Doposud byly černé díry na snímcích z HST většinou skryté v prachovém prstenci a intenzivní záření z horkého plynu zachyceného černou dírou vycházelo pouze ve velmi úzkých paprscích. Zde je první případ "odhalené" černé díry. Vzhledem k tomu, že světlo je reflektováno pouze z jedné strany disku, usuzují astronomové, že disk je deformovaný buď gravitačními odchylkami v galaktickém jádře nebo precesí rotační osy černé díry vzhledem k rotační ose galaxie. Silným nepřímým důkazem pro existenci černé díry je pak 3 milióny sv. l. dlouhý výtrysk hmoty a záření z centra galaxie.
Galaxie je vzdálena 300 miliónů sv. l. a FOC umožňuje v této vzdálenosti rozlišení detailů o průměru 50 sv. l. Vědci identifikovali zmíněný výtrysk jako prstu podobný výčnělek paralelní s 1000 sv. l. širokým diskem. V pravé části snímku vidíme obraz složený ze snímků ve viditelném světle pořízených přítrojemWide Field and Planetary Camera 2 (WF/PC2) a v blízkém ultrafialovém svělte z FOC. Ve viditelném oboru je zřetelný temný prachový disk, v UV (na snímku modré) je světlá struktura podél jedné strany disku (světlá skvrna v středu snímku), která je osvětlena zářením pocházejícím z blízkého okolí černé díry. V levé části snímku je pak celkový pohled na galaxii NGC 6251, jak je možné ji pozorovat pozemskými teleskopy. Čtvereček zde značí oblast, kterou zobrazil HST.
Asteriod 3753 patří do skupiny tzv. blízkozemních planetek (NEA's), což jsou tělesa, která se na svých drahách přibližují k Zemi, popř. protínají její dráhu a jsou tak jistou hrozbou pro život na naší planetě. Je pravděpodobné, že v minulosti již došlo k několika velkým impaktům, které měly za následek vyhynutí velkého množství živých druhů. Proto je výzkumu těchto těles věnována velká pozornost a je výborné, že nemalou roli zde mají čeští astronomové z Ondřejova, kteří řadu těchto těles objevili a nedávno měli možnost si svou první planetku pojmenovat, takže dnes nalezneme ve Sluneční soustavě těleso označené (7204) Ondřejov. NEA's jsou tělesa o průměru od několika metrů až po desítky kilometrů. K jednomu z největších NEA's, planetce 433 Eros s průměrem skoro 40 km, míří sonda NEAR [http://hurlbut.jhuapl.edu/NEAR], aby se stalav roce 1999 jeho oběžnicí.
Data jsou zatím pečlivě analyzována, ale už teď je zřejmé, se jedná o magnetické pole s polaritou podobnou zemskému a s maximální intenzitou nepřesahující 1/800 magn. pole Země. Jedná se o prvnípřesvědčivý důkaz existence pole. Předchozí měření ruských sond Mars 2, 3 a 5 a Phobos 1 a 2(provedené ve větších vzdálenostech od planety) nedokázala ani nevyvrátila jeho existenci.
Magnetické pole má významný dopad pro vývoj planet. Země, Jupiter a Saturn generují své magnetické pole pomocí dynama tvořeného pohybujícími se roztavenými kovy v jádře. Rotace planety vytváří elektrické proudy v hlubinách planety, které zesilují toto pole. Existence silného magnetického pole tedy ukazuje na přítomnost roztavených kovů uvnitř planety a tedy na existenci vnitřních tepelných zdrojů. Magnetické pole tvoří štít planety proti rychle se pohybujícím elektricky nabitým částicím ze Slunce, které by mohli ovlivňovat atmosféru, i proti energetickým částicím kosmického záření, které jsou nebezpečné pro život. Jestliže měl Mars aktivnější dynamo, mohl mít i tenkou atmosféru a tekutou vodu na povrchu. Zatím není zřejmé, zda bylo toto dynamo slabé i v minulosti, či zda zesláblo v důsledku chladnutí vnitřních částí planety.
| NewI'm 2. října 1997 |
Počet návštěv: |
