Počítal jsem s tím, že
küfferlin do dvou let zlikviduje
na celém světě AIDS a bude používán proti ostatním nemocem,
především proti rakovině.
Nestalo se tak a byl to pro
mě skoro šok. Tím spíše, že
chyba byla - jak jinak - v lidech.
Jakmile se dostalo ve známost,
že na tuto metlu konečně
existuje spolehlivý lék, reagovali na to Američané odhozením
veškeré opatrnosti, kterou až dosud projevovali. Nakažení se
dál stýkali se zdravými i s vyléčenými a nemoc znovu
a znovu
roznášeli. Vyléčení neznamenalo trvalou imunitu, účinky léku
trvaly sotva tři měsíce a poté se vyléčený pacient mohl opět
nakazit stejně snadno jako dříve. Nemoc proto jen ustoupila
do pozadí, ale znovu a znovu se objevovala. Někteří pacienti
postupně dostali tři i čtyři injekce, ale nepoučili se, brzy
opět přicházeli s pozitivním nálezem.
Doporučoval jsem Američanům
zavést důslednou karanténu,
což bylo u tak nebezpečné infekční nemoci logické. Odmítli
však a raději nakupovali další a další léky. Přitom velice
hlasitě protestovali proti nekřesťanské ceně, ačkoli jsem ji
již po půl roce snížil na třetinu.
V okolním světě byl efekt
küfferlinu naprosto nulový.
Ukázalo se, že Spojené státy
čiperně skoupily veškeré mé
lacinější dodávky do Afriky, podstatnou většinu léku z Asie
a dvě třetiny dodávek do Evropy. K nemocným v Africe
a Asii
se tedy nedostalo vůbec nic a Američané všechno promrhali.
Slíbil jsem snížení cen, ale
tohle mě rozčililo. Snad by
pomohlo postarat se nejen o dodávky, ale i o distribuci,
ale
to bylo naprosto mimo naše možnosti.
Kdybych zavedl jednotnou cenu,
nevyplácelo by se nikomu
lék přeplácet a pašovat, ale to by znamenalo buď levnou cenu
pro všechny, nebo opět všechny léky pouze pro Američany.
Nakonec jsem se rozhodl pro
tvrdý útok a küfferlin jsem
přestal dodávat úplně.
Jak se dalo čekat, vypukla
panika, především v Americe.
Místo poměrně dostupného léku čekaly tisíce nových nemocných
jen nepříliš povzbudivé vyhlídky. Při nejbližší návštěvě New
Yorku mě proto uvítaly rozhořčené demonstrace, protesty byly
i na půdě OSN. Usmíval jsem se, ačkoliv mě plakáty nazývaly
vyvrhelem a vrahem nevinných.
»Neměli by američtí lékaři zájem
o odbornou přednášku na
téma léčení AIDS a jiných nemocí?« zeptal jsem se delegace
odborníků Americké asociace lékařů.
»Nepotřebujeme přednášku, ale
küfferlin,« přesvědčovaly
mě americké lékařské kapacity, které přišly intervenovat aby
dodávky léku pokračovaly.
»Potřebujete oboje,« ztvrdl
jsem. »Spotřebovali jste už
sami všechno, co jsme vyprodukovali pro celý svět. Blokujete
léčbu smrtelně nemocných pacientů v celém světě. Proč? Jenom
proto, že odmítáte brát AIDS vážně.«
»Splatili jsme Nové Zemi více
než šedesát miliard dolarů
za váš předražený lék,« vyčetl mi předseda Americké asociace
lékařů. »Napakovali jste se na nás jako nikde jinde.«
»Jistě,« přikývl jsem. »Ale naše
výrobní kapacity nejsou
nekonečné. Enkláva Berlín v Nové Zemi je kruh o poloměru sto
kilometrů, méně než Čechy nebo Texas. Na této výměře stojí
i miliónové město Berlín a jeho zázemí. Küfferlin má u nás
přednost, ale zvyšování produkce prostě není technicky možné
a vy spotřebujete na jednu jedinou nemoc všechno, co původně
mělo sloužit pro celý svět a pro více druhů nemocí.«
»Dobře vám za to platíme.«
»Pokusili jsme se snížit ceny
tam, kde lidé nemají tolik
peněz. Jaká byla vaše reakce? Vykoupili jste všechno.«
»To je jejich věc, když nám to
prodali.«
»Ano, máte pravdu, prodali. Teď
vám neprodají vůbec nic,
protože tak lacino dostali lék jen jednou. Je nesmysl dávat
vám další lék, když odmítáte opatření proti šíření nemoci.«
»Myslíte vaši karanténu pro
nemocné?«
»Ano, tu myslím,« přikývl jsem.
»Od středověku se jedná
o nejúčinnější metodu k omezení infekčních nemocí.«
»Karanténa nepřípustně omezuje
lidská práva.«
»Při této nemoci jde
o životy. Pro šiřitele nemoci musí
jít lidská práva stranou. Zvlášť když jde o dočasné opatření
v zájmu všech.«
»To je nepřípustné zasahování do
našich záležitostí.«
»Naopak! Vy nám nepřípustně
zasahujete do zbytku světa.
Skoupili jste küfferlin určený pro záchranu lidských životů
v Africe, Asii a v Evropě. Přitom lidé jsou tam na tom
hůř.
Ve vaší zemi byli uzdraveni všichni nemocní AIDS, někteří už
čtyřikrát. A nestačilo vám to.«
»Také jsme nejvíce zaplatili.«
»Pochopíte už konečně, že peníze
nejsou všechno? Zdraví
si leckdy člověk nekoupí ani za miliony dolarů. Odmítáme lék
dodávat výlučně vašim nezodpovědným a nepoučitelným lidem.«
»Takže - nebudete nám už
dodávat küfferlin?«
»Budeme, ale jinak. V každé
zemi budeme vyžadovat, aby
nemocné soustředili v karanténním táboře. Vyléčíme je potom
sami, všechny a naráz.«
»To je neproveditelné!«
»Všude jinde než ve Spojených
státech to půjde. Jistě že
přitom zbude nevelké procento skrytě nemocných, na které se
přijde dodatečně. Ale všude budou zavedeny povinné prohlídky
pro veškeré obyvatelstvo. Jinak to nemá smysl, pánové! Právě
zkušenost s vámi nám dává právo klást si tyto podmínky.«
»A když je nesplníme?«
»Vy je splníte,« odtušil jsem.
»Pravda je na naší straně
a vy to víte. A pokud to neuděláte, zůstanete poslední, kde
ta nemoc přetrvá.«
»Ale to je vydírání!«
»Ba ne - to je zdravý rozum.«
*****