Stejně jako majora Redrivera postavil jsem také kapitána Turrancha z Enterprise před hotovou věc, takže nebyl čas na výčitky. Vyžádal jsem od něho všechny jeho německy mluvící vojáky včetně několika desítek vojáků Bundeswehru a požádal ho, aby každého vybavil vysílačkou.
       »Budete jejich prostřednictvím velet Němcům,« ujistil jsem kapitána Turrancha. »Naše armáda se rozrostla. Můžeme začít akci.«
       »Co to vlastně plánujete za šílenost?« rozčiloval se nad mou drzostí kapitán Turranch.
       »Obsadíme vlčí doupě - Berlín.«
       Pak jsem si odsud z Norimberku zavolal Arnolda Beautyho ze stanice Xijtra. Požádal jsem ho, ať vyřídí Uaxio, že s ní potřebuji naprosto nutně mluvit.
       Arnold Beauty asi zůstal stát s otevřenou pusou, ale pak se vzpamatoval a zakoktal, že se o to pokusí.
       Chvíli poté jsem - poprvé v životě - hovořil vysílačkou s Uaxio. Poprosil jsem ji co nejdříve připravit pořádný déšť nad Berlín.
       »Nemáme na to dost síly,« namítla. »Mraky nad vaší lodí nás stojí příliš mnoho.«
       »Přestaňte je udržovat. Jestli vyjde to co chystáme, pak půjde o poslední déšť v této válce.«
       »Ani to nebude jednoduché. Dřív než za tři dny nebudeme schopní žádný déšť vyvolat.«
       »Hmm... škoda. Co dělat, uděláme to i bez deště.«
       Zavolal jsem si Johnnyho a Michaela. Nasedli jsme a za půl hodiny jsme byli na palubě Enterprise.
       »Co jste to tam proboha vyváděl?« spínal rukama kapitán Turranch, když mě k němu přivedli.
       »Musíme využít stavu, jaký teď panuje v německé armádě. Máte mapy Berlína? Neříkejte že nemáte, fotografovali jste všechna německá města.«
       Nad mapou Berlína jsme se chvíli dohadovali.
       »Tady máte Reichstag,« ukazoval jsem jim známou budovu. »Pod ní se nachází komplex bunkrů. Když jste dokázali rozbít stěny Antarktické pevnosti, neměl by být problém nabourat se do hlubin těchto krytů a zničit je.«
       »A když to uděláme?« dotazoval se kapitán Turranch.
       »Půjčte našim jednotkám všechny své bojové vrtulníky. My s jejich pomocí vyřadíme kasárna Wehrmachtu. V Berlíně jsou čtyři, nepočítám s nějakými problémy. Během dvou hodin bych to viděl ukončené a Berlín bude náš.«
       »Samozřejmě jen za předpokladu, že to půjde podle vašeho scénáře,« rýpnul si kapitán Turranch.
       »Vidíte v něm nějakou chybu?«
       »Tu uvidíme všichni, až se projeví.«
       »Až se projeví, budeme ji řešit,« odsekl jsem.
       »Člověče, jediné co obdivuji, je vaše drzost,« podotkl kapitán Turranch. »Ale ono to nejspíš vyjde. Kde chcete být, až to začne?«
       »V jedné z helikoptér,« usmál jsem se. »Johnny a Michael si už na mě zvykli a já na ně.«
       »Já budu na Enterprise,« řekl kapitán Turranch. »Budu vám krýt záda a hlídat nebe nad vaší hlavou.«
       »Ano - ale dávejte větší pozor, aby nebe nespadlo právě na vaši hlavu. Mraky nad Enterprise se totiž rozplynou.«
       »Nevadí,« odtušil kapitán. »Beztak mi ty mraky neustále připomínají, že se tu někdo stará o nás, ačkoli by tomu mělo být naopak.«
*****