První část mezinárodní kosmické stanice (ISS) (viz.
AmberZine 12. listopadu),
modul Zarja, byla úspěšně vypuštěna pomocí ruské rakety Proton 20. listopadu. Start se uskutečnil v 9:40 SEČ z
kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Šedesát metrů vysoká raketa vynesla
modul na počáteční dráhu 184-352 km nad povrchem. Deset minut po startu se od modulu oddělil třetí stupeň nosné rakety
a rozvinuly se komunikační antény a po dalších 3 minutách došlo k rozevření slunečních panelů. V následujících dnech řídící týmy
provedly řadu testů jednotlivých systémů modulu. Nebyly zjištěny žádné závažnější poruchy a stanice je ve výborné stavu.
Následovala série pěti korekčních manévrů, poslední z nich trvající téměř dvě minuty se uskutečnil 24. listopadu a stanice nyní
obíhá kolem Země po dráze 383-399 km nad povrchem s dobou oběhu 92 minut. Pátého prosince by stanici měl dohonit
a zachytit americký raketoplán Endeavour a připojit k ní první americký modul nazvaný Unity. Do té doby
se dráha stanice nepatrně sníží a stane se téměř kruhovou s výškou 387 km nad povrchem. Zájemci o pozorování přeletů
stanice nad naším územím si mohou jejich časy nechat předpovědět
zde.
Předpověď platí pro Prahu, ale pro ostatní místa se příliš neliší. Je zde také možné si nastavit své vlastní souřadnice.
|
Umělecké znázornění modulu Zarja na oběžné dráze kolem Země s rozvinutými
anténami a slunečními panely.
[55.57 Kb, 600 x 450]
|
Nové snímky z HST
79.06 Kb 650 x 740
|
Hubbleův kosmický dalekohled pořídil další snímky "hlubokého vesmíru". Stalo se tak během desetidenního období v říjnu
letošního roku. Tentokrát byl dalekohled namířen do oblasti v souhvězdí Tukana nedaleko jižního nebeského pólu. Snímek
je označován jako Hubble Deep Field South. Podobný snímek pořídil dalekohled i roce 1995, kdy se zaměřil na
část oblohy v souhvězdí Velké Medvědice, tedy zhruba v protilehlém směru. Nyní jsou tedy k dispozici vzorky vzdálených
oblastí vesmíru v různých směrech. Podobně jako v případě prvního snímku i na tomto astronomové spatřili obrovské množství
doposud nespatřených galaxií. Obě pozorování budou nyní srovnávána aby z nich mohly být vyvozeny informace o stavu
vesmíru jako celku. Takto podrobné, kompletní zmapování celé oblohy by trvalo 900 000 let. Vědci očekávají od snímků
lepší pochopení historie a vzniku vesmíru. První snímek zaměstnal stovky astronomů po celém světě a předpokládá se, že
u toho tomu bude také tak. Navíc skutečnost, že snímek byl pořízen na jižní obloze dovoluje použít nové výkonné dalekohledy
vybudované v poslední době na jižní polokouli ke stanovení vzdáleností galaxií na snímku.
52.03 Kb 750 x 600
|
NGC 3132 je pozoruhodným případem planetární mlhoviny. Amatéři na jižní polokouli ji znají pod názvem "Jižní prstencová
mlhovina". Planetární mlhoviny ve skutečnosti nemají nic společného s planetárními systémy. Jejich název je historickou záležitostí.
Jsou to mohutné plynné obálky, které byly vyvrženy hvězdou v posledních fázích její existence. Tato mlhovina má poloměr asi
půl světelného roku a leží ve vzdálenosti 2 000 světelných roků. Plynná obálka se rozpíná rychlostí asi 14 km/s. Na snímku
zhruba ve středu mlhoviny vidíme dvě hvězdy. Jasnou bílou a nahoře vpravo od ní slabého průvodce. Ten je ve skutečnosti
tou hvězdou, které vyvrhla hmotu a dala vzniknout mlhovině. Je menší než naše Slunce, ale extrémně žhavá. Intenzívní ultrafialové
záření z jejícho povrchu mlhovinu osvětluje. Jasnější složka je hvězdou v počátečních stádiích hvězdného vývoje, ale je
pravděpodobné, že v budoucnu vytvoří svoji vlastní planetární mlhovinu. Snímek je v nepravých barvách, modrá barva
znázorňuje horký a červená chladný plyn.
68.51 Kb 650 x 732
|
Na tomto snímku, připomínajícím explozi ohňostroje, zachytil HST energetickou hvězdu WR 124 a odhalil, že je obklopena
horkými chomáči plynu, vyvrženého do prostoru rychlostí 45 km/s. Na snímku jsou také nápadné oblouky zářícího plynu kolem
hvězdy, které jsou rozlišeny jako chaotické podstruktury. Ačkoliv na existenci chomáčů plynu se poukazovalo na základě
spektroskopických pozorování, HST je detekoval přímo v mlhovině M1-67 obklopující WR 124 jako 160 miliard široké
"kapky" žhnoucího plynu. Každá "kapka" má hmotnost kolem 30 hmotností naší Země. Masívní, horká centrální hvězda je
tvz. Wolf-Rayetovou hvězdou, což je vzácná a velmi krátce žijící třída super horkých hvězd. Tato má povrchovou teplotu
kolem 50 000 K. Tyto hvězdy procházejí fází prudké ztráty hmoty. Mlhovina kolem hvězdy není starší než
10 000 let. Hvězda
se nachází ve vzdálenosti 15 000 světelných roků v souhvězdí Střelce. Snímek, který je ve falešných barvách, pořídil HST
v březnu 1997.
Objevena další exoplaneta
59.06 Kb 800 x 640
|
Během uplynulých 3 let bylo objeveno 15 planet obíhajících jiné hvězdy. Jejich hmotnosti se mění od 1/2 poloviny do několika
hmotností Jupitera, jejich orbitální periody od 3,1 do 1 650 dnů. Nedávno další z takových planet objevil tým švýcarských
astrnomů pracujících s novým přístojem na Evropské jižní observatoři (ESO) v La Silla v Chile. V červenci byl na 1,2m
dalekohled instalován eschelle spektrograf CORALIE. Dalekohled je pojmenován na památku švýcarského matematika
Leonarda Eulera (na snímku je kopule tohoto dalekohledu). CORALIE je určen pro měření radiálních rychlostí hvězd s
vysokou přesností a bude použit pro vyhledávání exoplanet. Mělo by s ním být prozkoumáno asi 1 000 hvězd. Je to vylepšená
verze spektrografu ELODIE, kterým byla objevena první exoplaneta v blízkosti hvězdy 54 Pegasi před třemi roky. Je schopen
měřit radiální rychlostí hvězd s přesností pouhých 7 m/s.
38.70 Kb 800 x 887
|
Od září letošního roku získali astronomové 29 měření radiálních rychlostí hvězdy Gliese 86, nacházející se v souhvězdí
Eridana. Planeta obíhající hvězdu se prozradila svým vlivem na pohyb hvězdy, jak je vidět na přiloženém grafu. Hvězda
Gliese 86 (nebo také HD 13445) je jasnou, chladnější trpasličí hvězdou o hmotnosti 0,79 hmotnosti Slunce a její
svítivost odpovídá 0,4 svítivosti Slunce. Ačkoliv se nachází poměrně blízko, 35 světelných roků, je na hranici viditelnosti
pouhým okem. Její jasnost je 6,2 magnitudy. Na rozdíl od většiny hvězd u kterých byly objeveny planety, se Gliese 86
vyznačuje malým zastoupením kovů, zhruba polovičním než má Slunce. Objevená planeta oběhne hvězdu jednou za 15,83 dne
po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,05 ve vzdálenosti 0,11 AU (16,5 miliónu km) od hvězdy. Její hmotnost je
minimálně 4,9 hmotnosti Jupitera. Na jejím povrchu bude teplota asi 380 C. Podle starších pozorování je hvězda Gliese 86
ve skutečnosti dvojhvězdou. Vzdálenost obou složek je asi 100x větší než vzdálenost planety od jedné z nich. Jedná o
další důkaz, že planety mohou vznikat i ve dvojhvězdách.
Pavel -NewI'm- Koten
26. listopadu 1998 |
Počet návštěv -
|
Zpět na ASTRO