Boj o život, jak ho ještě neznáme
(Pohled z absolutně nové dimenze)
Jan Hurych
Na naší zeměkouli zuří boj, o kterém se toho všeobecně moc neví.
Je to totiž boj utajený, dokonce ještě víc, než Horníčkovy "Dobře
utajené housle" :). A tak jsem si v titulku k tomuto článku mohl
dovolit dvojsmysl: ano, je to boj, jak ho ještě neznáme, ale
i život, jak ho ještě neznáme. Je to totiž boj o umělý život
(artificial life, zkráceně AL, nebo ALife), někdy též zvaný
život "na bázi křemíku", na rozdíl od toho našeho, na bázi uhlíku.
Ale nemysleme si, že se jedná o záměnu křemíku za uhlík
v organických tj. uhlovodíkových sloučeninách, jak se to také kdysi
navrhovalo. Brzo se totiž dospělo k názoru, že tahle záměna
nebude pracovat, protože (a to mám od chemiků):
- uhlíkový organismus používá ve velké míře kysličník uhličitý,
"kterýžto jest plynem, zatím co kysličník křemičitý se vyskytuje jen
jakožto látka tuhá" :)
- dlouhé řetězce křemíku nejsou dost pevné
- křemík není tak stabilní, díky velikosti jeho molekul
Ne, jedná se o život, který je vytvořen v počitačovém prostředí
křemíkových čipů, odtud tedy jeho název. Ale o ten hárdvér zde
ani tak nejde - nový život je vlastně realizován pomocí softvéru.
Ten se přitom projevuje tak, že má základní charakteristiky
podobné těm, co má náš biologický život ( i když poněkud
pozměněné):
- spíše než o nějaký materiální předmět, jedná se zde vlastně o "druh
existence"
- schopnost rozmnožovat se (replikovat), a už klonováním či vytvářením
nového (tj. ne zcela totožného) jedince
- uskladňování a vybavování informace (tj.i genetické)
- metabolický proces umožňující výměnu energie či informace nutné
k životu
- funkční interakce s okolím, ale ovšem i schopnost samostatného (zvenku
neřízeného) projevu
- závislost jednotlivých částí na celku a naopak
- stabilita, tj. odolnost proti rušivým vlivům prostředí, ale na
druhé straně i jistá závislost na prostředí
- možnost měnit se, mutovat, případně i vyvíjet se
- růst, expanze, případně i pohyb v daném prostředí
- různé další vlastnosti (jako je třeba existenční zánik
za určitých okolností (tj.smrt), dále schopnost napadat jiné
životní formy, atd.)
- já bych k tomu ještě přidal "určitý druh (vlastní) inteligence",
ale o tom radši až příště - mám na to téma delší zajímavou
korespondenci..
Asi se ptáte, jak se ten umělý život podobá tomu našemu. Nebudu
vás napínat: podobá se mu velmi málo (viz název tohoto článku).
Proč tedy vlastně mluvíme o "životě" ? To máte tak: nikdo přece
nikde netvrdí, že existuje jen ten "náš" život. Je například
vysoká pravděpodobnost, že v kosmu existují ještě jiné životy,
které asi také nebudou příliš podobné tomu našemu. Jenomže my
sotva budeme schopni během jednoho (rozuměj mého) lidského
života potkat a studovat tyto jiné "tvory", zatímco křemíkový
život už tu je. Žije si v kyberprostoru počítačů, plazí se po
disku, vegetuje v paměti a dokonce se i rozmnožuje.
Ano, mám na mysli počítačový virus, o kterém říká Stephen
Hawkins (Neznáte? Nápovím vám: je to Angličan), že je mu líto, že
zrovna první forma křemíkového života musela být zrovna ta
škodlivá. Některé viry si už dokonce vytvořily i svoje mutanty,
zatím zřejmě omylem, ale jistě už někdo přemýšlí o tom, jak je to
naučit. Řeknete možná, že se tady jedná spíše o virtuální život, ale
všichni víme, že následky jsou bohužel více než reálné...
Výzkum ALife se ovšem nezabývá virusy (i když se od nich může
ledacos naučit). Vědci se místotoho snaží vytvořit "organismy",
které by se rozmnožovaly a vyvíjely jen tak samy od sebe. Protože
aplikace takových systémů jsou prostě enormní: nejen že by
znásobily rychlost a kapacitu našeho myšlení, ony by mohly
opravdu "být chytřejší než jsme my".
Jaké druhy forem ALife zatím známe? Odpověd na to je značně
vyhýbavá: zatím jen ten publikovaný výzkum, což je podle mého
odhadu méně než padesát procent toho, co se zatím objevilo. Ona
se totiž o to (jak jinak?) hrozně zajímá především armáda - tak
třeba na jednom místě se mi prostě a jednoduše omluvili, že
nemají dostatečné povolení (security clearence), aby mi vůbec
nějakou informaci mohli dát. Tak tedy uvedu jen ty "nejznámější":
- celulární automat (CA), jehož autorem byl samotný John
von Neumann, "otec" umělého života, známý hlavně jako matematik
- Conwayova "hra života" (Game of Life), používající pravidla pro
CA
- polygony (PolyWorld od Larryho Yeagera, který obsahuje ruzné
bytosti, t. zv. kreatury)
- creations (např. od Toma Raye prostředí zvané Tierra - ne to
není Zeměplocha - zahrnující nejen dravce a jejich oběti, ale
i parazity)
- fractals (fraktály(?), např. L-systémy s přirozeným růstem)
- neural networks - neuronové systémy (doslova sítě, zkráceně
NN), které dnes dokáží neuvěřitelné věci, dokonce předpovídat
i na burze :)
- fuzzy logic (o té si ještě napíšeme více)
- genetický algoritmus (založený na chování DNA, tj. genetické
informace v buňce)
- evoluční algoritmus (např. program Biomorphs od R. Dawkinse - jeje,
dobrý den pane Darwin, vy jste tady zase?)
- sem patří i teorie chaosu, ale o té ještě také někdy budeme
mluvit
- ty ostatní.
Jestli se chcete pobavit, stačí si zasurfovat po Internetu
(hledejte v Altavistě: "ALife"). O tom, zda se už mohou či nemohou
tyto pokusy kvalifikovat jako "život", se názory zatím ještě liší.
Většinou jsem se setkal s názorem, že to asi "ještě není ono".
A jaké bude jejich využití, jestli (správně bych měl napsat "až")
se to podaří? Prostě fantastické - prakticky ve všech oblastech
našeho života. Kdo bude první na trhu, může počítat se značným
finančním ziskem - proto také ty tajnosti. Pochopitelně, efekt
nebude vždy jen pozitivní, některá zneužití tady také jistě
budou...Toto téma je ovšem značně široké - ale řekl bych
i zajímavé - takže se k němu později ještě několikrát v AmberZinu
vrátíme.
Jako obvykle, výzkumníci umělého života se ženou dopředu bez
ohledu na možné následky - ale to se jim při takovém závodu sotva
může vytýkat; je to přece závod o čas. Nám ostatním ovšem
nezbývá, než osedlat naši bujnou fantazii, či prostě a jednoduše
počkat, jak se to všecko vyvine. Anebo ještě lépe: rychle se
připojit k ostatním závodníkům...
jansan
Názory známého britského vědce Petra Cochrana si přečtěte zde.