Na prvním snímku jsou viditelné prachové spirální výtrysku z jádra směrem ke Slunci (vpravo nahoře) a tenký rovný ohon mířící směrem od Slunce (vlevo dole). V blízkosti konce ohonu jsou pak vidět dvě z mnoha kondenzací, které se zvolna pohybují ke konci ohonu. Zřejmě se jedná o chomáče hmoty vyvržené z jádra - 2-3 km útvaru špinavého ledu. Na druhém snímku se zdá, že atomy vodíku se vyskytují převážně ve směru ke Slunci. Je to ale jenom zdánlivé, protože jejich distribuce je sféricky symetrická a tento jev je způsoben jejich vysokou účinností rozptylu slunečního UV záření, takže velmi dobře odstiňují oblast směrem od Slunce.

Mlhovina Hen 1357 leží ve vzdálenosti 18 000 světelných let v souhvězdí Oltáře. Svými rozměry je asi 10x menší než jsou běžné planetární mlhoviny, proto ji nebylo možné před érou HST pozorovat. Na smínku byl objeven prstenec kolem centrální hvězdy, bubliny plynu nad a pod ním a také výtrysky z centrální oblasti, kterou vzniknou tím, že hvězdný vítr "prorazí" otvor na koncích bublin a plyn pak může jako tryskou unikat do okolního prostoru. Navíc byla v mlhovině objevena další hvězda, takže je možné, že se jedná o dvojhvězdný systém. To by astronomům umožnilo zjistit, zda je přítomnost druhé hvězdy nutná pro vznik výše zmíněných struktur. Mlhovina byla pomocí HST sledována v letech 1993 a 1997.

Vědci věří, že detekovali tento jev precisním měřením posunu drah dvou satelitů sloužících jako odrazové terče pro laserové paprsky. Jedná se o americkou družici LAGEOS I ( Laser Geodynamics Satellite I) a americkou-italskou LAGEOS II. [http://cddis.gsfc.nasa.gov/920_1/LAGEOS2.html]. Zjistilo se, že rovina dráhy obou družic se posunula o dva metry za rok ve smětu zemské rotace. Je o pouze o 10% větší než předpokládá obecná relativita, přičemž chyba měření je ±20%. Dalšíí měření by měla provést družice Gravity Probe B [http://stugyro.stanford.edu/RELATIVITY/GPB/GPB2.html], která bude vypuštěna v roce 2000. Od této sondy se očekává, že sníží chybu měření na méně než jedno procento.

Sonda je vybavena dalekohledem, který je ve skutečnosti čtyřmi dalekohledy v jednom. Jeho zrcadla (primární 30-ti cm a sekundární 6-ti cm) jsou rozdělena do 4 odlišných kvadrantů, které umožňují zaznamenávat záření o různých vlnových délkách. Zorné pole elektronického detektoru je schopno pokrýt přibližně 25% slunečního disku. Dalším přístrojem na palubě sondy je magnetometr. K získávání energie budou sloužit sondě 4 sluneční panely, které budou produkovat více než 222 W. Z toho 85 W spotřebuje samotná sonda, 35 W přístroje a zbytek bude použit na udržení stálé teploty. Palubní počítač je vybaven 32-bitovým procesorem a 300 MB paměti. Spojení se Zemí bude realizováno rychlostí 2.25 Mbps 6x denně. Celková cena sondy činí 49 miliónů US$, což je téměř o 10 mil. méně, než byl původní rozpočet. Sonda je společným projektem Stanford University a Lockheed Martin Corp. a je řízena NASA. Další informace na stránkách [http://sunland.gsfc.nasa.gov/smex/trace] a [http://www.space.lockheed.com/TRACE/welcome.html].