Vrátili jsme se k vrtulníku
a s ním zpět do Berlína. Tam
jsem vyložil své přátele, natankoval palivo a opět se vrátil
do Washingtonu.
Měl jsem k jednání formální
pověření vydané na radnici
Nového Berlína, kde jsem zastával místo primátora. Nikdo tam
nebyl zvolen, ale termín prvních řádných voleb na Nové Zemi
se rychle blížil a všichni jsme měli velikou šanci, že touto
demokratickou cestou budeme potvrzeni.
První jednání se Spojenými státy
bylo stručné a neslo se
čistě v obchodním duchu.
Přivezl jsem vrtulníkem na
jednání prvních čtyřiašedesát
tisíc dávek küfferlinu jako náhradu za péči, kterou Amerika
v nejhorších dobách Němcům poskytla. Bylo to velmi ironické,
ale nešť. President to spolkl, aniž hnul brvou.
Další léky měly být dodávány za
peníze. Dohodl jsem, že
se platby uskuteční přes neutrální banky. Ihned po zaplacení
dodáme odpovídající množství léku rovnou do Spojených států.
Současně jsem dojednal propuštění uvězněných Němců; na kauci
tří milionů dolarů za osobu, což představovalo sto injekcí
küfferlinu. Americké soudy měly ke každému odsouzenému dávat
i kopie jejich případů včetně rozsudků, aby bylo možné tyto
rozsudky přezkoumat.
Posledním bodem byla dohoda
o turistickém styku mezi USA
a Novým Německem. Tady byla dohoda omezena kapacitou. Hotely
v Novém Berlíně nemohly pojmout všechny zájemce, ceny pobytů
by dosáhly astronomických výšek. S tím se bohužel nedalo nic
dělat nic jiného než vydat omezení délky pobytů: jeden měsíc
na osobu a rok. Důležité bylo, že další jednání mohla snadno
pokračovat a byla k nim oboustranná vůle.
Z Washingtonu jsem potom
odletěl do Švýcarska. Příslušné
příkazy mě předběhly, takže jsem měl v jedné z bank založené
konto a na něm několik miliónů amerických dolarů. Znamenalo
to, že budu muset obratem navštívit Spojené státy a předat
další bedny s lékem.
Konečně jsem měl prostředky,
které mi dosud chyběly. Ne
že bych měl v Novém světě nouzi, ale marky byly platné právě
jen tam. Na Zemi jsem potřeboval jinou měnu. Ihned jsem také
navázal kontakt s počítačovými firmami a objednal jsem první
várku výkonných počítačů se základním programovým vybavením.
Pět mi jich rovnou naložili do kabiny, pro ostatní bych si
měl přijet do týdne. Teprve po uzavření tohoto obchodu jsem
si mohl oddechnout. Dojednal jsem rádiem povolení k přeletu
do Čech s přistáním na letišti v Pardubicích a vyrazil
přes
věčně zasněžené Alpy.
*****