Další dny jsem strávil trpělivým vysvětlováním s různými odborníky Čtvrté Říše. Mnoho se ode mne nedozvěděli. Jistě, kreslil jsem jim siluety několika známých letadel, vysvětlil pravidlo ploch, známé u nadzvukových letadel, ale pro jejich nejčastější dotazy ohledně samonaváděcích střel jsem měl jen pokrčení ramen.
       Zajímal jsem se o jejich úspěchy na poli elektroniky. Co mi maličko vyrazilo dech, byla miniaturizace elektronek. Na Zemi jsme v podstatě přešli na tranzistory, kdežto Němci dál trpělivě zmenšovali elektronky. Začali používat i katody bez žhavení, tvořené mikroskopickými hroty, z nichž se elektrony snadněji uvolňují. Jejich elektronky dosáhly velikosti zrnka hrachu a mohly by snad konkurovat jednotlivým tranzistorům. Integrované obvody však byly vysoce nad jejich možnostmi.
       I tak měli zajímavé úspěchy. Rádia se podařilo zmenšit na velikost našich tranzistoráků. Další miniaturizace byla bezúčelná - limitujícím prvkem se i zde staly reproduktory, u nichž zmenšováním klesá účinnost.
       Jistě by bylo možné stavět z elektronek i počítače, což se ostatně v prvopočátcích dělo i na Zemi, ale elektronky by v podstatě znemožnily vznik mikroprocesorů.
       Ale i tak to byly zajímavé debaty. Skoro jako kdybych se bavil s kolegy od nás z fakulty. V některých oborech nebyli němečtí vědci Čtvrté Říše nijak pozadu.
       Pak jsem konečně dostal pozvání, na jaké jsem tak dlouho čekal. Pozvání k návštěvě laboratoří, podepsané číslicí 2.
       Psal mi - nejspíš na popud Hitlera - Ernest Norden.
*****