---

Washington

---

       Mise doktora Stormera nakonec přinesla své ovoce.
       President Spojených států dlouho trval na tom, že jsem na území USA nežádoucí osobou, tím spíše, že jsem si dovolil navrhnout tak vyděračský obchod, jak doslova řekl.
       Pak přišla první sprcha. Küfferlin, první opravdu účinný lék nejen proti AIDS, ale i proti rakovině a několika dalším zhoubným nemocem, nedokázaly syntetizovat ani tajné armádní ústavy, ani špičkové laboratoře amerických univerzit. Odolal všem pokusům o rozbor - jak jsem ostatně prorokoval.
       Doktor Stormer přivezl do USA semínka rostlin, které lék na Nové Zemi produkovaly. Raději mi je ani nepřiznal, ale i tak jsem mu předem řekl, co se stane. A stalo se. Rostliny vyklíčily, ale po týdnu zvadly a přes veškerou péči zašly.
       Doktor Isaac Stormer v rámci svých pokusů uzdravil téměř dvě stě privátních pacientů a získal od nich obrovské jmění, protože zázračný lék prodával mnohem dráž, než měla být moje cena - ale nepřivezl více než dvě stě dávek. Několik injekcí sice za veliké peníze nakoupil od vojáků z mise US Navy a od členů loutkové vlády, ale tento zdroj byl slabší, protože si darovaný lék každý schovával pro své nejbližší. Nakonec mu nezbylo než podpořit moje návrhy a v jednom interview pro TV CNN mu dokonce ujelo, jak je to vlastně s jednáním s Q-Zemí.
       Abych mu nekřivdil - možná to bylo úmyslné podřeknutí.
       Jakmile vešlo ve známost, že jen neústupností presidenta a soudců Nejvyššího soudu byl zázračný lék ztracen, obrátil se proti nim hněv veřejnosti. Zejména když zásluhou novinářů z Norimberku vyšlo najevo, jak chatrná obvinění vůči mě byla vznesena. Nakonec ustoupili. President Spojených států přece nemůže ignorovat voliče a soudcům Nejvyššímu soudu hrozilo, že skončí rozsudkem ještě vyššího soudce - Master Lynche.
       Doktoru Stormerovi trvalo skoro rok, než opět zavolal na Novou Zemi. Tentokrát s oficiálním pozváním s tím, že soudy nakonec došly k názoru, že se na mě jako na zástupce cizího státu vztahuje diplomatická imunita, takže nemohu být souzen jako občan Spojených států.
       Jako přiznání chyby to bylo dost slabé, v podstatě mě to nezbavovalo obvinění. Odpověděl jsem, že žádám úplnou revizi soudu, neboť se konal v mé nepřítomnosti, tedy protiústavně.
       Možná to byla příliš hořká pilulka, ale Nejvyšší soud mi vyhověl a vrátil případ denverskému soudu.
       Odpověděl jsem, že soudce v Denveru považuji za zaujaté a žádám o soud v libovolném jiném státě.
       Byla to drzost? Jistěže. Ale másla na hlavě amerických soudců bylo příliš mnoho. Nakonec mi vyhověli a oznámili, že nový soud se bude konat přímo ve Washingtonu.
       Objevil jsem se tedy opět nedaleko Bílého domu.
       Tentokrát jsem nepřijel autem, ani vrtulníkem amerického námořnictva, ale jedním z prvních vrtulníků, postavených závody Messerschmidt v Berlíně. Pravda, němečtí konstruktéři se nechali inspirovat americkými vrtulníky, ale měli k tomu pouze pokoutně pořízené fotografie a všechno bylo postaveno výlučně z dílů vyrobených v Nové Zemi. Turbíny Jumo odvozené od motorů stíhaček Schwalbe měly sice o něco vyšší spotřebu než americké odpovídajícího výkonu, ale zatím to nevadilo. Aspoň budou mít němečtí konstruktéři co vylepšovat.
       Na trupu vrtulníku byly zcela jiné identifikační znaky, než jaké používalo Hitlerovo Německo. Výsostnými znaky Nové Země byl kruh s barevnými vodorovnými pásy - v pořadí bílý, modrý, zelený, modrý a opět bílý, zastupujícími obě polární pevniny, moře a rovníkovou pevninu.
       Pilotoval jsem sám. Vrtulníky zalétávali tovární piloti firmy Messerschmidt, kteří sice na počátku objevili několik detailů vyžadujících okamžitou změnu, ale později nešetřili chválou. Je fakt, že vrtulník se dal pilotovat snadno. Proto jsem se nechal vyškolit v jeho pilotáži a byl jsem nezávislý na jakémkoliv doprovodu. Ale neletěl jsem sám. V kabině se mnou seděli moji svědkové - manželé Kurt a Gerta Wernerovi, táborový lékař doktor Tafelmann a bývalý velitel samosprávy Denverského tábora generál Schmidke, pořád ještě v uniformě, ale tentokrát policejní.
       Očekával nás vrtulník městské policie a odvedl si nás ke světlé budově městského soudu.
       Odmítl jsem i obhájce, ale vnutili mi advokáta, aby byl proces regulérní. Uzavřel jsem s ním rychlou dohodu. Nebude mi do ničeho mluvit, jen kdybych ho požádal o pomoc.
       Ačkoliv bylo jednání od počátku prohlášeno za neveřejné, postavil jsem se proti tomu a žádal veřejný proces. Nakonec byla soudní síň přeplněná novináři - což manévrovací prostor soudců zmenšilo ještě víc. Ani očekávané přerušování jednání kvůli tlumočníkům nedělalo překážku. Všichni přítomní uměli anglicky aspoň tak, aby rozuměli a mohli vypovídat.
       Průběh soudu byl pak podle našeho očekávání.
       Obvinění ze špionáže ve prospěch Hitlera jsem rozmetal velice snadno tím, že jsem Hitlera osobně zastřelil, což mi dosvědčil velitel operace Berlín generál Alfréd Schmidke.
       Obvinění ze špionáže pro mimozemšťany jsem označil jako zcela absurdní a žádal jsem sebemenší důkaz obžaloby. Pokus odvrátit tento útok poukazem na tajné materiály jsem odmítl tím, že obžaloba prostě žádné materiály nemá.
       »Jednání s obyvateli Nové Země se nezúčastnil z americké strany nikdo, nepočítám-li kapitána americké letadlové lodě Enterprise Willy Turrancha. Ten ale se zástupci Kopffüsslerů nejednal oficiálně. Na lodi Enterprise byli všeho všudy dva a když se je kapitán Turranch pokusil zajmout, opustili jeho loď skokem s paluby do moře. Vzápětí byla Enterprise vrácena jako nežádoucí na Zem. Jednání kapitána Turrancha bylo možné hodnotit jako porušení dohod, ale protože se jedná o dohody ústní, nemá cenu to dokazovat. V žádném případě ale kapitán Turranch nemůže svědčit proti mně a pokud soud takové důkazy předtím přijal, svědčí to o jeho chybě.«
       »Máme tu ale svědectví, že domorodci znali detaily, jaké by nemohli bez vašeho přispění zjistit.«
       »Nevím, co to bylo za poznatky, ale myslím si, že těžce podceňujete schopnosti hlavonožců. Uvědomujete si, že jejich dva zástupci na lodi Enterprise si pořídili úplnou databázi její posádky způsobem, o kterém nikdo netuší? Viděli jste už medailónky, které mění barvu jenom tehdy, když je má na krku jejich pravý majitel - a nikdo jiný ze všech miliard lidí na Zemi? Uvědomte si, nikoliv průzkumná letadla Enterprise, ale oni našli hledanou tajnou německou polární atomovou základnu a drželi nad Enterprise ochranný mračný příkrov, protože je v jejich moci ovládat počasí. Na něco takového se civilizace Země zmůže nejdřív za deset tisíc let! Opravdu v tom chcete vidět špionáž? Budete se možná divit, potřebovali moji osobu proti Hitlerovi a šíleným vědcům jeho Říše, ale ne aby nad nimi vyhráli. Toho by dosáhli i bez mé pomoci, jenomže spolu s Hitlerem by tam zahynuli všichni lidé. Přesvědčil jsem je, že Hitlera raději svrhnou lidé. Což se nakonec stalo.«
       Další jednání se týkalo Denveru. Události v tomto táboře se odehrávaly na území Spojených států a více se to blížilo představivosti porotců. Svědectví denverského šerifa i jeho pomocníků bylo nyní postaveno proti svědectví jiných stran - Johnnyho, který řídil vrtulník, doktora Tafelmanna, který byl poblíž a nakonec Kurta a Gerty, kteří mě po mém odchodu ze stanu s obavami sledovali a viděli všechno pěkně zblízka.
       Denverského šerifa jsem obvinil z korupce, křivé přísahy a hrubého poškození zájmů Spojených států v zahraničí, čehož se dopustil z osobních zištných důvodů.
       Že nebyl zatčen hned v soudní síni, jsem po jeho odchodu přičetl zásadě beztrestnosti svědků, která v Americe chrání poctivé stejně jako lumpy.
       »To už je vaše věc,« komentoval jsem.
       Porušení smluv, rovněž uvedené jako bod obžaloby, nebylo možné dokázat - právě pro neexistenci písemných smluv. Tento bod se tedy rovněž rychle rozplynul.
       Jako poslední, nejnovější bod obžaloby, byl uveden únos a zničení americké lodi Gloomy.
       »Ano, v tomto - ale jen v tomto bodě má obžaloba pravdu, kterou nemíním zpochybňovat. Unesl jsem pomocnou loď Gloomy, a to takovým způsobem, že došlo k jejímu zničení. Doufám, že zde máte alespoň jednoho svědka. Současně mu totiž doručím rozsudek smrti soudu Kopffüsslerů, který posádku lodi Gloomy obviňuje z pirátství na jejich území. Tento soud se konal na Nové Zemi krátce po incidentu a uznal, že můj únos této lodi byl spravedlivý. Nemám, co bych k tomu více dodal. Snad jen, že bývalá posádka lodi Gloomy má celoživotní zákaz vstupu na půdu Nové Země.«
       »Můžete tak vážné obvinění nějak dokázat?«
       »Jistě.«
       Sáhl jsem do aktovky a vyňal medailónek, navlas podobný těm které dostali jako odměnu a uznání členové americké mise na Nové Zemi.
       »Také tento medailón reaguje pouze na toho, na koho byl na Nové Zemi hlavonožci nastaven. Dotkne-li se ho kterýkoliv člen posádky Gloomy od kapitána po plavčíka, na místě zemře. Je to trest za zákeřný pokus ohrozit mír mezi našimi světy. Tak pravil nejvyšší soud obyvatel Nové Země.«
       Nastalo ticho, ve kterém bylo slyšet i jemné cinknutí, když jsem pokládal medailónek před předsedu soudu, který se okamžitě odtáhl stranou, jako kdybych na stůl položil živého a pořádně rozzuřeného chřestýše.
       »A vy - vy tomu věříte?«
       »Můžete se o tom přesvědčit, ctihodnosti,« přikývl jsem na souhlas. »Jak vidíte, beru tu hračku do ruky bez obavy. Ani vám neuškodí, ale pokud se jí jen dotkne někdo z posádky Gloomy, zemře. Já jsem vás ale varoval.«
       »Vážně to bude účinkovat na všechny členy posádky?«
       »Nemám důvod tomu nevěřit. Kdokoliv jiný může tuto cetku nosit na krku bez nebezpečí.«
       »Vy jste se toho soudu zúčastnil?«
       »Ano. Jako obžalovaný i jako svědek. Já proti těm lidem nic nemám, oni pouze plnili jakýsi rozkaz. Nikoho z posádky lodi jsem ostatně koutkem oka nespatřil a dnes bych ho ani nepoznal. Drželi mě v železné kabině a když mě potom museli pustit, nebyli ochotni ani pohlédnout mi do očí. Zato je teď znají hlavonožci a to tak dokonale, jako nikdo z nás. Jejich soudy jsou trochu jiné než naše. Dokonce mi kladli na srdce, abych vám předal toto varování.«
       »Jak to tedy máme chápat? Dali vám vražednou zbraň, ale současně varování před jejím použitím?«
       »V jejich chápání to není vražedná zbraň, pouze nástroj spravedlnosti. Vždyť nikomu jinému není nebezpečný. A jejich varování je výrazem toho, že žádného člověka ze Země soudit nechtějí. Je čistě pozemská věc, excelence, zdali si některý svědek vezme sám na krk tento předmět. Řeknu vám jen jedno. Zůstane-li naživu, zaručeně nešlo o člena posádky Gloomy.«
       »Ale to nic nevysvětluje! Jak ty bytosti poznaly, kdo na té lodi byl - a jak si mohou být jisté, že jejich trest bude spravedlivý i podle našich měřítek?«
       »Ctihodnosti, tím posledním si jisté nejsou. Soud jejich civilizace je jiný. Podle jejich spravedlnosti viník zřejmě zasluhuje smrt. Nám to jenom dávají na vědomí. Jak dokázaly poznat kdo na té lodi byl - to se zeptejte jich. Já to pořád ještě nevím.«
       »Kdy jste vlastně byl u jejich soudu?«
       »Krátce po zkáze Gloomy. Popsal jsem jim svůj pohled na tuto událost a soud si už zjistil podrobnosti. A jak vidíte, uznal mě nevinným.«
       »To je absurdní! Vždyť z jejich strany nebyla vyslyšena druhá strana sporu!«
       »V případě mého soudu tady ve Spojených státech také ne, vážený soude! Rozhodně věřím mnohem více v nestrannost soudů Kopffüsslerů. Jejich civilizace je totiž zhruba o sto tisíc let starší.«
       »Starší neznamená spravedlivější,« zamračil se předseda soudu. »Slyšeli jsme také, že chtěla vyvraždit všechny Němce na svém území, vinné jako nevinné. Jak se to slučuje s vaším pojmem spravedlnosti? Vy s tím souhlasíte?«
       »Jistěže ne. Oni s tím dokonce začali a několik měst už vyvraždili. Ale nemíním je ani odsuzovat. Prostě - pochopili to jako smrtelný boj dvou civilizací a rozhodli se přežít. Vzhledem k jejich krutému vyvražďování Němci by bylo nejspíš spravedlivé i kdyby Němce vyvraždili. Považuji jenom za svůj životní úspěch, že jsem je od této odplaty odradil. Slíbil jsem jim vyřešení problému bez stálého zabíjení - a podařilo se mi to, ačkoliv to ani pak bez obětí nebylo.«
       »A co když oni jednoho dne vtrhnou k nám na Zem?«
       »Neudělají to,« zavrtěl jsem hlavou.
       »Vy jim věříte? I to, že vás jednoho dne nezavraždí?«
       »Podle toho, jak jsem je poznal - věřím. Nic jiného mi nezbývá, vám ostatně také ne. Řeknu vám, co si o tom myslím. Hitlerova válečná družina se na Nové Zemi zachovala otřesně. Snad se mi to podařilo alespoň trochu napravit. Také soud, který mě ve Spojených státech za mé nepřítomnosti odsoudil, považuji za hanbu lidstva. Můžete ji trochu napravit, ale ne smýt. Pirátské metody Zemi na kráse zaručeně nepřidaly. Máme hodně co napravovat - nejen na Nové Zemi, ale už i tady.«
       Typická americká porota se zaraženě odebrala k poradě. My všichni jsme dostali příkaz odebrat se do cely.
       »Myslíte si, ctihodnosti, že vám mříže pomohou zachovat spravedlnost v tomto procesu?« usmál jsem se.
       Pak jsem vzal do ruky železný krucifix, stojící na jeho stolku. Změkčil jsem železo a zmačkal do těžké koule, kterou jsem zděšenému soudci vtiskl do ruky. Pak jsem se ale nechal spolu s ostatními bez mrknutí oka odvést.
       Dostali jsme v cele oběd na útraty soudu. Přiznám se, že mi pozemský hamburger po několika letech stravování na Nové Zemi vůbec nechutnal. Ale nedalo se nic dělat.
       Naštěstí čekání netrvalo dlouho.
       Porota se slavnostně, jednomyslně shodla, že z obvinění, uvedených v obžalobě, nejsem vinen. Soud tím skončil a byl jsem opět volný.
       Přijal jsem to jako samozřejmost. Všichni jsme se zvedli k odchodu ze soudní síně. Na stovky otázek novinářů jsme už odpovídali jen úsměvem.
       Až na ty poslední.
       »Myslíte si, že změna soudního rozhodnutí je dána vašimi cenami, které požadujete za nový lék?« útočil brýlatý chlap s mikrofonem, následovaný kameramanem.
       »Ne, pane,« zavrtěl jsem lehce hlavou. »Cena küfferlinu s tímto procesem nijak nesouvisí. Výsledek procesu považuji za daný skutečným stavem věcí. Küfferlin má jediný vliv. Bez tohoto léku by ke škodě Země k obnovení procesu nedošlo.«
       »Co tedy určuje cenu toho léku? Výrobní náklady jsou prý více než tisíckrát menší.«
       »Více než desettisíckrát. Zeptejte se vašich překupníků, kdo nás naučil určovat ceny. Těch, kteří Němcům v Denveru za deset dolarů prodávali kilogram suchého chleba.«
       »Ale ten lék - ten lék je pro statisíce, možná miliony lidí otázkou života nebo smrti!«
       »Na to se zase zeptejte mrtvých Němců, kteří zbytečně ve vašem táboře zemřeli. Žádal jsem tehdy Spojené státy o dvojí pomoc. Nejprve o vojenskou a pak i o přijetí Němců zpátky na Zem. Zatímco vojenskou pomoc jsme dostali okamžitě a velice perfektně a právem vám patří naše vděčnost, přijetí Němců na půdě Spojených států byla ostuda. Hosté se přece nepřijímají do koncentráku, ačkoliv jde o Němce, kteří se na Zemi kdysi stejně provinili na jiných národech.«
       »Vy chcete opravdu celé Spojené státy trestat za to, co se dělo v Denveru?«
       »Ani ne,« pokrčil jsem rameny. »Ostatně kdybychom neměli küfferlin, žádali bychom možná Spojené státy o hospodářskou pomoc, nejspíš ve stejné výši. A možná bychom ji dostali.«
       »Proč jste tedy zvolili tento postup? Vždyť to opravdu vypadá jako vydírání!«
       »Ale to jste nás naučili vy!« opakoval jsem do objektivu televizní kamery. »Nebojte se, však my časem zlevníme. Možná na současné dvě marky, jako je cena u nás, možná i níž. Tady v Denveru jsme zpočátku prodávali küfferlin po pěti dolarech za jednu injekci - a to bylo v době nejvyšší nouze. Život za půl kilogramu chleba. Hněvejte se na sebe, naučili jste nás, že ceny diktuje ten, kdo se cítí silnější.«
       »Vy se teď cítíte silnější? A co pomoc Spojených států? Ta vám přece byla dobrá!«
       »Vojenská pomoc byla účinná, tu vám uznáváme. V ostatním jsme se zklamali. Naštěstí další pomoc nepotřebujeme, Berlín je dnes nezávislý a soběstačný.«
       »I co do vojenské síly?«
       »Ne. Armáda byla na Nové Zemi jako nepotřebná zrušena.«
       »Vy tedy nepočítáte s dalším možným konfliktem?«
       »Ne,« zavrtěl jsem hlavou. »Není s kým válčit. Uzavřeli jsme nové dohody s obyvateli Nové Země a jsem přesvědčen, že tentokrát budou dodržovány.«
       »Konfliktu se Zemí se neobáváte?«
       »Nikoliv,« odtušil jsem. »Stroje, vytvářející přechodové propusti mezi našimi světy jsou přece na Nové Zemi. Tvořily by mnohem dokonalejší izolaci, než jakou měla Anglie Kanálem nebo Amerika Atlantikem.«
       »A když Země vymyslí vlastní stroje tohoto druhu?«
       »Zkuste to,« kývl jsem hlavou. »Není to tak složité, jen asi jako řídit počasí. Jednodušší než genetické úpravy které obyvatelům Nové Země dovolují přetvářet přírodu. Avšak něco jiného je vymyslet a něco jiného spustit. Tady vás očekává neúspěch srovnatelný s pokusy o syntézu küfferlinu, protože Kopffüsslerové budou všechny podobné pokusy blokovat.«
*****