Novinky z astronomie
Mars Global Surveyor připraven k zahájení mapování Marsu
Geologická aktivita na Marsu ještě v nedávné době
HST sledoval galaktický kanibalismus
Největší impaktní kráter v Evropě
Nové poznatky o planetce Eros
Mars Global Surveyor připraven k zahájení mapování Marsu
|
Mars Global Surveyor
[26.19 Kb, 800 x 533]
|
Sonda Mars Global Surveyor (MGS) je připravena k zahájení podrobného systematického mapování planety Mars.
NASA to oznámila po úspěšném zažehnutí hlavního motoru sondy, které se uskutečnilo 19. února ve 23:20 SEČ
a které vedlo ke snížení nejbližšího bodu dráhy ze 405 na 367 km nad povrchem. Posléze začal řídící tým spouštět,
zaměřovat a kalibrovat jednotlivé přístroje na palubě sondy, počínaje její kamerou. Mapovací dráha je dvouhodinová, kruhová,
synchronizovaná se Sluncem a je navržena tak, aby sonda přelétávala danou oblast při každém oběhu ve stejném lokálním
čase. Takové načasování je nezbytné pro efektivní interpretaci atmosférických a povrchových měření, protože umožní
vědcům oddělit místní denní variace od dlouhodobých sezónních a ročních trendů. Podle Glenna E. Cunninghama, zástupce
ředitele Programu výzkumu Marsu v JPL, Pasadena, jsou možné ještě jemné úpravy dráhy. V plánu je provést tři jednotýdenní
mapovací cykly bez rozvinutí vysokoziskové antény. Ta je od startu v říjnu 1996 stále ještě složena, aby byla chráněna jak
při startu sondy, tak i během letu před zplodinami motoru sondy. Do doby, než bude rozvinuta, se musí sonda natáčet, aby
mohla komunikovat se Zemí, což znamená přerušení shromažďování vědeckých dat. Začátek mapování je naplánován na
8. března, rozvinutí antény na 29. března.
Geologická aktivita na Marsu ještě v nedávné době
|
Také další zpráva se týká rudé planety. Vědci donedávna věřili, že Olympus Mons a další vulkány na Marsu jsou vyhaslé
už stovky miliónů či snad i miliardy let. Nyní se ukazuje, že by to nemusela být pravda. Nové snímky z MGS totiž naznačují,
že by sopky mohly být aktivní ještě před dobou kratší než 100 miliónů let a možná dokonce dodnes. Jednou z metod,
jak planetologové určují stáří útvarů na povrchu planet je počítání kráterů po dopadu meteoritů v jejich okolí. Tým vedený
Williamem Hartmannem z Planetary Science Institute prozkoumal snímky s vysokým rozlišením, na kterých je zachyceno
okolí kráteru zvaného Arsia Mons. Předchozí snímky této oblasti neukázaly dostatečné detaily, ale tyto nové umožňují
podrobnou analýzu. A během ní se zjistilo, že se zde nachází pouze jediný meteorický kráter na plochu 100 km2.
Přitom na geologicky mrtvém Měsíci jich na stejné ploše napočítáme více než 60. To znamená, že starší krátery musely být
zakryty lávou před 40 -100 milióny lety. Tedy podle geologických měřítek před velmi krátkou dobou. Na základě
této analýzy autoři naznačují, že vulkanismus na Marsu pokračuje i v současné geologické době. Kdyby se tyto náznaky
potvrdily, mohlo by to mít značné důsledky pro možnou existenci života na Marsu. Na Zemi byly teprve poměrně nedávno
nalezeny mikroorganismy, které žijí v extrémních podmínkách uvnitř sopečných vulkánů nebo horkých pramenů. Žijí bez
slunečního světla nebo organického uhlíku jako potravy a místo toho přežívají na síře, vodíku a jiných materiálech, které
jiné organismy nemohou metabolisovat.
HST sledoval galaktický kanibalismus
|
NGC 1316
[53.49 Kb, 649 x 694]
|
Dovedete si představit astronomické novinky bez jediného snímku z Hubble Space Telescope (HST)? Já tedy ne a
proto tu jeden obrázek pořízený tímto unikátním přístrojem naleznete i dnes. Podíváme se na to, jak HST pozoroval galaxii,
která v minulosti pozřela několik svých kolegyň. Mezinárodní tým astronomů s jeho použitím objevil systém hvězdokup,
které vznikly nebo snad osiřely při destrukci jejich mateřské galaxie. Díky vynikající rozlišovací schopnosti dalekohledu
identifikovali malé a velmi slabé hvězdokupy v centrální oblasti obří eliptické galaxie NGC 1316 v jižním souhvězdí Pece
(Fornax). Řada z nich je tak malá, že jen stěží drží pohromadě díky vzájemné gravitaci. Ačkoliv jsou takové hvězdokupy
běžné ve spirálních galaxiích jako je Mléčná dráha, jsou velmi zřídka pozorovatelné v eliptických galaxiích. To naznačuje, že se
jedná o poslední pozorovatelné zbytky galaxie, která byla pohlcena NGC 1316. Dalším důkazem toho, že se tato
galaxie chová jako kanibal, jsou chomáčky připomínající cigaretový kouř, které jsou pravděpodobně pozůstatky galaxie
bohaté na plyn, jež se srazila s NGC 1316 a splynula s ní v průběhu posledních 100 miliónů let. NGC 1316
je zdrojem velmi energetického rádiového zážení, o kterém se předpokládá, že je generováno obří černou dírou v centru galaxie.
Plynné zbytky pohlcené galaxie padají do této černé díry a jsou tak zdrojem energie pro enormně energetické výtrysky materiálu,
které dosahují do vzdálenosti až 250 000 světelných roků. Snímek byl pořízen Širokoúhlou a planetární kamerou
(WFPC-2).
Největší impaktní kráter v Evropě
|
Geologové hledající ropu v Barentsově moři objevili největší impaktní kráter v Evropě a zároveň jeden z největších kráterů
na celé Zemi. Kráter se vytvořil před 150 milióny lety, když asi 500m asteroid dopadl rychlostí
30 000 km/h do moře severně od pobřeží Norska. Takový dopad mohl způsobit celosvětovou devastaci
vedoucí ke globálním klimatickým změnám a vymírání mnoha druhů. Pravděpodobný scénář následných efektů je takovýto -
v místě dopadu se vytvořil oblak přehřáté páry ve tvaru hřibu, teplota více než 10 000 C roztavila množství hornin
a gigantické přílivové vlny se valily kolem celé zeměkoule z Kanady a Ruska. Prach a další částice vyvržené do atmosféry
vytvořily oblak, který blokoval přístup slunečního světla, čímž začala "nukleární zima". Řada druhů nevyhynula díky samotnému
dopadu, ale právě během dlouhotrvající zimy. K objevu kráteru došlo náhodou při hledání ropy a zemního plynu. Zpočátku se
geologové domnívali, že se jedná o nějaký solný útvar či podmořský vulkán. Při bližším pohledu byla odhalena paralela
s kráterem Chicxulub v Mexiku, který byl vytvořen meteoritem pravděpodobně odpovědným za vyhynutí dinosaurů. Důkaz
pro impaktní kráter přišel s analýzou hornin získaných z jeho okolí. Vědci studovali 400 000 křemených zrn a zjistili,
že jsou deformována intenzívní a náhlou rázovou vlnou. Kromě toho zde byly nalezeny stopy výskytu vzácného iridia, které
je mnohem obvyklejší ve vesmíru než na Zemi. Kráter má průměr 40 km a byl pojmenován Mjolnir.
Nové poznatky o planetce Eros
|
Planetka Eros
[51.81 Kb, 523 x 371]
|
Kdyby vše probíhalo podle plánu, je dnes sonda NEAR (Near-Earth Asteroid Rendezvous) oběžnicí planetky
Eros. Ale jak už z této první věty vyplývá, není tomu tak. 20. prosince loňského roku mělo dojít k 20-minutovému
zažehnutí motoru sondy a úpravě její dráhy, které by společně s několika dalšími manévry vedlo k přechodu na oběžnou
dráhu kolem planetky. Bohužel řídící systém sondy krátce před tímto kritickým zážehem vydal příkaz pro přechod do tzv.
bezpečnostního režimu. Tím byla propásnuta příležitost k přechodu na novou dráhu. Kontakt se sondou se podařilo zajistit
až o 27 hodin později. Jelikož o pouhý den později, 23. prosince měla sonda prolétnout kolem planetky, následovalo
hektické úsilí vědců na Zemi, které vedlo k nahrání nové sekvence pokynů do palubního počítače sondy a změně jejího
programu. Cílem bylo využít alespoň tohoto průletu k zisku nějakých vědeckých dat. To se povedlo a tak jsme se přeci jenom
něco o planetce Eros dozvěděli. Navíc mise není ztracena, je vlastně jenom odložena o jeden rok. V průběhu 3. ledna
došlo k 23 minut trvajícímu zapálení hlavního motoru sondy, čímž se její rychlosti zvýšila, takže k dalšímu průletu kolem
Erosu dojde v únoru 2000.
|
Planetka Eros
[8.74 Kb, 391 x 361]
|
Sonda tedy prolétla v blízkosti planetky 23. prosince ve vzdálenosti 3 830 km, přičemž pořídila
222 snímků a řadu spektrálních pozorování. Ukázalo se, že Eros je o něco menší než se původně předpokládalo.
Jeho rozměry jsou 33 x 13 x 13 km oproti očekávaným
40.5 x 14.5 x 14 km. Asteroid rotuje s periodou 5,27 hodiny a nemá rozeznatelný
měsíc. Jeho hustota činí 2 700 kg/m3, což je srovnatelné s průměrnou hustotou zemské kůry. Na jeho povrchu
byl odhalen nápadný hřeben táhnoucí se do vzdálenosti 20 km. "Tento hřebenu podobný útvar, v kombinaci
s naměřenou hustotou naznačuje, že Eros je spíše homogenní těleso než hromada suti", řekl dr. Joseph Veverka z
Cornell University, Ithaca, NY, jeden z členů vědeckého týmu. "Mohl by to být pozůstatek většího tělesa, které bylo
rozbito impaktem." Dva největší krátery na povrchu planetky mají průměr 8,5 a 6,5 km. Jestliže se podaří přechod
na oběžnou dráhu planetky při příštím oběhu v únoru 2000, můžeme se těšit na snímky jejího povrchu s 200 x lepším
rozlišením.
Pavel -NewI'm- Koten
4. března 1999 |
Počet návštěv -
|
Zpět na ASTRO
