Zprávy z vesmíru

[Objeven zajímavý pulsar | Nové mise Discovery | HST pozoroval nadzvukové výtrysky z mlhoviny | Explorer 1 - 40 let | Stručně ]

Objeven zajímavý pulsar

pulsar1.jpg
pulsar1.jpg
45.95 Kb
Astronomové z NASA Goddard Space Flight Center [http://www.gsfc.nasa.gov] objevili velmi rychle rotující pulsar. Jedná se o nejrychlejší pulsar svého druhu. Rotuje rychlostí 60 otáček za sekundu, přičemž v době svého vzniku před 4 000 lety rotoval 150x za sekundu. Pro srovnání - jeho současná rotační rychlost je 2x větší než u nejrychlejší takto mladých známých pulsarů a 5 000 000 x větší než rotační rychlost Země. Jeho objevem bylo nalezeno pojítko mezi rychle rotujícími pulsary s relativně slabým magnetickým polem a pomalu rotujícími se silným polem. Objev byl uskutečněn pomocí amerického satelitu Rossi X-ray Timing Explorer (RXTE) [http://rxte.gsfc.nasa.gov] a potvrzen japonsko-americkým Advanced Satellite for Cosmology and Astrophysics (ASCA) [http://asca.gsfc.nasa.gov/].

pulsar2.jpg
pulsar2.jpg
45.92 Kb
Pulsary jsou závěrečným stádiem v životě hvězd. Nazývají se podle toho, že jejich záření se jeví pozorovateli tak, jakoby se periodicky vypínalo a zapínalo, tedy jako pulsy. Je to způsobeno tím, že směrují své vyzařování do úzkého kužele a vlivem vlastní rotace vypadají jako majáky. Z frekvence pulsů je tedy možné odvodit rotační rychlost. Pulsary vznikají jako pozůstatek po výbuchu supernovy, kdy z původní hvězdy zbyde pouze jádro o průměru do 20 km ale s hmotností zhruba se rovnající hmotě Slunce. Jedná se tedy o extrémně husté objekty. Tak husté, že hmota v nich může existovat pouze jako neutrony a podle toho jsou nazývány neutronové hvězdy.

rxte.gif
rxte.gif
82.31 Kb
Výše zmiňovaný pulsar je s největší pravděpodobností spojen s pozůstatkem supernovy N157B nacházejícím se ve Velkém Magelanové mračnu, souputníku naší Galaxie. Nejzámnějším pulsarem (a prvním objeveným - v roce 1968) je pulsar v Krabí mlhovině M1 v souhvězdí Býka. Je pozůstatkem supernovy, která explodovala v roce 1054 n. l. (záznamy v čínských kronikách). V době svého vzniku rotoval rychlostí kolem 60 otáček za sekundu, dnes se otočí 30x za sekundu. Od roku 1968 bylo objeveno množství dalších pulsarů, mezi kterými je skupina tzv. milisekundových pulsarů, což jsou takové, jejichž frekvence činí několik stovek otáček za sekundu. Všechny tyto případy mají velmi slabé magnetické pole, řádově 1 000 x slabší než Krab. Pro srovnání - nový pulsar má magn. pole jen několikrát slabší než zmiňovaný Krab.

Zpět na počátek (Podle NASA Press Release 98-14 ze dne 26. ledna 1998)

Schváleny nové mise programu Discovery

genesis.jpg
genesis.jpg
33.84 Kb
NASA schválila další dvě mise programu Discovery, což je program malých, levných a rychlých sond určených pro průzkum Sluneční soustavy. První ze schválených projektů je sonda Genesis, jejímž úkolem bude sběr vzorků nabitých částic slunečního větru a jejich návrat na Zem, kde budou podrobeny detailní laboratorní analýze. Projekt, který navrhl a bude řídit California Institute of Technology, Pasadena, CA [http://www.gps.caltech.edu/genesis] , bude stát $216 miliónů. Start je plánován na leden roku 2001, v následujících dvou letech proběhne sběr izotopů kyslíku, dusíku, vzácných plynů a dalších prvků a v září 2003 by se mělo vrátit na Zem pouzdro se vzorky a zachyceno letadlem nad Utahskou pouští. Požadovaná data jsou klíčová pro vylepšení teorií okolo původu Slunce a planet, které se zformovaly z téhož prachového oblaku.

Druhou misí je sonda CONTOUR (COmet Nucleus TOUR), která získá snímky a srovnávací spektrální mapy přinejmenším 3 kometárních jader a bude analyzovat prach z nich unikající. Pro NASA ji bude řídit John Hopkins University, Huntsville, AL [http://sd-www.jhuapl.edu/sdhome/Discovery/contour] a bude stát $154 miliónů. Start by se měl uskutečnit v červenci 2002, první setkání s kometou Encke proběhne v říjnu 2003 ve vzdálenosti asi 100 km, druhé s kometou Schwassmann-Wachmann 3 v červnu 2006 a třetí s kometou d'Arrest v srpnu 2008. Cílem mise je lépe pochopit rozsáhlou rodinu komet, které jsou silně individuální, co se týká jejich vlastností.

genesis.gif

Výběr nových misí proběhl dvoukolově. V prvním kole byly podány předběžné návrhy na nové mise (dead-line prosinec 1996), kterých se sešlo celkem 34. V dubnu 1997 bylo z těchto návrhů vybráno pět, na každý z nich byla uvolněna částka $350 000 pro pobrobné rozpracování a říjnu 1997 byly vybrány výše zmíněné mise. Jednou z hlavních podmínek ve výběrovém řízení byl start nejpozději do 30. září 2003 a cena $280 miliónů.
Přehled předchozích misí programu:

Zpět na počátek (Podle NASA Press Release 97-240 ze dne 20. října 1997)

HST pozoroval nadzvukové výtrysky z mlhoviny

m2-9.jpg
m2-9.jpg
104.08 Kb
v mlhovině M2-9, která může být také ozvačena jako "Twin Jet Nebula" ("Dvoutrysková mlhovina").Pozemská pozorování ukazují, že mlhovina se rozpíná, z čehož vyplývá, že hmota byla odvržena z hvězdy před 1 200 lety. V centru mlhoviny je velmi těsná dvojhvězda. Tak těsná, že jedna hvězda vysává hmotu z povrchu druhé a vrhá ji na tenký, hustý disk, který obklopuje obě hvězdy a rozprostírá se do mezihvězdného prostoru. Disk je viditelný na snímku s krátkou expozicí pořízeném Hubbleovým dalekohledem. [http://oposite.stsci.edu] Jeho průměr je zhruba rovný deseti poloměrům oběžné dráhy Pluta (tj. asi 400 astronomických jednotek). Vysokorychlostní hvězdný vítr z jedné ze složek na tento disk naráží. Je odrážen v kolmém směru a formuje dvojici výtrysků, které jsou viditelné na snímku mlhoviny. Mlhovina M2-9 se nachází ve vzdálenosti 2 100 světelných let v souhvězdí Hadonoše. Pozorování bylo provedeno 2. srpna 1997 pomocí Wide Field and Planetary Camera 2. Na snímku je neutrální vodík znázorněn červeně, jednou ionizovaný dusík zeleně a dvakrát ionizovaný kyslík modře.
Zpět na počátek (Podle STScI News)

Explorer 1 - 40 let

explorer1.gif
explorer1.gif
71.37 Kb
Čtyři měsíce po sovětském Sputniku 1 (4. října 1957) vypustili také Američané svoji první družici na oběžnou dráhu. Stalo se tak 31. ledna 1958 a jednalo se o Explorer 1. Start se uskutečnil z tehdy ještě zkušební raketové základny Cap Canaveral pomocí rakety Redstone Jupiter C, což byla vojenská raketa Juno 1 (hmotnost 18 tun, výška 21 metrů, 4 stupně). Družice obíhala Zemi po dráze s perigeem ve výšce 347 km, apogeem 1 859 km a sklonem k rovníku 33,2o. Jeden oběh trval 107,2 minuty. Družice vážila 14,6 kg, její výška byla 1,2 metru a průměr 20 centimetrů. Vlastně se jednalo o 4. stupeň nosné rakety. Na její palubě bylo 5 kg přístrojů - vysílačka, detektor kosmického záření, detektor mikrometeoroidů, odporový teploměr a baterie. Družice uskutečnila jeden velmi významný objev - dr. J. Van Allen identifikoval z měření detektoru kosmického záření, jehož byl autorem, existenci radiačních pásů Země, které jsou dnes po něm pojmenovány. Explorer 1 přestal pracovat 23. května 1958 a zanikl 31. března 1970 nad jižním Pacifikem.
start.gif
start.gif
40.63 Kb
Nosnou raketu vyvinul tým německého raketového inženýra Wernhera von Brauna, který po skončení druhé světové války emigroval do Spojených států a od roku 1953 se podílel na vývoji amerických balistických raket. Ve své práci pokračoval i po úspěchu Exploreru až k raketovému obru Saturn V, který vynesl Apolla na dráhu k Měsíci. Dále se na vývoji a provozu družice podíleli civilní Jet Propulsion Laboratory (JPL) [http://www.jpl.nasa.gov] a vojenská Army Ballistic Missile Agency. Na konci roku 1958, po vzniku civilní kosmické agentury NASA, se JPL stala její součástí a od té doby si vybudovala vedoucí postavení v celosvětovém měřítku v oblasti meziplanetárních nepilotovaných letů. Kromě Pluta vyslala JPL své sondy ke všem ostatním planetám Sluneční soustavy.

Zpět na počátek

Stručně

Zpět na počátek

Pavel -NewI'm- Koten
5. února 1998		 Počet návštěv -

Zpět na ASTRO