Gama-záblesk poprvé "živě"
Detailní pohled do blízkého okolí dvou hvězd
Sondy Voyager pokračují
Lunar Prospector blíže Měsíci
První snímky z dalekohledu Subaru
Sonda Stardust startuje ke kometě

Gama-záblesk poprvé "živě"

Dalekohled ROTSE [49.12 Kb, 640 x 480].

Astronomům se vůbec poprvé v historii podařilo pořídit snímky optického protějšku jednoho z nejenergetičtějších procesů ve vesmíru, záblesku gama záření (o gama záblescích

Rozložení GRB na obloze červeně 10 nejčerstvějších [11.89 Kb, 640 x 410].

"Byl jsem ohromen", řekl Dr. Carl Akerlov, který pracuje s dalekohledem ROTSE. "V nejlepším případě jsme čekali něco skutečně slabého, na hranici naší citlivosti. Místo toho jsme zpozorovali něco ohromného." Podle dr. Alana Bunnera z NASA by tento úkaz v případě, že by se odehrál v naší Galaxii, osvítil celou noční oblohu. Událost zaznamenala i další družice, italsko-holandská Bepp-SAX, která o několik hodin později velmi přesně určila polohu zdroje. Už 3 hodiny po záblesku se na tuto přesnou lokaci zaměřil 1,5m dalekohled na Mt. Palomaru a během další noci i 10m Keck II na Mauna Kea na Havaji. Ten zjistil, že pozorovaný objekt leží ve vzdálenosti 9 miliard světelných roků. Astronomové si dosud nejsou jisti, co způsobuje tyto gigantické erupce. Mezi podezřelé varianty patří srážky dvou neutronových hvězd, dvou černých děr, neutronové hvězdy a černé díry a také exploze tzv. hypernovy, což je teoretický typ supernovy.

Zpět na počátek

(Podle NASA Press release 99-8 ze dne 27. ledna)

Detailní pohled do blízkého okolí dvou hvězd
Dva infračervené snímky pořízené dalekohledem Keck I odhalily astronomům dosud nepozorované detaily oblaku teplého prachu a horkého plynu obklopujícího dvě vzdálené hvězdy. Vůbec poprvé tak astronomové získali možnost podívat se do oblastí velmi blízkých mateřské hvězdě. Snímky ukazují blízké okolí hvězd MWC 349A a CW Leo, které leží ve vzdálenosti 3 600, resp. 450 světelných roků od Země. Zobrazovací technika umožnila dosáhnout rozlišení 0,020 úhlové sekundy, přičemž typická zobrazovací schopnost u tohoto dalekohledu je 0,6 úhl. s. "Můžeme vidět detaily neuvěřitelného stupně," řekl Bill Danchi, jeden z členů týmu astronomů. "U CW Leo můžeme pozorovat hvězdu emitující oblaka prachu a můžeme sledovat pohyb tohoto prachu." CW Leo je uhlíkatá hvězda na konci svého života. Hvězda produkuje udivující množství uhlíkatého prachu z důvodů, které nejsou příliš pochopeny. Prachové bubliny kolem hvězdy jsou mnohokrát větší než je Slunce a září na teplotě kolem 400 K. Rychlost, s jakou se tyto útvary pohybují, určili astronomové na 10 km/s. Pozorování probíhalo na infračervené vlnové délce 2,26 mikrometru.

K uvedenému objevu použil tým techniku, která, jak sami jeho členové říkají, "činí Keckův dalekohled všestranějším a okázalejším". Tato technika je dalším výrazným krokem na poli interferometrie, tedy skládání světla ze skupiny několika menších teleskopů s cílem simulovat velký teleskop. Danchiho tým "rozkouskoval" 10m primární zrcadlo dalekohledu Keck I na 21 malých 35cm dalekohledů použitím masky umístěné před sekundárním 45cm zrcadlem. Poté pořídili 100snímkovou sérii krátkých expozicí, s cílem potlačit atmosférické zkreslení. Obrazy jednotlivých "dalekohledů" poskládali pomocí techniky původně určené pro radiointerferometrii. Tato nová tzv. aperture-masking technique je použitelná pouze pro velmi jasné objekty, protože odstaní 97% světla zachyceného primárním zrcadlem. Termín "velmi jasné" je ovšem pro 10m dalekohled relativní. Hvězda CW Leo je hvězdou 6. magnitudy. Podle autorů je technika použitelná pro výzkum vnitřních oblastí protoplanetárních disků a měla by být i schopná zachytit planety velikosti Jupitera u jiných hvězd. Vědci dosud sice objevili více než tucet planet obíhajících jiné hvězdy, ovšem žádnou z nich nepozorovali přímo.

Zpět na počátek

(Podle WWW stránek výzkumného týmu ze dne 6. ledna)

Sondy Voyager pokračují

Sonda Voyager [45.21 Kb, 615 x 480].

Obě sondy Voyager jsou v pořádku a pokračují v průzkumu prostředí nejvzdálenějších částí Sluneční soustavy. K Zemi posílají informace o částicích, vlnách a polích ve vnější heliosféře, což je nejvzdálenější oblast slunečního vlivu. Voyager 2 pracuje normálně poté, co s ním pozemská kontrola znovuzískala spojení v listopadu loňského roku. Řídící tým využívá záložní vysílač, který byl zaktivovaný palubním počítačem v okamžiku, kdy sonda ztratila krátce spojení se Zemí. Byl modifikován palubní software, který má zajistit, aby se při podobných událostech sonda sama automaticky pokusila navázat spojení s pozemskou kontrolou. Zároveň byly do palubního počítače přehrány příkazy pro postupné omezení či úplné vypnutí některých palubních systémů v blízké budoucnosti. Cílem je prodloužit dobu, po kterou budou schopny radioizotopové generátory dodávat sondě elektrickou energii.

Na palubě Voyageru 2 je v současné době v provozu 5 z celkového počtu 11 přístrojů. Sonda se nyní nachází ve vzdálenosti 8,6 miliardy km od Země a vzdaluje se rychlostí 15,9 km/s pod úhlem 48 stupňů jižně od roviny ekliptiky. Signál ze Země k sondě a zpět letí zhruba 16 hodin. Voyager 1, který je v současné době nejvzdálenějším tělesem ve vesmíru vyrobeným člověkem, pracuje také normálně. Od Země je vzdálen 10,9 miliardy km a nadále se vzdaluje rychlostí 17,3 km/s pod úhlem 35 stupňů severně od ekliptiky. Signál cestuje ze Země a zpět celých 20 hodin.

Zpět na počátek

(Podle Voyager mission status ze dne 1. února)

Lunar Prospector blíže Měsíci
Sonda Lunar Prospector (bližší informace zde) byla 29. ledna navedena blíže k povrchu Měsíce. Nyní se pohybuje po polární dráze, jejíž vzdálenost od povrchu našeho nejbližšího souseda činí pouhých 30 km. Tato dráha by měla sondě umožnit bezprecedentně blízký "pohled" pro její vědecké přístroje po dobu následujících šesti měsíců. Manévr sloužící k přechodu na tuto dráhu ukončil základní misi sondy, která odstartovala ze Země 6 ledna 1998 pomocí rakety Athena-2. Téměř po celý rok prováděla systematický průzkum Měsíce z výšky 100 km. 19. prosince byla její dráha snížena na 40 km. Již data pořízená během základní mise byla vynikající a tak vědci s napětím očekávají data další. Dr. Alan Binder, hlavní organizátor projektu a vedoucí Lunar Research Institute řekl: "Data přenesená během šesti týdnů na nižší 40km dráze vypadají skutečně ohromně. To jen zvyšuje naše očekávání při ještě bližším pohledu na měsíční povrch, sběru dat s vyšším rozlišením a dosažení lepšího pochopení Měsíce."

Lepší data by měla vědcům pomoci zjemnit odhady ohledně koncentrace a formy vody detekované v okolí obou pólů. Kromě toho nižší oběžná dráha přispěje ke zpřesnění map magnetického a gravitačního pole a mapy rozložení jednotlivých prvků. Ovšem nízká oběžná dráha nese s sebou také jistá rizika. Z důvodů nesymetrie měsíčního gravitačního pole se totiž bude postupně stávat méně kruhovou. Proto bude nutné každých 28 dnů provést manévr, který povedek ke korekci dráhy sondy. Kdyby se některý z těchto manévrů z nějakých důvodů neuskutečnil, sonda by se během dvou dnů zřítila na povrch Měsíce. Na 100km se mohla sonda pohybovat bez nebezpečí pádu na povrch po dobu několika měsíců. Vědci si jsou vědomi tohoto rizika, ale vzhledem k tomu, že sonda už splnila hlavní cíle a vzhledem k vědeckému přínosu, jej podstupují. Jak říkají, "není důvod očekávat nějaké problémy, zvláště když přihlédneme k excelentnímu chování sondy během celého projektu."

Zpět na počátek

(Podle Ames Research Center press release ze dne 28. ledna)

První snímky z dalekohledu Subaru
Nedávno byly v Tokiu zveřejněny první snímky pořízené novým japonským dalekohledem Subaru (jap. Plejády). První plány na výstavbu Japonského národního astronomického dalekohledu (jak se projekt Subaru původně nazýval) se objevili již na začátku 80. let. S jeho výstavbou se začalo v roce 1989 a na konci loňského roku byl uveden do zkušebního provozu. Dalekohled s primárním zrcadlem o průměru 8,3 metru je určen pro pozorování v optickém a infračerveném oboru spektra. Byl vybudován na jednom z astronomicky nejvýhodnějších míst planety, na vrcholu hory Mauna Kea na Havajských ostrovech. Nachází se v nadmořské výšce 4 139 metrů nad hladinou moře na dohled od dalších dvou velkých dalekohledů, dalekohledů Keck I a II.

Jupiter a Saturn - dvě největší planety Sluneční soustavy. Oba snímky byly pořízen 22. ledna přes B, V a R filtr. Na snímku Jupitera vidíme jednotlivé pásy oblačnosti táhnoucí se rovnoběžně s rovníkem, eliptický útvar vpravo dole je slavná Velká rudá skvrna a černá tečka kousek pod středem kotouče planety je Ganymed, jeden z jupiterových měsíců. Na snímku Saturna jsou také viditelné pásy rovnoběžné s rovníkem, ale ve srovnání s Jupiterem přeci jenom méně výrazné. Dále můžeme vidět prstence A, B a tzv. Cassiniho dělení mezi nimi. [34.24 Kb, 858 x 487].

Tento snímek vyobrazený ve falešných barvách ukazuje Velkou mlhovinu v Orionu M42, která se nachází ve vzdálenosti 1 500 světelných roků od Slunce. Ve středu snímku vidíme 4 velmi jasné hvězdy, označované jako Trapez. Množství hvězd v jejich okolí jsou velmi mladé hvězdy, nedávno vzniklé v Orionově molekulárním oblaku. Červený útvar v horní části snímku je Kleinman-Lowova mlhovina v jejímž středu se nachází velmi hmotná hvězda (kolem 30 Sluncí) v počátečním stádiu svého vývoje. [54.92 Kb, 654 x 854].

Na dalším snímku je zobrazena kompaktní skupina galaxií HCG40 (Hickson compact group), která leží ve vzdálenosti 300 miliónu světelných roků od Slunce v souhvězdí Hydry. Obsahuje 5 členů - 3 spirální a 2 eliptické galaxie. Dvě bílé tečky jsou hvězdy z naší Galaxie. Ostatní rudé objekty na snímku jsou další galaxie vzdálené miliardy světelných roků. [52.32 Kb, 654 x 854].

Na tomto snímku vidíme vzdálenou kupu galaxií Abell 851 nacházející se ve vzdálenosti 5 miliard světelných roků. Její skutečný průměr je 2 milióny sv. r. Toto číslo bude jistě mnohem zajímavější, když si uvědomíme, že nejbližší galaxie k Mléčné dráze, galaxie M31 v Andromedě je vzdálená také 2 milióny sv. r. Téměř všechny objekty na snímku jsou galaxie, pouze několik z nich jsou hvězdy z Galaxie. [84.03 Kb, 654 x 854].

Zpět na počátek

(Podle Subaru sees "first light" ze dne 28. ledna)

Sonda Stardust startuje ke kometě
Stardust, další, v pořadí již 4. sonda programu "levných, rychlých a lepších" sond, je připravena ke startu. Jestli nenastanou nějaké nečekané komplikace, vydá se Stardust na dlouhou cestu ke kometě Wild 2 v sobotu 6. února ve 23:06 SEČ, kdy se na kratičkou dobu otevře startovací okno. Další příležitost ke startu bude o den později. Stardust je prvním americkým projektem zaměřeným výlučně na výzkum komety a také první projektem jehož cílem je dopravit na Zemi materiál z jiného tělesa než je Měsíc. Hlavním úkolem sondy je sběr prachových částic a těkavých vzorků během setkání s kometou Wild 2 v lednu 2004. Kromě toho by měla sonda přivést na Zemi i vzorky mezihvězdného prachu, mj. i nedávno objeveného prachového proudu vnikajícího do Sluneční soustavy ze směru Střelce. Protože tento materiál je pozůstatkem z doby formování Sluneční soustavy, očekává se, že jeho analýza přinese výrazný pokrok ve výzkumu vývoje Slunce a planet, případně i života samotného. Stardust celkem třikrát oblétne Slunce. 15. ledna 2001 využije gravitačního pole Země k navedení na dráhu směrem ke kometě. V průběhu období březen - květen 2000 a červenec - prosinec 2002 bude "lapat" mezihvězdné prachové částice. Během druhého obletu se jeho dráha protne s dráhou komety. K setkání by mělo dojít ve vzdálenosti 1,9 AU od Slunce a 2,6 AU od Země. Vzájemná rychlost obou těles bude 6,1 km/s a vzdálenost kolem 150 km. Sonda pořídí snímky komety, bude počítat částice, se kterými se při setkání střetne a provede analýzu složení částic a těkavých látek. S použitím unikátní látky zvané aerogel pochytá a uloží částice uvolněné z komety. Při dalším průletu kolem Země v lednu 2006 se od sondy uvolní speciální pouzdro, které vzorky dopraví zpět na Zemi.

Důvodů, proč byla zvolena právě kometa Wild 2, je několik:

• Je to "čerstvá" kometa ve vnitřních částech Sluneční soustavy. Před rokem 1974 se nedostala blíže než je Jupiter. V daném roce se však přiblížila k této planetě a její silné gravitační pole pozměnilo její dráhu natolik, že se nyní pohybuje mezi Jupiterem a Zemí.
• V době setkání se sondou bude mít kometa za sebou pouhých pět přiblížení ke Slunci. Pro srovnání, slavná kometa Halley se přiblížila ke Slunci již více než 100x. Odhaduje se, že po zhruba 1 000 průletech v blízkosti Slunce ztratí kometa většinu těkavých látek a už nikdy nevytvoří komu a ani žádný krásný ohon, který bychom případně mohli pozorovat na obloze. Z toho je zřejmé, že kometa Wild 2 je vhodným objektem pro takovouto misi.
• Bude ve správném čase na správném místě! To znamená, že nastanou vhodné podmínky pro setkání s relativně malou rychlostí, které umožní sběř částic uniklých z komety.