na okruh lidí, kterým občas vnutím něco na přečtení. Nebudu je jmenovat, vydalo by to na celý odstavec. Vlastně jsou skoro všichni vzadu v Honácích. A k těm radám… Já to beru jako ladění programu. Každá sebemenší, dobrá připomínka tam jde, a když někdo nepochopí nějakou akci nebo funkci, chyba je na straně autora nebo programátora. Samozřejmě, že autor i programátor si musí stát za svým rukopisem, za svou myšlenkou. Musí bojovat o svý pojetí věci. Ale to ladění je nutný. I když v závěru hodně otravný..

- Jak se změnil fandom během té doby, co jsi do něj zapojen?
Omládl. Z mého hlediska. Z hlediska těch mladých zestárl. Jak říkal už Jan Werich: ono je všecko takový – celou teorii na to slovo vymyslel… Ten, no -Ejzenštein, Valdštejn nebo Einstein. A jestli se fandom změnil ještě jinak? Ne. Jsou v něm stále stejní nadšenci a šílenci. Bez ohledu na rodný číslo.

- Co si myslíš o různých oceněních, které se u nás udělují v rámci SF (ceny všelijakých akademií, různí mloci a čolci, Ikarové atd.)? Které pro tebe má váhu a které ne? A proč?
Největší váhu mají tyhle tři: Akademie SF, zřejmě neprestižnější - sice jsem ji získal, ale možná by ještě šla trochu vylepšit (abych ji příště získal znova...). Cena Karla Čapka - to je taková dobrá startovací lajna pro juniory. No, a stejně jako Akademie je důležitá čtenářská anketa Ikarie, protože je to jediný „velký“ SF časopis u nás - a holt ty předchozí soutěže hodnotí vybraní porotci - a Ikara udělují čtenáři. Což je v důsledku objektivnější, než úzká skupina sebeobjektivnějších porotců.

- Četl jsi v poslední době něco, o čem by sis pomyslel „Tak tohle je nářez! Tohle má budoucnost!“?
Nedávno jsem dohltal. Tmu. Super. Tak tohle je nářez. Ať žije Neffoun Aston!

- Když už zmiňuješ Ondřeje Neffa, někdy mám pocit že stylem psaní máš k němu dost blízko.
To je jasný. Ondřej je můj velký učitel, vzor, guru a velmistr. A kamarád. Řekl jsem to do Českýho rozhlasu, tvrdím to každýmu na potkání, hučím to do každý vrby, i do tý na Novotnýho lávce, kde jsem kdysi vlastnoručně usazoval oblázkovou dlažbu - a říkám to teď i AmberZinu.

- Kyberpunk. Myslíš, že má ještě v současnosti lidem co říci?
Punk. Má ještě dneska něco lidem říct? Poslechni si Offspring, Green Day nebo Lard. Nebo western: má ještě dneska lidem co říct? Podívej se na Nesmiřitelný nebo si zjisti sledovanost opakování Vinnetoua. Nebo Shakespeare - nebo Chaplin… Mají co říct?

- Ve svých kyberpunkových povídkách často používáš slova více než „uvolněná“ ze svých významů. Binární láva, gigantické generátory paralelních datových polí, infonukleární reakce. Nevadí ti (a tvým čtenářům), že tyhle termíny mají své místo? Používáš je jako zvukomalbu pro napínavý příběh, který by se jinak mohl odehrát třeba na divokém západě, nebo jde o něco jiného?
Jestli to vadí mým čtenářům… To je divná otázka. Když si kupuju něčí knížky, tak proto, že mi NEVADÍ, jak píše. No dál. Vezmi si jakoukoli knížku nebo třeba Romea a Julii, myslím teď beletrii, samozřejmě, a když z každý odškrabeš prostředí, popisy, „uvolněná“ slova, tak zjistíš, že všechny literární díla na světě jsou v podstatě o dvou tématech: o lásce a nenávisti, o boji a zradě. A většinou to je ještě šikovně smíchaný. A je úplně jedno, jestli to je nenávist mezi tvůrci kybersítí a hackery nebo jde o lásku k drogám, raketám či k bližnímu svému. No a na těchhle dvou pilířích se díky „uvolněným“ slovům, kterými se vytváří atmosféra, prostředí, vznikají sci-fi, roďáky, historické romány, tak zvaně současné romány a tak dál… A taky kyberpunk. Howg!

- Na čem ti záleží dnes, po několika letech, na rozdíl od doby, kdy jsi vydal své prvotiny?
Na tom samém. Abych nepsal kraviny. A když kraviny, tak totálně ulítlý.

- Jak rychle píšeš? O některých autorech je známo, že ze sebe sypou jednu stránku za druhou. Tvé pracovní tempo je prý pomalé, což čtenář, zvyklý na Procházkovy divoké souboje a přehlcené akce, spíš netuší. Dokážeš pro to najít nějaké vysvětlení?
No, tak tohle je na tělo. Třeba Honáky nebo prvního Kena Wooda, jsem psal čtyři roky. Prostě píšu pomalu. Transmisi píšu třetí rok.. Vysvětlení nespočívá v lenosti – jak se o tom teď někdy v Rozletu Ikarie zmiňoval Vlado Ríša. Ale… Teď nevím.

- V čem je tedy u tebe zakopaný pes – nebo tajemství úspěchu?
Píšu jen, když vím, že výsledek bude mít cenu. Nebo jinak – jen když mě políbí múza. Dřív, než jsem začal psát, jsem tomuhle fenoménu nevěřil. Ale je to tak. Existuje. Je to nevypočitatelný a šílený a člověk při psaní ztrácí pojem o čase a zjistí, že jsou čtyři ráno a že už skoro nevidí na monitor. A když k tomu přimixuješ hudbu a víno, tak to nemá chybu. Prostě nejsem klasický psavec, nejsem ani autor typu Neffa nebo Mosteckýho, který sice píšou dost, ale zato pořád dobře. Já takhle psát neumím. Já jsem spíš náhlý chaotik, jo, to je asi definice mýho způsobu psaní.

(„V příboji příběhu se J.W.P. pohybuje zběsile, protože ho musí obsáhnout v rozmezí záblesku duchovního výboje.“ -- O. Neff, doslov ke kyberpunkové sbírce Tvůrci času, 1991)

- Ve světě jsou občas vydávány SF romány podepsané více autory (Sterling, Gibson: Difference Engine) Uvažoval jsi někdy o spolupráci s jiným českým autorem SF?
S Ivanem Kmínkem jsem o tom v pravěku párkrát kecali nad vínem. Jenže vypitých litrů bylo víc než napsaných stránek. Škoda. Ale snad by se dali jako výsledek spolupráce označit Hvězdní Honáci, které jsme vytvořili společně s Kájou Saudkem.. A když už jsem u Káji, jsem rád, že tohohle člověka mohu považovat za svého přítele. A že Honáky dělal právě on.

- Ještě závěrem: v tomto čísle Amberzinu uvádíme dvě ukázky z tvých posledních prací. Jde o další kyberpunkovou věc Roll‘s Royce a novelu Konvoje tiché smrti ze světa Transmise. Kde tyhle věci vyjdou?
Měly by vyjít v edici Století české sci-fi, kterou vydává Milenium Publishing. No – a mě tam vyjde knížka Totální ztráta rozměru, kde budou všechny moje sebraný kyberpunkový spisy, včetně nového Roll‘s Roycu, tedy kompletní kyberpentalogie. No a ty Konvoje z Transmise. Takže pokud to tak v duchu spočítám…, asi dvě třetiny tiskových stran úplně nových věcí a k tomu ještě třeba knižně nepublikovaná Ztráta rozměru – a nebo takový starý fláky jako Krysy či Spermadonna.

Takže díky za rozhovor a ...
Na zdraví.