Nevysvětlitelný pohyb tří sond
Mars Global Surveyor
Protoplanetární disk v okolí dvojhvězdy
Nozomi letí k Marsu
NASA - 40 let

Výzkumníci analyzovali signály, které byly vyslány ze Země k sondám a odraženy zpět sondami. Výsledný Dopplerův posuv těchto signálů byl použit ke stanovení pohybu sond. K vyslání a zachycení signálu sloužily antény sítě NASA Deep Space Network. Pioneer 10 byl oficiálně sledován do dubna 1997, ale dnes slouží jako "trenažér" pro spojaře mise Lunar Prospector a stále ještě občas poskytuje Dopplerovská data. Pioneer 11 se odmlčel v říjnu 1990 kvůli poruše vysílačky. Ulysses se pohybuje po dráze mimo ekliptiku, která míjí oba sluneční póly. Rovněž byla analyzována data ze sondy Galileo. I ta dodávají podobné výsledky, ale u nich není možné vyloučit efekty tlaku slunečního zážení kvůli malé vzdálenosti od Slunce.

Sonda Ulysses byla vypuštěna z raketoplánu Discovery v říjnu 1990, v únoru 1992 prolétla kolem Jupitera a byla jím vymrštěna mimo ekliptiku. V roce 1994 prolétla nad jižním pólem Slunce, o rok později pak nad jeho severním pólem. Díky dobrému stavu byla její mise prodloužena a nyní se chystá k druhému průletu kolem obou pólů Slunce. [18.42 Kb, 480 x 383]

Zmiňované poruchy v pohybu sond jsou tak malé, že vědci zkoušely řadu vysvětlení jako poruchy způsobené gravitací planet, tlakem záření, jemnými změnami hybnosti při srážkách sond s protony, obecně-relativistické efekty, interakci mezi slunečním větrem a sondou, zkomolení Dopplerovských dat, různé efekty změn zemské rotace, únik plynu či tepelné záření sondy a řadu dalších. Zjistili, že žádné z navrhovaných vysvětlení nepopisuje naměřený směr a velikost poruch. Rovněž ani vysvětlení s tzv. temnou hmotou neuspěla. Tým z JPL sleduje tyto poruchy už dlouhá léta (od roku 1980) a předpokládá, že ještě mnoho let pozorování je nutných pro vysvětlení efektu. Pioneer a Ulysses jsou stále zdrojem dat, velkým přínosem by byla plánovaná mise sondy k Plutu.

Zpět na počátek

(Podle LANL Press Release z 24. září)

Mars Global Surveyor
Sonda Mars Global Surveyor (MGS) zahájila úspěšně druhou fázi tzv. aerobreakingu. Stalo se tak 23. září, kdy byl v 18:11 LSEČ zažehnut raketový motor sondy na dobu 14,8 sekundy. Sonda absolvovala v té době svůj 573. oběh kolem planety Mars. Zážeh motoru snížil rychlosti sondy o 11,62 m/s a zmenšil vzdálenost nejbližšího bodu dráhy k planetě (periapsis) ze 171,4 km na 127 km nad povrchem Marsu. Přibližně o sedm hodin později sonda poprvé vstoupila do horních vrstev atmosféry planety. Tento proces bude pokračovat následujících pět měsíců a jeho cílem je dosažení kruhové dvouhodinové dráhy nutné pro komplexní mapování planety. Aerobreaking byl přerušen před několika měsíci z důvodu uvolnění jednoho ze slunečních panelů. Těmito panely sonda brzdí o horní vrstvy atmosféry a proto technici zkoumali vliv této závady na celý proces a zjišťovali, zda není ohrožená celá mise. Nakonec byla zvolena cesta pomalejšího brždění, aby inkriminovaný panel nebyl tolik namáhán. Jak jsem se zmínil v novinkách z 3. září, zaměřila sonda svoji pozornost na Marsův měsíček Phobos. Jsou to jedny z posledních snímků pořízených kamerou sondy na dlouhou dobu, protože ta bude v průběhu aerobreakingu mimo provoz.

Tento snímek měsíce Phobos byl pořízen 19. srpna. Je na něm patrný největší kráter na jeho povrchu, kráter Stickney o průměru 10 km, což je zhruba polovina velikosti měsíce. Snímek má rozlišení 4 m/px. [69.87 Kb, 683 x 1000]

Druhý snímek ukazuje detailní pohled do kráteru Stickney. Jsou zde patrny světlé a tmavé pruhy, které se sesouvají dolů po svahu. Sesuny různorodého materiálu jsou způsobeny velmi slabou gravitací (1/1000 zemské). Snímek má opět rozlišení 4 m/px. [24.44 Kb, 480 x 480]

Zpět na počátek

(Podle MGS Mission Status z 25. září)

Protoplanetární disk v okolí dvojhvězdy

16.05 Kb 540 x 540

K zajímavému objevu došlo při studiu jedné oblasti tvořících se hvězd pomocí radioteleskopu Very Large Array (VLA). Zmíněná oblast je obrovským oblakem prachu a plynu nacházejícím se ve vzdálenosti 450 světelných roků v souhvězdí Býka. Formují se zde hvězdy o rozměru našeho Slunce a menší. Objektem zájmu VLA byla hvězda, která byla podle předchozích rádiových a infračervených pozorování považována za velmi mladou. Data získaná pomocí VLA ukázala, že se nejedná o osamělou hvězdu, ale o dvojhvězdu, a hlavně odhalila fakt, že každá ze složek dvojhvězdy je obklopena vlastním prachovým diskem. Takové disky se považují za základní stavební materiál pro tvorbu planet. Vzdálenost obou složek je shodná se vzdáleností Slunce a Pluta a každý z disků dosahuje zhruba do vzdálenosti odpovídající poloměru oběžné dráhy Saturnu. Disky jsou 10x menší než je obvyklé v okolí osamělých hvězd. Přesto však každý z nich obsahuje dostatek materiálu pro tvorbu samostatné planetární soustavy podobné naší Sluneční soustavě. Není však zřejmé, zda by se v těchto systémech vytvořily i vnější planety jako je Uran a Neptun. Objevitelé poukazují také na blízkost obou hvězd, která by mohla způsobit "vyhnání" obří planety vzniklé na okraji některého disku z celé soustavy a dokumentují to na případu prvního přímého pozorování "cizí" planety pomocí Hubbleova dalekohledu v květnu (viz. Astro24).

VLA je jedním z nejvýkonnějších radioteleskopů na světě. Je tvořen 27 anténami, které jsou umístněny na základně o tvaru "Y". Každá anténa má průměr 25 metrů a váží 230 tun. Jsou 4 možné kombinace sestavení těchto antén s minimálním rozložením antén v v rozmezí 1 km a s maximálním v rozmezí 36 km. Rozlišení závisí právě na zvolené kofiguraci a na frekvenci. Nejlepšího rozlišení 0,04 úhlové sekundy se dosahuje na 43 GHz. Rozsah, na kterém může teleskop pracovat, je 300 MHz - 50 GHz (90 - 0,7 cm). Pozorování dvojhvězdy bylo provedeno na vlnové délce 7mm. což je vlnová délka, na které je snadno pozorovatelné záření kosmického prachu.

Zpět na počátek

(Podle National Radio Astronomy Observatory Press Release ze dne 23. září)

Nozomi letí k Marsu

30.38 Kb 566 x 527

Také Japonsko se zapojilo do výzkumu Marsu pomocí kosmických sond. Během našeho "prázdninového režimu" vypustilo svoji sondu Nozomi (jap. "Naděje"), označovanou před startem také jako Planet-B. Stalo se tak 3. července ve 20:12 LSEČ. Raketa M-V-3 vynesla sondu na silně eliptickou dráhu kolem Země s perigeem ve výšce 340 km a apogeem ve výšce 400 000 km nad povrchem Země. Tato dráha přivede sondu ke dvěma blízkým průletům kolem Měsíce, které ji udělí dostatečnou rychlosti pro její let k Marsu. První přiblížení se uskutečnilo minulý týden, 24. září, druhé je naplánováno na 18. prosince. K Marsu by měla sonda dorazit 11. října 1999 a opět přejde na výrazně eliptickou dráhu, která bude mít sklon k ekliptice 170 stupňů. Předpokládaná doba trvaní mise u Marsu je dva roky, v případě dobrého stavu se počítá s 3-5 letým prodloužením.

Základem sondy je čtvercový hranol o výšce 0,58 metru a průměru 1,6 metru. Ze dvou stran jsou k němu připojeny dva sluneční panely křemíkové sluneční články, které budou zásobit sondu energií buď přímo nebo prostřednictvím Ni-MH baterií. Na vrcholu hranolu je umístněná anténa pro komunikaci se Zemí. Na palubě sondy je 14 přístrojů o celkové hmotnosti 33 kg. Jsou mezi nimi např. kamera, hmotnostní spektrometr, čítač prachových částic, magnetometr a řada dalších. Celková hmotnost sondy při startu činila 540 kg, z čehož 282 kg připadalo na pohonné látky. Sonda je určena pro studium horních vrstev atmosféry Marsu a jejich interakce se Slunečním větrem a také pro vyzkoušení technologií pro budoucí mise.

Zpět na počátek

(Podle National Space Science Data Center)

NASA - 40 let
Právě dnes je tomu 40 let, co byl založen National Aeronautics and Space Administration (NASA). Protože to je jedna z nejvýznamějších institucí věnujících se výzkumu vesmíru, budu jí věnovat několik následujících řádků.

Už od 40. let Ministerstvo obrany USA usilovalo o výzkum raketové techniky aby bylo zajištěn americký technologický náskok. Důležitým krokem byl plán presidenta Dwighta D. Eisenhowera, který vyhlásil vypuštění vědecké družice na oběžnou dráhu v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku (1. 7. 1957 - 31. 12. 1958). Avšak 4. října 1957 plně vypukla politická krize. Sovětský svaz toho dne vypustil svůj Sputnik I. To mělo na Ameriku tzv. efekt "Pearl Harboru" a okamžitě se začalo hovořit o technologickém zaostávání. Přímým důsledkem této krize bylo založení NASA 1. října 1958. NASA pohltila dřívější National Advisory Committee for Aeronautics s jeho 8 000 zaměstnanci a 100 miliónovým rozpočtem, 3 výzkumná centra (Langley Aeronautical Laboratory, Ames Aeronautical Laboratory a Lewis Flight Propulsion Laboratory) a 2 testovací zařízení. Postupně pod sebe včleňovala další organizace jako např. Jet Propulsion Laboratory nebo Army Ballistic Missile Agency, kde působil tým W. von Brauna. Dnes je v NASA začleněno 10 výzkumných center rozprostřených po celé zemi.

NASA začala provádět kosmické lety měsíc po svém založení a během uplynulých let dosáhla řady historických úspěchů při výzkumu a dobývání kosmu. Nejvíce známé je její úsilí o lety s lidskou posádkou. Ty začaly v 60. letech projekty Mercury a Gemini, poté dosáhly výrazného milníku během letů lodí Apollo na Měsíc, aby dále pokračovaly programem kosmické stanice Skylab a společným letem Apollo-Sojuz. Na ně navázal v 80. a 90. letech program Space Shuttle. Výzkum vesmíru zahrnul Měsíc a všechny planety Sluneční soustavy kromě Pluta. Nesmíme zapomenout ani na vzdálený průzkum Země pomocí satelitů a také na přínos NASA pro zlepšení kvality, bezpečnosti, efektivity a zvýšení rychlosti letecké dopravy. Více informací o historii NASA naleznete na NASA History Official page

Zpět na počátek

(Podle Stránky NASA věnované výročí)