Novinky z astronomie

Hubble pozoroval okolí velmi mladých hvězd
Podivná hvězda s nadbytkem lithia
HST pozoruje vzdálené galaxie ve viditelném a v infračerveném oboru
Pohled na plynový prstenec okolo umírající hvězdy
Mimozemské civilizace
Za závojem prachu leží kolébka hvězd


Hubble pozoroval okolí velmi mladých hvězd
Hned několik astronomických týmů použilo Hubble Space Telescope (HST) k získání detailních pohledů na prachové disky obklopující velmi mladé hvězdy. Astronomové věří, že tak získají cenné informace o ranných stádiích tvorby planetárních systémů. Na snímcích sice nejsou viditelné samotné planety, přesto se výzkumníci domnívají, že pozorují události podobné těm, které nastaly v naší Sluneční soustavě před 4,5 miliardami let, tedy v době, kdy Země a další planety začaly kondenzovat z prachového a plynného disku obklopujícícho tehdy velmi mladé Slunce.

Snímky z NICMOS
Snímky z NICMOS
[54.73 Kb, 800 x 600].
Skupina dr. Deborah Padgettové z Caltech's Infrared Processing and Analysis Center v Pasadeně nahlédla pomocí přístroje NICMOS (Near Infrared Camera and Multi Object Spectrograph) do prachových oblaků obklopujících šest extrémně mladých hvězd nacházejících se ve vzdálenosti 450 světelných roků od Slunce v souhvězdí Býka. Důkazy pro existenci prachových disků byly nalezeny u všech šesti hvězd ve formě temných pásů překrývajících jasné oblasti kolem každé hvězdy. Předpokládané disky mají průměry odpovídající 8-16 průměrům dráhy Neptuna. "Zatímco existence těchto disků byla známa z dřívějších infračervených a rádiových pozorování, snímky HST odhalily důležité nové detaily jako jsou jejich rozměry, tvar, tlouštka a orientace," řekla Deborah Padgettová.

Snímky z WFPC2
Snímky z WFPC2
[63.11 Kb, 650 x 727].
Jiná skupina používající HST pořídila extrémně ostré snímky disků ve stejné oblasti ve viditelném světle. John Krist ze STScI v Baltimore zjistil, že mladá hvězda Haro 6-5B je ve skutečnosti malou mlhovinou překříženou prachovým pásem o velikosti 10 drah Neptuna. Karl Staplefeldt z JPL v Pasadeně, použil WFPC-2 (Wide Field and Planetary Camera) k vystopování prvního příkladu tzv. edge-on disku v mladém dvojhvězdném systému. Disk je soustředěn kolem slabší hvězdy soustavy a má průměr jenom 3,5 průměru dráhy Neptuna. "Hubblovy snímky tohoto disku nabízejí další důkaz, že formování planet v binárních systémech je možné," řekl Stapelfeldt. Teorie naznačuje, že gravitační síly v dvojhvězdných systémech mají sklony roztrhat křehké disky formujících se planet. Fitováním teoretických modelů na pozorovaná data nalezl tým důkaz, že prachová zrna jsou větší než ta nalezená v mezihvězdném prostoru, což naznačuje, že prach je hromaděn a začíná tvořit větší tělesa. Počítačově modelované snímky HST jsou vhodné pro odhad jak moc materiálu pro formování planet je dostupného v těchto discích. Tyto odhady ukazují, že disky mají 1/200 - 1/10000 hmotnosti Slunce (pro srovnání, celková hmotnost planet v naší Sluneční soustavě je asi 1/1000 hmoty Slunce).

Zpět na počátek (Podle NASA Press Release 99-10 z 9. února)
PK

Podivná hvězda s nadbytkem lithia
1,52 m dalekohled
1,52 m dalekohled
[68.80 Kb, 800 x 1212].
Evropská jižní observatoř (European Southern Observatory ESO) je v poslední době v centru pozornosti hlavně díky výstavbě Very Large Telescope, tedy čtyř dalekohledů s průměrem 8,2 m. Ovšem i jiné přístroje nacházející se na této obrovské observatoři v La Silla v Chile jsou zdrojem cenných informací a i do jejich vybavení se investují peníze. Příkladem může být nový spektrograf FEROS (Fibre-fed Extended Range Optical Spectrograph), který byl uveden koncem loňského roku do provozu na 1,52m dalekohledu. FEROS byl vyvinut sdružením několika evropských vědeckých institucí a je schopen zaznamenat spektra i poměrně slabých hvězd. Může např. získat informace o chemickém složení Slunci podobných hvězd až do vzdálenosti 2  500 světelných roků či studovat veleobry ve Velkém Magelanově mračnu, které je vzdáleno 150 000 světelných roků. FEROS je docela unikátním přístojem, v němž se kombinuje velké spektrální rozpětí od blízké ultrafialové po infračervenou oblast (od 360 do 920 nm) s vysokou rozlišovací schopností, která v rychlostech činí 3 km/s.

Spektrum hvězdy S50
Spektrum hvězdy S50
[68.05 Kb, 800 x 958].
A hned jedno z prvních pozorování tímto přístrojem odhalilo velmi zajímavou hvězdu. Je jí obří hvězda S50, která je velmi bohatá na lithium. Na obrázku je srovnávací spektrum jiného obra S156, který se nachází ve stejné otevřené hvězdokupě jako S50, tedy Be21. Poměrně silná absorpční čára uprostřed je čára způsobená atomy lithia (Li I) v atmosféře hvězdy. Jsou zde i další dvě čáry atomů železa Fe I a vápníku Ca  I. Ty se vyskytují, na rozdíl od čáry Li I, i ve spektru druhé hvězdy. Překvapení je v tom, že podle evolučních teorií se lithium nemá vyskytovat v obřích hvězdách jako je S50. Hvězdokupa Be21 se nachází ve vzdálenosti 16  000  světelných roků v opačném směru než je střed Galaxie a obsahuje hvězdy staré 2 - 2,5 miliardy let, tedy zhruba polovičního stáří než je naše Sluneční soustava.

Předpokládá se, že lithium je nejtěžší prvek, který se mohl vytvořit v době těsně po velkém třesku. Všechny hvězdy ovšem lithium zničí během svého vývoje, ačkoliv je zde skupina hvězd, které lithium mohou tvořit v pozdních stádiích svého vývoje. Zároveň může docházet k velkému úniku lithia do mezihvězdného prostoru. Výpočty ukazují, že původního lithia je ve hvězdách asi 10x méně než v mezihvězdném prostoru, u Slunce je to dokonce 100x méně. U tak starých hvězd jako je S50 se vůbec nepředpokládá takové velké zastoupení lithia. Vysvětlení dosud není známé, ale astronomové přisli se dvěma možnostmi. První z nich předpokládá pád velké planety nebo hnědého trpaslíka na obří hvězdu v nedávné minulosti, druhá pak říká, že pozorovaná hvězda prožívá velmi krátké a zřídka pozorované období svého vývoje, během kterého produkuje právě lithium. Vyřešení záhady by mohla přinést další pozorování, do kterých se mj. zapojí i první ze čtyř dalekohledů již zmíněného VLT.

Zpět na počátek (Podle ESO Press Release z 2. února)
PK

HST pozoruje vzdálené galaxie ve viditelném a v infračerveném oboru
Vzdálené galaxie
Vzdálené galaxie
[77.99 Kb, 650 x 707].
Pohled na malou, velmi vzdálenou oblast vesmíru odhaluje množství nejrůznějších galaxií, které jsou slabší než 28. magnituda. Snímek je kombinací pozorování Hubblova kosmického dalekohledu ve viditelném a v infračerveném světle. Můžete si všimnout několika odlišných typů galaxií: velmi malé, tzv. trpasličí galaxie, dále diskové galaxie a eliptické galaxie. Jasná, blízká spirální galaxie se nachází nahoře vpravo. Další nejjasnější objekty na snímku jsou hvězdy z hala naší Galaxie, které se nachází v prostoru mezi námi a vzdálenými galaxiemi. Kombinací pozorování v infračerveném a viditelném světle získávají astronomové další poznatky o tvarech a typech galaxií ve vzdáleném vesmíru.

Na barevném snímku se galaxie jasné v IR oboru jeví červené. Takové galaxie obsahují buď velké množství prachu nebo se skládají převážně ze starých hvězd nebo jsou ve velmi velké vzdálenosti. Většina galaxií jasných v IR patří mezi eliptické galaxie. Existence těchto objektů v raném vesmíru a jejich množství může stanovit důležité limity na období, kdy se vytvářely nejranější galaxie a vznikala většina jejich hvězd. Obrázek ukazuje, že tvary a velikosti většiny slabých galaxií jsou podobné v IR a viditelném světle, což naznačuje, že mladší a starší hvězdy ve vzdálených galaxiích jsou dobře promíchány a že prach nepoškozuje pohled na vzdálené objekty.

Snímek byl pořízen v říjnu 1998 jako část pozorování Hubblovy vzdálené oblasti na jižní obloze. Jde o malou část souhvězdí Tukana. Snímek je kompozicí několika jednotlivých snímků pořízených kamerami NICMOS (Near Infrared Camera and Multi Object Spectrometer) a STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph), umístěnými na Hubblově kosmickém dalekohledu.

Zpět na počátek (Podle STScI Press Release z 7. ledna)
MK

Pohled na plynový prstenec okolo umírající hvězdy
Prstencová mlhovina
Prstencová mlhovina
[27.67 Kb, 600 x 750].
HST zachytil dosud nejdetailnější snímek nejznámější ze všech planetárních mlhovin: Prstencové mlhoviny M57. Mlhovina má asi 1 světelný rok (1013 km) v průměru a nachází se asi 2000 světelných let v souhvězdí Lyry. Snímek HST byl pořízen 16. října 1998. Obrázek byl získán kombinací tří fotografií pořízených Širokoúhlou a planetární kamerou 2.

Slabá hvězda v centru mlhoviny (malá bílá tečka uprostřed snímku) byla kdysi hvězdou o hmotnosti větší než naše Slunce. Nyní, blízko konce svého života, vyvrhla své vnější vrstvy do vesmíru a její zbytek je odsouzen k smrti jako bílý trpaslík přibližně o velikosti Země. Umírající hvězda kolem sebe vytvořila prstenec plynu. Nyní "pluje" ve slabé záři horkého plynu. Jde zejména o žhavé helium, jehož záře je modrá, a na černobílém snímku se tedy jeví tmavší. Dále od hvězdy se nachází ionizovaný kyslík, který září zeleně a na černobílém snímku vytváří vnitřní okraj jasného prstence. Vnější část prstence by se na barevném snímku jevila červené, protože v ní září převážně ionizovaný dusík, který je vyzařován nejchladnějším plynem, který je nejdále od centrální hvězdy.

HST snímky odhalují, že prstenec je ve skutečnosti silný válec (sud) plynu a prachu kolem umírající hvězdy. Zpomaluje rozpínání látky, kterou hvězda vyvrhuje. Prstenec se jeví téměř kruhový, protože se díváme směrem dovnitř sudu. Fotografie ukazuje protáhlé tmavé shluky látky v plynném prstenci poblíž jeho vnějšího okraje. Vytvořily se v látce unikající z hvězdy, a promítají se na pozadí vzdálenějšího jasného plynu. Tyto husté prachové shluky jsou příliš malé na to, aby byly pozorovány pozemskými dalekohledy, ale HST je snadno rozezná. Jsou však patrné pouze ve vnějších částech Prstencové mlhoviny. To dokazuje, že nejsou rozděleny v stejnorodé kouli, ale jsou umístěny pouze ve stěnách válce (sudu). Plyn v prstenci svítí, protože je ozařován ultrafialovým zářením zbytku hvězdy, jejíž povrchová teplota je 120 000 stupňů Celsia.

Zpět na počátek (Podle STScI Press Release z 6. ledna)
MK

Mimozemské civilizace
Kdyby okolo hvězd v naší Galaxii existovaly mimozemské civilizace, tak bychom právě teď zjišťovali první náznaky jejich existence. To je teorie M. Livia, astronoma z STSCI (Space Telescope Science Institute), která byla publikována v Astrophysical Journal. Livio zdůrazňuje, že jeho teoretická práce nutně neznamená, že mimozemské civilizace skutečně existují, ale ukazuje, že nemohou být zamítnuty. Uvádí možné spojení mezi dobou života našeho Slunce a vznikem inteligentního života na Zemi. Stejná souvislost bude platit i pro ostatní hvězdy podobné Slunci, ať už jsou kdekoli ve vesmíru - to nabízí stejnou příležitost pro vznik inteligentního života na libovolném místě v kosmu.

Druhá část Liviovy teorie je založena na možnosti, že uhlík - základní stavební prvek života, který známe - nemohl být hojně dostupný, dokud vesmír neměl aspoň 1/2 svého současného stáří. To znamená, že s uvážením dalších miliard let potřebných pro biologický vývoj, inteligentní život na bázi uhlíku by se neměl objevit dříve než před 3 miliardami let. Předtím, než se mohl ve vesmíru vzniknout život podobný našemu, se musely vytvořit uhlíkové atomy. Uhlík byl utvořen jadernou fúzí v nitrech raných hvězd, a poté byl vyvržen, když hvězdy ztratily své vnější obálky a zanechaly svá jádra jako bílé trpaslíky.

Livio spočítal, že produkce uhlíku mohla být na vrcholu 2 miliardy let před tím, než vznikly Slunce a Země. Výpočet je založen na odhadech rychlosti tvorby hvězd, který provedl HST a další pozemské dalekohledy. Ačkoli život se poprvé objevil na Zemi několik stamiliónů let po jejím vzniku, trvalo mnohem déle - téměř 3 miliardy let - než se objevily první vícebuněčné organismy. Další miliardu let trvalo, než život vystoupil z moře na zem. První lidé se objevili před méně než 4 miliony let - asi uprostřed životní doby našeho Slunce. Kdyby obecně objevení inteligentních forem života nesouviselo s životní dobou svých mateřských hvězd, tak by čas potřebný ke vzniku většiny civilizací byl delší než životní doba jejich hvězd. Bylo by tedy nepravděpodobné, že by mimozemská civilizace vůbec vznikla. Byli bychom sami ve vesmíru, byli bychom čistou náhodou - nebo hříčkou - přírody.

Protože sluneční světlo poskytuje mnohem více energie pro život než jiné chemické procesy, biologická evoluce je přímo spojena s chováním Slunce, říká Livio. Komplexní vývoj naší atmosféry je spojen se Sluncem. Atmosféra naší planety musela vytvořit ozón, aby blokoval destruktivní UV záření ze Slunce dříve než mohla zvířata vystoupit na zem, a jiné civilizace by nemohly vzniknout dříve nebo později než asi v polovině životního cyklu svých rodičovských hvězd. Konkrétně hvězd jako je naše Slunce nebo mírně chladnějších, které žijí poměrně stabilní život a uvolňují dostatek energie potřebné pro život na svých planetách. Jestliže má Livio pravdu, a Galaxie prožívá rozkvět mnoha nových civilizací, kde tedy jsou? Proč nás dosud nenavštívily? Livio upozorňuje, že jeho práce nedokazuje existenci mimozemských civilizací, ale zdůrazňuje, že dřívější závěry o neexistenci mimozemšťanů mohly být předčasné. Říká také, že je riskantní si myslet, že civilizace by kolonizovaly Galaxii. Říká: "To předpokládá, že máme alespoň nějaké povědomí o psychologii mimozemských civilizací." A dodává: "Je nemožné si představit myšlení civilizace, která by se mohla vyvinout miliony let před lidskou. Můžeme být tak nezajímaví pro ně jako je améba pro nás. Skutečný důkaz bude muset počkat na pokroky v biologii a astronomii."

Zpět na počátek (Podle STScI Press Release z 10. prosince)
MK

Za závojem prachu leží kolébka hvězd
Galaxie NGC 253
Galaxie NGC 253
[46.07 Kb, 600 x 750].
NGC 253 je velká spirální galaxie, na kterou se díváme téměř z boku, a patří mezi nejbližší galaxie nacházející se za místní skupinou galaxií. Je velmi jasná, má magnitudu 7. Je to nejjasnější člen skupiny galaxií ve Sculptoru. Je intenzivním zdrojem radiového záření.

Galaxie obsahuje složité struktury jako jsou shluky mraků plynu, temné prachové útvary a mladé, velmi jasné centrální hvězdokupy. Tyto prvky jsou typické pro spirální galaxie. NGC 253 byla objevena Caroline Herschelovou, když pátrala po kometách. Blízkost galaxie k Zemi ji činí ideálním cílem pro astronomy amatéry, kteří mohou pozorovat jižní oblohu a samozřejmě pro vědce, kteří se snaží objasnit vývoj galaxií.

Zpět na počátek (Podle STScI Press Release z 3. prosince)
MK

Pavel -NewI'm- Koten (PK)
Michaela Kryšková (MK)
18. února 1999		 Počet návštěv -

Zpět na ASTRO