Zprávy, výročí, snímky
Voyager 1 "předeběhl" Pioneer 10
Slavná sonda Voyager 1
[http://vraptor.jpl.nasa.gov/voyager/voyager.html] se 17. února zhruba
v 23:10 SEČ stala nejvzdálenějším objektem vyrobeným
lidskou rukou. Přibližně v této době totiž "předeběhla" Pioneer 10
[http://spaceprojects.arc.nasa.gov/Space_Projects/pioneer/PNhome.html],
který po celých 25 let držel tuto vedoucí pozici. Oba přístroje se nacházely
ve vzdálenosti 10.4 miliardy km od Země, což je téměř 70x vzdálenost
Země-Slunce. To zde dosahuje pouhé 1/5000 jasnosti ve srovnání se Zemí. Obě sondy
míří od Slunce téměř přesně opačnými směry.
Pioneer 10 startoval 2. března 1972, tedy téměř přesně před 26-i lety.
Jeho mise byla oficiálně ukončena 31. března 1997, ovšem NASA s ním
udržuje občasné spojení a využívá jej při tréninkovém programu pro letové
kontrolory mise Lunar Prospector. Voyager 1 byl vypuštěn 5. září 1979 a během
svého letu se setkal 5. března 1979 s Jupiterem a 12. listopadu 1980
se Saturnem. V současné době se rychlostí 17.4 km/s blíží k neviditelné
hranici Sluneční soustavy, tzv. heliopauze. Jeho dvojče, Voyager 2 se
pohybuje rychlostí 15.9 km/s a je vzdálen 8.1 miliardy km od Země.
Vladimír Remek - 20 let
V pondělí 2. března tomu bylo právě 20 let od okamžiku, kdy se do vesmíru vydal
první občan jiného státu než Sovětského svazu nebo USA. Byl jím československý kosmonaut
Vladimír Remek (30 let), který spolu s Alexejem Alexejevičem Gubarevem
(47 let) tvořil posádku kosmické lodi Sojuz 28. Ta byla vynesena na oběžnou
dráhu tohoto dne v 16:27:50 SEČ. O den později, v 18:10 došlo ke spojení
Sojuzu s orbitální stanicí Saljut 6, kterou v té době obývala dvojice J. V.
Romaněnko a G. M. Grečko.
Gubarev a Remek se stali v pořadí druhou návštěvnickou posádkou na Saljutu 6 a
samozřejmě první mezinárodní. Během sedmi pracovních dnů uskutečnila posádka
řadu experimentů, z nichž 6 bylo připraveno československými vědci, a také vystoupila
v několika přímých přenosech i do československé televize. Poté se loď Sojuz odpojila
od orbitální stanice a 10. března v 14:45:45 SEČ přistála v kazachstánské stepy.
Let trval přesně 7 dní 22 hodin a 17 minut.
Mars Global Surveyor
pokračuje v brždění o horní vrstvy atmosféry Marsu, aby přešel na kruhovou mapovací dráhu.
V důsledku poruchy na jednom ze slunečních panelů, které sonda využívá k aerobreakingu
, bylo rozhodnuto o pomalejším brždění, čímž se tento proces zhruba o rok protáhne.
Všechny přístroje na palubě sondy fungují normálně a tak si můžeme dnes prohlédnout několik
nejnovějších snímků pořízených kamerou sondy. Informace o poloze sondy na dráze okolo Marsu
naleznete na stránce
[http://marsnt3.jpl.nasa.gov/mgs/realtime/orbit.html], kde jsou aktualizovány každých
30 sekund.
|
|
První snímek ukazuje plošiny a strmé svahy v okolí Valles Marineris, rozsáhlém
systému kaňonů, který se rozprostírá v délce 4 000 km podél rovníku. Na snímku
je zachycena pouze jeho nepatrná část o rozměrech 9.8 x 17.3 km. Maximální
rozlišení činí 6 m. Snímek byl pořízen 1. ledna 1998.
|
|
|
Druhý snímek byl pořízen 8. ledna 1998, pokrývá oblast o rozměrech
9.8 x 18.5 km, přičemž nejmenší detaily mají rozměr 12 m. Na snímku
je zobrazen kaňon Nanedi Vallis, který je 2.5 km široký. Jeho původ je záhadný.
Některé znaky, jako terasy v jeho okolí či 200 m široký kanál, ukazují na proudění vody,
jiné, jako nedostatek malých kanálů, či rozměry zdánlivých meandrů, zase na vznik zhroucením
terénu.
|
|
|
Poslední z presentovaných snímků byl pořízen 24. prosince 1997 a je na něm zachycena
část přistávací zóny sondy Mars Surveyor '98 v blízkosti jižního pólu Marsu.
Snímek pokrývá oblast o rozměrech 83.3 x 37.7 km a byl pořízen s rozlišením
15.5 m/px. Jeho střed má souřadnice 81.97o jižní šířky a 246.74o
západní délky. Efekt přízemních mlh, které zakrávají povrchové útvary (snímek vlevo), byl
minimalizován filtrací (pravý snímek).
|
Vesmír se bude navždy rozpínat
alespoň tak to tvrdí hned 5 vědeckých týmů. Podle nich je hmotnost vesmíru příliš malá
na to, aby gravitace dokázala zastavit jeho rozpínání trvající miliardy let. A tedy
k tzv. Big crunchi, tedy gravitačnímu kolapsu vesmíru nikdy nedojde! Podle
výzkumu těchto týmů má vesmír pouze jednu pětinu hmotnosti potřebnou pro takovýto kolaps.
Vesmír tak bude neustále řídnout, čímž se bude stále zmenšovat možnost vzniku nových hvězd
a dalších útvarů až se nakonec stane zcela mrtvým místem.
Na výzkumech se podíleli vědci z renomovaných pracovišť jako Princenton University
či Lawrence Berkeley National Laboratory. Za svým výsledkem stojí s 90%
pravděpodobností. Ke zjištění dospěli po dlouholetém studiu pozůstatků výbuchů supernov.
Většinu svých dat získali pomocí pozemských teleskopů, rozhodující údaje pak získali
pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu. Všechny týmy se zároveň shodly na stáří vesmíru
kolem 15 miliard let, čímž také skoncovaly s paradoxem, kdy některé hvězdy ve vesmíru byly
starší než samotný vesmír.
Pavel -NewI'm- Koten
5. března 1998 |
Počet návštěv -
|
Zpět na ASTRO
