Recenze:   Fritjof Capra - Tao fyziky

(Tato recenze byla napsána v roce 1994 a otištěna v roce 1995 v prvním, dnes nesehnatelném, čísle časopisu ŽIVEL. Na webu dosud zveřejněna nebyla.)

Kniha "Tao fyziky" byla vydána poprvé v roce 1975 a odpovídá v jistém smyslu stavu fyziky elementárních částic té doby (čili je z dnešního hlediska, mírně řečeno, neaktuální). Přesto se nejedná o výklad fyziky v pravém slova smyslu. Jde o knihu převážně filosofickou. Její ohlas byl doprovázen mnohým nedorozuměním. Někteří příznivci hnutí New Age či postmoderny ji dodnes nadšeně vydávají za výraz odklonu moderní fyziky od svých kořenů - směrem k tradiční východní mystice. Témuž dojmu, ovšem často se zděšením, podlehli mnozí vědci a když viděli, jak je kniha v řadách New Age dezinterpretována, začali bít na poplach a knihu jako takovou odsuzovat. Myslím, že jde o omyl. Capra hledá pouze analogie mezi kvantovým obrazem světa a představami taoismu a zenu, nehlásá konvergenci fyziky a mystiky. Pozoruhodné je myslím i to, že podobné analogie používali klasikové kvantové teorie - např. Niels Bohr a Murray Gell - Mann, jakožto poetickou licenci, při snaze popularizovat některé zdánlivé paradoxy mikrosvěta. Je dobré si tyto analogie uvědomovat, ale nepřeceňovat je, jak se občas stává. Někdy mají tyto analogie "pouze" psychologickou cenu, když nám umožňují zvyknout si na dosud neobvyklé vztahy. Caprova kniha tedy podle mne není "podvratným" dílem, ale cenným pokusem, jak popularizovat moderní fyziku mezi "nefyziky". Fritjof Capra byl nedávno též účastníkem tzv."Fora 2000" na Pražském hradě a prý rázně oponoval prezidentovi Havlovi, když tento ve svém projevu vyslovil nevíru v možnosti vědy při poznávání světa.

Fritjof Capra: Tao fyziky (Gardenia 1992)

V poslední době se myšlení mnoha vědců, hlavně exaktních, ubírá směrem k syntéze vědy a humanitních oborů, popř. umění (připomeňme třeba Prigoginovu "novou alianci"). Pouze menšina, přes trvalý zájem Západu o východní spiritualitu, hledá spojence mezi východními mysticko-filosofickými směry. Jedním z nich je i F. Capra, původně pracující v oblasti fyziky elementárních částic s vysokými energiemi, čelný představitel serióznější větve hnutí New Age, která společně s druhou, okultní větví (Castaneda, McLainová) představuje postmodernistický slepenec názorů a filosofií.

Z knihy plyne, že porovnání nové "objektivní" fyziky a "duchovní" mystiky je velice plodné, i když ne bez problémů, a vede k poznání celé řady totožných momentů, v nich obsažených. Jde hlavně o zjištění či přesvědčení, že existence, svět či příroda je v podstatě jednotného základu, bez ohledu na různé vnějškové podoby. Náš bipolární jazyk rozlišuje jako extrémy ducha a hmotu, živé a neživé, racionálno a iracionálno, popisuje věci jako statické objekty, bez zřetele k jejich dynamické povaze, k jejich vzájemným vztahům k okolí. Ovšem přírodu naše označení nezajímá. Je sice pravda, že fyzika se zabývá "objektivní realitou", kdežto východní mystika "individuálním prožitkem", ovšem proč by nebylo možno nahlížet individuální prožitek jako objektivní součást reality a naopak - vždyť naše pozorování objektivní reality je také svého druhu vnitřním prožitkem. Tyto dva pohledy se liší pouze ontologicky, tj. předmětem svého zájmu, nikoliv gnozeologicky, tj. poznávacím rámcem. Jak fyzikální, tak i mystický světonázor a jejich syntéza jsou možné pouze za hranicemi běžných každodenních zkušeností průměrného člověka, a to je důvodem, proč nikoliv racionalistický, ale mechanistický a utilitární pohled na svět odmítá duchovní mystiku, a lidé praktikující třeba jógu či jinou formu spirituality zaujímají dosti protivědecký postoj, ať už z jakéhokoliv důvodu. Lidé "nové renesance" jako např. Capra, pohybující se na obou březích rozpolcené společnosti, jsou velmi vzácní. Poselství "Taa fyziky" by proto měl číst každý, kdo má potřebu jakékoliv filosofie.

Kniha začíná srovnáním abstraktního, racionálního poznání (jež je nutně přibližné, ale může být libovolně přesné) a intuitivního, celostného pohledu na věc a jejich zastoupením ve vědě, hinduismu, buddhismu, taoismu a zenu. Za zmínku rovněž stojí, že Caprův ateismus dobře absorbuje indické náboženské představy. Dále Capra manifestuje odklon fyziky od klasických mechanistických představ o "mrtvé" hmotě, řízené vyšším, dokonalým "božským" řádem na statickém, prázdném pozadí, k celostním představám např. vlastním taoismu: nejdříve teorie relativity a pak zejména kvantová teorie a jejich spojení prokázaly, že hmota je ve vzájemném dynamickém propojení s časoprostorem, s tzv. prázdnem, které však rodí nové částice, mizí rozdíl mezi látkou a polem sil, hmotou a energií, mezi silami a částicemi, částicemi a vlnami. Zjišťujeme, že paradoxy typu zenových kóanů jsou ve fyzice na denním pořádku.

Navíc moderní fyzikální obraz světa se neobejde bez vzájemného působení pozorovaného objektu a měřícího přístroje (nepřesně se říká též pozorovatele), který tímto vlastně vstupuje do pozorovaného systému.(Nejde ovšem o libovolné působení dle pozorovatelovy vůle, ale o výběr z předem daného spektra možností, obsaženého v objektivní, deterministické vlnové funkci.) Vzájemné působení ve světě mikročástic vede dokonce k tomu, že (dle Capry) neexistují skutečně základní, oddělené a dále nedělitelné části hmoty (odtud pramení potíže Velkého sjednocení ve světě mikročástic, i kvarkové teorie), takže základním prvkem přírody nejsou objekty, ale spíše svazky procesů mezi soubory až druhotných objektů.(Zde klade Capra důraz na pojem tzv. S-matice a na v té době oblíbenou teorii "bootstrapu".) Tak lze pochopit i základní hinduistické schéma "všechno je jedním celkem", které prostupuje i následné východní školy.

Důležitou součástí knihy jsou samozřejmě kapitoly o hinduismu, buddhismu, konfucianismu, taoismu a zenu, obsahující mnoho podstatných informací. Jemný, ale podstatný rozdíl mezi západním myšlenkovým (vědeckým) prostorem a východní mystickou mentalitou je tento: v částicové fyzice se objekty, příp. subjekt nemohou oddělit, ale dají se ještě rozlišit, naproti tomu v hluboké meditaci vše splývá do jednoho nerozlišitelného celku. Totéž zřejmě platí i pro západní a východní společenský světonázor - mechanická aplikace východních myšlenek na Západě, byť v duchu nejušlechtilejších pohnutek, by mohla vést i k jakési totalitě.

V závěru Capra píše o zvláště neobvyklých představách, které někteří lidé vyvozují z moderní kvantové teorie - o holopohybu a implikátním řádu Davida Bohma a o nutnosti spojit základní vlastnosti světa s modelem vědomí (Geoffrey Chew a Roger Penrose: kvantový model vědomí, např. v "Emperor´s New Mind"). Tyto momentálně pouze spekulativní představy by smetly vše, co ještě zbylo v moderní fyzice z tradiční koncepce lokálních vlastností prostoru a času (pochopitelně pouze tehdy, kdyby se ukázaly správnými, což není jisté). To by také byl zároveň krok za hranice vědy do světa nemyslitelného, světa čiré mystiky. Capra však závěrem výslovně tvrdí, že fyzika a mystika nemohou splynout - pouze se komplementárně doplňují.

Caprovo "Tao fyziky" není snadným čtením, je však přístupné dostatečně zvídavé mysli. Přesto ho však berme především jako filosofickou knihu, starou 23 let, a pro aktuální fakta z oblasti fyziky sáhněme raději po nějaké novější FYZIKÁLNÍ literatuře :-).

PAVEL VACHTL

Můžete pokračovat na Sheldrakeovo TAO PŘÍRODY