Předtuchy a výstrahy (De Divinatione), Kniha druhá, kapitola XLII až XLVII, překlad Josef Hrůša*
XLII/ Přikročme již k předpovědím Chaldaiů 2, vykládajících neblahá znamení. Platonův žák Eudoxos 3, podle mínění největších učenců snad mezi astrology 4 první, je přesvědčen - a máme i jeho písemné svědectví - že se Chaldaiům ani jejich proroctvím a předpovědím o budoucím životě každého jednotlivce podle jeho narození mnoho věřit nesmí. Také Panaitios 5, jenž jediný ze stoiků předpovědi astrologické zavrhl, jmenuje dva největší astrology své doby, Archelaa a Kassandra, kteří prý sice vynikali v ostatních odvětvích astrologie, ale předpovědí toho druhu prý neužívali. Skylax z Halikarnassu, Panaitiův přítel, výborný astrolog a přední muž v obecní správě, zcela zavrhl tento způsob chaldajského prorokování. Ale abychom se už nedovolávali svědků a řídili se i rozumovými důvody, ti, kdož hájí chaldajských předpovědí podle dne narození, vykládají takto: Ve zvířetníku, po řecku dzódiakos, prý je jakási síla, taková, že každá část onoho kruhu svým způsobem hýbá oblohou a mění ji podle toho, kde je v které době každé souhvězdí, zda na svém místě nebo na místě sousedním. A tuto sílu prý hvězdy zvané oběžnice vzbuzují různě. Když se však octnou právě v té části knihu, kde je zrození člověka právě se rodícího, nebo v té části, která je s onou nějak sdružena nebo shodná, říkají tomuto stavu trojúhelník nebo čtverec.
Ježto pak se v každé roční době změny počasí a převraty na nebi velmi zesilují ještě účinky souhvězdí se blížících nebo vzdalujících,a když účinky slunce způsobují ony zjevy, které vidíme, je prý nejen pravděpodobné, nýbrž mají za jistou pravdu, že prý rodící se hoši získávají takový duševní i tělesný stav, jaké je složení vzduchu. A podle toho prý se vytváří povaha, vlohy, duch, tělo, životní činnost, příhody a nehody každého jedince.
XLIII/ Úžasné bláznovství! Neboť každému omylu nesmíme prostě říkat hloupost. I stoik Diogenes jim něco uznává, např. že dovedou předpovídat aspoň to, jaká asi bude povaha a k čemu kdo asi bude nejzpůsobilejší. Ostatní však, co slibují, prý vůbec znát nemohou. Vždyť i blíženci jsou si tělesně podobni, životem však a svými osudy prý se zpravidla od sebe liší. Lakedaimonští králové Proklés a Eurysthenés byli bratři dvojčátka; ale nedožili se ani stejného věku, Proklés zemřel o rok dříve a slavnými činy daleko vynikl nad bratra. Avšak já prohlašuji, že Chaldaiové nemohou vědět ani to, co jim ten dobrý Diogenes s jakýmsi sebezapřením přiznává, že uhodnou. Neboť když, jak sami říkají, měsíc má vliv při narození a Chaldaiové pozorují při narození souhvězdí, která, jak se zdá, s lunou nějak souvisí, podléhajíce velmi snadnému zrakovému klamu, posuzují to, co by měli vidět rozumem a duchem. Matematický výpočet totiž, který by jim měl být znám, poučuje, jak nízko se měsíc pohybuje, skoro se dotýkaje země, jak daleko je však od nejbližšího Merkura, mnohem dále od Venuše, potom v docela jiné vzdálenosti od slunce, jehož světlem je prý osvětlován. Zbývající tři vzdálenosti jsou však ohromné, od slunce k Marsu, odtud k Jupiterovi, dále k Saturnu, odtamtud k obloze samé, což je nejzazší a nejvzdálenější končina světa. Která síla by tedy mohla ze vzdálenosti skoro nekonečné působit na měsíc, ba dokonce ještě na zemi?
XLIV/ Což když učí - a učit tomu musí - že všecky zrody všeho živočišstva na celé vzdělávané a obydlené zemi jsou tytéž a že tedy všichni, kdož se narodili za téhož stavu podnebí i hvězd, musí mít stejný osud, zda není zřejmé, že tito nebeští vykladači sami vůbec neznají ani podstatu vesmíru. Neboť kdežto ony kruhy, které dělí oblohu jakoby v půli a omezují náš rozhled, řecky horidzontes, naším slovem se nejlépe nazývají obzor - jsou velmi rozmanité a na každém místě jiné, je zhola nemožné, aby východ a západ souhvězdí nastával u všech národů současně. Jestliže jejich účinky je teplota vzduchu a podnebí upravována brzy tak a brzy jinak, kterak by rodící se mohli mít tutéž přirozenost, tytéž vlohy, když je podnebí tak různé? V našich krajinách po letním slunovratu vychází souhvězdí Psa a to o několik dní později, kdežto u Troglodytů, jak se píše, vychází již před slunovratem. I když tedy uznáme, že nebeská síla má nějaký účin na pozemské živočichy, musí se vyznati, že ti, kdo se narodili zároveň, mohou nabýti různých přirozeností pro různost podnebí. Ale jim se to nijak nechce líbit, oni totiž hlásají, že se všichni narození zároveň, ať přišli na svět kdekoli, rodí s týmž stavem tělesným i duševním.
XLV/ Ale jaká je to pošetilost, domnívat se, že při ohromných pohybech a změnách na obloze nic na tom nezaleží, kde který vítr fouká, liják se řítí a zuří bouře? V těchto úkazech bývá i na docela blízkých místech často taková nepodobnost, že např. v Tuskulu je docela jiné počasí než v Římě. To nejlépe pociťují námořníci zakoušejíce při plavbě okolo mysu často největších změn větru. Když je tedy nebe hned jasné, hned zase bouřlivé, zda může člověk zdravého rozumu říci, že tyto úkazy souvisí s osudem novorozených? Tím méně věci mnohem jemnější, které vůbec nemůžeme vnímat, ale také jen stěží můžeme chápat, vlivy měsíce a ostatních souhvězdí na vytváření ovzduší, že mají takový význam při narození dětí? Což dále, když nevědí, že tím,úplně ničí význam semene, tak důležitého při plození a rození, je to jen malý omyl? Neboť kdo nevidí, že děti napodobují rodiče ve vzrůstu, v povaze a většinou i v držení těla i pohybech? To by se nedělo, kdyby toho příčinou nebyla silná přirozenost rodičů, nýbrž přiměřený vliv měsíce a ráz podnebí.Jenže zkušenost, že ti, kdož se přesně v tutéž chvíli narodili, mívají docela různé povahy, různý život i osudy, zdaž není dostatečným důkazem, že doba narození nemá na další život zhola žádný vliv? Ledaže věříme, že právě ve chvíli, kdy se narodil Africký, ani nebyl počat ani se nenarodil nikdo druhý na světě. Zdaž tedy žil ještě jeden takový muž?
XLVI/ Dále, zda není obecně známo, že mnohým, kteří se narodili s nějakou vadou, bylo pomoženo a vada byla opravena, když se buď sama příroda rozpomenula nebo byla též pobídnuta odborným zákrokem nebo lékem? Např. měl-li někdo jazyk tak přirostlý, že nemohl mluvit, byl mu nožíkem podříznut a uvolněn. Někteří napravili vrozenou vadu horlivým cvičením, např. Falerský vypravuje, že Demosthenos, nemoha dobře vyslovovat hlásku r, usilovným cvičením dokázal, že ji potom vyslovoval docela správně. Kdyby takové vady měly svůj původ ve hvězdách a byly jimi vštípeny, nemohlo by je změnit nic. Různost sídlišť zda není také příčinou různosti lidských plemen? Snadně je v řeči probrat tyto různosti a zjistit tělesné i duševní rozdíly mezi Indy a Peršany, Aithiopy a Syry. A jak úžasná je zde tato nepodobnost a různost! Z toho se pochopí, že při narození má mnohem větší vliv různá poloha kraje než blízkost měsíce. Neboť co se říká, že prý Babyloňané po čtyři sta sedmdesát tisíc let6 podrobně zkoumali hochy, jací se rodí, je to klam. Kdyby to byli skutečně dělali, nebyli by zajisté od toho upustili. Nemáme však nikoho, aby buď dosvědčil, že se to děje dosud, nebo věděl, že se to dělo.
XLVII/ Vidíš-li, že nehlásám. co hlásal Karneades7, nýbrž co řekl první stoik Panaitios? Já však zkoumám ještě dále toto, zda se všichni, kteří padli v bitvě u Kan, narodili pod toutéž hvězdou? A přece měli všichni docela stejný konec! Lidé vynikající nadáním a duchem, zda jsou také všichni z jednoho souhvězdí? Což se jich každou chvíli nerodí nesmírně mnoho? A přece se nikdo nevyrovná Homérovi! A záleží-li opravdu na tom, za jakého stavu na obloze se živočich rodí, musí to arci platit nejen o lidech, nýbrž také o zvířatech. A přece není větší bláhovosti! Nás přítel Lucius Tarutius Firmanus, obzvláštní znalec chaldajských výpočtů, odvozoval dokonce den založení našeho města od oněch Palilií8, za kterých prý je Romulus založil, a učil, že prý se Řím narodil, když měsíc byl ve znamení Vah; a nerozpakoval se pěti o jeho osudech. Ó, strašná sílo omylu! Což dokonce den zrození města stál pod vlivem hvězd a měsíce?! Dejme tomu. že u hocha na tom záleží, za kterého působení hvězdného nebe začal dýchat; zda to mohlo mít vliv na cihly a vůbec stavivo, z něhož je postaveno město? Ale k čemu plýtvat ještě slovy? Denně je tato domněnka vyvracována. Kolik předpovědí - jak se pamatuji - bylo dáno od Chaldaiů Pompejovi, kolik Krassovi, kolik samému Caesarovi, že všichni zemřou ve vysokém věku, doma a jen se slávou! Hrozně bych se tedy divil, že by ještě dnes mohl někdo věřit těm lidem, když vidí, že jejich předpovědi jsou denně vyvraceny skutečnými událostmi.
1 Marcus Tulius Cicero - (106 - 43 př. n. l) římský politik, obhájce, řečník a spisovatel (asi největší latinský prozaik). Vedle své politické a státnické činnosti (byl kvestorem na Sicílii, praetorem, roku 63 konzulem) napsal mnoho děl politických, rétorických a filosofických, psal básně a překládal. Své skeptické postoje vyjádřil zejména v dílech De natura deorum (O přirozenosti bohů), De fato (O osudu) a ve zde citovaném De divinatione (O věštění), kde v rozpravě se svým bratrem Quintem vyvrací jeho stoické názory na předvídání budoucnosti a staví se za potírání pověr. Komické je, že přes svůj teoretický skepticismus byl Cicero jako státník a politik členem kolegia augurů - kněžského sboru zabývajícího se pozorováním věštných znamení, zejména letu ptáků.
2 Chaldaiové (Chaldejci) - věštci, většinou astrologové, zpravidla potulní, zvaní tak podle svého babylonského (chaldejského) původu.
3 Eudoxos z Knidu - (nar. 408 až 390 př. n. l., žil 53 let ) řecký astronom a matematik. Je mu, možná mylně, připisováno dílo Peri takhon (O rychlostech) kde je představen model soustředných rotujících sfér popisující zdánlivý pohyb planet a hvězd. Dále zavedl rozdělení nebeské sféry na 12 dílu, označených podle znamení zvěrokruhu a zasloužil se o používání souhvězdí. Jako matematik vytvořil teorii úměr, předchůdkyni teorie iracionálních čísel a metodu postupné eliminace, čímž položil základy teorie výpočtu obsahů a objemů, tedy vlastně integrálnímu počtu..
4 ...Eudoxus, Platonis auditur, in astrologia judicio doctissimorum hominum facile princeps,... Astrologia (řec. astron - hvězda, logos - slovo, výklad) a astronomia (řec. astron - hvězda, nomos - zákon ) byly po dlouhou dobu synonyma. Na tomto místě by asi bylo vhodnější překládat "mezi astronomy první". Cicero v dnešním smyslu slova astrologové používá označení Chaldaiové.
5 Panaitios z Rhodu - (2 stol. př. n. l.) řecký filosof. Kolem roku 164 př. n. l. přišel do Říma. Zreformoval stoické učení a přiblížil ho více praktickému římskému duchu. Zasloužil se tak o vznik tzv. střední stoy. Zachoval stoické ctnosti avšak nestavil se již tak kriticky k nabývání majetku a společenského postavení. Odmítal předvídání budoucnosti, učení o nesmrtelnosti duše a světovém požáru. Byl velkým Ciceronovým vzorem. Ten pod vlivem jeho (nezachovaného) díla O povinnostech napsal stejnojmenné dílo vlastní.
6 Toto číslo pochází asi původně od Berosa, babylónského kněze, který kolem roku 270 př. n. l. sepsal řecky dějiny Babylónu s názvem Babylóniaka a byl to patrně právě on, kdo se nejvíce zasloužil o přinesení astrologie do Řecka. Athéňané mu za jeho božské astrologické předpovědi postavili sochu s pozlaceným jazykem. Jeho dílo se nezachovalo, ale je několikrát citováno v pozdějcí literatuře. Citace týkající se doby astrologických pozorování se však různí. Na rozdíl od Cicera uvadí Diodóros 468.000 let. Plinius Starší v Kapitolách o přírodě (VII,56) píše, že Berosos a Kritodémos odhadují délku astrologických pozorování na 490.000 let a Epigénes prý dokonce na 720.000! Proti tomu je pan. Prof. Neubauer se svými od boku vystřelenými deseti tisíci v rozhlasovém duelu s dr. Grygarem opravdu břídil.
7 Karneadés z Kyrény - (asi 214 - 129 př. n. l.) filosof, vyslanec Athén v Římě. Je považován za největšího ze skeptiků nové Akademie. Zastával názor, že nás naše smysly i náš úsudek často zrazují a tudíž poznání nemůže nikdy dosáhnout pravdy, ale pouze pravděpodobnosti. Nicméně s ohledem na praktický život, jsou tato pravděpodobná zjištění dostatečná. Ze svého skeptického hlediska podrobil kritice stoickou teorii poznání a náboženské představy. Nezanechal žádné dílo, jeho učení bylo zaznamenáno jeho žáky (Kleitomachos z Kartága).
8 Palilia (Parilia) - Římské pastýřské svátky slavené 21. dubna. Od dob Ceasara slaveny též jako Den založení Říma.
* Použitý překlad je z
hlediska autorských práv volný.
Celý text viz např. Marcus Tulius Cicero: Předtuchy a výstrahy, v edici Malá díla,
Votobia, Olomouc 1996.
připravil David Knespl
