Novinky z astronomie 3. 6. 1999

NGC 4603, nejvzdálenější galaxie, ve které byly detekovány cefeidy.
[35.23 Kb, 800 x 526]

Klíčový tým Hubble Space Telescope (HST) oznámil na tiskové konferenci konané 25. května výsledky své devítileté práce, jejímž cílem bylo precizní změření vzdáleností ve vesmíru, které je nezbytně nutné pro stanovení stáří, rozměrů a budoucnosti vesmíru. Nová měření umožnila především stanovit přesněji hodnotu tzv. Hubbleovy konstanty, které udává rychlost rozpínání vesmíru. Toto byl vlastně jeden ze tři základních úkolů HST, když byl v roce 1990 vypouštěn. Hubbleovu konstantu se astronomové pokoušejí změřit už 70 let, od té doby, co Edwin Hubble zjistil, že galaxie se od sebe vzdalují rychlostmi úměrnými jejich vzájemné vzdálenosti. V minulosti se naměřené hodnoty nacházely v intervalu od 50 do 100 kilometrů za sekundu na megaparsek [km/s/Mpc] (1 Mpc = 3,26 miliónu světelných roků). Výsledkem klíčového projektu je hodnota 70 km/s/Mpc s nejistotou pouhých 10 procent. To znamená, že se rychlost vzdalování dané galaxie zvýší o 260 000 km/h rychleji na každé 3,3 milióny světelných roků. O velkém zpřesnění hodnoty konstanty řekl dr. Robert Kirshner z Harvardské university, člen týmu: "Faktor dva je jako když si nejste jisti, zda je to jedna stopa nebo dvě. Deset procent je jako když hovoříte o jednom palci. Je to velký krok kupředu."

Vědci použili Hubbleův dalekohled k pozorování vzdálených galaxií, nejvzdálenější byla NGC 4603 nacházející se 108 miliónů sv. r. od nás, a objevili v nich téměř 800 cefeid, zvláštní skupiny pulsujících hvězd, které se používají pro přesné měření vzdáleností ve vesmíru. Třebaže jsou poměrně vzácné, jsou velmi užitečné jako tzv. standardní svíčky, protože je u nich velmi dobře známa závislost mezi periodou pulsací a jejich svítivostí. Kombinací změřené Hubbleovy konstanty a odhadů hustoty vesmíru určili vědci jeho stáří na 12 miliard let. To je v dobré shodě s nejstaršími pozorovanými hvězdami. Tato hodnota platí pro vesmír nacházející se pod kritickou hustotou, která je hranicí mezi věčně se rozpínajícím vesmírem a vesmírem, který se bude v budoucnosti smšťovat. Ale i tak tato hodnota stáří vesmíru znamená podstatné upřesnění, protože dříve se udávaly hodnoty mezi 10 a 20 milióny lety. A zároveň nedochází k paradoxu, kdy některé hvězdy byly starší než samotný vesmír. Klíčový tým sdružuje 27 astronomů z 13 vědeckých ústavů z celého světa.

Zpět na počátek (Podle NASA Press release 99-65 ze dne 25. května

První 3D mapa Marsu
Impaktní pánev dostatečně hluboká na to, aby se do ní vešel celý Mt. Everest, a překvapivý sklon údolí Valles Marineris jsou středem pozornosti na první globální 3D mapě povrchu Marsu, která byla nedávno zveřejněna. Mapa byla sestavena na základě měření laserovým výškoměrem MOLA umístněným na palubě sondy Mars Global Surveyor (MGS). Mapa byla poskládána z 27 miliónů měření pořízených v letech 1998 a 1999. Data byla shromázděna do globální sítě s body vzdálenými 60 km na rovníku a méně na jiných částech povrchu. Každá výška je určena s přesností 13 metrů, ale velké oblasti ploché severní polokoule jsou změřeny s přesností lepší než 2 metry. Dr. Carl Pilcher z NASA řekl: "Tato neuvěřitelná databáze znamená, že nyní známe topografii Marsu lépe než mnohé kontinentální regiony na Zemi." Data budou sloužit jako základní referenční příručka pro vědce zkoumající Mars po dobu mnoha následujících let. Ukazuje se, že rozdíl mezi nejníže a nejvýše položeným místem na Marsu je celých 30 km, což 1,5 násobek této hodnoty na Zemi.

Výšková mapa Marsu

Výšková mapa Marsu. Červeně jsou znázorněny nejvýše položené oblasti, modře nejníže položené.