Rozhlédneme-li se po médiích, která nás zásobují informacemi, zábavou a ušlechtilými návody k tomu co kupovat a co ne, můžeme velmi rychle nabýt dojmu, že přesto, že výzkumy tvrdí pravý opak, celosvětová populace mládne. V televizi, na stránkách magazínů, ve filmech i na billboardech se častěji a častěji objevují stále mladší a mladší tváře. Pryč jsou doby, kdy poklidný kovboj po čtyřicítce kouřil na svém oři cigarety Marlboro. Dnes můžeme na billboardech vidět mladíčka, který s nevinným úsměvem drží prsty v poloze velmi podobné gestu které dobře zná každý kuřák a tvrdí nám, že si lehce užívá. Zamysleme se nad tím proč.

Jednoznačně nejsilnějším důvodem k infantilizaci společnosti [1] je přesun kupní síly z kupců ve středním věku na spotřebilete ve věku do pětadvaceti let. Hledáme-li kořeny tohoto tendu, je potřeba se podívat do padesátých let. V [2] se uvádí: "...nicméně hlavní viditelný průlom nastává až po druhé světové válce. Mění se systém hodnot a postojů, proniká spotřebitelský způsob života. Jeho zdroje jsou dva: 1. depreciace budoucnosti, vyvolaná možností totálního zničení světa v kteroukoliv chvíli; 2. rozvoj techniky, který umožňuje masovou výrobu pro masovou spotřebu. Život nyní dostává po své hodnotové a postojové stránce tento pohyb: přiliš se starat o budoucnost nemá smysl - jednak budoucnost není příliš jistá, jednak starý člověk už stejně nemůže vychutnat všech požitků, které trh štědře nabízí; pokud jde o naše děti, ať se řídí stejným pravidlem. Heslem života se tedy stává carpe diem, což je postoj běžně se objevující v epochách vyžívání a přechodu."

Neuvěřitelně rychlý rozvoj poválečného průmyslu způsobil, že i poměrně malá část platu (v průmyslových oblastech, samozřejmě) znamenala velkou kupní sílu a tedy i -náctiletí, závislí ve svých příjmech téměř zcela na rodičích, se stali součástí spotřebitelské obce, schopné utrácet za nové produkty, které rozvíjející se trh nabízel. A evropská společnost, zdecimovaná válečným běsem, se začala obklopovat zbytečnostmi, které tvořily protipól k bídě válečného a poválečného období. (Ve Spojených Státech dochází k podobnému trendu, ale z jiných důvodů, které lze popsat jako okouzlení přírodními zdroji.) Takto se i z dosud nezajímavé skupiny spotřebitelů začíná rýsovat vhodný cíl pro nové produkty, které jsou určeny jen pro tuto cílovou skupinu - mladé lidi. Nabízené produkty jsou převážně experimentálního charakteru, určené pro dočasné použítí a módními trendy snadno zaměnitelné za produkty jiné.

...

Od sedmdesátých let se v tomto prostředí začíná projevovat další jev. S rozvojem medicíny začíná prudce klesat porodnost, což vede k tomu, že mladší generace může od rodičů dostávat větší část výdělku (který se jinak musel dělit mezi několik sourozenců) a začíná být tedy z hlediska výrobců a prodejců ještě zajímavější. Starší generace, která se začíná potýkat s problémy hmotného zabezpečení svého skrovného potomstva, již není schopna investovat tolik peněz do zbytečností, které udržují hospodářský růst, a díky tomu, že rodiče dávají svým dětem stále více finančních prostředků, stává se nejlukrativnějším cílem reklamy právě mladá generace. Dalším stimulujícím faktorem je skutečnost, že mladí lidé si mohou dovolit mnohem více riskovat (např. v podnikání), než živitelé rodin, protože vždy mají možnost se v případě neúspěchu obrátit pro finanční pomoc ke svým rodičům.

Dále: Jelikož mladší generace má poměrně dobré hmotné zázemí, je možné, aby se mladí lidé pouštěli do vlastních projektů a zakládali velké množství soukromých firem. Vzhledem k nízké úrovni zodpovědnosti mladší generace (způsobené všeobecným dostatkem - často i přebytkem - všech základních potřeb), objevují se soukromé podniky, které jsou díky agresivnímu vedení často i velmi úspěšné. A začíná zde také působit zpětná vazba. Protože jestliže velké procento úspěšných jedinců je současně poměrně mladých, je snadné dojít k chybné ekvivalenci a větu obrátit tak, že každý kdo je mladý je i úspěšný. Tento názor pak infikuje společnost, které spíše než na odborné zdatnosti jedince začíná záležet na tom, jestli je dostatečně mladý, a sympatický.

Zde je ovšem potřeba rozlišit mezi dvěma jevy: prvním je zcela pochopitelný nárůst zájmu o mladou generaci, protože ve vysoce technologickém prostředí se starší generace nestačí přizpůsobovat potřebám zaměstnavatelů a mladí lidé, kteří jsou schopni nové technologie vstřebat velmi rychle, se stávají vyhledávanou položkou na trhu práce. Druhým jevem je ovšem dosazování mladých lidí na posty, na kterých je spíše než schopnost rychlého přizpůsobení, potřeba rozvahy a jisté zkušenosti.

...

Máme-li použít počítačové terminologie: je jistě potřeba, aby programátor byl schopen pracovat v různých prostředích s různými vývojovými prostředky. Zde se zcela jistě uplatní mladší generace. Na druhou stranu ovšem analytik by měl mít velmi širokou zásobu zkušeností a potřebného vzdělání, aby věděl, jak přistoupit ke kterému problému. Protože stále existují obory lidské činnosti, kde zkušenost je tím nejdůležitějším faktorem (nejen při vývoji softwaru, ale také např. v medicíně).

Pokud máme vyslovit nějakou prognózu, pak je potřeba říct, že infantilizace bude pokračovat i nadále. Lze předpokládat, že největší zlom v tomto směru nastane v okamžiku, kdy vznikne technologie schopná propojit lidský mozek se strojem. Pak zkušenosti ztratí svou hodnotu, protože nebude nic snazšího než nahrát do stroje příslušné instrukce, které nahradí léta praxe a umožní šestnáctiletému chlapci pracovat se stejnou zručností jako čtyřicetiletému odborníkovi, který polovinu svého života sbíral informace metodou pokus-omyl. Pak teprve vzniknou opravdové sociální problémy, ale o tom až jindy...

[1] - Globální infantilizace - článek v časopise TÝDEN

[2] - Teorie elity a problém elity - Miroslav Jodl, Victoria Publishing, Praha 1994 (1. vydání Academia, Praha 1968)